Zdraví pro každého

Sport a zdraví

 Motto:

Stejná podřízenost zákonu je základna zdraví, ruší-li se poměr, vzniká nemoc, tělocvik podporuje stejnou podřízenost zákonu.

     Odpovědět na otázku, co je vlastně zdraví, není vůbec lehké. Experti Světové zdravotnické organizace se nakonec shodli na tom, že zdraví je „stav úplného, duševního i tělesného blaha“. Toto „blaho“ je subjektivně prožíváno a je samozřejmě, jako každý pocit, veličinou proměnlivou. Většina lidí chápe zdraví především jako stav, ve kterému chybí nemoc. Jenomže může být z lékařského hlediska zcela zdráv, a přesto neprožívá pocity klidu, štěstí a pohody.To proto, že je v některé oblasti předpokladů zdraví krácen. Je-li například člověk vyvázán ze základních a důležitých mezilidských vztahů, tak ač zdráv, přece je nešťasten. Odborníci dokonce hovoří o sociální smrti. Podobně je tomu se stavem naší duše. Ačkoliv vše souvisí se vším a nepochybně platí“ve zdravém těle zdraví duch“, je kvalita psychiky do určité míry autonomní, tedy závislá. Tato skutečnost vedla kdysi slavného pražského psychiatra Vladimíra Vondráčka k vtipné a pravdivé poznámce, že totiž člověk může být trochu nemocen a šťasten a naopak zcela zdravý člověk nemusí být nutně šťstný a spokojený.
     Zdraví je vysoká lidská hodnota a je to veličina, která je konstantní. Každý člověk dostává do vínku svůj biologický a následně i psychický potenciál. Každý člověk se také rodí do určitých sociálních vazeb. Mezilidské vztahy posupně poznává, vstupuje do nich, rozvíjí je a my tuto základní socializační aktivitu pokládáme,za tvořivou samozřejmost. Úspěšné či méně úspěšně bojujeme se stresy duševní hygienu a snažíme se pěstovat duševní hygienu.
     Jenom biologická podstata zdraví nám zpravidla uniká, snad proto, že ji chápeme jako danost, s kterou se nedá nic dělat. Snad jen někdy, s trochou lítostí, ti od přírody slabší zašilhají po těch, na kterých příroda nešetřila a kteří svou vitalitu mohou rozdávat. Ale je to opravdu tak, že se zdravím nemůžeme nic udělat.
     „Má výborný pajšl“…..má dobrý kořínek…….ten má fyzičku od Boha říkáváme a obdivujeme se výdrží a výkonům těch „ze železa“. Ale je to opravdu tak, že se zdravím nemůžeme nic dělat? Je rozumné, že se jen snažíme získat až tehdy, kdy je ohroženo nebo ztraceno? Není naší povinností pečovat o svou vlastní tělesnou schránku, ať, je již jakákoliv, odpovědně, cílevědomě a stále? Není nemravné ponechat náhodně biologickou schránku své existence?
     Jistě zdraví dostáváme osudem, ale je na každém z nás zda jeho kvalitu udržíme či dokonce posílíme, nebo promarníme. O prevenci nemocí se napsalo už mnoho stran a nepochybněji bude stále častěji věnována pozornost. Ale se o pravdu jen o účelovou prevenci? Nemáme vlastně povinnost rozvíjet či alespoň a udržet všechno, co je předpokladem kvalitního lidského osudu? Zřejmě se shodneme , že se vždy musíme pokusit o dosažení praktického stavu pohody, tedy pocitu blaha.Toho lze dosahovat různými způsoby a sportovními aktivity mezi ně nepochybně patří.
     Je politováníhodné, že po dlouhou dobu byla u nás favorizována pouze ta skupina osob, která byla od přírody dobře tělesně vybavena a u které byl předpoklad, že pod odborným vedením zaútočí na přední místa ve sportovních soutěžích. Není náhodou, že ideologové socialismu podporovali vrcholový sport. Zvítězit, zejména na mezinárodních soutěžích, bylo politickou prestiží, které bylo podřízeno vše. Dokonce i dopink byl tolerován, ale dokonce podporován a hrazen ze státních prostředků. Každá nemravnost byla prominuta, sloužila-li“mravnosti“.
     Nastává doba, kdy je vhodné oživit především tradice masového sportu. Některé termíny mají nádech politické agitky. A tak raději hovoříme v jiných pojmech. Ano, všichni, každý jednotlivec a zejména ten, kterému zrovna příroda nenadělila železné zdraví, má cvičit a pěstovat kulturu pohybu. Pro biologickou a následně psychickou pohodu. Pro posílení sebedůvěry i sociálních vazeb. Samozřejmě také pro prevenci nemocí.
     Pěstujme tedy všestranně své „blaho“!

Prof. PhDr. RNDr. HELENA HAŠKOVCOVÁ, Csc.
1. profesorka lékařské etiky
POHYB JE ŽIVOT