Měkké klouby, rozpadající se páteř, epilepsie, poruchy paměti i orientace, žlučníková a žaludeční dieta, narušená psychika a osteoporóza. To je odvrácená strana slávy jednoho z našich nejlepších vzpěračů 70. a 80. Let JOSEFA KVERKA.
Benešov- jako každý kluk obdivoval jedince s mohutnou muskulaturou, kteří by dokázali skály lámat. Chtěl být jako oni, hřát se na výsluní slávy a poutat pozornost žen. „Začal jsem nejprve s boxem, ve sklepě jsem bušil do pytle a přebytečná kila shazoval v igelitu u kamen,“ vzpomíná. Pak jej jeden Rumun, pozdější mistr světa, poslal v ringu k zemi a porážka K.O. ukončila jeho boxerskou kariéru.
Přesedlal na vzpírání. Trenéři mu říkali, že to, co jí, jsou vitamíny, a on tabletky, lidově zvané bobule, bral. A přišly úspěchy – v roce 1981 vybojoval titul mistra ČSSR a na dalších závodech mával ze stupní vítězů. Byl slavný a šťastný.
Když poznal, že si do těla cpe anabolika, neřekl-dost! „Brali všichni a dopingovou kontrolou neprošel jen blbec,“ ohlíží se zpět Josef Kverek. Pak ale věci dostaly rychlý spád. Začal být agresivní, dostavily se nemoci, přestal být chlap a rozpadlo se mu manželství. Skončil na invalidním vozíku a bez práce. Dnes žije v jednopokojovém bytě v Benešově a částečně může mluvit o štěstí. Znovu se oženil a díky péči lékařů počal dítě. Dceru Elišku, které je patnáct měsíců, však bez korzetu téměř nepochová. „Při každé příležitosti, na besedách i na Internetové stránce vedu nerovný boj proti anabolikům. Je to svinstvo,“varuje mladé následovníky.
ČASOPIS RING
Dne 4. 6. 2002 č. 23