Motto: „Sport bez dopingu je fikcí. Nikdy čistý nebude, protože snaha podvádět je vrozena lidským srdcím,“ Alexandre de Mérode, předseda zdravotní komise mezinárodního olympijského výboru.
Propojení sportu s dopingem je stejně staré, jako sport sám, tedy již od antické Řecka starověcí atleti dopovali. Jejich formy dopingu byly samozřejmě primitivní a omezovaly se na pojídání pohlavních žláz, protože již tehdy správně tušili, odkud pochází síla samců. A protože doping byl úzce spojen s provozováním sportu a ten jako společenský fenomén byl v následném období středověku po dlouhá staletí zcela zatlačen do pozadí, jeho znovuobjevení „na scéně“ se v podstatě datuje až dokonce období 19. Století , kdy dochází k renesanci sportu. Již tehdy si sportovci začali zlepšovat výkonnost pomoci různých povzbuzujících látek. Největší oblibě se těšil strychnin, opium, nitroglycerín, kofein a alkohol. Kromě dvou posledních látek, které jsou asi věčné, ostatní jako dopingové prostředky upadly v zapomenutí. Všechny tyto látky byly velmi nebezpečné, protože oddalovaly nástup únavy tím, že umožňovaly využít energetické rezervy organismu. Zákonitě musel následovat kolaps organismu a bylo jen otázkou času, kdy dojde k prvním úmrtím jako následku použití těchto látek. Pravděpodobně první obětí se stal v roce 1896 cyklista na tratí závodu Bordeaux-Paříž. Stále širší a masivnější využití dopingu přímo úměrně narůstalo s významem sportu nejen jako rekreační aktivity, ale především jako zdroj slávy a po první druhé světové válce došlo doslova ke kvalitnímu zlomu v oblasti dopingu a sportovci získali ve zvyšování výkonnostního mocného spojence, a to:
Ty ovšem nebyly původně zamýšleny jako doping sportovcům, ale jako léky. Řekněme si tedy, co to jsou na jedné straně tolik opěvované ( u sportovců) a na druhé straně tolik zatracované anabolické steroidy? Anabolické steroidy jsou deriváty, tedy chemicky úzce příbuzné látky mužského pohlavního hormonu testosteronu. A proč se vědci snažili vyvinout sloučeninu, která chemicky vycházela z testosteronu, když měli k dispozici umělý testosteron? Odpověď vyplývá ze dvou základních účinků testosteronu: anabolického a androgenního , o čemž se již pozorný čtenář dočetl v minulém čísle. U testosteronu je síla obou účinků vyvážená v poměru 1:1, ale vědci chtěli vyvinout přípravek, u kterého budou co nejvíce posíleny anabolické účinky a co nejvíce potlačeny androgenní účinky , a tak vznikly anabolické steroidy(přesněji řečeno anabolicko-androgenní steroidy, protože androgenní účinky anabolických steroidů není možné nikdy stoprocentně potlačit). Proč taková snaha je co nejvíce omezit? Jsou totiž zodpovědné za většinu negativních zdravotních dopadů, které použití testosteronu a anabolických steroidů má! Uveďme příklad: u nejstaršího a stále dosud nejznámějšího orálního steroidu Dianabolu se podařilo zesílit anabolické účinky třikrát a nejpoužívanějšího injekčního preparátu Superanabolonu dokonce šestkrát. A to se jedná o přípravky, které ještě mnohonásobně zesilují anabolické účinky, na úkor androgenních.
Rozlišujeme dvě základní skupiny:
a) Orální –tedy aplikované ústy ve formě tablet. Jejich chemická forma musí být pozměněna tak, trávicí enzymy jejich účinnou látku. Bohužel právě tato skutečnost bývá příčinou jejich větší toxicity(jedovatosti) na játra. Účinnost po podání je pouze několik hodin a z toho vyplývá i jejich častého podávání, aby se udržela konstantní hladina účinné látky v krvi.
b) Injekční- aplikované injekčně do svalu, většinou hýžďového. Pochopitelně to představuje komplikaci a samozřejmě zručnost při aplikaci. Proto řada uživatelů dává přednost orálním formám. Ovšem injekční steroidy mají své nepopíratelné přednost: především nižší toxicitu na játrech a delší dobu působení. Účinná látka je v místa vpichu uvolňována do krevního oběhu a až poté se dostane do jater. Nejvhodnější jsou preparáty v olejovém roztoku, jejichž působení trvá nejdéle zjistitelné při dopingových kontrolách. Účinnost preparátů ve vodném roztoku trvá po aplikaci podstatně kratší dobu, a proto se musí používat častěji.
Paradox: jedním z faktorů dopingových kontrol má být ochrana zdraví sportovce. Bohužel v případě anabolických steroidů „nutí“ dopingové kontroly sportovce k použití přípravků, které jsou identifikovatelné dopingovou kontrolou co nejkratší dobu. A které, že to jsou? Orální steroidy, které nejvíce poškozují zdraví sportovce.
Text: PhDr. Jaroslav Nekola, Ředitel Antidopingového výboru ČR