/Bc. Zdena Flugrová—vedoucí oddělení sociální prevence a kurátorské činnosti/
V současné době se velmi často odborný výraz „patologické jevy“ používá v souvislosti s problémy spojenými jak s nevhodným působením rodiny, tak s nevhodným chováním v dětském věku a dospívání.
Pokud máme na mysli, že nositeli sociálně patologických jevů jsou rodiče, rodina, potom pravděpodobně mezi nejdiskutovanější jevy patří syndrom týraného a zneužívaného dítěte. Dnes už veřejnost více informována o formách této sociální patologie. Postoje veřejnosti k týrání a zneužívání dětí lze z praxe popsat jako negativní, ale převážně pasivní.
Poruchy chování u dětí a mládeže se vyskytují v podobě lhaní, útěků a toulání, krádeží agresivních poruch chování. Dále jsou to poruchy spojené se životním stylem, užívání alkoholu, psychoaktivních látek—závislosti. Jedná se v v současné době o jeden z nejzávažnějších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže.
Stále alarmující vzestup závislosti na psychoaktivních látkách je u dětí a mládeže převážně snahou jak uniknout z aktuální situace, dosáhnout pocitu štěstí, pohody, síly a mimořádných schopností, fantastických zážitků, inspirace. Psychoaktivní látky jak přírodní, tak uměle syntetizované jim žádoucí pocit poskytují- Po určitou dobu je zbavují starostí, strachů, nejistotu a zlepšují sebehodnocení.
Motivace k užívání psychoaktivních látek je různá:
Potřeba vyřešit problémy
Potřeba dosáhnout uspokojení, nebo slasti
Potřeba uniknout stereotypu, nudě, získat inspiraci
Potřeba sociální konformity, uchování sociálních vztahů, potřeba být akceptován skupinou nebo subkulturou v níž užívání drogy patří ke standardu chování.
Důsledky užívání psychotropních látek jsou velmi závažné, jako intoxikace, psychické nebo psychoaktivní látky.
Ne vždy lze sociálně patologické jevy u dětí a mládeže „zvládnout“ v domácím prostředí. V případě, že situace se stává jak pro rodinu, tak pro dítě neúnosnou, životu nebezpečnou, obracejí se na státní a nestatní instituce.
Snad nejproblémovější je v současné době institut ústavní výchovy a to zejména pro mládež. Mladý člověk, který je označen jako nositel patologického jevu a jeho řádnou výchovu nelze zabezpečit v rodinném prostředí, ani v současnosti s odborníkem, je rozhodnutím soudu umístěn do výchovného ústavu. Diferenciace těchto ústavů je nedostatečná a jeden z nejčastějších jevů ústavní výchovy je, že mladý člověk z ústavů utíká, domů se většinou nevrací a zůstává na ulici. V partách ke svému chování přidává další nežádoucí projevy, které získá “na útěku“.Pokud se podaří „útěkáře“ vrátit zpět do ústavu, je opět do týdne „venku“. Začarovaný kruh bývá právem terčem rodičovské kritiky q i kritiky odborníků.
Nezbývá v dané situaci, než se velmi intenzivně věnovat péči o rizikové jedince přímo v jejich domácím prostředí, intervenovat do part a rodin, otázkou však zůstává, jaká četnost intervence může být, pokud množství specializovaných terénních pracovníků bude takové jaké je v současnosti.
Společnost v oblasti prevence a odborné práce se sociálně patologickými jevy u dětí a mládeže má v současné době velký dluh !
ZÁVISLOSTI a my
ODBORNÝ ČASOPIS PRO SOCIÁLNĚ
PATOLOGICKÉ JEVY