Datum vydání: 30.11.2002 16:21
Jablonec nad Nisou - Sportovní doping je v mnoha ohledech podobný drogám. Anabolika, diuretika a další zakázané látky se stejně jako narkotika prodávají na černém trhu. Při dlouhodobém užívání může doping u sportovců vyvolat těžký návyk srovnatelný s drogovou závislostí. „A stejně jako drogy poškozuje i doping lidské zdraví,“ upozorňuje jablonecká sportovní lékařka a dopingová komisařka Andrea Pelikánová.
* Ve kterých sportovních disciplínách je doping nejrozšířenější?
Jednoznačně u silových sportů, především v kulturistice, vzpírání nebo silovém trojboji, kde sportovci užívají anabolické steroidy a také diuretika. Anabolika jim pomáhají v nárůstu svalové hmoty, ale současně díky nim nabírají hmotnost. Před soutěží pak potřebují shodit, aby se vešli do své váhové kategorie. K takovému rychlému a krátkodobému zhubnutí slouží právě diuretika. Doping však samozřejmě neužívají pouze siloví sportovci. Například někteří biatlonisté, střelci, lukostřelci a obecně sportovci, u nichž je důležitá vyvážená nervová soustava, zneužívají stimulancia. Ta jim pomáhají při soustředění.
* Anabolika neberou pouze profesionálové, ale také mnoho amatérů, kteří navštěvují posilovny. V čem jim mohou pomoci a v čem naopak uškodit?
Velmi rychle jim po nich narostou svaly, především bicepsy a tricepsy. Negativa se dostaví vzápětí a jako první příznaky se objevují svalové potíže, tedy různé natrženiny a nataženiny. Později se mohou objevit srdeční obtíže, protože po anabolikách srdce - které je také svalem - extrémně naroste. Muskulatura ale bují na úkor komor a předsíní a srdce pak kvůli tomu neplní správně svou funkci a selhává. Konečným důsledkem braní anabolik jsou metabolická selhání. Dopingem trpí především játra, protože anabolika i další podobné látky jsou pro lidský organismus toxické. Játra metabolizují všechny zplodiny v lidském těle, ale jsou-li porušena anaboliky, neplní svou funkci a může dojít až k samootrávení lidského organismu. U žen se užívání anabolik zprvu projevuje třeba výskytem mužských pohlavních znaků, což znamená, že jim například roste ochlupení v místech, kde se jinak vyskytuje pouze u mužů. Také jejich postava se začíná více podobat mužské a mívají poruchy menstruace.
* Hovoří se o tom, že v bývalé NDR nebo v Sovětském svazu dávali trenéři doping i velmi mladým vrcholovým sportovcům. Vaše ordinace leží v budově jabloneckého sportovního gymnázia Dr. Randy, myslíte, že i místní trenéři ještě dnes ordinují studentům doping?
Ruku do ohně za to nedám, ale věřím, že v dorostenecké a juniorské kategorii se to neděje. Většina studentů je pod mým dohledem, a to i laboratorním, s trenéry se znám osobně a na doping jsem zde nenarazila. Jiná je samozřejmě situace u dospělých vrcholových sportovců.
* Přišel za vámi někdy pacient a chtěl napsat recept na anabolika?
To se mi nestalo.V Jablonci se věnuji medicíně velmi dlouho, je o mně známo, že pracuji jako dopingový komisař, takže o mém vztahu k dopingu sportovci dobře vědí. V této oblasti se snažím působit spíše osvětově.
* A s rodiči, jejichž dítě chodí do posilovny, a oni mají strach, že bere anabolika se setkáváte?
Poměrně často. Poslední takový případ jsem měla v květnu. Přišli za mnou rodiče, že jejich syn posiluje a je nějaký divný, unavený a oni nevědí, co mají dělat.
* Co jim radíte?
V takovém případě je v první řadě na místě odborné základní vyšetření, čímž nemyslím, že mu změřím tlak, ale laboratorní vyšetření. Užívání anabolik je možné odhalit prakticky jen tehdy, když dotyčný člověk odevzdá krev a moč.
* Může si člověk vytvořit na anabolika něco jako drogový návyk?
Samozřejmě, stejně jako na každý jiný doping. Záleží na tom, jak dlouho člověk doping užívá, ale odvykání se pak dá srovnat s léčbou drogové závislosti.
* Když jsme u těch drog – dealeři často prodávají jejich neúčinné náhražky, místo extáze třeba na první pohled podobný acylpyrin. Objevují se podobné podvody také u anabolik? Existuje rozvinutý černý trh s anaboliky?
Jednoznačně. V posilovnách jistě fungují dealeři, kteří se na anabolikách snaží vydělat i podobným způsobem. Existuje spousta preparátů, jež mladíci v posilovnách kupují s přesvědčením, že jsou v nich anabolika a přitom jde třeba pouze o aminokyseliny nebo dokonce o obyčejný bílý prášek. Patnáctiletý kluk, který chce mít rychle svaly, to nepozná. Dobré je to v tom, že taková neúčinná náhražka mu aspoň neublíží. Poptávka po anabolikách je velká, takže se jejich prodejem na černém trhu řada lidí jistě úspěšně živí. Velmi často se k nám takové látky dostávají z Východu, především z Ruska. Také na řadě sportovců z bývalého Sovětského svazu je užívání dopingu patrné. Zatímco jiní končí s kariérou třeba ve třiceti, oni ještě o deset let později patří mezi špičku, což odporuje i zákonům fyziologie. Stačí se podívat například na lyžařku Jegorovovou. S dopingem a koneckonců i černým trhem souvisí i skutečnost, že se věnuje čím dál více peněz na výzkum, který má sportovcům pomoci v obcházení kontrol. Současně ale musím upozornit, že je třeba rozlišovat mezi povolenými podpůrnými prostředky, kam patří různé bílkovinné nebo aminokyselinové preparáty a dopingem. Podpůrné prostředky, díky nimž se tělo snáze vyrovnává se zvýšenou zátěží, naopak doporučujeme. Vždy by ale mělo jít o výrobky renomovaných značek s rozepsaným složením a potřebnými atesty.
* Mají dnes sportovci, kteří nedopují, šanci obstát v konkurenci nadopovaných soupeřů?
Sport lze samozřejmě velmi úspěšně provozovat bez jakéhokoliv dopingu, otázka však zní, na jaké úrovni. Pokud člověk sportuje pro zdraví a radost, pak doping nepotřebuje. Sportuje-li pro obživu, pak by asi bez podpůrných látek neobstál. Konkrétně u silových sportů provozovaných na mezinárodní úrovni již asi není možné se bez dopingu obejít. Trochu jiná situace je třeba u vytrvalostních sportů, například lyžování. Tam lze mnoho věcí ovlivnit tvrdou přípravou, ale rovněž pomocí sporných pomůcek, jako jsou kyslíkové stany, v nichž sportovci pro lepší výkon spí. Je to doping, nebo to není doping? U lyžařů je zajímavá také další věc: devadesát procent z nich se dnes vydává za astmatiky. To proto, že jako astmatik, který před závodem nahlásí, že kvůli své nemoci bere léky, může bez problémů užívat jinak zakázané látky, které rozšiřují průdušky. Tím sportovec dostane do těla víc kyslíku. To je v podstatě také doping. Pokud má ale od lékaře dokument, že je skutečně astmatik, tak mu nikdo nic nedokáže.
* Zvyšuje se tolerance vůči dopingu? Existují látky, které byly kdysi zakázané a dnes se běžně užívají?
Příkladem může být kodein, který byl svého času zakázaný. Dnes existuje podle směrnice určité množství, jež můžeme v těle sportovce nalézt, aniž by mu hrozil postih.
* Možná by pomohlo, kdyby se ve sportu netočilo tolik peněz. Pokud by sportovci vydělávali méně, sport se vrátil ke kořenům, pak by se možná vrcholovým borcům ekonomicky ani nevyplatilo doping užívat.
To by bylo ideální, ale nevěřím, že k tomu ještě někdy může dojít. Pamatuji doby, kdy by bylo naprostým šílenstvím vypustit z úst větu, že se sport dělá pro peníze. Dnes se nad tím nikdo nepozastavuje.
(Zdroj iDNES)