2.listopadu 2003
k rukám
Váženého pana premiéra Ing. Vladimíra Špidly
Váženého pana poradce Ing. Jana Brandejse
Vážených členů vlády ČR
Dovolte mi v tomto
otevřeném dopise upozornit na nejzávažnější nebezpečí pro naši komunitu, kterou
nyní spravujete způsobem, před kterým se upřímně skláním. Dostali jsme se na
samý okraj propasti, kdy stále ještě správně neakcentujeme potřebu pro další
rozvoj naší společnosti. Hlavním nebezpečím pro svobodu a rozvoj člověka jsou
v dnešní době drogové závislosti. Není třeba již popisovat jejich zhoubné
účinky, ale důrazně oddělit složku preventivní ochrany a její pravomoci od
složky efektivně zdravotní, řešící důsledky drogové pandemie obecně, tedy od
zdravotnictví. Je čas vybudovat účinné převodní páky, zajišťující aplikaci
vědeckých výzkumů do praxe. Je třeba řešit příčinu současného rozkladu
společnosti a nikoliv jen důsledky obecné toxikománie. Naším nepřítelem zde není
člověk, či nějaká sektářská skupina, ale droga samotná. Drogy kumulují nejvíce
finančních prostředků a tedy naprosto logicky a po právu řídí naší společnost.
Jak jinak si vysvětlit tyto protiklady?
Rakovinu plic způsobují téměř absolutně ( v reálných statistických číslech se
hovoří o 92-98%) podle Prof. Dr. Richarda Peta, v ČR dle Mudr. Jiřího Votruby
předního pneumologa, ale i statisíců dalších odborníků tabákové výrobky. Tedy
zjednodušeně řečeno cigarety. Pojďme se ptát. Jak je možno, aby ta nejhorší
nemoc v lidských dějinách byla do komunity instalovaná, 50 let od tisíců
odborných popisů jejích genocidních účinků a ani jednoho přínosu jak
individuálního, tak společenského, jako historicky nejúspěšnější tržní,
spotřebitelský produkt?
Navíc cenzurou, klamavou, skrytou reklamou, nyní tedy „partnerstvím“, aby se
obešel zákon o zákazu reklamy a skrze nejzranitelnější článek komunity, děti!
Začínají kouřit z 90% děti ve věku 9 až 12 let? Tedy rakovina plic a spousta
dalších fatálních chorob je vyselektována jako nejúspěšnější zboží lidské
novodobé historie? Proč jsou tabákové výrobky spravovány v rozpočtové kapitole
spolu s potravinami? Proč toto nebezpečí nereflektují sdělovací prostředky? Proč
ochranné složky nemají žádný zákonný nástroj k boji proti drogám, nikoliv za
omezení lidské svobody, jak nám podsouvají drogoví podnikatelé, ale za záchranu
života vůbec?
Ve svobodném, tržním prostředí moderují věci veřejné nikoliv lidé, protože
společenské sdílení je postaveno na skupinovém vnímání, na sdělovacích
prostředcích, ale tedy vlastníci, v důsledku kapitálová kumulace.. Pokud ale již
na takto banálním případě je zjevné, že nejvíce peněz kumuluje obchod s nemocí,
ze smrtí, tedy potom je společnost mrtvá, neboť ve společnosti, kde informaci o
jejím největším ohrožení musíte podávat formou placeného inzerátu do sdělovacích
prostředků, či placené PR kampaně, jakou zde má občan reálnou šanci?
Nulovou pane premiére. Nelze zde uplatnit jakoukoliv soutěž, sdílení svobodných myšlenek, ba co více, aplikace dlouhých roků odborného zkoumání ani v takto základní věci, a což pak ve věcech skrytých, méně zjevných, jako jsou důsledky nadměrného užívání moderních technologiích pracujících pro příklad s kumulativním mikrovlnným zářením? I Zde znamená větší expozice uživatele větší příjem společností.
Chci ale upozornit
na primární nebezpečí, skrze které by se mohla otevřít skutečná prevence i těch
méně zjevných. Na tabákovou pandemii, historicky největší sterilizátor a
nejhorší nemoc našich dějin.
Pokud tabákoví podnikatelé vydělávají miliardy na genocidě vlastních
spotřebitelů, které nalákali klamavou reklamou do nejzávažnější choroby našich
dějin, dostáváme se v absurditě systému věcí ještě dále. Oběti nejhorší genocidy
v našich dějinách si platí svou závislost, ze které jsou získávány další oběti.
Tento bludný kruh se pomalu uzavírá, neboť dnes kouří více dětí, než dospělých.
Tedy reálná vládá v tržním prostředí připadá penězům, pokud je to tak, pak jsou
skrytě u moci nikoliv lidé, ale opravdu drogy, neboť ty kumulují absolutně
bezkonkurenční kapitálové zdroje a tedy skrytě i otevřeně moderují chod
společnosti.
Budují vlastní parcelní infrastrukturu „virtuální“ reality, která nás učí, že se
máme tvářit, jak pracujeme na blahu národa, a přitom v klidu nechat vládnout
nejneničivější nemoc historie? Jak můžeme chtít ve společnosti, která kumulaci
kapitálu nazývá úspěchem a známkou prosperity vůbec přežít? Dovolte konkrétní
příklady a doporučení.
a) Prevenci chorob nadále nemůže provádět resort zdravotnictví, či dominantně,
neboť i zde je omezujícím faktorem uplatnění zdravotní péče finanční tok. Tedy
jsme hned u dvojího paradoxu a protikladu.
1)
Jaký zájem má mít v tržním prostředí a to naprosto regulérně
zdravotnictví, farmaceutický průmysl na zdravém jedinci, když zdravý jedinec je
pro ně ztrátou? Pokud přeci budu obchodovat léčiva, potřebuji k profitu nemocné
lidi. Nepotřebuji ani efektivní léčbu, naopak závislost, ale ani zdravého
člověka, ale naopak nemoc. Jsme u naprostého protikladu. Dochází i k takovým
situacím, kdy farmaceutické koncerny záměrně brzdí rozvoj efektivního, levného
léčení, o prevenci ani nemluvě, protože vydělávají na nemoci, nikoliv na zdraví.
Je zapotřebí změnit systémové kroky tak, aby výdělkem farmaceutů nebyla nemocná
populace, ale zdravá a nebo vytvořit takové ochranné mechanismy, které zajistí
v co největší možné míře kontrolu zneužívání v této oblasti a v drogové oblasti
obecně.
Po roce 1989 se stala velmi tragická věc. Oslabený stát po desetiletích diktatur
byl správně převeden z kontroly fantasmagorických ideologií pod kontrolu
prakticky monetární, tedy trhu. Jednoduše řečeno k vymývání mozků přibyl i útok
na devastaci fyzické složky našeho bytí a útok na psychosociální složku jen
posílil.
Nevěnovali jsme příliš pozornosti tomu, že tržní mechanismy nemají jakékoliv
autokratické kontrolní mechanismy, které by ochraňovaly ten základní a
nejcennější dar, lidský život, zdraví, a nejvíce zdraví mladé generace a dětí.
Od roku 1989 radikálně narůstal počet drogově závislých a profit „legálních“ i
nelegálních drogových kartelů. Došlo k tragické situaci, kdy pomocí důsledného
obsazení mediální infrastruktury byli skuteční odborníci na prevenci narkotik
označování za jakési zastánce represí a jejich místa obsadili převážně lidé
přímo navázáni na zdroje z drogových závislostí, často v dobré víře, že lidský
faktor je silnější, než drogová závislost. Pravý opak je pravdou. A jsme u
kořene problému. Nelze bojovat proti sobě, na to je tu regulérní politická
soutěž (pominu-li, že i ta je často odkázána na kapitálové zdroje výše popsané –
pro příklad uvedu sponzoring politických stran tabákovým průmyslem. Tedy nešlo
za peníze získané z genocidy před ní chránit je možno se domnívat), ale je nutno
bojovat s příčinou tragického stavu naší komunity. S drogovou závislostí.
Místo toho ale byly zakládány nejrůznější „protidrogová“ centra, která ve
skutečnosti byla místa drogu propagující a jsou často doposud. Cílenou kampaní
bylo odepřeno zařazení skutečných protidrogových odborníku do exekutivy a
najednou se vynořila celá řada lidí, dokonce i z řad zneužitých lékařů, kteří
v principu dodnes tvrdí:
1) Ochrana dětí od drog je jejich omezování, neboť „zakázané“ ovoce nejlépe
chutná. K tomu lze dodat, že je naprosto absurdní požadavek na legalitu dětského
kuřáctví, neboť je to řízená spotřebitelská genocida pracující na zrůdnějším
principu, než válka vedená kupříkladu gestapem. Tabákový průmysl detailně
propracovanou strategií získá dítě, které nemá šanci samo vyhodnotit, že
nekoketuje s jakýmsi znamením dospělosti, či partnerem, ale vstupuje do
historicky nejděsivějšího návyku heroinového typu, který rozkládá jak fyzickou,
tak objektivně psychosociální strukturu jedince.
Místo odsouzení tabákové manipulace zde tabákový průmysl „podniká“ tak, že dnes
už v Praze a větších městech kouří polovina dětí ve věku 12-14 let – (Prof.
MUDr. Dientsbier LPR) a tabákový koncern, konkrétně Filip Morris spolupracuje na
„preventivních“ programech s Vaším ministerstvem školství v ČR konkrétně se tyto
jmenuji „Dokážu to“ a „Paragraf 18“ a dostává ceny od novinářské obce za
nejhumánnější čin roku, tedy provozování dětské linky důvěry. Ano, stejný
tabákový průmysl, který plní naše nemocnice z 30% a léčebné kapacity a působí
rozklady rodin, obrovské kapitálové ztráty státu i individuální, stejný tabákový
průmysl, který zde zabije po předchozím utrpění 80 lidí denně (WHO, LPR, )! Tedy
má na svědomí každé 4 až 5 úmrtí a lze se domnívat, že v konsekventním důsledku
daleko více.
Tento tabákový průmysl je chráněn před možností kontroly od Zemědělské a
potravinářské inspekce státem, od zveřejnění těchto tragických čísel a pravdivé
reflexe sdělovacími prostředky potom kapitálem který tato smrtonosná závislost
generuje a často reinvestuje do jiného podnikání, kdy potom inzercí dceřiných
firem (pro příklad Milka vlastněná dnes fy. Altria Group – dříve Filip Morris,
či oblékání a textilní průmysl firmy Camel a přemnoho dalších).
Dále je to tentýž tabákový průmysl, který odebírá dětem schopnost posouzení,
rozlišení obecně dobrého a zlého, neboť psychodegenerativní složky této drogy
sterilizují lidské myšlení a vytváří klasický syndrom „oběti“, kdy kuřáci
z nedostatku informací o tom, co si působí, obhajují to největší omezení lidské
svobody, jako svobodnou volbu. Ptejme se, což by 32,6 procent si platilo
pomalou, rituální sebevraždu, kdyby tito lidé z naší země nebyli v těžkém
návyku? Kdyby dospělí měli dostatek pravdivých informací o tabákové pandemii a
děti od ní byly efektivně preventivními zákony chráněny?
Další konsekventní důsledky tabákové pandemie jsou při způsobu perorálního
požívání této drogy předkrokem k přechodu u asi 23% dětí a nezletilých na
marihuanové cigarety, které nejsou „měkkou“ drogou, ale naprostým nehodnocením
života uživatele asi u 97% senzitivních jedinců, což je reálné procento
uživatelů marihuany, kde lze hovořit o fyzickém návyku a objektivní osobnostní
degeneraci jak fyzické, tak psychické.
Lze říci, že těžko někomu, kdo není na způsob konzumace naučen kouřením
cigarety, marihuanu vůbec nabídnete. Důsledky pro společnost jsou
traumatizující, katastrofální a naprosto znehodnocují Vaši odpovědnou těžkou
práci, práci politiků, kteří spravují naši zemi, dovolte se mi domnívat vskutku
vzorně, ale zatím stále váhají s odstraněním naprosté genocidy spotřebitelů
tabákovým průmyslem, nebo to často chytře provázané zákony dost dobře
neumožňují. Je potřeba tuto neúnosnou situaci rychle změnit a podmínky pro to
jsou připraveny.
Denně začne v ČR kouřit 100 až 140 dětí. Jedná se o napodobení vzoru, vizuální
infekci. Vlivem obdivování příkladu, napodobování, vlivem skryté i otevřené
reklamy, cenzury informací a absence zákonné ochrany. Pro příkladu uvedu filmový
průmysl.
Posledním „hitem“ na podprahové vnímání u dětí a mladistvých jsou komedie pro
„teenagery“, kde se naprosto otevřeně propaguje kouření marihuany a cigaret,
tedy posledním hitem jsou přestřihy z cigarety na potraviny. Jen v posledních
dvou filmech a oba vznikali po roce 2002, které v této věci studuji
chronologicky, nikoliv s nějakým zaujetím, jsem našel tito atributy. V prvém se
mladá dívka napije brčkem z nápoje, zjevně lákavého koktejlu a ve střihu už má
ve stejné poloze v ruce cigaretu. V dalším filmu potom jde tabákový průmysl tak
daleko, že přestřihává mezi konzumací laskomin a kouřením. Tedy zákusek v ruce
atraktivní dívky se mění na cigaretu ve třech po sobě jdoucích záběrech.
Poslední studijní film určený mládeži je vynikající komedie „Joe Špína“ , který
jsem zhlédl včera (jeden úspěšný film znáboruje v celosvětové distribuční sítí
až 600 000 dětí pro kouření – SFM - http://smokefreemovies.ucsf.edu/index.html )
šla režie tak daleko, že sympatický hrdina měl maketu cigarety v puse, když
přežil sevření krokodýlích čelistí, tedy krokodýl ho vyplivl a hle on usměvavý
s cigaretou….
Není individuální, ani léčebné obrany tam, kde je nutno začít s primární
prevencí vedenou nikoliv drogovými dealery, což prostě tak je, pane premiére,
ale skutečně státem a proti nikoliv lidem, ale proti drogám, zejména proti té
startovací, proti tabákové.
Nemůžeme se tvářit, že budujeme stát a přitom přijímat daně z instalace smrti do
společnosti. Tento rozpor nás jednoduše vyhubí jak přímo zdravotně, tak i děním
přirozené selekce, skepsí národa a sekundárně ekonomicky, neboť ztráty nejen ve
zdravotnictví, ale i ve společenském uplatnění, ztráty v rodinných vazbách jsou
v násobcích převyšující daňový výnos. V této věci jsem navíc konzultoval s panem
Senátorem Allanem, guvernérem státu Virginia, zda opravdu zvýšení spotřební daně
něco vyřeší. Naprosto nic. Pan Allen mi napsal, že u nich jsou daně již 75%
z ceny cigarety a situace je tam statisticky neméně děsivá jako v naší zemi.
K tomu dodávám, že zvýšení daní je jen zvýšení státního profitu na
spotřebitelské genocidě vlastního národa, neboť pokud je tabák drogou
heroinového typu, závislý jistě si bude shánět peníze na svou drogu o to
usilovněji a třeba i přechodem na kriminální činnost, neboť tento návyk je
silnější než pohlavní instinkt.
V této věci bych Vás chtěl poprosit, aby se naprosto změnila koncepce přístupů
k tabákovému podnikání vůči nezletilcům. Námitky, že nechceme omezovat děti jsou
irelevantní, stejně jako námitka, že to má řešit rodina. Právě rodinu tabák
rozkládá nejperfektněji, kouří v ČR 65% domácností, rodina nemá šanci ochránit
dítě ani v prostředí školy, ze které vychází 50% narkomanů na úrovní střední
školy, učiliště, tedy před věkem plnoletosti. Lze se v této souvislosti
domnívat, že i tlak na snížení právní odpovědnosti může být skrytým zájmem
tabákového průmyslu a vlivných drogových kartelů na zachování systému, kde drogy
určují dominantně běh společnosti, neboť ovládají kapitálově mediální scénu,
často otevřeně, ale i skrytě.
Prosím, abyste zajistil oddělení prevence dětského kuřáctví a drogových
závislostí od složky řešící léčení již nemocných, neboť kooptace těchto složek
je v přímém rozporu ze základními požadavky zachování života ve společnosti.
Žádám Vás, abyste se zasadil o oddělení tabákových výrobků od potravin ve
správní oblasti a zajistil zákonné povinnostní informace veřejnoprávními médii o
účincích tabáků. Žádám Vás, abyste ukončil spolupráci tabákového průmyslu
s Ministerstvem Školství.
Žádám Vás, aby stát velmi zvážil svůj přístup k tabákovým produktům, neboť
v současné době se tak, jistě nechtě, podílí na historicky nejhorší genocidě
v dějinách, neboť tabák zabil více lidí, než všechny válečné konflikty novodobé
historie. Prosím Vás, abyste zvážil revizi lidského potenciálu, který zastupuje
naši zemi na mezinárodní scéně v oblasti drogového boje, neboť se lze domnívat,
že dle výsledků je zřejmé, že stávající „specialisté“ na drogovou scénu mají
obrácené výsledky, neboť nárůst kupříkladu dětských kuřáků je historicky
největší. Prosím Vás, abyste neponechávali stranou skutečné odborníky,
mezinárodně uznávané, pro příklad mnohokráte oceněný a vynikající expert Pluk.
JUDr. Jiří Komorous, či poradce pana ministra vnitra Jiřího Vacka a jimi posílil
odpovědná ministerstva, či zvážil zřízení nového resortu na ochranu
spotřebitele, neboť je to krok, který se již brzy ukáže jako nutný. Je potřeba,
dovolte se mi domnívat, dát prostor skutečné ochraně svobody a nenazývat jí
snahou o represi.
Omlouvám se za možné chyby v dopise, ale píši spatra mezi opravdu stohy práce.
Dovolte osobní poznámku závěrem. Po dlouhé době jsem včera byl v opravdu velké
hospodě v Hradci Králové, dal jsem si tu práci a mezi zjevně mladistvými
počítal. Našel jsem včetně dvou mých přítelkyň 148 hostů. Lze-předpokládat, že
mnoho nezletilců. Mezi nimi jsem našel 3 nekuřáky. Voněla tam marihuana a já
jsem opět musel utéci k mé práci, abych těm, kterých si nejvíce vážím, tedy
zákonodárců a Vaší vládě mohl poskytovat podněty k práci.
Neboť hlavním problémem dneška není nic jiného, než systém, který reálně umožňuje naprosté ovládnutí společnosti nikoliv politickými silami, ale drogami. Mohl bych jmenovat desítky lidí našeho parlamentu se kterými jsem v kontaktu. Mám velkou naději, že právě toto složení poslanecké sněmovny a Vaše vláda pomůže tento palčivý problém vyřešit.
V hluboké a upřímné úctě k Vám a práci všech politiků, s nadějí, že už najdeme potřebné kapacity a pojmenujeme věci správným jménem. Politikové jsou vesměs obětaví lidé, jistě chtějí i vlastní profit, ale jistě by profitovali více, kdyby své talenty dali jen ve svůj prospěch, ve své podnikání. Neděláte to a upřímně bojujete napříč stranami svůj boj za lepší budoucnost nás všech. Pokud ho nemáme i s Vámi prohrát, prosím, pojďme řešit pandemii dětského kuřáctví jako prioritu, neboť pokud tak neučiníme, není už třeba řešit, kdo bude vydělávat na důchody, neboť nebude pro koho.
Tento dopis ve věci by se mohl zdát dlouhý, ale co je dosti dlouhé v tak závažné věci, jako je dlouhá řada zbytečně utýraných a mrtvých, ve věci, kdy nedokážeme před neživou drogou a jejími drastickými účinky ochránit to nejcennější co máme a to opravdu tvrdou represí, represí namířenou nikoliv vůči lidem, ale té droze, neboť nelze dále tolerovat smrtící drogu jako státem chráněné spotřební zboží v jedné rozpočtové kapitole jako potraviny.
V upřímné úctě
Nezávislý analytik
Martin Škapík