Závislost na alkoholu je zákeřná. Alkoholik ztrácí svůj řád a ze své vazby na alkohol se nedokáže vymanit sám. Má několik možností, jak se své závislosti zbavit—režimovou léčbu nebo společenství Anonymních alkoholiků.
Manžel trávil už několik let kvůli svým zdravotním problémům v nemocnicích a já jsem zůstala s dětmi i se svými problémy sama. Po večerech jsem začala popíjet. Zdálo se mi, , že pod vlivem alkoholu zvládám stresové situace i starosti s větším přehledem. Po rozvodu jsme prodali rodinný dům a přestěhovali jsme se do vlastních bytů. S takovým životním zlomem jsem se nedokázala vyrovnat. Po večerech jsem propadala depresivním náladám, které jsem se snažila zlepšit alkoholem………. Jeden z mnoha příběhů lidí, kteří zjistili, že se pro ně stal alkohol problémem. Od určité často neznatelné hranice už není pro člověka cesty zpátky. Sám se závislosti zbavit nedokáže. Pokud se rozhodne svůj problém s alkoholem řešit , má na výběr několik možností:režimovou ambulantní protialkoholní léčbu na protialkoholním oddělení, ambulantní protialkoholní léčbu nebo sdružení Anonymních alkoholiků.
Dvanáct tradic
1.
Naše společné blaho by mělo být na prvním místě, osobní uzdravení závisí
na jednotě AA.
2.
Pro účel naší skupiny existuje pouze jedna konečná autorita—milující Bůh,
tak jak se nám vyjadřuje v našem skupinovém svědomí. Naši vedoucí jsou pouze
spolehliví služebníci, kteří však nevládnou.
3.
Jediným požadavkem pro členství v AA je touha přestat pít.
4.
Každá skupina by měla být autonomní s výjimkou případů, které ovlivňují
ostatní skupiny nebo AA jako celek.
5.
Každá skupina má pouze jediný primární účel—přinášet své poselství
alkoholikovi, který stále trpí.
6.
skupina AA by nikdy neměla podporovat, financovat nebo propůjčovat jméno
AA jakémukoliv příbuznému zařízení nebo vnějšímu podnikání, aby nás problémy
peněz, majetku a prestiže neodchýlili od našeho primárního účelu.
7.
Každá skupina AA by měla být plně soběstačná a odmítat vnější příspěvky.
8.
Anonymní alkoholici by se nikdy neměli stát profesionálními, i když naše
servisní centra mohou zaměstnávat speciální pracovníky.
9.
AA jako takové by nikdy být organizováno, ale my můžeme vytvořit servisní
výbory nebo komise přímo zodpovědné těm, kterým slouží.
10. anonymní
alkoholici se nevyjadřují k vnějším otázkám, proto by jméno AA nemělo být nikdy
zataženo do veřejné kontroverze.
11.
Naše zásady veřejných vztahů jsou založeny spíše na přitažlivosti než na
propagaci, vždy potřebujeme udržovat osobní anonymitu na úrovni tisku, rozhlasu
a filmu.
Démon Alkohol
Jako v pohádce, kdy člověk upíše svou duši čertu, spočívá zákeřnost alkoholu v tom, že nejprve člověku pomáhá lépe zvládat jeho starosti. Podmaňuje si ho pomalu, někoho pět, někoho deset nebo dvacet let, najednou to bez něj nejde. „Od konsumace je krok k závislosti nepostřehnutelný,“ říká Rudolf Kökert, terapeut bohnického protialkoholního oddělení ve výslužbě. „Když jste závislý na alkoholu, nechcete přestat pít, protože alkohol je pro vaše životní podpora a ochrana. Začíná to maličkostmi. Začneme nejdříve nalhávat sami sobě a aniž si to uvědomujeme, i druhým. Žádný alkoholik si nejdřív nechce přiznat, že je alkoholikem, zní mu to tvrdě, nám mužům navíc ješitnost nedovolí přiznat, že jsme poraženi.Všichni říkáme, že se jdeme léčit dobrovolně. Není to pravda. Nikdo z nás se nejde dobrovolně léčit, okolnosti—rodina, práce, nás k tomu donutily.“
Právě proto, že alkohol postupně člověku rozleptává jeho životní režim, opírá se režimová léčba na protialkoholním oddělení zejména o vytvoření řádu. Filozofií režimové léčby je důslednost a nekompromisnost. Program obsahuje psychoterapii, skupinová setkání, přednášky, úklid….. Vše s naprostou přesností. „Pro alkoholiky je čas tabu ,“ říká Rudolf Kökert. „Smyslem naší důslednosti bylo, aby pacienti pochopili, že řád je pro život důležitý. Tak to říkal i doc. MUDr. Skála, od něhož jsem model léčby převzal. Alkoholici veškerý řád ztratili, vůbec si neuvědomují své povinnosti. Proto začínáme maličkostmi – aby si vyčistili zuby , upravili se, nosili čisté prádlo-to je základ, který alkoholik, pokud pije, vůbec nevnímá. Na tomto základě jsem chtěl, aby začali znovu žít, aby se jim vrátil smysl pro čest, pro lásku, aby byli hrdí, že jsou lidé.“
Pobytový program trvá tři měsíce. Podle Rudolfa Kökerta se obvykle na začátku léčby se pacient dává nejprve psychicky a fyzicky dohromady. Během druhého měsíce už řada z nich chce z léčebny odejít, za tak krátkou dobu alkoholik ale alkoholu odvykl jen zdánlivě a potřebuje nejméně ještě jeden měsíc, aby se na přechod zpět do života připravil. „Musíte se naučit držet ženu v náručí bez alkoholu, mluvit s druhými bez alkoholu, jednat s úřady bez alkoholu, veškeré tlaky zpracovávat bez alkoholu. Když si vezmete, že člověk pil patnáct let, nemůže se změnit za dva měsíce. Celý proces uzdravení trvá dva až tři roky. Kromě toho si už nikdy v životě nesmí dát ani slzu alkoholu, protože v tu ránu je tam, kde byl před tím. Jste jako disketa, na kterou je už něco nahrané, jakmile byste tenhle alkoholový program do hlavy vložil znova, je až neuvěřitelné, jak rychle se všechno znovu spustí.“
Po tříměsíční režimové léčbě následuje ambulantní doléčovací program. Ten je pro uzdraveného alkoholika velmi důležitý, pokud totiž zůstane sám, všednost dne ho postupně přemůže. V této fázi navštěvuje pacient pravidelně otevřená setkání uzdravených pacientů v léčení. Každý může otevřeně mluvit o svých problémech. „Když jsem přišel do Bohnic na pavilon 26 jako laický terapeut, chtěl jsem založit doléčovací skupinu. Všichni mi říkali, že na tak těžkém oddělení to nejde. Tři čtvrtě roku mi chodil jeden pacient, říkal jsem si, že to chce trpělivost,“ říká Rudolf Kökert. „Dnes se skupinových setkání účastní 40 až 70 lidí.“
Doléčovací skupiny se začaly rozšiřovat i na jiné pavilony. Navazují na tradici doléčovacích skupin v pražském Apolináři, kde vznikl pod vedením Jaroslava Skály takzvaný KLUS –Klub usilující o střízlivost. Bohnický socioterapeutický klub -ELPA 26 a 31, neboli Elita pacientů pavilonu 26 vydává už několik let i svůj vlastní časopis o umění abstinence, do něhož přispívají pacienti i personál oddělení. Dostávají ho do ruky pacienti v první fázi léčby, aby se přesvědčili, že abstinence je možná.
Skrývání závislosti před sebou i před okolím může trvat i několik desítek let. Prvním krokem k léčbě je proto přiznání si neschopnosti se vlastní silou závislosti zbavit.
Mnoho lidí závislých na alkoholu cítí po každém svém selhání vinu a slibují si, že příště svému návyku již nepodlenou. Budoucnost ale nemá žádný z nich nepodlehnou. Budoucnost ale nemá žádný z nich v rukou, jediné co mohou ovlivnit, je přítomnost, tedy dokázat se nenapít dnes.
Jakub Hučín
PSYCHOLOGIE DNES 9/ 2003