Jitka Gjuričová,
ředitelka odboru prevence a kriminality Ministerstva vnitra ČR
1. Sledování vývoje protidrogových politik států EU a USA potvrzuje, že jednostranný přístup—čistě represivní, nebo liberální –problém zneužívání omamných a psychotropních látek (OPL) jako sociálně patologického jevu neřeší. Represivní přístup vede ke kriminalizaci a stigmatizaci velkého počtu jedinců i celých komunit a zabraňuje jejich společenské reintegraci, zatímco liberální přístup vytváří podhoubí pro takřka nekontrolovatelné šíření OPL a jejich zneužívání, zejména mladší populací, sociálně slabými a psychicky labilními jedinci na straně jedné, a masový nárůst kriminality včetně vytváření obrovských nelegálních finančních zisků na straně druhé. Relativně novým trendem protidrogových politik států, které mají s bojem proti nelegálním drogám dlouholeté zkušenosti, je příklon k aboličním přístupům, které nepostrádají i některé donucovací prvky (např. podmíněná léčba jako alternativa k trestnímu stíhání).
Filozofie protidrogových politik jednotlivých států, ale i gesce za její koordinaci se do jisté míry liší. Např. hlavní filozofií protidrogové politiky Velké Británie je „minimalizace škod“, a to zejména způsobených trestnou činností, ale i v oblasti zdravotní, sociální a ekonomické. S tímto pojetím souvisí i gesce za koordinaci protidrogové politiky, která spadá do působnosti resortu vnitra. Oproti tomu je např. v Rakousku problém drog vnímán zejména jako problém zdravotní – „léčba před trestem“, přičemž gesci za koordinaci protidrogové politiky nese ministerstvo zdravotnictví. Společným cílem protidrogových politik všech rozvinutých států však je snížení dostupnosti drog a nekompromisní a maximálně efektivní spolupráce orgánů činných v trestním řízení v boji s organizovanou kriminalitou související s výrobou, transferem a distribucí drog a s legalizací s výnosů organizovaných skupin. Mimořádný význam je přisuzován prevenci drogových závislostí, maximálně dostupné léčbě a sociální rehabilitaci drogově závislých a ochraně občanů a lokálních komunit před tzv. drogovou kriminalitou. Na protidrogovou politiku vyčleňují jednotlivé státy značné finanční prostředky.
2. Dne 23. října 2000 přijala vláda České republiky svým usnesením č. 1045 “Národní strategii protidrogové politiky na období let 2001 –2004“. Tento materiál předložil premiér vlády České republiky jako předseda Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky. V tomto materiálu byla ministru vnitra uložena řada důležitých úkolů, jejichž realizace, jak se ukázalo, není bez rozpracování a zasazení do resortního koncepčního rámce možná. To bylo důvodem pro vytvoření Akčního plánu Ministerstva vnitra a Policie ČR k realizaci národní strategie protidrogové politiky na období 2003 –2004 (dále jen Akční plán).
Ke zpracování Akčního plánu MV a Policie ČR byla vytvořena pracovní skupina, jejímiž členy byli zástupci Policie ČR byla vytvořena pracovní skupina, jejímiž členy byli zástupci Policie ČR národní protidrogové centrály SKPV Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, odboru vzdělávání a správy policejního školství MV, Inspekce ministra vnitra, Správy hl. města Prahy Policie ČR, Ředitelství služby pořádkové policie a Ředitelství služby železniční policie. Proces tvorby materiálu koordinoval a koncepčně usměrňoval Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra.
Cílem pracovní skupiny bylo předložit vedení resortu návrh jednoznačně formulovaných cílů resortní protidrogové politiky, včetně konkrétních opatření nezbytných k jejich dosažení. Tyto cíle jsou dva:
* Snižování škod, které trestná činnost související s drogami způsobuje občanům, lokálním komunitám, státu a dalším subjektům,
* Zvýšení efektivity boje s mezinárodním organizovaným zločinem působící v oblasti drog. Dlouhodobým cílem pak je snižování nabídky a dostupnosti drog na území České republiky.
3. Východiskem ke zpracování Akčního plánu byla analýza současné situace na úseku drog v České republice. Tato analýza zahrnovala charakteristiku české drogové scény, přehled hlavních politických dokumentů, které určují tvorbu národních protidrogových strategií, přehled legislativních nástrojů k prosazování práva v této oblasti i rozdělení působnosti útvarů resortu vnitra a Policie ČR v oblasti boje proti drogám. Analytická část je doplněna čtyřmi přílohami. Z tohoto rozboru lze dovodit následující závěry:
* Nabídka a dostupnost drog v české populaci se navzdory poměrně dobré legislativě a vysokému nasazení zejména speciálních složek Policie ČR podle názoru odborníků nesnižuje. Závažným problémem je pronikání mezinárodního organizovaného zločinu na území ČR, který se angažuje zejména ve výrobě, distribuci a transferu drog. Roste i tzv. sekundární drogová kriminalita, která je dávána do souvislosti se snahou o získání finančních prostředků na nákup drog pro vlastní potřebu. Toto konstatování se týká zejména dětí a mladých lidí. U stejné věkové skupiny prudce akceleruje zneužívání tzv. tanečních drog.
* Česká republika je v boji proti drogám zapojena do mezinárodní spolupráce. Je signatářem všech významných mezinárodních dokumentů, které oblast boje proti drogám upravují. Podobně i český právní řád obsahuje odpovídající ustanovení pro boj s nelegálními drogami a je dále podle vývoje situace upravován.
* Policie ČR velmi intenzivně vnímá závažnost problematiky nelegálních OPL a kriminality s nimi související. Ve stávajícím systému policejní práce však existuje řada problémů, které negativně ovlivňují efektivitu boje s drogami. Nedostatky lze identifikovat zejména v oblasti personálního zabezpečení, odborné připravenosti, materiálního vybavení a toku informací. Toto konstatování se týká zvláště uniformovaných složek Policie ČR. Dalším problémem souvisejícím s drogami, zejména pak s prosazováním veřejného pořádku, je nedostatečná efektivita existujících nástrojů pořádkové policie k prosazováním veřejného pořádku, je nedostatečná efektivita existujících nástrojů pořádkové policie k prosazování práva v této oblasti.
* - V rámci resortu vnitra a Policie ČR jsou realizovány preventivní aktivity, které směřují zejména do oblasti specifické primární prevence, tzn. Ke snižování poptávky po drogách. Tyto aktivity postupně nabývají systémového charakteru, a to i v oblasti vzdělávání těch policistů, kteří preventivní aktivity postupně nabývají systémového charakteru, a to i v oblasti vzdělávání těch policistů, kteří preventivní aktivity realizují. Zatím není vytvořen, ověřen a metodicky zpracován preventivní přístup ke snižování nabídky a dostupnosti drog.
* V oblasti meziresortní spolupráce jsou uzavřeny dohody umožňující efektivní spolupráci příslušných složek státní správy , včetně Policie ČR. Podobná situace je i na bilaterální mezinárodní úrovni. Významnou prioritou je v oblasti mezinárodní spolupráce příprava ČR na převzetí Schengenského acquis.
* Resort vnitra je ministrem vnitra zastoupen v Radě vlády pro koordinaci protidrogové politiky. Prostřednictvím zástupců MV a Policie ČR se podílí na její činnosti, ovlivňuje tvorbu na úseku boje proti drogám a participuje na realizaci řady projektů, které RVKPP zastřešuje.
4. Samotný Akční plán je stručný dokument, v němž jsou uvedeny cíle a priority protidrogové politiky resortu ministerstva vnitra. Celý text Akčního plánu je vystaven na internetové stránce ministerstva vnitra: www.mvcr.cr
AKČNÍ PLÁN A NÁVRHY KONKRÉTNÍCH OPATŘENÍ
Cíl 1. Omezení dostupnosti nelegálních drog na území ČR
* dovozu, vývozu a výroby
Priority v této oblasti
mezinárodní spolupráce v oblasti boje proti všem aspektům obchodu s drogami, včetně omezování dovozu drog do ČR,
snižování výnosů obchodu s drogami prostřednictvím aktivit proti praní špinavých peněz,
eliminace organizačních struktur obchodníků s drogami,
redukce zdrojové produkce drog,
kontrola chemikálií a prekurzorů, ze kterých se vyrábějí syntetické drogy.
Cíl 2. Vyšší efektivita práce Policie ČR v oblasti boje s trestnou činností související s drogami
Priority v této oblasti
zefektivnit činnost Policie při vyhledávání, dokumentování a zajišťování výnosů z trestné činnosti na úseku drog, v rámci Policie ČR optimalizovat počty policistů na úseku boje s drogami, včetně využití disponibilních sil
zlepšit materiální vybavení Policie ČR v oblasti vyhledávání a (objasňování) vyšetřování trestné činnosti související s drogami,
zvýšit odborné kompetence policistů v boji s drogovou kriminalitou, maximální péči a pozornost věnovat uchazečům o přijetí do služebního poměru v Policii ČR a studentům středních policejních škol,
zkvalitnit tok informací a komunikaci mezi policejními orgány na všech stupních úrovních řízení a zvýšit kontrolní činnost v této oblasti.
Cíl 3. Ochrana lokálních komunit před trestnou činností související
s drogami
Priority v této oblasti:
zkvalitnit spolupráci příslušných útvarů Policie ČR s veřejností, představiteli obcí a dalšími subjekty, včetně pomáhajících, které se podílí na realizaci protidrogové politiky na místní úrovni,
vytvářet podmínky pro zavádění proaktivních metod prevence trestné činnosti související s drogami,
zpracovat koncepci preventivních projektů zaměřených na omezování dostupnosti nabídky drog na místní úrovni,
vytvořit podmínky pro kontrolu zneužívání drog u účastníků v silničním provozu.
Cíl 4. Ochrana dětí a mladých lidí před nelegálními drogami
Priority v této oblasti:
potlačovat nabídku a dostupnost drog v místě koncentrace mladých lidí,
zvýšit odbornou úroveň působení policistů v oblasti sociální protidrogové prevence.
V druhé části Akčního plánu jsou strategické cíle rozpracovány do konkrétních jedenadvaceti termínovaných úkolů pro prvního náměstka ministra vnitra a pro policejního prezidenta. Materiál schválil ministr vnitra v květnu 2003. První informaci o plnění Akčního plánu předloží první náměstek ministr vnitra vedení resortu v lednu roku 2004.
JITKA GJURIČOVÁ
ŘEDITELKA ODBORU PREVENCE
KRIMINALITY MINISTERSTVA VNITRA
ZÁVISLOSTI a my- 2003