· Příběh
To je hezký mužský, šeptaly si kolegyně, když za mnou MARTIN KOVÁŘ přijel do redakce na domluvenou schůzku. Termín se třikrát překládal, protože premiérův poradce a úspěšný plavec má hodně nabitý program.
Přestože je po úrazu páteře na vozíku (nebo možná právě proto), stíhá toho v životě hodně. Patří k nejlepším handicapovaným sportovcům a vyplaval si už celou řadu medailí včetně zlaté z paraolympiády. S autem upraveným na ruční řízení jezdil automobilové závody, vyzkoušel si i lyžování na monoski (jak sám říká, se střídavým úspěchem). V poslední době si od každodenní hektiky nejlépe odpočine u vody s rybářským prutem v ruce.
Rybaření za polárním kruhem
Jednou jsem byl v Norsku, napůl služebně, v jednom sportovním zařízení pro handicapované. Moc se mi tam líbilo, říkal jsem si, že bych se do Skandinávie ještě někdy rád podíval. A v loni na rybářských závodech v Berlíně jsme vyhráli zájezd do Švédska za polární kruh. Bylo nás sedm, čtyři kluci na vozíku a tři další kamarádi, jiný kamarád nám pomohl s letenkami, protože autem je to daleko, a vyrazili jsme.
Letěli jsme s dvojím přestupem, teprve poslední úsek jsme urazili v autě. Cesta byla dramatická, na letišti se nám ztratila půlka zavazadel včetně prutů. Pokaždé, když cestuji letadlem, celou dobu letu trnu, co se mi ztratí, už se stalo, že se mi v Miláně ztratil vozík, to je ze všeho nejhorší. Málokdo si to uvědomí, že ale tím se handicap člověka na vozíku nesmírně zvyšuje, protože si prostě „nikam nedojedete“. Kdyby to nebylo nutné, nejraději bych nelétal.
Jeli jsme do neznáma, bydleli jsme v dřevěném srubu bez vody a bez elektřiny, mobily tam nebyly k ničemu, protože tam není signál. Chata byla ale kompletně bezbariérová,, s bezbariérovým vstupem na molo a prám. Voda byla ve vedlejším srubu se saunou. Připadlo mi to skvělé, ale že i v takových podmínkách, že i v takových tvrdých podmínkách, kde je osm měsíců v roce polární noc, kolem srubu medvědí trus a půlmetrové křemenáče se dají sbírat z auta, jsou pískové cestičky a počítá se s tím, aby tam mohl člověk na vozíku.
Bylo to úžasné, lososí řeka, jezero, kde je vidět na dno a voda se dá pít. Za týden jsme potkali asi pět lidí (a někteří se možná opakovali), nebyla tam žádná restaurace ani hotel, jen malý krámek, kam se dalo dojet autem. Ale nežili jsme si špatně-štika s borůvkami, okouní filety na grilu. Jen jednou jsme se dostali do potíží. Kamarád Procházka nás příliš odvážně „nacpal“ do neznámé a nevelké lodi. Byli jsme hodně ponořeni a zdálo se nám, že loď začíná nabírat vodu. A uprostřed jezera motor vysadil a loď se začala potápět. Normálně bych to asi uplaval, ale v ledovcové řece je všechno jinak-asi bychom to nezvládli. Na rozdíl od zkušeného lodivoda Procházky a veslaře Oty, kteří nás zachránili. Tat tak doveslovali ke břehu.
Přemýšlel jsem, jestli bych mohl v těch podmínkách, kde je půl roku tma, žít natrvalo, bez telefonu, televize a elektřiny, jen s petrolejkou. Asi by to šlo, ale přece jen bych potřeboval tak dva dny v týdnu mít po ruce vymoženosti civilizace. Švédové, kteří tam žijí, jsou přizpůsobení, mají kromě mají kromě normálního auta terénní auto, sněhový skútr a loď. Každopádně člověk tak daleko od civilizace , mezi borůvkami, rybami a saunou zapomene, co se děje v Praze, kolem Telecomu, Internetu do škol a dalších projektů, i na kterých spolupracuji, spíš jsem se staral, jestli uvezu to dřevo na oheň…..“
Plavu si, ani nevím jak
„Hned po návratu nás čekal mítink Eurowaves v Brně, největší letošní plavecké závody, kde měli plavci možnost splnit limity na příští rok. Česká plavecká škola se na mezinárodním poli už dobře zavedla a nemyslím tím jen na výkony a medaile, ale i fakt, že se hodně handicapovaných lidí zbavilo strachu z vody a naučilo se plavat. Teď dostali Češi, konkrétně Kontakt bB a ČSTPS, příležitost předvést se i po organizační stránce. Záměr pozvat do starodávného bazénu v Lužnikách plavce z 27 zemí včetně takových, jako je Írán a Kypr, byla hodně vysoká laťka. Nemáme u nás jiná zatím podobná sportoviště jako Aquatic Centre v Sydney,“povzdechl si Martin Kovář. Do Brna ale odjížděl v pohodě a s vědomím, že když mu nic nebude po zdravotní stránce,poplave mu to stejně tak dobře jako loni, kdy na MS v argentinském Mair del Plata získal dvě zlaté (na 50 a 100m volný způsob) a dvě zlaté medaile ( štafeta 4x50m volný způsob) a 200m volný způsob a dvě stříbrné medaile (štafeta 4x 50 m volný způsob) a 200m volný způsob). Mítink Eurowaves byl zároveň i kvalifikačním závodem i kvalifikačním závodem na paraolympiádu v Athénách. Čeští plavci zabodovali. Martin Kovář zaplaval světový rekord na 50 m volný způsob. B. Hlaváčková nejlepší letošní časy na prsařské i znakařské trati a mužská štafeta v novém složení na 4x50 m volný způsob zaplavala čas, kterým by v Athénách mohla aspirovat na medaili.
Sport jako společná téma
Dokud Vladimír Špidla zastával post ministra práce a sociálních věcí, působil u něho Martin Kovář jako poradce pro informační technologie a sport. V této funkci zůstal i nyní. „S panem premiérem si v některých rozumíme, v některých se naše názory liší. Poradci by měli být nekonformní a měli být a měli by mít svůj názor ,takový se snažím být a možná na to občas doplácím. Tématem, na kterém se shodneme vždycky, je sport. Pan Špidla je urputný bojovník, běhá do kopce , i když je to nejtěžší, a do kopce běží i ve svém politickém životě, proto to nemá jednoduché. Třeba v otázce Prahy jako dějiště olympiády jsem natolik skeptik, stejně jako pan Špidla. Nejde ale jen o samotnou olympiádu, souvisí s tím debata o sportu jako takovém, o přístupnosti sportovišť pro handicapované, o coubertainovském olympijském duchu, a právě to je na tom to pozitivní. Mnoho lidí si neuvědomuje, že „skrze“ olympiádu by se mohly vybudovat multifunkční bezbariérové haly nebo dokončit obchvat Prahy. Zavrhnout takový projekt je jednoduché. Srovnávací studie ale ukazují, že města, která v minulosti kandidovala na olympiádu, tím vždycky získala. Měli bychom si toho vážit, že patříme k deseti procentům lidí na zeměkouli, kteří si vůbec mohou dovolit o něčem podobném uvažovat.“
Svět bez bariér
O čem uvažuje do nejbližší budoucnosti Martin Kovář ? V soukromí si přeje, aby nezlobil rodiče, byl milý a vstřícný ke svým blízkým a časem, až přijde rozum, by rád založil vlastní rodinu. Přál by si být v pohodě a nekomplikovat život sobě ani svému okolí. Svůj život si už vůbec nedovede představit bez plavání. „I když se mi na trénink pokaždé chce, tělo potřebuje pohyb ve vodě, už proto, že život na kolech je úplně jiný. Když si chci udržet současný stav, musím být ve vodě denně, a když přičtu práci, na ostatní věci moc času nezbývá. Sotva tak na rodinu, do které patří i dva kokři Hugo a Bert. Také rád chodím do kina, jsem rád, že se podařilo uvést do života například projekt Kino bez bariér, a teď se realizuje i Divadlo bez bariér, a dovedu si představit i sci-fi projekt Úředník bez bariér. Je dobře, že podobné věci začínají být u nás normální. Možná úsměvné, ale možná i vážné.“
TOP VÍKEND magazín
Sobotní příloha
DENÍKY BOHEMIA
Č .39. 27.09. 2003