-SLOVO NA ÚVOD
/Šéfredaktor –Jiří Vacek /
Když se na mne den před štědrovečerními oslavami obrátila matka s problémem závislostí svých synů, uvědomil jsem si, že kolik prostředků věnuje stát přímo pro drogově závislé a zcela opomíná Ty, kteří žijí odborně řečeno v druhotní závislosti se svými dětmi, příbuznými a přáteli. To, že sama matka žije již několik let s traumatem, co zavinila nebo zanedbala u svých dětí je něco, co ji zabraňuje jakékoliv jiné činnosti, ať pro sebe nebo jak často vznešeně říkáme pro občanskou společnost. Jak jsem se dozvěděl, navštívila odborníky, ale odešla od nich s doporučením, že mladé lidi je třeba nechat v jejich vývoji samotné, i s tím rozhodnutím, že drogové otroctví je jejich vlastní cestou a ona sama, protože je nechápe, nese část viny na jejich způsobu života. Samozřejmě, že část vzniku závislostí potřeba vždy hledat ve stavu rodiny, ale při dnešním řešení—neřešení, selhání dlouhodobého systému prevence je potřeba si přiznat, že i stát má své povinnosti a není možné, aby je zanedbával na úkor těch, kteří ze svých daní platí nakonec i nesmyslná rozhodnutí politiků nebo naprosto selhávající systémy prevence. Kdo vysvětlí matce, že přednost před léčením jejích synů( které nemohla umístit do žádného zařízení) a řešením jejich kriminality a násilím v rodině, mají přednost projekty – testování drog na diskotékách nebo pozitivní postoj některých státních úředníků při legalizaci marihuany. Nebo jsme již tak daleko, ve svém vlastním cynismu, že mladý život nemá žádnou hodnotu a my ho rádi obětujeme pro pokusy pseudoliberálů, kteří již dlouhou dobu ovlivňují stanoviska mezirezortní komise nebo dokonce její součástí. Všechna systémová opatření navrhovaná někým jiným než MPK jsou vždy odmítána, jako snaha o zvýšení represivních opatření, protože by to znamenala ve svém důsledku konec finančních toků úzké skupiny lidí do experimentů druhotní a terciální prevence bez systému státní správy. Ano Ti, kteří neustále kritizují z různých pozic práci policie a především NPDC (Národní protidrogové centrály) zapomněli se postarat o kvalitní prevenci, ale i dostatek rehabilitačních resocializačních míst. Prostě se starali jen o to, co jim a jejich přátelům vyhovovalo, bez jakékoliv snahy vytvořit klasický systém státní správy v oblasti návykových látek. Ono se dobře povídá o legalizacích propojené vždy s poukázáním na osobní svobodu, dobře se kritizují opatření týkajících se policie a celní správy. Horší už je to vždy s vlastní sebekritikou nebo analýzou toho, co člověk neudělal a na čem se podílel, a proto je i za nevykonané zodpovědný. A tak budou rodiče i nadále bez systému , který by zaručoval, že jejich dětem se dostane, vždy pomoci, když je to nutné. Jejich traumata, bolesti a beznaděje zůstanou jejich světem, ale i našim, protože je budou přenášet do svého okolí a společnosti.
Šéfredaktor :
Jiří Vacek
Závislosti a my
Jablonecká 1344/14
460 01 LIBEREC
Tel:+420 485 101 108
E-MAIL: jiri.vacek@nemlib.cz
CZECH REPUBLIK