MINISTERSTVO VNITRA - Odbor prevence kriminality,  ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ

kontakt:  Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34

Jarmila Pecháčková - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187

e - mail: media@mvcr.cz, htpp://www.mvcr.cz

TISKOVÝ SERVIS

Odboru prevence kriminality MV

červenec  2003

výběr

NÁRODNÍ AKČNÍ  PLÁN BOJE PROTI TERORISMU

(Aktuální znění pro rok 2003)

Nejčastěji kladené otázky:

CO JE DOKUMENT NÁRODNÍ AKČNÍ PLÁN BOJE PROTI TERORISMU ?

Jedná se  o klíčový veřejně přístupný dokument, který přehlednou formou shromažďuje všechny základní úkoly, které je v rámci České republiky třeba splnit, aby se zvýšila připravenost země k reakci na možnost teroristického útoku proti jejím zájmům doma i ve světě.

Zároveň tento text představuje jasnou deklaraci země o schopnostech dostát svým závazkům, které vyplývají z jejího členství v Severoatlantické alianci, z jejího úsilí stát se členem Evropské unie a z její angažovanosti ve většině mezinárodních organizací, které jsou oporou světového řádu na počátku 21. století.

JE NAP JEDNORÁZOVÝM DOKUMENTEM, S ČASOVĚ OMEZENOU PLATNOSTÍ?

Národní akční plán boje proti terorismu (dále jen “NAP“) postihuje nejenom aktuální vývoj situace v zemi a ve světě, ale je základním programovým dokumentem, který bude vláda ČR v závislosti na vývoji v oblasti boje proti terorismu a přijímaných vnitropolitických opatření vždy k 31. prosinci kalendářního roku aktualizovat.

JEDNÁ SE O SPECIFICKY DOMÁCÍ ZÁLEŽITOST,
NEBO JSOU PODOBNÉ DOKUMENTY VYTVÁŘENY I JINDE VE SVĚTĚ?

Vzorem a klíčovým impulzem pro vytvoření NAP byl dokument, nazvaný “Usnesení a akční plán mimořádného zasedání Evropské rady“, zveřejněný dne 21. září 2001 v Bruselu. Jeho text navazoval na „Společné euro-americké ministerské prohlášení o boji proti terorismu“, přijaté, rovněž v Bruselu, 20. září 2001.

Tyto dokumenty byly výsledkem série jednání a konzultací ministrů vnitra, obrany, dopravy, zahraničí, financí a jiných resortů členských zemí EU (a jiných států, včetně USA), které se udály v prvním týdnu po tragických událostech v USA. Zároveň se jednalo i o akceleraci implementace závěrů  přijatých na zasedání Evropské rady v Tampere (15.-16. října 1999).

Přijaté dokumenty obsahují řadu konkrétních doporučení pro členské a kandidátské země EU.

Evropské společenství ještě nikdy žádné podobné dokumenty nevydalo. Například otázky vojenství (a zpravodajských služeb) byly vždy – i z důvodu členství čtyř neutrálních zemí v Unii - považovány za oblast působnosti Severoatlantické aliance. Nyní se však i Rakousko, Švédsko, Finsko a Irsko zavázaly ke spolupráci v této oblasti, byť si ponechávají právo volby, jakou konkrétní formu jejich pomoc bude mít. Pro Spojené státy, zasažené teroristickým útokem, však bylo podstatné, že namísto nutnosti bilaterálních jednání s jednotlivými evropskými zeměmi se jim nyní dostalo jasné podpory ode všech zemí EU jako celku. I příslušné silové resorty v EU (a Evropě obecně) teď dostaly jasný mandát ke zintenzivnění své práce.

Celá protiteroristická kampaň je chápána jako dlouhodobá, komplexní a finančně, personálně i jinak náročná. Její součástí nebudou jen bezpečnostní či vojenská, ale i politická a ekonomická opatření, která by měla vést ke snížení rizika budoucího teroristického útoku (nejen) na euro-americký prostor.

Rozpracováním těchto tezí je tzv. „Road Map“ Rady EU ze dne 17. října 2001, obsahující řadu konkrétních doporučení. Tento text se stal modelem, podle kterého vznikly akční plány některých jednotlivých zemí EU, včetně kandidátských států (například Maďarska).

Přitom je třeba zdůraznit, že ne všechny jednotlivé země EU své akční plány vytvářejí. Řada z nich se spokojila s implementováním souhrnného Akčního plánu EU.

Ani evropské dokumenty nejsou jedinými protiteroristickými akčními plány na světě. Už od roku 2000 existuje protiteroristický akční plán Společenství nezávislých států, delší tradici má Akční plán boje proti kybernetickému terorismu (USA) atd.

Vedle toho existují periodicky se obnovující nebo až po 11. září 2001 vytvořené protiteroristické akční plány mnoha mezinárodních organizací (Euroatlantická rada partnerství, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě atd.). Jejich forma a propracovanost se přitom značně liší.

PROČ NAP VŮBEC VZNIKÁ?

K jeho vypracování se Česká republika zavázala přijetím závěrečné Deklarace z Evropské konference dne 20. října 2001. Pro Českou republiku je důležité, že současní členové EU výslovně uvedli, že obsah těchto dokumentů je nutno do praxe uvádět v těsné součinnosti s přistupujícími a kandidátskými zeměmi Společenství a dalšími zeměmi Evropy (Tureckem). Celkem se jedná, spolu se současnými členy EU, o 28 zemí, které deklarovaly, že legislativní výsledky, které v této souvislosti vzniknou, chápou za více či méně závazné i pro sebe. Tato součinnost spočívá nejen v oboustranné informovanosti mezi členy a kandidáty členství, ale i v očekávání EU, že kandidátské země určité kroky, přijaté v rámci EU, co nejrychleji implementují do svých právních řádů.

Přitom je ale třeba zdůraznit, že ČR (a ostatní země, které zatím nejsou členy EU), nemusí všechny současné a budoucí právní normy spojené s tímto procesem implementovat v celém rozsahu a v termínech, které pro sebe určily členské země Unie. V této chvíli je pro ČR stěžejní vyjádřit aktivitám euro-americké koalice jednoznačnou politickou podporu. V delším časovém horizontu ale bude akceptování konkrétních výstupů, které budou členy EU přijaty, nutné, nechce-li ČR zkomplikovat svůj vstup do EU, respektive se zdiskreditovat jako nedůvěryhodný partner.

JAKÝ BYL ČASOVÝ HARMONOGRAM PRÁCE NA NAP?

Okamžitě po 11. září 2001 byly v rámci Ministerstva vnitra zahájeny analytické práce, mapující opatření, která byla prováděna v rámci aktuální protiteroristické kampaně doma i ve světě.

Dne 25. září 2001 Bezpečnostní rada státu usnesením č. 208/D uložila ministru vnitra úkol vyhodnotit „Společné euro-americké ministerské prohlášení o boji proti terorismu“ (dále jen „Prohlášení“), přijaté v Bruselu dne 20. září 2001. Zároveň se ukázalo nutné vyhodnotit i „Usnesení a akční plán mimořádného zasedání Evropské rady“ (dále jen „Usnesení“) ze dne 21. září 2001, které je praktickou konkretizací výše uvedeného „Prohlášení“.

Dne 27. září 2001 se ministr vnitra na jednání Ústředního krizového štábu zavázal, že analýzu výše uvedeného “Prohlášení“ a “Usnesení“ připraví do příštího zasedání Ústředního krizového štábu, tedy do dne 5. října 2001. Tento úkol byl splněn (výsledkem byl nepublikovaný text „Analýza důsledků “Společného euro-amerického ministerského prohlášení o boji proti terorismu“ ze dne 20. září 2001 a „Usnesení a akčního plánu mimořádného zasedání Evropské rady“ ze dne 21. září 2001 pro Českou republiku“.

Ve druhé fázi Ministerstvo vnitra vypracovávalo v meziresortní součinnosti analýzu k témuž tématu. Získané podklady byly do konce roku 2001 zapracovány do dokumentu „Vyhodnocení připravenosti České republiky plnit úkoly, vyplývající ze “Společného euro-amerického ministerského prohlášení o boji proti terorismu“ z 20. září 2001 a „Usnesení a akčního plánu mimořádného zasedání Evropské rady“ z 21. září 2001“ (dále jen „Vyhodnocení“).

Dalším dokumentem, který se zabýval problematikou boje proti mezinárodnímu terorismu, se stala Zpráva České republiky k naplňování závazků vyplývajících z rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1373 (2001) k boji proti mezinárodnímu terorismu vypracovaná na základě usnesení vlády č. 1045 z 10. října 2001. Na zpracování dokumentu se výraznou měrou podílelo i Ministerstvo vnitra, které se stalo spolupředkladatelem Zprávy. Zpráva byla předložena Radě bezpečnosti OSN.

S ohledem na vývoj událostí vyhodnocovací proces, mapující připravenost České republiky na boj proti terorismu přerostl v rozhodnutí vytvořit dokument, který by jasně vytýčil požadované cíle, cesty k jejich dosažení, stanovil gesci za tato opatření a termín jejich provedení.

Usnesením č. 1364 ze dne 19. prosince 2001 vláda uložila ministru vnitra úkol zpracovat a do konce března 2002 předložit „Národní akční plán České republiky boje proti terorismu“. Bezprostředním východiskem pro jeho strukturu byl právě text „Vyhodnocení“, který byl do NAP beze zbytku zapracován.

V dalším období prošel NAP vnitroresortním a meziresortním připomínkovým řízením a jeho obsah byl konzultován s řadou odborníků a průběžně aktualizován v souvislosti s vývojem ve světě.

Vláda České republiky schválila NAP dne 10. dubna 2002 svým usnesením č. 385 a uložila ministru vnitra NAP každoročně vždy k 31. prosinci aktualizovat.

První vyhodnocovací proces se vztahuje k datu 31. prosince 2002 a jeho výsledkem je dokument „Národní akční plán boje proti terorismu /aktuální znění pro rok 2003/, který byl přijat.

PROČ NAP VZNIKAL TAK DLOUHO?

Při přípravě, vyhodnocování a aktualizaci NAP bylo zapotřebí důkladně analyzovat příslušné mezinárodní dokumenty a legislativní úpravu, zpracovat množství podkladového materiálu ze široké škály oblastí, projednat řadu multidisciplinárních opatření na meziresortní úrovni, stanovit termíny a gesce u jednotlivých opatření, způsob jejich financování a vyřešit případné rozpory. Zároveň byl NAP průběžně aktualizován v závislosti na mezinárodním dění. Vznikl tak komplexní materiál, zahrnující řadu oblastí souvisejících s bojem proti terorismu.

V JAKÉM ČASOVÉM HORIZONTU ÚKOLY V NAP JSOU?

Žádný úkol nepřesahuje horizont šesti let. V rámci každoročních aktualizací bude tento rámec dodržován.

Z JAKÝCH PODKLADŮ NAP VYCHÁZEL?

Po formální stránce lze za podklady pro NAP považovat výše uvedené dokumenty EU. Po obsahové stránce se jedná o řadu dílčích analýz a koncepčních materiálů vytvořených v rámci Ministerstva vnitra, dalších resortů, zpravodajských služeb atd.

Při přípravě NAP byla monitorována i opatření, která byla v souvislosti s bojem proti terorismu přijata v zahraničí, a to zejména v oblasti:

bezpečnostní - vojenské a policejní (kontroly osob a vozidel, ostraha klíčových budov);

legislativní (právní ošetření celé agendy);

operativní (možnost užití odposlechu a jiných obdobných kroků k monitorování podezřelých osob);

kroky v rámci hraničních kontrol a imigrační politiky;

kroky, konané s cílem zamezení financování terorismu;

organizační postupy – nařízení, umožnění a usnadnění spolupráce mezi zpravodajskými službami a silovými resorty v rámci států, stejně jako v mezinárodním měřítku;

prověrky zaměstnanců (zejména u letištního personálu);

kroky v rámci oblasti civilní ochrany a resortu zdravotnictví (zajištění krytů, vody a potravin pro případ krize, léků proti antraxu);

vyřešení finančního pokrytí nastalé situace (dodatečné mzdové a investiční náklady, pojišťovnictví).

KDO JE AUTOREM TEXTU NAP?

Koordinátorem aktivit souvisejících s přípravou, vyhodnocením a každoroční aktualizací NAP je odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra. Spolugestorem tvorby tohoto dokumentu je Ministerstvo zahraničních věcí, které je autorem Preambule dokumentu. Na tomto místě je třeba pověřeným pracovníkům Ministerstva zahraničních věcí vyjádřit naše poděkování za jejich vstřícnou, odpovědnou a pečlivou spolupráci s naším resortem. Poděkování za pomoc při zpracování podkladů a za odbornou konzultaci k jednotlivým opatřením náleží i pracovníkům útvarů Ministerstva vnitra, Policie ČR a jednotlivých dalších resortů.

JAKÁ JE STRUKTURA NAP?

Klíčová část NAP - „Přehled opatření České republiky v boji proti terorismu“, je odrazem dokumentu „Road Map“ Rady EU ze dne 17. října 2001. Text byl zpracován ve formě tabulky, členěné do těchto částí (sloupců): cíl - již uskutečněná nebo probíhající opatření - další navrhovaná opatření - časový harmonogram - orgán odpovědný za plnění úkolů.

NEJEDNÁ SE O PŘÍLIŠ PASIVNÍ PŘEJÍMÁNÍ CIZÍHO MODELU?

Při veškeré snaze o udržení vzájemné kompatibility obou dokumentů zde nezbylo než respektovat určitá domácí specifika. Text „Road Map“ Rady EU je strukturován podle gesce jednotlivých generálních ředitelství, existujících v rámci EU, což nemá v prostředí ČR analogii. Byl proto zvolen model členění podle věcného kritéria, což považujeme za přehlednější a vhodné i pro možnost srovnávání s obdobnými dokumenty jiných zemí.

Varianta zvolená pro NAP se nicméně formě „Road map“ podobá více, než akční plány některých členských zemí EU (například „Akční plán Nizozemíska“, „Akční plán Varšavského summitu ze 6. listopadu 2001“ atd.).

JAK VYZNÍVÁ SROVNÁNÍ NAP S OBDOBNÝMI ZAHRANIČNÍMI DOKUMENTY?

Jednotlivé země - pokud vůbec akční plány boje proti terorismu vytvářely - volily rozsah a intenzitu opatření podle řady faktorů (své velikosti, lidnatosti, geostrategické polohy, odhadovaného rizika, svého zapojení do odvetných opatření, členství v mezinárodních strukturách atd.).

Některé akční plány byly koncipovány primárně podle gesčních orgánů (nebo orgánů odpovědných za plnění přijímaných opatření), některé podle časové linie plánovaných kroků (krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé). Některé byly pojaty velmi obecně, spíše než o akční plány se jedná o souhrny vizí. Obecnost „Road Map“ Rady EU vyplývá z podstaty nadstátu, kterým EU je, a který musí sladit zájmy řady členských zemí. Ve srovnání s jinými protiteroristickými akčními plány je NAP České republiky patrně nejkomplexnějším dokumentem, který v tomto ohledu zatím vznikl.

LZE TVRDIT, ŽE BEZ MEZINÁRODNÍHO TLAKU BY NAP NEVZNIKL?

Již od roku 2000 v rámci Ministerstva vnitra vznikal utajovaný koncepční materiál věnující se problematice terorismu. Je jím “Studie připravenosti ČR na řešení hrozby teroristických útoků“.

Vývoj událostí po 11. září 2001 práci v tomto ohledu značně urychlil a zintenzivnil. Aktuální situace si přitom vyžádala přehodnocení některých dosud plánovaných kroků a jejich úzkou koordinaci s kroky, probíhajícími jinde ve světě, zejména v zemích Evropské unie. Tento materiál byl jedním z výchozích podkladů pro vytvoření NAP.

Bez událostí ze dne 11. září 2001 by materiál obdobný NAP s největší pravděpodobností vznikal pomaleji, byl by jinak strukturován, jinak by se jmenoval a byl by patrně zcela neveřejný, ale rozhodně by se bez něj ČR v dlouhodobém horizontu neobešla. V takovémto rozsahu a hloubce nemá NAP jako otevřený materiál v ČR v oblasti boje proti terorismu precedent.

NEJEDNÁ SE O NAPROSTO ZBYTEČNÉ KROKY,PROTOŽE ČESKÉ REPUBLICE ŽÁDNÉ NEBEZPEČÍ ZE STRANY MEZINÁRODNÍHO TERORISMU NEHROZÍ?

Bylo by chybou se domnívat, že Česká republika je středem světa, který je cílem všech teroristických skupin, stejně jako věřit, že jakákoli nebezpečí se tomuto státu vyhnou. Česká republika je v současné protiteroristické kampani natolik zaangažována (vyslání lékařů a vojáků do Afghánistánu a Iráku, pořádání summitu NATO v roce 2002 atd.), že toto riziko nelze bagatelizovat.

Již před útoky na USA v září 2001 se v České republice, ale i v okolních zemích, začalo nově koncipovat tzv. krizové řízení. To v sobě zahrnuje i plánování opatření proti různým druhům bezpečnostních rizik ohrožujících moderní společnost, včetně terorismu. Útok na Světové obchodní centrum ukázal, že ti, kteří považovali jakékoli snahy o investice do krizového řízení za plýtvání prostředky, či dokonce za hysterii, se mýlili. Události z 11. září 2001 tak přispěly k argumentům, zdůrazňujícím nezbytnost tohoto - relativně nového - systému.

Zdroj: Internetové stránky MV - OBP

Policejní informační systémy

JUDr. Marek Fryšták

Vedení všech  uvedených informačních systémů je založeno na obecném zákonném zmocnění uvedeném v zákoně o policii.Tyto informační systémy jsou pravidelně aktualizovány. U většiny evidencí se jejich aktualizace z důvodů možnosti operativního a rychlého získání přesných informací děje denně, u některých je méně častá.

PATRMV

Jedná se o centrální celostátní systém pátrání po odcizených vozidlech. Za vozidla se pro potřeby tohoto systému pokládají osobní vozidla, speciální stroje, nákladní vozidla, jednostopá motorová vozidla, zemědělské stroje a traktory, tabulky státních poznávacích značek, přívěsy, návěsy, autobusy a obytné přívěsy.

 Obsahem databáze jsou identifikační údaje vozidla, popis markantů, datum, čas a místo odcizení. Vedeny jsou také údaje o osobě poškozeného a k útvaru, která  pátrání vyhlásil. V případě nalezení vozidla údaje k útvaru, který vozidlo nalezl, a to včetně místa nalezení.

Systém dále umožňuje rychle získat informaci o tom, zda   je pop určitém vozidle  vyhlášeno pátrání, případně, zda po tomto vozidle bylo již někdy vyhlášeno pátrání v minulosti a zda bylo zrušeno. Existuje i zkrácená verze tohoto systému, která obsahuje pouze vybrané údaje z celkové databáze.

Údaje z tohoto informačního systému jsou zdrojem dat, která jsou zveřejňována denně na internetovém serveru Ministerstva vnitra.

PATROS

Jedná se o informační systém pro pátrání po  pohřešovaných a hledaných osobách, po totožnosti osob a totožnosti nalezených mrtvol a  kosterních nálezů. Obsahem databáze jsou identifikační údaje osoby, údaje o jejím bydlišti, rodičích a zaměstnání, její podrobný popis, její oblečení a zvláštnosti.K osobě hledané jsou dále informace o její minulé trestné činnosti, operativně taktické údaje, případně údaje ke stykům osoby. Dále je uvedeno datum vyhlášení pátrání útvar, který pátrání vyhlásil, a důvod a podklad k vyhlášení.

 Jako v případě předchozím i u tohoto systému existuje jeho zkrácená verze, která obsahuje pouze vybrané údaje z databáze.

TELEFOTO

Jedná se o informační systém určený pro pátrání:
·         Po pachatelích trestné činnosti s vysokou společenskou nebezpečností
·         Po hledaných a pohřešovaných osobách, ke kterým jsou vyhlášena mimořádná opatření
·         Po identifikaci osob, které nemohou nebo nechtějí prokázat svoji totožnost
·         Po identifikaci nálezů mrtvol nebo fragmentů lidských těl neznámé totožnosti
·         Po odcizených věcech, jejichž odcizením vznikla škoda velkého rozsahu
·         Po odcizených uměleckých předmětech, starožitnostech vysoké umělecké hodnoty
·         Po původu nalezených nebo zjištěných uměleckých předmětů a starožitností vysoké umělecké hodnoty.

Obsahem databáze jsou obrazové informace, identifikační údaje osob, popis věcí a uměleckých předmětů, popis markantů, datum, místo a čas nalezení / odcizení, aktuální sdělení k pátrání. Dále jsou vedeny údaje k útvaru, který pátrání vyhlásil.

Systém nabízí možnost vyhlašování pátrání, která jsou rozčleňována do různých skupin podle druhu informace:
·         Osoba – kategorie informací k osobám, které jsou pohřešované nebo po kterých je vyhlášeno pátrání, obsahuje fotografii, identifikační údaje osoby, údaje o bydlišti, její podrobný popis, druh pátrání a nebezpečnost
·         Identikit – tato kategorie se váže k portrétům neznámých osob sestaveným podle popisu a výpovědi svědků, údaje obsahují obrazovou informaci a podrobný popis osoby
·         Věci - uvedená kategorie se váže k odcizeným a nalezeným věcem kromě uměleckých předmětů, obsahuje obrazovou informaci, druh a popis věci, rozměry, její hodnotu a výrobní číslo
·         Starožitnost – kategorie vážící se k odcizeným nebo nalezeným uměleckým předmětům, obsahuje obrazovou informaci, druh a popis předmětu, autora, rozměry, materiál a hodnotu
·         Sdělení – tato kategorie se váže na  aktuální sdělení v rámci policie.

Událost

Představuje celostátní informační systém, který registruje hlášení o závažných porušeních vnitřního  pořádku a jiných událostech. Systém umožňuje získávat přehled o všech událostech, které nastaly na příslušném teritoriu. Na úrovni okresního ředitelství je tedy možné získat přehled o událostech na teritoriu okresu, na správě kraje události z teritoria všech okresů a v centru je k dispozici přehled o událostech z teritoria celé republiky.

Události se v systému rozumí souhrnná informace, kterou lze rozdělit na vlastní hlášení, popis místa, kde událost nastala, a seznamu objektů souvisejících s událostí. Vlastní hlášení

se dále dělí na samotný popis události a tzv. doplňkový text, který obsahuje informace o ohledání místa činu, způsobu jeho provedení, seznam nalezených věcí atd.

Opětovně existuje i zkrácená verze tohoto systému, která obsahuje pouze vybrané údaje z databáze. Hlášení z této zkrácené verze mohou být dostupná i pro externí subjekty, např. státní zastupitelství.

 ZIS 2000

Jedná se o informační systém, který je primárně určen pro pracoviště základních útvarů a má sloužit k ulehčení administrativní činnosti. Je složen z několika samostatných a  vzájemně nezávislých modulů. V současné době je systém tvořen těmito moduly:
·         protokol událostí
·         jednací protokol
·         tajný protokol
·         jmenný rejstřík
·         formuláře
·         administrace
·         archivace.

C-ENO

Jedná se o informační systém, který obsahuje data cizinců, kterým byl zakázán pobyt na území České republiky. Systém obsahuje informace identifikující takovouto osobu, tj. její jméno a příjmení, datum narození, státní příslušnost, pohlaví osoby a dále důvod zákazu pobytu, kdo jej a pod jakým číslem vydal.

Při neustále se zvyšující migraci cizinců ve středoevropském prostoru je tato databáze  velmi vítaným pomocníkem   zejména pro policisty Služby pohraniční a cizinecké policie.

C-TUDU

Na rozdíl od předchozího systému tento obsahuje data cizinců, kterým byl povolen trvalý nebo přechodný pobyt na území České republiky. V evidenci jsou vedeny tyto položky: jméno, příjmení, datum narození, státní příslušnost, rodné číslo ( zpravidla jen u občanů Slovenské republiky), číslo pasu včetně platnosti, číslo povolení k pobytu, kdo jej vydal a na jakou dobu, bydliště osoby, místo zaměstnání. Systém taktéž obsahuje i archivní údaje o osobách, kterým byl povolen pobyt v minulosti.

C-SOV

Jedná se o informační systém, který obsahuje údaje o osobách ve vyšetřování.Databáze tak vlastně obsahuje kriminální minulost osoby. Údaje z databáze obsahují jména a příjmení osoby, rodné číslo či datum narození, státní příslušnost, adresu bydliště a dále útvar, který vyšetřování vede či vedl, dále číslo vyšetřovacího spisu (přes tento odkaz lze zjistit všechny další spoluobviněné), datum o zahájení řízení, datum sdělení obvinění, datum ukončení, paragrafy a odstavce trestního zákona, ze kterých byla osoba obviněna, zda je ve vyšetřovací vazbě, odkdy, na základě čeho. Jako jediný policejní informační systém obsahuje údaje o ukončení trestního řízení z důvodů vyloučení trestní odpovědnosti.

Uvedený systém je velmi intenzivně využíván zejména pracovníky Služby kriminální policie a vyšetřování. Počty dotazů do této databáze  se pohybují kolem čtyř až pěti tisíc za pracovní den, jeden až dva tisíce za den pracovního klidu a dokonce i v nočních hodinách je intenzita dotazů kolem stovky za hodinu.

C-SEUD

Tento informační systém je vlastně centrální evidencí ztracených a odcizených uměleckých předmětů, kdy ve vztahu k těmto předmětům jsou v databázi vedeny a stejné údaje jako v Informačním systému Telefoto.

ESSK

V uvedeném případě se jedná o nejstarší policejní informační systém ( od 15. 9.1973) známý pod názvem „Evidenčně statistický systém kriminality“. Systém je provozován na krajské a centrální úrovni a jeho účelem je poskytovat statistické informace o kriminalitě a jejich pachatelích zejména pro řídící analytickou činnost nejen samotné policie, ale i ministerstva vnitra a sledovat výsledky trestního řízení v celé jeho šíři. Uvedený systém, obsahuje údaje o všech trestných činech, ve kterých policie prováděla trestní řízení.

Základem celé databáze jsou informace pocházející z formulářů o trestném činu, o známém pachateli a z formulářů změn. Formulář o trestném činu vyplňuje každý věcně a místně příslušný  policejní orgán k vyšetřování. Formulář se vyplňuje samostatně ke každému spáchanému skutku. Formulář o známém pachateli vyplňuje ten policejní orgán, který uvedené osobě sdělil obvinění. I tento formulář se vyplňuje pro každého pachatele zvlášť. Formulář změn zachycuje veškeré změny, které nastaly v průběhu trestního řízení.

AFIS 2002

Jedná se  o identifikační systém, který slouží k identifikaci osob  a neznámých mrtvol podle otisků prstů a k identifikaci osob na základě zjištěných daktyloskopických stop.

V procesu vstupu naší země do EU a v procesu implementace tzv. Schengenských acquis bude nutné vybavit pracoviště cizinecké a pohraniční policie spolehlivým systémem pro identifikaci osob, které přes hranice procházejí nebo jsou z různých důvodů na našem území zadrženy. Cílem bude vybudovat taková pracoviště, aby bylo možno on-line v co nejkratší době provést identifikaci osoby, tj. prověřit, zda tato osoba již má, či nemá založeny v centrální databázi shodné otisky prstů nebo má shodné otisky, ale je vedena pod jiným identifikačním číslem, zda zadržený cizinec byl u nás již dříve daktyloskopován pro trestnou činnost nebo zda nemá u nás již zakázaný pobyt.

Zdroj: Časopis Policista 7/2003 Výňatek  z článku „Ochrana osobních údajů a policejní informační systémy“

Boj proti kriminalitě v dopravě - mezinárodní spolupráce v oblasti dopravy ¨     

V oblasti dopravy představuje problematika bezpečnosti silničního provozu velmi podstatné místo. Silniční kontroly, které slouží k udržování pořádku na našich komunikacích, zastávají v systému bezpečnosti dopravy nenahraditelné místo. Při těchto kontrolách dochází k prověřování dodržování pravidel silničního provozu (např. stanovených limitů rychlosti, zákazu požíváni alkoholických nápojů, před jízdou a během jízdy, používání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů apod.).

V souvislosti s uzavřením a následným dodržováním významných mezinárodních dohod v oblasti silniční dopravy je možné pozorovat zkvalitnění a zintenzivnění silničních kontrol na silnicích České republiky a zapojení dopravních policistů České republiky do mezinárodních kontrolních akcí. Mezi důležité mezinárodní smlouvy v oblasti dopravy je možné zařadit například Evropské dohody o práci osádek v mezinárodní silniční dopravě (AETR), Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), Dohody o mezinárodní přepravě potravin podléhajících zkáze (ATP) aj. V této souvislosti lze upozornit i na Evropskou organizaci TISPOL, která sdružuje především evropské dopravní policisty a řídí a organizuje mezinárodní spolupráci zejména na úseku dozoru bezpečnost a plynulost silničního provozu.

Při výkonu služby, např. při šetření dopravních nehod používá dopravní policie vybraný software. V současné době ředitelství služby dopravní policie realizuje projekt „spisová dokumentace v elektronické podobě", k čemuž ji dopomáhá mimo jiné metodika zpracovávání dopravních nehod v programu LOTUS NOTES, další software se využívá například při silničních kontrolách vozidel přepravujících nebezpečné náklady. Dopravní policie věnuje značnou pozornost také počítačové evidenci dopravních nehod. Každoročně zpracovávaný statistický přehled je využíván nejen pro služební potřeby, ale také pro potřeby civilních organizací a médií. V rámci monitoringu dopravních nehod probíhá vzájemná mezinárodní spolupráce, která má výrazný dopad na dobrou informovanost obyvatel spolupracujících států. Preventivními opatřeními, která se zaměřují na snížení dopravní nehodovosti, se zabývá dopravně inženýrský úsek dopravní policie. Jeho činnost orientovaná na zlepšení situace na našich komunikacích vychází mimo jiné z poznatků získaných v členských zemích EU.

Jedním z důležitých úkolů dopravní policie, který lze zdůraznit, je boj proti kriminalitě v dopravě. Dopravní policie se soustřeďuje na následující negativní jevy: krádeže věcí z osobních a nákladních vozidel, krádeže nákladních vozidel (vozových souprav) často i s přepravovaným zbožím, násilná trestná činnost (loupeže) páchaná na řidičích a spolucestujících, nedovolené překračování státních hranic v dopravních prostředcích. Vzhledem k tomu, že se zde zmíněné zločiny rozhodně neomezují na území pouze jednoho státu, dochází k prohlubování mezinárodní policejní spolupráce, aby bylo možné ze strany policie aktivně reagovat. Celkově je možné říci, že tak, jak mizí bariéry mezi jednotlivými evropskými zeměmi (vývoj Evropské unie), dochází k přirozenému prohlubování kontaktů mezi policiemi (složkami dopravní policie) členských a kandidátských zemí.

        Zdroj: Internetové stránky MV – Informace OTPR MV

Nehody na železničních přejezdech

V roce 2002 bylo Policii České republiky nahlášeno 190 718 nehod, při kterých bylo 1314 osob usmrceno, 5492 těžce zraněno a 29 013 osob zraněno lehce. Odhad způsobené hmotné škody je ve výši 8,89 mld. Kč.

Na železničních přejezdech bylo v roce 2002 nahlášeno 1491 nehod (o 90 více, než v roce 2001) a zahynulo při nich 40 osob (o 5 méně) a dalších 367 bylo zraněno (o 48 zraněných více). Pod vlivem alkoholu bylo zaviněno 103 těchto nehod, tj. 6,9% z celkového počtu těchto nehod. Z uvedeného počtu nehod skončilo 245 přímo srážkou s vlakem a při těchto nehodách přišlo o život 35 lidí a dalších 165 utrpělo zranění. Oproti předchozímu roku se počet těchto nehod snížil cca o 17%, počet usmrcených byl nižší cca o 5%, ale počet zraněných byl vyšší cca o 49%.

V období prvních čtyř měsíců  letošního roku se na železničních přejezdech stalo 559 nehod (o 154 nehod více, tj. o 38% více), zahynulo 17 osob, tj. o 7 osob více, a dalších 113 bylo zraněno, tj. o 41 osob více. Vývoj nehod (a to i z hlediska jejich následků), které se staly na železničních přejezdech, je v letošním roce velmi nepříznivý. Z uvedeného počtu skončilo 90 nehod srážkou s vlakem, přitom bylo 14 osob usmrceno a dalších 36 zraněno; hmotná škoda přesáhla 46 mil. Kč. Oproti stejnému období loňského roku je počet těchto srážek vyšší o 14 nehod, počet usmrcených i počet zraněných byl o 5 osob vyšší.

V následující tabulce je uveden vývoj nehod končících srážkou s vlakem za posledních 10 let.

Z tabulky vyplývá, že nejvíce těchto nehod policie zaregistrovala v roce 1996 - 371 nehod, nejvíce usmrcených bylo v roce 1993 (50 osob) a nejvíce zraněných bylo v roce 1995 (198 osob). Z tohoto porovnání také vyplývá, že počet těchto nehod má sestupnou tendenci (do roku 2002), počet usmrcených v posledních létech kolísá kolem hranice 35 osob, ale počet zraněných se v posledním roce výrazně zvýšil.

V další tabulce je uvedeno porovnání počtu nehod a jejich následků u nehod končících srážkou s vlakem a členění těchto nehod podle druhu železničního přejezdu (zabezpečený a nezabezpečený).

Vývoj počtu nehod končících srážkou s vlakem, podle druhu přejezdu

Z tabulky vyplývá, že policie registruje zvyšování počtu nehod na nezabezpečených přejezdech – od roku 1998 a v posledních létech se na těchto přejezdech zvyšují i počty usmrcených a zraněných osob. Nejvíce těchto nehod připadá v roce 2002 na místní komunikace – celkem 82 a na silnice III. třídy – 77. Nejvíce usmrcených bylo na místních komunikacích – 17 osob. V následující tabulce je uvedeno porovnání nehod končících srážkou s vlakem v členění podle druhu komunikace a druhu přejezdu.

Nehody končící srážkou s vlakem jsou velmi závažné a na 1000 těchto nehod připadalo jen v roce 2002 téměř 143 usmrcených osob – průměr v ČR je necelých 7 usmrcených osob na 1000 nehod. Tragičnost těchto nehod dokresluje i nárůst hodnoty tohoto ukazatele - od roku 1998 se neustále zvyšuje.

Zdroj: Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR

Zamyšlení nad trestným činem opilství - § 201a TZ

Mgr. Jiří Říha

Trestný čin opilství byl do trestního zákona znovu zaveden novelou trestního zákona č. 557/1991 Sb. Do této velmi rozsáhlé novely byl nový § 201a, přidán až během projednávání v tehdejším Federálním shromáždění ČSFR, ve vládním návrhu novely nebyl obsažen. Po třiceti letech se tak vrátil institut, který čerpá ze vzoru § 186 trestního zákona z roku 1950. Původní znění § 201a bylo jednou novelizováno z. č. 290/1993 Sb. (účinným od 1. 1. 1994) .

Diskusi vyvolal od počátku již samotný název tohoto trestného činu, který je značně zavádějící a neodpovídá jeho skutkové podstatě. Opilství bývá vyvoláno alkoholem, skutková podstata tohoto trestného činu se však vztahuje na pachatele, který si přivodil stav nepříčetnosti vlivem i jiných látek než alkoholu . Proto by bylo vhodnější najít přiléhavější termín pro tento trestný čin.

A. Skutková podstata trestného činu opilství

 

1. Objekt

Objektem je primárně občanské soužití v nejširším smyslu, čemuž svědčí i zařazení tohoto trestného činu do hlavy páté zvláštní části trestního zákona. Sekundárním objektem je konkrétní zájem, který byl porušen nebo ohrožen kvazideliktem.

2. Objektivní stránka

Jednání spočívá v přivedení se do stavu nepříčetnosti   požitím nebo aplikací návykové látky nebo jinak. Nestačí pouhé přivedení se do stavu zmenšené příčetnosti (R 22/93). Pokud by však nastaly pochybnosti, zda tu byl stav zmenšené příčetnosti, nebo nepříčetnosti, je třeba uplatnit zásadu in dubio pro reo. Neprokážeme-li tedy, že pachatel byl alespoň zmenšeně příčetný, musíme použít § 201a jako ustanovení pro pachatele výhodnější.

Náš trestní zákon pro látky významně ovlivňující psychiku člověka používá pojem „návykové látky“. Tento pojem je definován v § 89 odst. 10. Definice byla zavedena novelou trestního zákona zákonem č. 175/1990 Sb. Od počátku existence vyvolávalo toto ustanovení několik otázek. Sporný je především samotný název, protože tyto tzv. „návykové látky„ návyk vyvolávat nemusí, ten není pojmovým znakem uvedeným dále v definici. Navíc je název značně neurčitý a je užíván ve více zákonech v různém smyslu. Proto by zřejmě byl vhodnější jiný termín - např. „opojné látky„. Rozhodující, zda se bude, nebo nebude jednat o „návykovou látku“, je naplnění zákonných znaků: látka musí být způsobilá člověku nepříznivě ovlivnit (alternative) psychiku, ovládací schopnosti, rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Demonstrativně pak zákon uvádí alkohol, omamné látky, psychotropní látky (u nich se ony vlastnosti presumují). Jedná se tedy o velmi širokou definici, která zahrnuje celou řadu látek.

Jednání pachatele spočívá v přivedení se do stavu nepříčetnosti:

a) požitím návykové látky - jde o příjem návykové látky ústy neboli orálně (např. alkohol,  

    extáze, LSD). Tento termín je zavedený a nevyvolává zvláštní obtíže. Patřit sem ale

    může i polykání (požívání) šťáv při žvýkání např. listů koky.

b) aplikací návykové látky - proti § 186 trestního zákona z r. 1950 jde o nový pojem, který

    má zahrnovat jakýkoliv jiný způsob příjmu návykové látky. Konkrétně půjde zejména o    

     čichání (u těkavých látek - např. toluen), injekční podávání (např. pervitin, morfin),   

     šňupání (např. kokain), kouření (např. marihuana, hašiš), působení přes pokožku (např.

     formou obkladu nebo koupele), pomocí análních čípků atd.

c) „nebo jinak“ - tento pojem vyvolává nejvíce rozporů a diskusí. Při širokém vymezení      

      pojmu návyková látka (srov. § 89 odst. 10 tr. zák.) a dosahu dikce „požitím nebo      

     aplikací“ vznikají pochybnosti o významu formulace „nebo jinak“ v § 201a tr. zák.

Zákonodárce byl při formulaci skutkové podstaty trestného činu podle § 201a tr. zák. zřejmě inspirován ustanovením § 186 tr. zák. z roku 1950. Vyjádření „nebo jinak“ užité v § 186 tr. zák. z roku 1950 však mohlo zahrnovat i požití nebo jinou aplikaci jiné látky než alkoholického nápoje, která může mít stejné účinky jako požití alkoholického nápoje. Podle současného právního stavu je toto však kryto vymezením pojmu návyková látka v ustanovení § 89 odst. 10 tr. zákona. Otázkou je, zda zákonodárce pochybil, nebo zda měl na mysli i jiné přivedení se do stavu nepříčetnosti než aplikací návykové látky. Proběhla diskuse v odborném tisku, přičemž byly zmíněny více či méně vykonstruované případy jiného zaviněného (tedy alespoň z nedbalosti) přivedení se do stavu nepříčetnosti. Uvádím dále některé z nich:

·         diabetik přes pokyny lékaře nedodržoval životosprávu, požíval alkohol a zakázané pokrmy tak, že si přivodil nepříčetnost.

·         pacient propuštěný do domácího ošetření neužíval předepsané léky (např. propuštěný z psychiatrického léčení), čímž si přivodil nepříčetnost, epileptik si zaviněně vyvolá epileptický záchvat tím, že na sebe nechá působit rychlé střídání světla a stínu (působí to až u 10 % epileptiků.

·         nepříčetnost vyvolaná nevhodnou kombinací léků a stravy.

Musí se ale vždy jednat o nepříčetnost zaviněnou, tedy zaviněnou přinejmenším z nevědomé nedbalosti (pachatel vědět měl a mohl)

Následkem rozumíme jednáním způsobené porušení nebo ohrožení hodnot, které jsou objektem trestného činu. Vzhledem k zvláštní povaze trestného činu opilství je v teorii sporné, o jaký následek, a tedy i jaký trestný čin zde jde.

Většinovým názorem je, že jde o abstraktní ohrožovací trestný čin.

Jako důvod se uvádí, že „ohrožení záleží v samém uvedení se do nepříčetnosti“ a „z důvodu ekonomie trestní represe je však trestní odpovědnost omezena na případy, kdy pachatel v tomto stavu provede jednání, které má jinak znaky trestného činu“.

Kvazidelikt je pak pouhou objektivní podmínkou. Vychází se z toho, že primárním objektem je občanské soužití, neboli ochrana celé společnosti před nebezpečím, které podle zkušeností „opojení“ jedinci vyvolávají.

.Vzhledem k výše řečenému bychom tedy zřejmě měli zůstat u většinového názoru, že jde o abstraktní ohrožovací delikt.

Pachatel může být trestný jen tehdy, pokud svým jednáním způsobí následek, a takový vývoj příčinné souvislosti je kryt zaviněním alespoň v hrubých rysech. Jednáním je zaviněné uvedení se do stavu nepříčetnosti a následkem pak ohrožení občanského soužití a sekundárně porušení nebo ohrožení konkrétního zájmu dotčeného kvazideliktem (ovšem se všemi výtkami výše řečenými).

3. Subjekt

Pachatelem trestného činu opilství může být sice kdokoliv, tedy každý, kdo splňuje obecné znaky trestného činu (věk a příčetnost), avšak trestný čin opilství je teorií řazen mezi tzv. vlastnoruční delikty (vedle § 175, 207, 208, 210, 245 TZ), nikoli mezi obecné „Vlastnoruční trestné činy tvoří třetí člen v trojici trestných činů rozlišovaných podle subjektu: obecné (pachatelem je kdokoliv), zvláštní (s omezeným okruhem subjektů, např. vojenské) a vlastnoruční.“ Při vlastnoručním deliktu musí pachatel bezprostředně naplnit skutkovou podstatu, provedení činu třetím nestačí. Pachatelem takového trestného činu tedy může být jen taková osoba, která ho provede sama bezprostředně svým osobním jednáním, proto ho také nazýváme vlastnoruční (ač nemusí být nutně spáchán rukou).

4. Subjektivní stránka

Subjektivní stránka trestného činu opilství činí často v teorii i praxi potíže. Jde totiž o zcela specifický trestný čin, který v trestním zákoně nemá obdoby. Také bývá mnohými kritizován, zejména proto, že zcela neodpovídá zásadě zavinění. Nadále, jakkoli je toto řešení problematické, zůstaneme u většinového názoru, tedy že kvazidelikt je pouhou objektivní podmínkou trestnosti, na kterou se zavinění nevztahuje. Zavinění jako vnitřní psychický stav pachatele se zkoumá pouze ve vztahu ke stavu nepříčetnosti, tedy k následku - ohrožení občanského soužití a ve vztahu k jednání, kterým se do tohoto stavu přivedl, včetně příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a následkem. Nevyžaduje se však zavinění ve vztahu ke kvazideliktu. Pokud by se zavinění vztahovalo i na kvazidelikt, jednalo by se již o některou z actionis liberae in causa.

Opilství může být spácháno jak úmyslně, tak i z nedbalosti („byť i z nedbalosti„ v § 201a, společně s § 3 odst. 3 TZ). Zavinění se vztahuje pouze na uvedení se do stavu nepříčetnosti. Pokud by pachatel měl v úmyslu se pouze „opít“ a nikoli se přivést do stavu nepříčetnost, mohl by být stav nepříčetnosti vyvolán nejvýše z nedbalosti. V každém případě je třeba zkoumat, jaké měl pachatel pohnutky ještě před uvedením se do stavu nepříčetnosti.

Všeobecná znalost nebezpečnosti „opojení“ návykovými látkami pro okolí je minimálním požadavkem zásady zavinění.

5. Objektivní podmínka trestnosti - tzv. kvazidelikt

.

Zákon mluví o „jednání, které má jinak znaky trestného činu„. Nemá tedy všechny znaky trestného činu. Chybět bude zejména příčetnost jako znak obecný a zavinění jako znak typový. Kvazideliktem pak může být v zásadě jakýkoliv trestný čin, případně jeho vývojová stadia nebo účastenství (§ 89 odst. 1).

Kvazideliktem tedy nemůže být jiný protiprávní čin (např. přestupek, disciplinární delikt). Některé trestné činy však kvazideliktem být nemohou.

K trestní odpovědnosti se vyžaduje naplnit znaky obecné (věk a příčetnost), avšak u kvazideliktu je příčetnost vyloučena, zůstává pak pouze věk. Pak je samozřejmě třeba, aby i jednání nepříčetného pachatele, má-li být kvazideliktem, splnilo materiální podmínku nebezpečnosti činu pro společnost.

Objektem bude konkrétní zájem ohrožený nebo porušený kvazideliktem. Porušení nebo ohrožení tohoto objektu bude pak následkem.

„Chování pachatele ve stavu nepříčetnosti musí mít povahu lidského jednání, tj. musí jít o vůlí řízený pohyb nebo zdržení se pohybu“ opomenutí (§ 89 odst. 2 TZ). Mezi jednáním a následkem musí i zde být příčinný vztah.

O subjektivní stránku ve vlastním slova smyslu zde nepůjde. Chybí zde příčetnost, tedy způsobilost k zavinění, resp. předpoklad zavinění. Přesto je třeba subjektivní stránku zjišťovat, a to zejména z vnějších projevů pachatele. Musíme totiž rozlišovat, zda by jinak šlo o úmyslný, nebo nedbalostní čin. Např. zda by šlo o ublížení na zdraví s následkem smrti podle § 224 odst. 1, nebo o vraždu podle § 219 TZ („opojený“ myslivec se omylem opřel o spoušť, nebo na někoho mířil).

Jednáním spáchaným v zaviněně vyvolané nepříčetnosti může být i pokus trestného činu. Příprava zřejmě nastane jen výjimečně, protože vyžaduje rozvinutější objektivní stránku (např. ve formě organizování nebo spolčení). Je ale dle mého názoru možná, a to zejména bude-li spočívat v opatřování prostředků nebo nástrojů k spáchání činu, nebo ve srocení. Záležet ovšem bude na tom, kam až sahal pachatelův „úmysl“.

Okolnosti vylučující protiprávnost jsou důležité i pro posouzení, zda jde o kvazidelikt, nebo o čin beztrestný. Budou se posuzovat podle obecných zásad, protože „co je beztrestné u příčetné osoby, musí být beztrestné i u osoby nepříčetné. Podobně podle obecných zásad se budou posuzovat i důvody zániku trestnosti (např. upuštění od pokusu, třeba i po vystřízlivění).

Jaké trestné činy mohou být kvazideliktem? Ve většině případů se bude jednat o trestné činy násilné povahy (zejména ublížení na zdraví, vražda, znásilnění nebo loupež), ale i např. obecné ohrožení nebo výtržnictví. Některé „sofistikovanější„ trestné činy (např. některé trestné činy hospodářské) zřejmě nebudou moci být spáchány v nepříčetnosti. Budeme ale vždy muset zkoumat jednotlivé případy, dopředu vyjmout některou skutkovou podstatu nelze (kromě dále uvedených § 272c, 280 a 281 TZ).

Kvazideliktem mohou být i takové trestné činy jako § 201 (např. pachatel se přivede vlivem návykové látky do stavu nepříčetnosti a v tomto stavu začne vykonávat činnost podle písm. c), kterou má značně zautomatizovanou § 223, § 224 odst. 1, 2.

Zdroj: časopis Kriminalistika č 4/2002. ( Výňatek z části A  stejnojmenné studie)

Patologické hráčství

Prim. MUDr. K. Nešpor, CSc

Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které převládají na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních  hodnot a závazků.

Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat  své zaměstnání, velmi se zadlužit a lhát nebo porušovat zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů. Postižení popisují intenzivní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout spolu se zaujetím myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí. Toto zaujetí a puzení se často zvyšuje v dobách, kdy je život stresující.

K diagnostickým vodítkům patří trvale se opakující hráčství, které pokračuje a často i vzrůstá přes nepříznivé sociální důsledky, jako je zchudnutí, narušené rodinné vztahy a rozkol osobního života. Patologické hráčství by se mělo  rozlišovat od:

a)      hráčství a sázkařství (časté hraní pro vzrušení nebo jako pokus vyhrát peníze: lidé této kategorie budou svůj zvyk pravděpodobně držet na uzdě, když budou muset čelit těžkým ztrátám nebo jiným nepříznivým důsledkům),

b)      nadměrné hráčství u manických pacientů,

c)      hráčství u sociopatických osobností ( u těchto lidí se vyskytuje širší trvalá porucha sociálního chování, která se projevuje agresivními činy nebo jinak výraznými projevy nedostatku zájmu o blaho a city jiných lidí).

Typický patologický hráč, pokud se dopustí trestné činnosti, dopustí se jí až poté, co se stal patologickým hráčem. Sociopatická osobnost se trestné činnosti zpravidla dopouští ještě před tím, než začne intenzivně  hazardně hrát.

Patologické  hazardní hráčství podle  Americké psychiatrické asociace

Trvající a opakující se nepřizpůsobivé chování ve vztahu k hazardní hře, jak ukazuje pět

(nebo více) z následujících znaků:

     1.Zaměstnává se hazardní hrou (např. znovu prožívá minulé zážitky související  

        s hazardní  hrou, plánuje další hazardní hru, uvažuje o tom, jak si opatřovat prostředky 

        k další hazardní hře).

    2. Aby docílil žádoucího vzrušení, musí zvyšovat množství peněz vkládaných do hazardní

        hry.

    3. Opakovaně a neúspěšně se pokouší hazardní hru ovládat, redukovat nebo s ní přestat.

    4. Když se pokouší snížit hazardní hru nebo s ní přestává, cítí neklid a podrážděnost.

    5. Používá hazardní hru jako prostředek, jak uniknout problémům, nebo mírnit dysforickou

  náladu ( např. pocity bezmocnosti, viny, úzkosti, deprese).

    6. Po ztrátě peněz při hazardní hře se  následujícího dne k hazardní hře vrací, aby je

        vyhrál nazpět.

   7. Lže příbuzným, terapeutovi nebo jiným lidem, aby tak zakryl rozsah svého zaujetí  

       hazardní hrou.

   8. Dopustil se  ilegálních činů jako padělání, podvodů, krádeží nebo zpronevěry kvůli

       hazardní hře.

   9. Ohrozil nebo  ztratil kvůli hazardní hře signifikantní vztahy, zaměstnání, vzdělání nebo

        kariéru.

  10. Spoléhá na druhé, aby mu poskytovali finanční prostředky a mírnili tak zoufalou finanční

        situaci, do které se dostal kvůli hazardní hře.

Zdroj: „Jak poznat a překonat problém s hazardní hrou“, Praha 1999

Psychologická práce se znásilněnou ženou

PhDr. Jana Procházková

V praxi klinického psychologa se setkávám s problematikou  znásilnění poměrně často zvlášť v posledních 10 letech. Nedomnívám se však, že by tato problematika byla nová nebo častější než v letech předcházejících. Spíše se pohnulo „stojatými vodami" a téma se začalo více otevírat a prezentovat na veřejnosti.

Ženy, které s traumatem znásilnění přicházejí, s ním často žily dlouhá léta, než se odhodlaly vyhledat pomoc. Často je první zveřejněnou objednávkou na terapeuta problematika jiná, například obtíže somatické, vztahové, komunikační - jak s dětmi, tak s partnery.

Trauma znásilnění bývá obvykle opouzdřeno, žena již vyzkoušela v naší společnosti radované způsoby - jako je doporučované "udělat tlustou čáru a zapomenout", ale trauma zůstalo a působí dál, v nevypočitatelných intervalech a intenzitě se připomíná a působí negativně na prožívání a především emocionální život ženy, má své viditelné i neviditelné stránky.

Znásilnění jednorázové, cizím náhodným pachatelem, je navíc jinou kategorií než znásilnění opakované, osobou známou - například v manželství. Stále ještě v naší společnosti považují muži odmítání sexuálního styku za skrytou výzvu, jakousi hru, vábení, a dochází tedy ke znásilnění, kterého si nejsou ani nijak vědomi. Žena ovšem celou situaci prožívá  zcela jinak, zvláště má -li za sebou zkušenost znásilnění z dětství.

Tyto dva typy traumatu s sebou nesou i odlišné reakce. Náhlá, jednorázová, nepředpověditelná traumatická událost je  obvykle následována traumatickou šokovou reakcí.

Opakující se předpověditelná a očekávaná událost (tak častá u násilí v partnerském soužití, kdy žena ví, že se  bude znásilnění opakovat, nebo  se tato situace již  aktuálně blíží)

může vést až k disociacím.

Fáze zpracování traumatu, jak je uvádí Summit u sexuálně zneužitých dětí, platí podle mých zkušeností i pro znásilnění žen.

Především je to fáze utajování - žena se za  znásilnění stydí, někdy se obává reakcí okolí, jeho nepochopení,bojí se i upoutání pozornosti na svou osobu, výčitek typu „Můžeš si za to sama....".

Další fáze je fáze bezmoci,kdy žena zjišťuje, že není schopna se účinně bránit, třeba i proto, že je na abusorovi z různých příčin závislá emočně i ekonomicky. Při jednorázovém znásilnění je bezmoc sycena často tím, že „co se stalo, to se nedá odestát", a i když  pachatel někdy bude či je potrestán, akt násilí na ženě byl spáchán.

Fáze přizpůsobení se, kdy dochází ke změně hodnot, ke změně vnímání sebe sama - často ovšem spíše v negativním významu, kdy žena vnímá samu sebe jako nedostačivou, nepřiměřeně přecitlivělou právě proto, že znásilnění považovala za něco negativního a přizpůsobí tedy své vnější projevy požadavkům abusora.

Dynamika zpracování je pak výrazně ovlivněna prostřednictvím kauzálnní atribuce - jedná se o racionalizaci. Patří sem způsob vysvětlování (proč se žena zachovala tak a tak), hledání příčin - v sobě nebo v okolí.

Příčiny vnitřní jsou obvykle považovány za nenáhodné, trvalé ( "Stalo se to protože jsem špatná ....").

Příčiny vnější jsou považovány za náhodné.

Vliv původní rodiny, sociální prostředí ženy a její sebepojetí jsou samozřejmě pro  kauzální atribuci velmi významné.

K treapeutické práci je možno přistupovat podle terapeutických směrů.

Kongitivně behaviorální přístup se zaměřuje především na ovlivnění symptomatiky, s kterou žena přichází, přístup „teď a nyní".

Psychodynamický a psychoanalytický přístup pracuje s tím, co trauma  pro ženu znamená a na co toto trauma nasedlo, navázalo.

Systemický přístup se zabývá systémy, ve kterých se klientka pohybuje, a jejích vzájemným působením.

Integrativní přístup je v praxi nejčastější, používá se a kombinuje přístupy podle potřeby.

Formy terapie

U znásilnění je nejčastější formou práce individuální.

Skupinovou práci ženy podle mých zkušeností často odmítají, a pokud vím, realizuje  ji pouze ELEKTRA.

Nevím, zda a kým je u nás v praxi realizována rodinná práce se znásilněnými ženami (s problematikou sexuálně zneužívaných dětí je situace jiná).

Párová práce ženy a partnera je podle mých zkušeností pro klientky velmi přínosná a obvykle k ní přistupují v návaznosti na práci individuální.

Podle délky se pak terapie rozlišuje na krizovou intervenci - v délce dnů, krátkodobou terapii - několik týdnů, zpravidla do  dvou měsíců, a dlouhodobou terapii - měsíce, u indikovaných případů i roky ( zde je však nutno mít na paměti limity terapie).

Zdroj: Sborník přednášek přednesených na l. národní konferenci v Praze 10.12.2001

Formy odborné krizové pomoci

Krizová pomoc je komplexem služeb, které odpovídají na  prožitek životní situace jednotlivce,který  ji není schopen řešit vlastními silami. Cílem je poskytnout takovou pomoc, aby se zvýšila jeho schopnost situaci zvládat a aby se vrátil na předkrizovou úroveň přizpůsobení a žití.

Formy odborné krizové pomoci

V České republice  existuje pět forem krizové pomoci, které spočívají buď v osobním kontaktu  klienta v krizi s krizovým pracovníkem (formy  l – 4), nebo v kontaktu telefonickém (forma 5):

1.ambulantní forma;

2.forma hospitalizace;

3.forma terénní služby;

4.forma krizové pomoci a služby v klientově přirozeném prostředí;

5.telefonická forma.

U všech forem jde o kontakt jednorázový či v omezené míře opakovaný. Je ohraničen dobou trvání krizového stavu.

1. Ambulantní forma

Tato forma péče není volena v případech ohrožení klienta v jeho domácím prostředí. Její výhodou je poměrně intenzivní péče skládající se z více prvků. Je indikována především tam, kde klientův emoční stav vyžaduje plošnější podporu a intenzivnější  jištění.Někdy může  stacionární péče navazovat na hospitalizaci, např. v situacích, kdy reálné ohrožení klienta

(samotou, konflikty apod.) není plně eliminováno, ale klient díky předchozí hospitalizaci je schopen těmto problémům do jisté míry čelit.

2.Forma hospitalizace

Hospitalizaci je možné nabízet především v zařízení speciálně k tomu určeném – v krizovém centru.Pokud takové zařízení v regionu  chybí, je obvyklé zřizovat krizová lůžka tohoto typu v rámci nemocnice, domova pro seniory, diagnostického ústavu apod. Hospitalizace je většinou krátkodobá (pět až sedm dní) a je nabízena klientům, jejichž stav je natolik vážný, že pobyt v domácím, či přirozeném prostředí by mohl být dočasně ohrožující, kontraproduktivní a s rizikem, že se krizový stav bude spíše prohlubovat.

3.Forma terénní služby

Má několik podob:

      Výjezd ke  klientovi - děje se tak v situaci, která je pro  všechny zúčastněné závažná

      Doprovod klienta – např. společná návštěva klienta a krizového pracovníka na úřadu, doprovod na policii, k soudu, k lékaři

      Návštěva klienta – např. v nemocnici, v jiném typu zařízení

      Forma terénní služby při mimořádných událostech, jako jsou katastrofy.

Mobilní krizové týmy mohou obyvatelům pomoci zvládnout počáteční šok, usnadnit prožívání, zprůchodnit informační toky, podpořit schopnost přijímat informace, zprostředkovat další specializovanou odbornou péči těm, kteří  ji potřebují.

4. Forma krizové pomoci a služby v klientově přirozeném prostředí

Spočívá v jednorázové nebo opakované návštěvě krizového pracovníka v domácím prostředí klienta. Je určena klientům, kteří jsou natolik indisponováni, že není v jejich silách osobně krizové pracoviště navštívit.Taková návštěva může být určena celé rodině, kde někdo z jejích členů je indisponován, a přesto by práce s celým rodinným systémem byla vhodná.

5. Forma telefonické krizové pomoci

Telefonická krizová pomoc je soubor metod a technik krizové práce  s jedincem, založený na jednorázovém nebo opakovaném telefonickém kontaktu s pracovištěm telefonické krizové intervence. Telefonická  pomoc  má tři základní podoby:

      Kontaktní linky -  nemají charakter linky  důvěry; jsou obvykle k dispozici pro navázání prvního kontaktu. Někdy může být problém vyřešen po telefonu, aniž by bylo nutné sjednat  návštěvu.

      Specializované linky – zaměřené na určitou problematiku – v zahraničí hot line (protidrogové linky, linky  zaměřené na problematiku domácího násilí, AIDS apod.)

      Pro práci na takové lince jsou pracovníci vyškoleni jednak v oblasti odpovídající specializaci dané linky a také v technice telefonické krizové intervence. Většinou na služby specializované linky navazuje konkrétní pracoviště s možností osobní návštěvy. Předpokládá se však, že hovorem na specializované lince může být problém rovněž řešen a vyřešen.

      Linky důvěry – zpravidla se nespecializují na určitou problematiku, jsou otevřené celé populaci, nebo jen dětem a dospívajícím, nebo jen dospělým. Volající se tedy může obrátit s jakýmkoli problémem, a buď je možný takový problém během jednoho rozhovoru vyřešit, nebo je možné volajícímu nabídnout opakovaný kontakt. Je obvyklé občanům doporučovat, podle povahy  problematiky, rovněž kontakt na konkrétní zařízení a odborníky. Pro tyto účely linka důvěry  disponuje dobře propracovanou databází kontaktů z psychosociální a zdravotnické oblasti. Taková databáze je jedním z nejdůležitějších nástrojů pracoviště linky důvěry.

Zdroj:Krizová intervence, vydal Portál 2003, autor Daniela Vodáčková a kol.

Závěry projektu „Práva ohrožených a znevýhodněných dětí“,

který realizovalo Středisko náhradní rodinné péče za podpory Nadace rozvoje občanské  společnosti, se v mnohém shodují s vyjádřením ženevského výboru OSN, který letos v lednu hodnotil zprávu o plnění Úmluvy o právech dítěte v České republice.

Shrnutí nejdůležitějších závěrů:

·         Podpora  a sanace ohrožených rodin v praxi takřka neexistuje (vyjma několika nestátních organizací), což je závažný nedostatek v preventivní sociální práci.

·         Umístění do ústavu bývá častým řešením situace ohroženého dítěte, aniž by biologické rodině byla poskytována pomoc a podpora umožňující návrat dítěte zpět do rodiny.

·         Děti jsou nediferencovaně umísťovány do diagnostických ústavů, aniž by byla hledána jiná možnost dočasného umístění, např. v krátkodobé pěstounské péči.

·         Ústavní výchova se poté mnohdy stává konečným řešením situace ohroženého dítěte namísto včasného a citlivého nalezení náhradní rodiny.

·         Stále u nás chybí další alternativy náhradní rodinné péče ( např. profesionální pěstounská  péče, respitní  péče aj.). Jejich účinnost a pozitivní vliv byl v mnoha zemích opakovaně prokázán, současně otevírají prostor pro  práci s biologickou rodinou dítěte, její sanaci a možnost návratu dítěte.

·         Děti jsou často  umisťovány do ústavů daleko od rodičů a omezení či zákaz styku s biologickou rodinou bývá používán v některých ústavních zařízeních jako trest za špatné chování dítěte.

·         Umístění dítěte do ústavního zařízení a navíc mimo region trvalého bydliště znemožňuje systematickou sociální práci s biologickou rodinou, a to i přesto, že právě tato rodina se pro dítě paradoxně stává jediným útočištěm v době nabytí zletilosti, po odchodu z ústavního zařízení.

·         Není stanovena horní hranice maximální možné délky pobytu dítěte v ústavním zařízení.

·         Počty dětí v ústavní péči v ČR neklesají, a to i navzdory snižující se celkové porodnosti a empirickým důkazům o nenahraditelnosti rodinného prostředí pro zdárný vývoj dítěte.

Současné nedostatky jsou, podle našeho názoru způsobeny:

 1. chybnými východisky a chybnou filozofií přístupu k péči o ohrožené děti a jejich rodiny a

 2. systémovými chybami a nedostatky v dělbě kompetencí a odpovědnosti jednotlivých

     institucí působících v oblasti sociálně právní ochrany dětí.

Zdroj: Psychologie dnes 7- 8 /2003

            Výňatky z „Prohlášení ke stavu systému náhradní péče a péče o dítě a rodinu,   

             autoři :Věra Bubleová a Jiří Kovařík, Středisko náhradní rodinné péče

Kampaň proti domácímu násilí na ženách

Kampaň proti domácímu násilí na ženách vyhlásilo v měsíci červnu  10 neziskových organizací z různých regionů České republiky, které se v rámci své činnosti zabývají problematikou domácího násilí vůči ženám (ať již v oblasti přímé pomoci obětem násilí, či prevence a poskytování informací): ROSA (Praha), Acorus (Praha), Český svaz žen (Praha), Most k životu (Trutnov), NESEHNUTÍ Brno (Brno), Pansophie (České Budějovice), Poradna pro ženy v tísni (Brno), proFem (Praha), Slezská diakonie - Poradna ELPIS (Havířov) a Ženy bez násilí (Brno).

Koordinátorem kampaně, pořádané za podpory Nadace Open Society Fund Praha, je občanské sdružení ROSA.

Cílem Kampaně proti domácímu násilí na ženách je zvýšit informovanost o domácím násilí a zároveň posílit povědomí o nepřijatelnosti tohoto jevu.

Vedle poukázání na skutečnost, že domácí násilí nelze tolerovat, se kampaň zaměří i na některá konkrétní témata spojená s domácím násilím:

-          nutné změny v legislativě (zavedení pojmu domácí násilí v trestním zákoně, potřeba zavedení prostředků k ochraně oběti, jako je např. zákaz přiblížení, „vykázání z cesty„ apod.),

-          nutnost posílení pozice oběti (vytvoření dostatečné sítě azylového a chráněného bydlení, lepší možnost získání bytu),

-          nutnost jasného odsouzení násilí a pachatele (domácí násilí není problémem oběti, ale pachatele - domácí násilí musí být nejen legislativně odsouzeno, ale odmítnuto i morálně),

-          děti jako svědci domácího násilí (podle WHO je i pasivní účast při domácím násilí týráním dítěte - děti mají právo na život bez násilí).

Kampaň se uskutečňuje na několika úrovních:

-          mediální kampaň, připravovaná ve spolupráci s reklamní agenturou McCann Erickson a sestávající z tištěné a rozhlasové inzerce a televizního spotu (bude probíhat na podzim 2003),

-          průběžné informování médií o otázkách spojených s domácím násilím, výzkumech, činnosti organizací apod.,

-          akce jednotlivých neziskových organizací, zaměřující se především na zvýšení povědomí o domácím násilí (semináře, informační akce apod. – o plánu akcí bude průběžně informováno na stránkách kampaně www.stopnasili.cz).

Celá kampaň poté vyvrcholí 25. listopadu (Mezinárodní den proti násilí na ženách) společenskou kulturně informační akcí.

Kampaň proti domácímu násilí na ženách zároveň poskytne ženám-obětem domácího násilí (popř. jejich okolí) informace o tom, kam se v případě domácího násilí obrátit, jaká jsou specifika domácího násilí, jak posílit svoje bezpečí apod. – a to jak prostřednictvím letáků, tak společné internetové stránky kampaně www.stopnasili.cz, na níž jsou k nalezení i informace o kampani samotné.

Zdroj: Internetové stránky kampaně

Obsah časopisu POLICISTA  8/2003

Srpnové číslo policisty ve své hlavní reportáži vypráví o každodenním životě na naší nejstarší dálnici, která spojuje Prahu s Brnem. Kamiony, osobní vozy, super rychlé motocykly... Radost z jízdy i tragická atmosféra těžkých havárií, práce policistů, hasičů i záchranářů, o tom všem se dočtete pod strohým titulkem : Nástrahy D1.
Dopravní problematice je věnovaná i malá příloha časopisu a o starostech spojených s těžkotonážní dopravou hovoří V otázkách pro... doktor Rostislav Plachý z ředitelství dopravní policie.
Slovo policejního prezidenta uvádí na pravou míru některé fámy provázející zřízení nového útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, malá reportáž připomene Krimifest v Havlíčkově Brodě, jako v pořadí již třetí setkání příznivců předcházení zločinnosti.
V materiálech ze zahraničí se mimo jiné dozvíte, jak to chodí jinde při ochraně svědků vypovídajících o nucené prostituci a z dalších drobných zajímavostí bude zřejmé, že v oblasti kriminality trápí naše sousedy podobné problémy, jako nás.
V čísle pochopitelně nechybí pravidelná návštěva u malého policejního oddělení, tentokrát v Hluboké nad Vltavou, nalezneme zde rubriku věnovanou školství, stejně jako povídku, která získala druhou cenu v tradiční soutěži o poeovského havrana.
Případ z archivu připomene časy tuzexových bonů a prvních opravdu rychlých automobilů na našich silnicích, ve vyprávění o Kriminalistickém ústavu Praha si budeme povídat o antropologii a ve zmínce o jednom nedávno uzavřeném vyšetřování se dozvíme o chatovém zloději, jehož přivedla na scestí nešťastná láska.
Ke sportovním zajímavostem patří i malý portrét ostravského kriminalisty, který vedle své práce dokáže hrát házenou tak dobře, že se letos se svými kamarády stal mistrem České i Slovenské republiky.
Čtenářskou soutěž, křížovku, oblíbených deset minut s detektivem, to vše, a mnoho dalších zajímavostí najdete v osmém čísle časopisu Policista, které vychází koncem prvního srpnového týdne roku 2003.

Zpět na problematiku