Rada Evropy – Skupina Pompidou

Rada vlády ČR - Mezirezortní protidrogová komise

Program DDRSTP II - CR

 

 

 

 

 

 

 

 

Kamil Kalina a kolektiv

Glosář

Z oblasti  drog a  drogových závislostí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Praha 2001

 

FILIA NOVA

pro Mezirezortní protidrogovou komisi

 

 

 

 

 

 

© Úřad vlády České republiky, 2001

© Kamil Kalina a kolektiv, 2001

FILIA  NOVA, 2001

ISBN 80-238-8014-4

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Projekt DDRSTP II – CR

 

Vedoucí národního týmu projektu

Mgr. Josef Radimecký, ředitel sekretariátu Mezirezortní protidrogové komise

 

Národní tým projektu

MUDr.Petra Exnerová

Mgr.Dana Syslová

Mgr.Aleš Kuda

Mgr. Jiří Richter

 

Expertní skupina  projektu

MUDr.Pavel Bém

Mgr.Dušan Dvořák

MUDr.Petra Exnerová

PhDr.Magdalena Frouzová

MUDr.PhDr.Kamil Kalina,CSc.

Mgr.Aleš Kuda

MUDr.Stanislav Kudrle

Mgr.Michal Miovský

MUDr.Karel Nešpor, CSc.

MUDr.Petr Popov

Mgr.Josef Radimecký

Mgr.Jindřich Vobořil

 

Konsultant

Drs.Wim Buisman

 

Koordinátor a vedoucí autorského kolektivu Glosáře

MUDr.PhDr.Kamil Kalina,CSc.

 

Autorský kolektiv  Glosáře

Mgr.Dušan Dvořák

PhDr.Magdalena Frouzová

PhDr.Martin Hajný

MUDr.Jakub Minařík

Mgr.Michal Miovský

MUDr.Karel Nešpor, CSc.

 

Další spolupracovníci

Mgr.Petra Brychtová

PhDr.Zuzana Havrdová

MUDr.Dana Holubová

Mgr.Blanka Korčišová

Richard Kořínek

PhDr.Jiří Libra

Mgr.Michael Majer

Bc.Pavla Müllerová

Marta Procházková

Mgr. Zuzana Zbudilová

PhDr.Martina Zelená

 

 

 

 

 

Kamil Kalina a kolektiv

glosář  pojmů z oblasti drogových závislostí

© Úřad vlády České republiky, 2001

© Kamil Kalina a kolektiv,  2001

Vydal: o.s.FILIA  NOVA, Janovského 26, 170 00 Praha 7

filianova@seznam.cz

pro Radu vlády ČR - Mezirezortní protidrogovou komisi

jako svou 1.publikaci, Praha 2001

Redakčně uzavřeno 25.11.2001

Obálka a grafická úprava: Petr Cempírek 

Tisk: H.R.G. s.r.o., Litomyšl

Náklad: 800 výtisků

ISBN:  80-238-8014-4

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Předmluva

Glosář pojmů z oblasti drog a drogových závislostí je první ze dvou publikací, které vděčí za svůj vznik mezinárodnímu programu Rady Evropy „Vzdělávání pracovníků v oblasti snižování poptávky po drogách č.2“ (Drug Demand Reduction Staff Training Programme – DDRSTP II). Národní tým a skupina spolupracujících odborníků zvolily jako ústřední téma českého projektu (DDRSTP II-CR) vytvoření základních materiálů pro mezioborové vzdělávání. Zdálo se nám nezbytné zahrnout do nich i publikaci slovníkového typu, která by se pokusila sjednotit terminologii v různorodé odborné komunitě a nabídla širokou škálu pojmových výkladů pracovníkům odlišných profesí a s odlišným vzděláním, kteří u nás  v oblasti snižování poptávky po drogách působí nebo se jí zabývají nepřímo.

Takto široké a důsledně meziooborové pojetí cílové skupiny čtenářů a uživatelů Glosáře a jejích potřeb neumožnilo jednoduché řešení v podobě překladu některé zahraniční či mezinárodní publikace tohoto typu. Rovněž jsme předpokládali, že pro značně erudovanou českou odbornou komunitu bude přijatelnější  dílo vycházející z jejího středu než  sebelepší překlad díla zahraničních odborníků.  Národní tým a expertní skupina, jejichž členové zaujímali vzhledem k oběma publikacím v rámci DDRSTP II-CR postavení ediční rady, zvolila proto řešení, spoléhající především na domácí odborníky a teprve v druhé řadě na úpravy zahraničních textů.

V současné  podobě Glosáře, kterou nyní dostáváte do rukou,  naleznete přes 300 hesel. Necelou jednu třetinu z nich tvoří upravené a přizpůsobené překlady z anglických originálů (Lexicon WHO a Glossary UNDCP). Ostatní dvě třetiny jsou hesla zpracovaná českými odborníky, v převážné většině těmi, kteří se zároveň podílejí na sepsání druhé publikace DDRSTP II-CR – mezioborové studijní monografie Drogové závislosti (pracovní název „Textbook“).  Vydání  této publikace se připravuje na 1.pololetí 2002.  

Jednotlivé pracovní verze Glosáře byly vystaveny připomínkám a námětům širší odborné komunity:  poprvé v květnu 2001 na výroční konferenci Společnosti pro návykové nemoci v Kašperských Horách, kde byl Glosáři věnován samostatný workshop, podruhé v říjnu 2001 prostřednictvím elektronické pošty. Obě kola přinesla řadu podnětů, upřesnění a doplňků a nepochybně přispěla k vyšší kvalitě Glosáře a jeho přijatelnosti pro  českou odbornou veřejnost.  Jsme přesvědčeni, že ani nyní publikovaná verze není definitivní a reakce na ni povedou k dalším zlepšením. Pokládáme Glosář za „dílo na postupu,“ které se jistě v budoucnosti dočká dalších pozměněných vydání, ale věříme, že již v nynější podobě bude užitečnou a vyhledávanou pomůckou pro řadu začínajících i zkušených odborníků. Děkujeme všem, kteří se na něm podíleli.

Mgr.Josef Radimecký

MUDr.PhDr.Kamil Kalina, CSc.   

 

 

 

 

 

 

Glossary of Terms from the Field of Drugs and Drug Addictions

Foreword (English summary)

The Glossary is the first of two publications that originated in Czech Republic under the „Drug Demand Reduction Staff Training Programme II (DDRSTP II) of the Group Pompidou-Council of Europe. The central objective set up in the Czech project (DDRSTP II-CR) was to prepare a national curriculum for interdisciplinary training.  It was also inevitable to include an elementary publication of a Glossary or Lexicon type, which would unify the terminology used in the wide professional community, linked to drug demand reduction.

Regarding the interdisciplinary definition of the target group and its acceptability for the Czech professionals, the national team and the core expert group rejected the simplest solution – to translate a foreign or international publication of this type.  The way opted for was to write an original Czech publication. Of the 350 items in the Glossary, about one quarter have been transferred and adjusted from publications in English (Lexicon WHO and Glossary UNDCP). The majority of items have been elaborated by Czech experts, mostly by the members of the author team of another DRSTP II-CR publication – an interdisciplinary Textbook of Drug Addictions (to be published in the first half of 2002).

The working versions of Glossary have been reviewed and commented on by the national project team and by the DDRSTP II-CR core expert group.  Also, a broader group of professionals was involved in the process of reviewing, which generated many useful contributions. This may promote the acceptability of the Glossary for the Czech professional community.

Many thanks to all that participated in the work on the Glossary.

Mgr.Josef Radimecký

MUDr.PhDr.Kamil Kalina, CSc.   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zkratky

AIDS - syndrom získaného selhání imunity (Acquired Immuno-Defficiency Syndrome)

AT – alkohol a (jiné) toxikomanie 

CNS – centrální nervový systém

DSM-IV – 4.revize diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace (Diagnostic and Statistical Manual, 4th revision, American Psychiatric Association, 1994)

ICD-10 – 10.revize diagnostického a statistického manuálu WHO (International Classification of Diseases - Clinical Descriptions and Diagnostic Guidelines, 10th revision, WHO, 1992)

HIV – virus přenášející AIDS (Human Immunodefficiency Virus)

MKN-10 – 10.revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí – česká verze ICD 10 (Psychiatrické centrum Praha, 1992)

MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR

MZ – Ministerstvo zdravotnictví ČR

NIDA – National Institute of Drug Abuse (USA)

TK – terapeutická komunita

WHO – Světová zdravotnická organizace

 

AA – viz Anonymní alkoholici

Absťák

Obvykle používaný slangový termín pro proces náhlého odvykacího stavu při závislosti na alkoholových i nealkoholových drogách.

è „Cold Turkey“, odvykací syndrom 

Abstinence

Jednání, které vede ke zdržení se užívání alkoholu nebo jiné drogy  z důvodů zdravotních, osobních, sociálních, náboženských, morálních, právních či jiných. Kdokoliv v současné době abstinuje, může být nazýván „abstinent.“ Termín „současný abstinent“ (current abstainer)  je někdy používán pro výzkumné účely a definován jako osoba která neužívá  žádnou látku po určité období, např.  3, 6 nebo 12 měsíců. V některých studiích  osoba, která pije nebo užívá jiné drogy pouze jednou nebo 2x za rok, je klasifikována jako abstinent. V demografických a zdravotních profilech  je důležitý rozdíl mezi celoživotním abstinentem  a ex-userem. V epidemiologických studiích nesmí být tento rozdíl přehlédnut.

è alkohol, ex-user 

 

Abstinenční syndrom  viz Odvykací syndrom

Abusus (zneužívání)

Termín široce používaný v různém významu. V  Úmluvách OSN se „abusus“ týká jakékoliv spotřeby  kontrolované látky bez ohledu na řídkost  jejího užití. V Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM-IV) je abusus psychoaktivních látek  definován jako  „maladaptivní vzorec užívání látky vedoucí ke klinicky významnému poškození nebo psychické úzkosti, projevených jednou (či vícekrát) v následujících 12. měsících:

1.      Opakující se užití látky  vedoucí k neplnění zásadních povinností v práci, škole nebo doma.

2.      Opakující se užití látky v situacích, kdy je to fyzicky nebezpečné.

3.      Opakující se právní problémy spojené s užíváním látky.

4.      Pokračující užívání i přes trvalé nebo opakující se  sociální či mezilidské problémy způsobené nebo obnovené efektem dané látky. 

Termín „abusus“ občas označuje  jakékoliv užití vůbec, zejména nezákonných drog. Kvůli  dvojznačnosti je tento termín používaný v ICD-10 pouze pro látky, které nevyvolávají závislost. U látek vyvolávajících závislost doporučuje WHO ekvivalentní termín „škodlivé užívání.“ Přesto se termín „látkové zneužívání“ (substance abuse)  široce používá a obvykle se vztahuje na problémy spojené s užívání psychoaktivních látek. Definice v ekonomických studiích nákladů definují "abusus" (zneužívání) jako každé užívání, které kromě nákladů na obstarání drogy zahrnuje též sociální náklady pro komunitu.

è Úmluvy OSN, škodlivé užívání 

Adiktologie (Addictology)

Obor či odborná disciplina zabývající se zneužíváním drog,  drogovými závislostmi a odbornou pomocí osobám a skupinám, které jsou drogami ohroženy. Může mít čistě medicínský nebo mezioborový charakter. Pojem se vyskytuje v názvech odborných společností, knih a časopisů. V ČR vychází od r.2001 odborný časopis Adiktologie.

adverzní reakce

Škodlivý, neúmyslný nebo nechtěný  následek vzetí drogy. Všechny typy drog mohou produkovat adverzní reakci, zvláště, když byly užity ve velkých dávkách a/nebo osobou se specifickou vnímavostí. Například  zažití psychotických symptomů po užití cannabisu je již u někoho predispozicí ke schizofrenii. Adverzní  reakce může být mírná (bolest hlavy, zvracení) a zmizí s opakovaným užitím, nebo může být mnohem silnější, v některých případech může vést až ke smrti.

Agonista

Látka, která působením na neuronový receptor vyvolává shodné reakce jako látka porovnávaná:  například metadon je agonistou   heroinu či  morfinu na opiátových receptorech.

AIDS

Obvyklá zkratka pro smrtelné onemocnění známé jako syndrom získaného selhání imunity (Acquired Immuno-Defficiency Syndrome), ve kterém imunitní systém je oslaben a neschopen bojovat proti infekcím a nádorovému bujení. Onemocnění je způsobeno virem zvaným HIV (Human Immuno-Defficiency Virus).    Mezi uživateli drog je hlavní cestou přenosu viru HIV sdílení injekčního  náčiní. Mnoho zemí proto zavedlo programy k odrazení od injekčního užívání nebo  pro poskytování sterilního injekčního náčiní pro intravenosní uživatele za účelem snížit pravděpodobnost přenosu viru prostřednictvím sdílení jehel, stříkaček   a dalších materiálů používaných při aplikaci drog.

aKreditace

Proces  ověření kvality určité služby, zařízení, vzdělávacího programu atd. V  zahraničí  je buď vyžadován zákonem nebo dobrovolný, ale natolik prestižní,  že organizace, která  se k akreditaci nepřihlásí, riskuje svou důvěryhodnost.  Uplatňuje se též zásada, že neakreditované služby nemohou být běžně financovány z veřejných finančních prostředků, jako je např. státní rozpočet nebo veřejné zdravotní pojištění.  Akreditaci provádí buď  komise zřízená při  státním orgánu (ministerstvu) nebo  komise nezávislá.  - Akreditace  služeb pro problémové uživatele drog a drogově závislé je v ČR v současné době  připravován jak v resortu zdravotnictví, tak v resortu MPSV. K posouzení  se používají standardy.  

è standardy 

Al-Anon

Svépomocná organizace velmi podobná Anonymním alkoholikům, která sdružuje rodiče a jiné rodinné příslušníky lidí, kteří mají problémy s alkoholem.

è Anonymní alkoholici 

Alkohol

V chemické terminologii jsou alkoholy  velká skupina organických sloučenin obsahující jeden nebo více hydroxylových (-OH) skupin. Neodborný termín „alkohol“ typicky poukazuje na ethylalkohol (ethanol). Ethanol (C2H5OH) je hlavní psychoaktivní složka alkoholického nápoje. V širším slova smyslu je termín „alkohol“ také používán jako odkaz na alkoholický nápoj.

Alkohol je látka se sedativně hypnotickými účinky,   podobnými  jako u barbiturátů. V mnoha vyvinutých společnostech je alkohol rekreační drogou pro mnoho lidí, ale důsledkem  jeho nadužívání je široká škála vážných poškození. Nepřiměřené užívání alkoholu je spojováno s poruchami v rodině, násilím, zneužíváním dětí, sexuálním násilím, silničními nehodami a řadou akutních a chronických onemocnění. Intoxikace může mít za následek otravu, dokonce smrt; dlouhodobé nadužívání vede k závislosti a  organickým duševním poruchám. Pokud je alkohol užit v kombinaci s jinými látkami ovlivňující centrální nervový systém, např. s  opiáty, je zde velké riziko smrti z předávkování. Odborníci různých zemí mají obvykle různé názory na to,  jaká míra a typ užívání alkoholu již přináší riziko vážného onemocnění či poškození.

è Apolinář, Apolinářský model, léčba, opiáty  

Alternativní léčba

Pojem znamená léčbu jako alternativu trestu. V terminologii trestní justice v ČR v současné době vůbec nevyskytuje. V českém trestním systému ale de facto existují některé alternativní instituty, které smysl alternativní léčby mohou naplňovat. Ve fázi před vynesením rozsudku by se mohlo jednat o náhradu vazby slibem podle § 73 odst. tr. ř. Dále by se mohlo jednat o podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř., pokud by obviněnému bylo uloženo ve zkušební době přiměřené omezení. Ve fázi po vynesení rozsudku se dá v tomto smyslu hovořit o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem podle § 26 tr. z., o podmíněném odsouzení podle § 58 a násl. tr. z., o podmíněném odsouzení s probačním dohledem podle § 60a tr. z. a o trestu obecně prospěšných prací podle § 45, 45a tr. z., vedle těchto institutů může soud uložit přiměřená omezení a povinnosti podle § 26 odst. 3,4 tr. z., tedy i povinnost léčit se. Ve stejném smyslu by se dalo jako o alternativní léčbě uvažovat i o ochranné léčbě podle § 72 tr. z., pokud je uložena při upuštění od potrestání nebo vedle trestu vykonávaného na svobodě.

è probační dohled, ochranná léčba  

Alternativy k užívání drog

Pojem používaný zejména v primární prevenci pro programy, které vedou k hodnotnému  trávení volného času a podporují uvědomění si vlastní hodnoty bez užití drog. Jsou založené na přesvědčení, že některé mladé lidi zaujme užívání nelegálních drog proto, že nemohou najít hodnotné, zajímavé a sebenaplňující aktivity. Programy například nabízejí volnočasové aktivity nebo podporují vytváření svépomocných a zájmových skupin. „Alternativy k užívání drog“ mohou být pochopitelně i spirituální či existenciální.

è primární prevence, volnočasové aktivity  

Ambulantní léčba

Léčba prováděná bez vyčlenění klienta z původního prostředí. Při ambulantní léčbě pacient/klient dochází do zařízení, kde se léčba poskytuje, přičemž délka kontaktu, frekvence kontaktů a doba docházení je individualizovaná,  přizpůsobená jeho potřebám a zakotvená v jeho ústní či písemné dohodě (kontraktu) s terapeutem nebo se zařízením. Nejčastější formou ambulantní léčby jsou individuální rozhovory (poradenské nebo terapeutické) v délce obvykle 30-60 minut a s frekvencí  1-2x týdně. Mimořádná situace (počátek léčby, krize) může vyžadovat denní kontakt, jehož délka může být kratší, při stabilizovaném stavu se naopak  intervaly mezi návštěvami prodlužují (např. 1x za 14 dní, případně ještě nižší frekvence).  Skupinová forma: ambulantní skupiny se obvykle scházejí  1x týdně na dobu 1,5 hod., frekvenci 2x týdně nacházíme výjimečně.  Farmakoterapie (jen ve zdravotnických zařízeních, aplikovaná lékařem) se používá jednak na počátku ke zmírnění příznaků z vysazení drogy (ambulantní detoxifikace), jednak dle potřeby i průběžně pro zmírnění doprovodných psychických příznaků, jako je úzkost, deprese nebo  vztahovačnost.  Spektrum možností ambulantní péče doplňuje sociální práce, rodinná terapie, klubové a volnočasové aktivity, pracovní a právní poradenství apod.  Ambulantní léčba je vhodná pro pacienty/klienty s nižším potenciálem pro relaps,  větší schopností sebekontroly a motivací ke změně a s podpůrným nebo alespoň neškodícím sociálním zázemím.  Prokázaně efektivní  je ambulantní léčba s 2-3 kontakty týdně po dobu minimálně 3 měsíců, může pak plynule přecházet do ambulantního doléčování.

èdenní stacionář, doléčování,  farmakoterapie, intenzivní ambulantní léčba, klient, kontrakt, rodinná terapie, sociální práce  

Amotivační syndrom

Souhrn účinků spojených s užíváním některých látek, zvláště cannabinoidů; může zahrnovat  apatii, ztrátu  výkonnosti, zúžení kapacity k realizaci záměrů a  dlouhodobých plánů, sníženou frustrační toleranci, roztěkanost a obtíže při vykonávání rutinních činností. Přesto že se u  uživatelů cannabisu prokázalo,  že vážné užívání drogy může narušit motivaci, syndrom nemotivovanosti nebyl nikdy jasně definován a také nemá jasné znaky  následků dlouhodobé intoxikace u chronických uživatelů cannabisu.

ècannabis

Amfetamin

Látka z velké skupiny syntetických drog se silným stimulačním (sympatomimetickým) účinkem na centrální nervový systém. Tato skupina obsahuje mnoho látek prodávaných výlučně v nezákonném obchodě a také velký počet látek užívaných v lékařství. Nejčastěji zneužívanou skupinou drog této skupiny je amfetamin a metamfetamin (pervitin). Farmakologicky příbuznou drogu obsahují methylfenidat, fenetyllin, fenmetrazin, amfepramon a pemolin. Blízce příbuzná skupina drog jsou halucinogenní amfetaminy a látky z okruhu MDMA (Ecstasy). Podobné ve struktuře a účincích jsou rovněž  ephedra - efedrin a khat.

Obvyklé amfetaminy jsou často prodávané na ulici pod specifickými názvy. Nejběžnější je „spíd“(speed) (amfetamin a metamfetamin), „sníh“ (ice) (metamfetamin) a „cat“ (metacation). Typické nelegální podoby jsou bílý nebo zabarvený prášek, krystaly (např. „sníh“), tablety a roztok (např. metacation).

Amfetaminy jsou nejčastěji užívány orálně, šňupáním (sniffed), kouřením nebo injekčně. Popularita intravenózního užívání roste celosvětově. Jednotlivá dávka se pohybuje od 15 mg do 150 mg. Zvláště škodlivá cesta podávání amfetaminu je „bingeing“ („flámové“ užívání), které spočívá v podávání jednotlivých dávek opakovaně v 1-2 hodinovém intervalu během až několika dní, do celkového vyčerpání (buď drog nebo konzumenta). Následuje  zpětný efekt extrémního vyčerpání (propadu).

Přitažlivé účinky pro uživatele jsou pocity psychické a fyzické pohody, síly a důvěry, radostná nálada až euforie, zvýšená čilost a energie, snížení pocitu  hladu a únavy, redukce potřeby spánku, zvýšená výkonnost při fyzické a psychické práce ( vyhledávají studenti, sportovci a sportovkyně, řidiči, pracující v noci, vojáci atd.) Charakteristický fyzický efekt amfetaminu při nízké dávce je prohloubené dýchání a zvýšená srdeční činnost, zvýšený krevní tlak a tělesná teplota, pocení, rozšíření zorniček, sucho v ústech, průjem, ztráta chuti k jídlu. Vyšší dávky zintenzivňují výše uvedené znaky a typický důsledek je hovornost, pocit síly, zvýšená bdělost, ostražitost, nespavost, změněné mínění vlivem drogy. Chronické užívání obvykle způsobuje osobnostní změny a změny chování, neobvyklé chování, vznětlivost, agresivitu občas vedoucí až k panické a paranoidní psychóze (amfetaminová psychóza). Vysazení látky u uživatelů vysokých dávek nebo u závislých vede k depresivní náladě, únavě, poruchám spánku a zvýšenému snění.

Řada amfetaminů se používala v medicíně jako léčiva pro rozmanité terapeutické účely, přípustné indikace se však postupně omezovaly vzhledem k  prokázaným škodlivým účinkům těchto drog včetně jejich potenciálu pro závislost. V současné době je předepisování amfetaminů a podobných látek  omezeno na narkolepsii   a hyperaktivitu. Stále méně se používají k potlačení chuti k jídlu při léčbě obezity.

èephedrin, khat, MDMA, paranoidní psychóza, pervitin

Amylnitrát

Těkavá  inhalační látka, která uvolňuje vůlí neovlivnitelné svalstvo vnitřních orgánů,  zvláště v oběhovém systému. Je dostupný v ampulích a jeho hlavní lékařské užití je jako protijed u otravy kyanidem. Také je občas předepsán proti bolestem u anginy pectoris a u ledvinových a žlučníkových kolik. Nelékařsky je užíván jako „popper“ -  chvíli před  orgasmem pro jeho zvýšení a pro prodloužení sexuálního potěšení. V mnoha zemích je také populární na tanečních párty. Látka působí podráždění dýchací sliznice a může vést k  těžké hypotenzi (snížení krevního tlaku).

Analgetikum

Látka snižující bolest. Může, ale nemusí mít psychoaktivní vlastnosti. V popředí pozornosti z hlediska potenciálu pro zneužívání a vznik závislosti jsou zejména analgetické účinky opiátů a opioidů. Léčiva  tohoto typu jsou kontraindikována u uživatelů drog a závislých. Pro značné riziko se omezuje  jejich  medicínské používání  u jakýchkoliv pacientů a  jednou z mála nezpochybněných indikací jsou bolesti v konečném stadiu nádorových onemocnění.  

èopiát, opioid

A.N.O.                             

Asociace nestátních organizací působících v léčbě a prevenci závislostí, „střechová“ organizace odborných NGO v ČR, založená v r.1995. Státní a veřejné orgány uznávají A.N.O. jako reprezentativního partnera, představitel A.N.O. je členem Rady zástupců při Meziresortní protidrogové komisi.  Na činnosti odborných sekcí A.N.O. (sekce Harm Reduction, sekce terapeutických komunit, sekce intenzivní ambulantní péče a doléčování, sekce primární prevence) se podílejí i vedoucí pracovníci státních zařízení.      

Anonymní alkoholici (Alcoholics Anonymous, AA)

Svépomocná organizace pro lidi, kteří mají problémy s alkoholem a chtějí je překonat. Vznikla 1935 v USA. Působí v mnoha zemích světa. Po vzoru Anonymních alkoholiků vznikly organizace pracující na podobných principech, např. Anonymní narkomané (Narcotics Anonymous, NA) a Anonymní hazardní hráči (Gamblers Anonymous, GA). O efektivitě AA existují v odborné literatuře přesvědčivé doklady. V současnosti jev USA běžné, že se účast ve svépomocné organizaci typu AA kombinuje s profesionální léčbou. V rámci léčby prováděné profesionály probíhá například příprava a podpora účasti klienta ve svépomocném programu typu AA („facilitace účasti“).

Některé užitečné slogany organizací typu AA:

·               Abstinovat právě dnes (One Day at a Time): Podobně jako, když jde člověk po nějaké cestě, i zde je třeba ubírat se krok za krokem.

·               Nejdůležitější nejdříve (First Things First): ze všeho nejdříve je třeba zachovávat abstinenci. Tím se vytvářejí předpoklady k řešení problémů v různých oblastech života a dosahování dalších životních cílů.

·               I tohle přejde (This too will pass): záležitosti, které zpočátku vypadají velmi nepříznivé se často vyřeší uspokojivěji, než člověk předpokládal.

·               Abstinovat se dá (It can be done).

·               Dívej se na věci z dobré stránky (Be positive).

·               Napodobuj až uspěješ (Fake It Till You Make It): I když někomu mohou připadat osvědčené postupy používané při překonávání návykového problému divné, vyplatí se je mechanicky napodobit. Vnitřně přijaty mohou být až později.

·               Snadno to jde (Easy Does It): Tato zásada vybízí k tomu, aby se člověk vyhýbal nadměrnému stresu a vedl rozumný životní styl.

·               Předej to (Turn It Over): slogan doporučuje přijímat věci, které nelze změnit, a zbytečně se jimi nezabýval. Je projevem víry v to, že vše, co člověka potkává, nějakým způsobem slouží jeho prospěchu.

·               7/7: zásada 7/7 říká, že pokud je člověk v krizi, nebo začíná abstinovat, měl by navštívit setkání Anonymních narkomanů nebo Anonymních alkoholiků 7x během sedmi dní v týdnu, tedy každý den.

èdvanáct kroků

Antagonista

Látka, která  působí proti účinkům jiné látky. Farmakologicky působí tak, že na neuronovém receptoru zabraňuje účinku jiné látky (agonisty), a tak vyvolává  specifický somatický nebo behaviorální efekt zprostředkovaný původním receptorem. Příkladem je látka Naloxon, která je užívána v léčbě předávkování opiáty, zvláště heroinem. Ruší účinky opiátu a jestliže je podána v dostatečné dávce, může také uspíšit abstinenční syndrom.

Antidepresivum

Psychoaktivní látka, lék předepisovaný pro léčbu depresivních onemocnění;  také je používán za jistých okolností u panických onemocnění. Jsou 4 hlavní skupiny antidepresiv: (1) tricyklická antidepresiva, která jsou hlavními představiteli noradrenalinovych inhibitorů, (2) agonisté a blokátory serotoninového receptoru, (3)  inhibitory monoaminoxidázy (IMAO), (4) antidepresiva na bázi benzodiazepinů, které  inhibují přenášení nervových vzruchů podporou  účinku kyseliny gamma-aminomáselné  (GABA).

Tricyklická antidepresiva mají relativně nízké riziko zneužívání, ale někdy jsou užívána bez lékařského předpisu pro své účinky. Rozvíjí se tolerance k jejich anticholinergním účinkům, ale je nejasné, zda se vyskytuje syndrom závislosti nebo odvykací syndrom. Pro tyto důvody je zneužívání antidepresiv zahrnuto mezi zneužívání látek nevytvářejících závislost (kategorie F55 v ICD-10).

Aplikace

Způsob podávání,  tj. cesta, kterou je látka zavedena do těla, např.: užití orální (ústy),  intravenosní (do žíly), subkutánní (podkožní), intramuskulární (injekčně do svalu), inhalací, kouřením nebo absorbováním skrz kůži nebo sliznicí jako jsou sliznice v ústní dutině nebo nosní sliznice (šňupání, „sniffing“), rektum nebo genitálie. Způsob podávání má rozhodující efekt na rychlost a intenzitu účinku látky, a proto na míru intoxikace, druh nebezpečí rizika a náchylnosti ke zneužívání. To také může mít určující vliv na vlastnost a sílu nežádoucích účinků a následků, včetně poškození tělesných orgánů ( plíce, žíly) a přenos infekcí (např. hepatitida, HIV). Kouření drogy může tedy uživatele učinit náchylným k respiračním problémům, zatímco způsob injekčního užití nesterilní cestou zvyšuje riziko nakažení infekcemi. Sdílení jehel nebo jiných injekčních pomůcek zvyšuje riziko přenosu nákazy krevní cestou, např. přenos  HIV nebo viru hepatitidy B a C.

èsdílení

Apolinář

Protialkoholní oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, umístěné v bývalém klášteře při gotickém kostele sv.Apolináře na okraji Nového města (Praha 2). Patří k němu i historický Jungmannův dům. Oddělení založil v r.1948 doc.MUDr.Jaroslav Skála, CSc. Komplex služeb Apolináře  zahrnuje v současnosti léčebné oddělení pro muže, ambulanci, detoxifikační jednotku, úsek metadonové substituce, Středisko pro mládež a rodinnou terapii a léčebný program pro závislé ženy v Lojovicích. Řadu desetiletí je Apolinář střediskem odborného života jednak  v oblasti léčby závislostí i  v psychoterapii.       

Apolinářský model

Model léčby závislostí uvedený do praxe doc.MUDr.Jaroslavem Skálou, CSc. (též  Skálův model), známý i v zahraničí. Spojuje zásady terapeutické komunity  a behaviorální přístupy, projevující se zejména v náročném léčebném režimu s bodovacím systémem. V terapeutickém týmu se tradičně uplatňují pracovníci se středním vzděláním i tzv.laičtí terapeuti.  Apolinářský model  zdůrazňuje nejen individuální odpovědnost pacientů, což je v léčbě závislostí pravidlem, ale i odpovědnost kolektivní (pochybení či režimový prohřešek jednoho pacienta se pokládá za pochybení ostatních, v konkrétním případě pražského Apolináře se postih týká asi 10 nejbližších spolupacientů, sdílejících jednu “světnici”). K dalším důležitým složkám Apolinářského modelu patří   posilování fyzické zdatnosti pacienta a systematická práce s jeho rodinou. Apolinářský model aplikoval v oblasti závislostí principy  terapeutické komunity nejen jako první u nás, ale jako jeden z prvních na světě vůbec (1949); uplatnění rodinné terapie (1965, vznik Střediska pro děti,mládež a rodinu 1967) bylo prvenstvím přinejmenším v tehdejším Československu.     

èbodovací systém, režim, terapeutická komunita

Arteterapie  

Specifický psychoterapeutický přístup využívající při práci s klientem (viz) různých uměleckých činností. Kromě nejrozšířenější výtvarné činnosti se jedná např. o práci s hlínou, kůží, textilem a dalšími materiály, dále tanec a práci s tělem apod. Styl práce umožňuje prostřednictvím tvořivého a nenásilného procesu vést postupně klienta ke kvalitnějšímu sebepoznání a možnosti konfrontace s nevědomým materiálem. Výsledkem je tak kromě obvykle příjemné tvořivé činnosti, lepší sebereflexe a náhled na problém. Arteterapie se díky svému projektivnímu potenciálu využívá také v diagnostice, sociální práci a výchově. Pracovat s ní lze jak individuálně, tak ve skupině.

èpsychoterapie

ASI, EURO/ASI

Addiction Severity Index  (index závažnosti toxikomanie) – mezinárodně používaný nástroj komplexního zhodnocení drogově závislého klienta při vstupu do léčby, v podstatě souborný anamnestický dotazník či schéma strukturovaného rozhovoru. Jednotlivé oddíly ASI  popisují a hodnotí závažnost problémů pacienta/klienta v těchto oblastech: zdravotní stav,  práce a zdroj obživy, drogy a/nebo alkohol,  právní postavení,  rodinná anamnéza, rodinné a sociální vztahy,  psychický stav. Evropskou verzi (EURO/ASI) do ČR uvedli a na  českou populaci standardizovali Kubička a Csémy r. 1997.  

AT ordinace

„Ordinace pro alkoholismus a (jiné) toxikomanie“ – v socialistickém zdravotnictví v ČR byla tato pracoviště povinnou součástí psychiatrického oddělení polikliniky a tvořila celostátní síť, která se v první polovině 90.letech postupně rozpadala. Některé OAT se privatizovaly, některé zcela zanikly, většina dosud existujících OAT, ať soukromých nebo v zařízeních zřizovaných státem či obcemi, se zabývá především alkoholismem.   Nová  zařízení pro problémové uživatele drog  a závislé na (nealkoholových) drogách  nestačí zatím pokrýt všechny  mezery v dřívější síti OAT a vzrůstající poptávku po  ambulantní léčbě.   

èambulantní léčba

Azylový dům

Sociální služba poskytující přechodné ubytování a pomáhající ve zvládání krizového stavu spojeného s nezajištěným bydlením a stavem sociální nouze. Služba v azylovém domu (dále AD) je zpravidla poskytována v nepřetržitém provozu. Sociální pracovníci AD pomáhají klientům např. s vyřizováním dokladů, dávek, provádějí poradenství, popř. referují klienta do příslušných institucí. V AD platí vnitřní řád a služba kontroluje dodržování pravidel pro ubytované (agresivita, alkohol). Klienti AD se finančně spolupodílí na ubytování, popř. jim je hrazeno  sociálním úřadem. Cílem služby je sociální stabilizace a samostatné bydlení klientů.

èchráněné bydlení

„Bad trip“

Slangový výraz pro negativní zážitek po užití drogy, při němž se v různé míře objevuje směs následujících příznaků: pocit ztráty kontroly, poruchy vnímání vlastního těla, prostoru a času, deprese, úzkost, bizarní a děsivé halucinace, strach ze šílenství, smrti nebo katastrofy, zoufalství a sebevražedné myšlenky. Fyzické symptomy mohou zahrnovat pocení, bušení srdce, zvracení a poruchy citlivosti, brnění. Negativní reakce typu “bad trip” se často spojují s užitím halucinogenů či cannabisu, mohou být ale také způsobeny užitím amfetaminů a jiných stimulancií, anticholinergik, antihistamik a sedativ/hypnotik.

Barbituráty

Skupina látek se silně tlumivými účinky na CNS, např. amobarbital, pentobarbital, phenobarbital a secobarbital. Jsou užívány jako antiepileptika, anestetika, sedativa, hypnotika a méně obvykle jako anxiolytika (léky proti úzkosti). Akutní a chronické užívání má podobné účinky jako užívání alkoholu. U barbiturátů se vyskytuje riziko  smrtelného předávkování, protože jejich hladina v krvi u toxické dávky  není o mnoho vyšší než  u dávek podávaných pro  léčebné účely. Mají tedy nízké bezpečné rozpětí. Bezpečnější benzodiazepiny později nahradily barbituráty  ve většině indikací, jako sedativa/hypnotika nebo anxiolytika. Tolerance na barbituráty se vyvíjí rychle, škodlivé účinky a riziko závislosti jsou vysoké. U pacientů, kteří užívají tyto látky po dlouhý čas, se často rozvíjí fyzická a psychická závislost, a stejné riziko je při překračování  předepisovaných dávek. Kombinace barbiturátů  s jinými látkami, které mají tlumivý účinek na  centrální nervovou soustavu, jako je například ethanol nebo antihistamika, může způsobit vážný útlum a smrt.

èalkohol, benzodiazepiny

Bažení -  viz  Craving

Behaviorální terapie

Psychoterapeutický směr založený na psychologických teoriích učení a chování. Hlavní myšlenkou je, že různé poruchy  chování (např. neurotické chování, závislé chování) jsou v podstatě naučenými  reakcemi, které je možné ovlivnit přecvičováním a odučováním. Důraz je kladen na techniky: je nutné najít přiměřenou techniku nácviku nebo přecvičování, která příznak odstraní nebo doplní chybějící reakci. Své techniky  behaviorální terapie nachází především v   podmiňování (klasické podmiňování dle Pavlovova, instrumentální podmiňování dle Skinnera). Behaviorální terapie se tudíž nezabývá subjektivitou klienta (co se vzpírá objektivnímu popisu a pozorování, představuje pro ni „černou skříňku“), nepracuje s pojmy „přenos“ či „terapeutický vztah“ a  důležité pro ni nejsou příčiny, dynamika a souvislosti poruchy, ale   pouze příznaky a chování. O to  behaviorální terapeuti opírají svou úspěšnost (kterou dokazují výzkumem) a jejich odpůrci svou kritiku. K nejvýznamnějším behaviorálním terapeutům patřili  Angličan H.J.Eysenck a Američan jihoafrického původu J.Wolpe.  Ve svém přístupu k léčbě závislostí bývá za behavioristu aspoň částečně pokládán i J.Skála.

è Kognitivně-behaviorální terapie (KBT)

Benzodiazepiny

Skupina látek používaných hlavně jako sedativa/hypnotika, uvolňovače svalů, antiepileptika a anxiolytika.  Dříve označované též jako „malé trankvilizéry“ (minor tranquillisers). Podporují účinek kyseliny gamma-aminomáselné  (GABA), která je hlavním inhibitorem přenašečů nervových vzruchů. Nejčastěji v medicíně užívané jsou diazepam, nitrazepam, medazepam a chlordiazepoxid. Zneužívání benzodiazepinů  je dosti rozšířené  (často iatrogenní nebo při zvládání odvykacích příznaků u uživatelů opioidů). Předávkování benzodiazepiny je tím nebezpečnější, jsou-li užity  současně s alkoholem nebo jinými látkami s tlumivým účinkem na CNS,  jako je heroin. Benzodiazepiny mají  nepříznivý účinek na řízení vozidel  nebo na jiné psychomotorické funkce, protože prodlužují reakční čas. Mohou způsobit též zmatenost, slabost, bolest hlavy, rozmazané vidění, zvracení a průjem. Při dlouhodobém užívání nebo při překračování předepsaných dávek  se rozvíjí syndrom závislosti. Vysazování se musí dít postupně, při náhlém vysazení hrozí epileptický záchvat nebo psychotická reakce.  

èiatrogenní

Biografická skupina

Metoda skupinová terapie, zaměřená na práci s biografických materiálem (životní příběh), který přinášejí její členové. Prostřednictvím různých prostředků (vyprávění, kresba, časová osa, modelování, tanec atd.) členové skupiny, každý sám za sebe, rekonstruují svůj životní příběh a jeho nejvýznamější události a prezentují je ostatním. Styl práce bývá více strukturovaný, avšak může se podle jednotlivých psychoterapeutických škol  odlišovat. Biografické skupiny jsou významným nástrojem posilujícím kohezi skupiny a zejména v začátku terapeutického procesu mohou vést k akceleraci práce a zlepšení motivace pro terapeutickou práci. To není způsobeno pouze prostým vzájemým sdělováním příběhů a osudů, ale především  emočním prožitkem při jejich sdílení mezi členy skupiny.

èdvanáct kroků

Blood borne virus - viz „Virus  přenášený krví“

Bodovací systém (token system)

Způsob permanentního hodnocení pacienta či klienta v léčbě, založený na zásadě klasické behaviorální terapie – tzv. tvarování chování prostřednictvím vnějších podnětů. Záporné body se udělují za chování, které je v léčbě pokládáno za nežádoucí, včetně režimových přestupků, nedochvilnosti, nedostatečného úklidu nebo neplnění jiných povinností. Sankcí je např.zákaz vycházky nebo dovolenky na víkend, při určitém počtu záporných bodů někde automaticky následuje vyloučení z léčby, aniž by pacient porušil pravidlo abstinence.  Kladné body by měly odměňovat žádoucí chování a přinášet výhody, tento posilující rozměr se však uplatňuje méně. V této formě se bodovací systém používá se především v ústavní léčbě osob závislých na návykových látkách a má své obhájce i kritiky. Je znám též z léčby jiných diagnostických okruhů, např. poruch příjmu potravy nebo psychóz, kde je ovšem kladen větší důraz na „odměňující“ dimenzi odování.

è behaviorální terapie, režim, ústavní léčba

Braun

Tradiční český opiát na bázi kodeinu. Domácí výroba braunu byla v Čechách rozvinuta již před r. 1989, kdy  představoval hlavní a prakticky jediný užívaný opiát. Od roku 1993 je vytlačován dovezeným heroinem, dnes braun užívají prakticky jen staří uživatelé drog se začátkem drogové kariéry před rokem 1990.

Buprenorfin

Smíšený agonista/antagonista, který může být použit v substituční léčbě. Byl široce užíván v mnoha zemích pro krátkodobou  léčbu mírnění těžkých bolestí. Díky smíšenému působení se jeví  buprenorfin jako bezpečný co se týče  rizika předávkování a snad i pravděpodobně méně "zábavný" než čisté opiáty.  Může také zaručit jednodušší rozvrh odvykání a jeho delší působení může umožnit alternativní denní dávkování. Z výzkumů je zřejmé, že buprenorpfin je přinejmenším stejně účinný  jako metadon při substituční léčbě těch závislých na heroinu, kteří užívali nižší nebo středně vysoké dávky.

è agonista, antagonista, metadon

Burn-out syndrom (syndrom vyhoření)

Ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka některé z pomáhajících profesí. Nejčastěji se spojuje  se ztrátou činorodosti a smyslu práce,  projevuje se pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti, postižený ztrácí zájem o svou práci, spokojuje se s každodenním stereotypem a rutinou, nevidí důvod pro další sebevzdělávání a osobní růst, snaží se pouze přežít a nemít problémy. Ve vývoji lze definovat několik stadií: (1) jedinec by chtěl pracovat co nejlépe, touží po úspěchu, ale ten nepřichází,  (2) nic nestíhá, je stále v časové nouzi, jeho práce začíná ztrácet systém, (3) výskyt běžných symptomů neurózy, provázený pocitem, že něco musí pořád dělat, výsledkem je chaos, (4) pocit  „musím“ se ztrácí a obrací ve vzdor: „nemusím nic.“ Nakonec kolegové obtěžují už jen svou přítomností, pryč jsou zbytky zájmu, nadšení, zůstala jen únava a zklamání. Obranou proti vyhoření je víra ve smysl poslání a v možnosti dalšího rozvoje,  vědomí potřebnosti a umění vždy nalézat něco, na co se lze těšit. Pomáhá  též supervize, duševní hygiena a relaxace.

è supervize

Cage – dotazník

Dotazník vyvinutý původně pro lékaře ke screeningovému zjištění problémů s alkoholem. V r. 1991 Brown a Rounds rozšířili tuto formu dotazníku i na drogy  pod jménem CAGE – AID. Používání  se velmi rozšířilo poté, co vedle písemné formy dotazníku lékaři začali používat těchto otázek během diagnostického rozhovoru.  Jméno dotazníku bylo utvořeno počátečními písmeny anglicky dotazovaných záležitostí : 1. C (Cut): pocit potřeby omezit  drogy, 2. A (Angry): podráždění kritikou jeho braní drog, 3. G (Guilt): pocity viny  v souvislosti s užíváním  drog, 4. E (Equilibrium): potřeba požití drogy hned ráno za účelem  uklidnění, správky kocoviny či dostání se do formy. Ještě kratší dotazovací screening pochází od Cyr a Warmana z r. 1988  ( 2 otázky).

Cannabis

Všeobecný termín užívaný k označení jednotlivých psychoaktivních složek  rostliny marihuany, Cannabis sativa, která zahrnuje listí marihuany ( ve slangu: tráva, pot, dope, weed nebo ganja),  hašiš (získaný z pryskyřice vrchních květu rostliny) a hašišový olej.

V  „Jednotné úmluvě OSN o omamných drogách“  z r. 1961 („Single Convention on Narcotic Drugs“) je marihuana definována jako „květové nebo plodové vrcholky cannabisové rostliny, ze kterých  nebyla extrahována pryskyřice“, zatímco hašiš je „oddělená pryskyřice ať nezpracovaná nebo čištěná, získaná z cannabisové rostliny“.

Cannabisová intoxikace vytváří pocity euforie, lehkosti a obvykle zvýšenou společenskost. Narušuje schopnost řízení motorových vozidel a dalších odborných činností, narušuje krátkodobou paměť, soustředěnost, reakční čas, schopnost učení, motorickou koordinaci, hloubku vnímání, periferní vidění a vnímání času. Cannabis je někdy konzumován společně s alkoholem a jejich účinky na tělo a psychiku se sčítají.

Užívání cannabisu  může provokovat propuknutí nebo relaps schizofrenní psychózy.  Dále jsou při intoxikaci cannabisem popsány stavy náhlé úzkosti, panických stavů a akutních bludných stavů, které obvykle pominou během několika dnů. Při pravidelném  kouření cannabisu jeho užívání způsobuje respirační problémy a je zde riziko onemocnění rakovinou plic. Cannabinoidy jsou  rozpustné v tucích a proto jejich vyčištění (z organismu) je typicky pomalé. THC (tetrahydrocannabinol) a jeho metabolity mohou být detekovány v moči  i po dobu několika týdnů po užití cannabisu.

Zatímco cannabis je kontrolován „Jednotnou úmluvou o omamných drogách“  od roku 1961, THC je kontrolováno teprve od roku 1971 na základě „Úmluvy OSN o psychotropních látkách“ („Convention on Psychotropic Substances“). Strany zavázané v úmluvě musí omezit užívání THC na vědecké využívání  a velmi limitovat medicínské využívání. Cannabis se v současnosti  terapeuticky využívá nebo zkouší v léčení glaukomu,  jako prostředek proti zvracení při léčbě rakoviny chemoterapií, v pokročilých stadiích AIDS, u roztroušené sklerózy a Alzheimerovy choroby. 

Clonidin

V medicíně se clonidin používá jednak jako antihypertenzivum (lék ke snížení krevního tlaku), ale také v léčbě závislosti na opiátech. Odstraňuje některé příznaky z odnětí drogy - například pocení, gastrointestinální příznaky (průjem, nevolnost, bolesti břicha), zmírňuje i bolesti svalů a bažení po droze. Potencuje účinek např. metadonu a naltrexonu, čehož se s výhodou využívá při terapii odvykacího stavu při závislosti na opiátech, např. ve fázi ukončování metadonové substituce. Náhlé vysazení může vyvolat hypertenzní krizi (rebound fenomén - tzv. návratová reakce).

Clonidin stimuluje centrální adrenergní a2 a imidazolové I1 receptory. To vede k oslabení periferní aktivity sympatiku, poklesu krevního tlaku a k  sedaci. Presynaptická inhibice se týká i některých neuronálních skupin v CNS, které jsou hyperaktivní během vysazování opioidů s m aktivitou.

 „Cold Turkey“

Obvykle používaný slangový termín pro proces náhlého odvykacího stavu při závislosti na opioidech. Název vzniknul z „husí kůže“ při piloerekci (zježení chloupků na těle). „Cold Turkey“  probíhá buď při spontánním pokusu o abstinenci mimo odborné zařízení, nebo v odborném zařízení bez podpory farmak, která snižují odvykací příznaky.

CRACK - viz Kokain

Craving (bažení)

Silná touha po psychoaktivní látce (droze) nebo pocit puzení tuto drogu užít. Craving je jedním ze základním kritérií pro diagnózu závislosti.  „Silná touha po droze“ je také příznakem některých odvykacích stavů.

K subjektivním příznakům cravingu patří: (1) vzpomínky na pocity pod vlivem návykové látky nebo fantazie na toto téma, často nutkavého charakteru, (2) svírání na hrudi, bušení srdce, svírání žaludku, sucho v ústech, třesy, bolesti hlavy a v různých částech těla, pocení, (3) silná touha po návykové látce úzkost, stísněnost, únava, slabost, zhoršené vnímání okolí, neklid, vzrušení, podrážděnost.

Rozlišování cravingu na tělesný (vznikající při odeznívání účinku návykové látky nebo bezprostředně po něm) a psychický (objevuje se i po delší abstinenci) je oprávněné i s ohledem na výsledky moderních výzkumů, které se zaměřovaly na aktivitu jednotlivých části mozku při bažení. Bažení, nebo fenomén mu blízký, je  také součástí definice patologického hráčství a lze se s ním setkat i při léčbě jiných návykových poruch. 

Časná intervence (early intervention)

Intervence poskytovaná osobám s počínajícími emočními problémy nebo problémy v chování, které by mohly souviset s užíváním drog.  Probíhá nejčastěji ve školním prostředí, kde jejím podnětem je např.zhoršování školního prospěchu či kázeňské problémy.  Jejím nositelem musí být informovaný pedagog s dostatečnými osobními kvalitami. Dalším prostředím pro včasnou intervenci může být např. ordinace praktického lékaře nebo pedagogicko-psychologická poradna.  Cílem je získat porozumění problému, poskytnout podporu, motivovat ke změně, případně zprostředkovat odbornou péči.

   è krátkodobá intervence, minimální intervence

DDR

Mezinárodně používaná zkratka pro „Drug Demand Reduction“ – snižování poptávky po drogách.

è poptávka, snižování poptávky

Dealer, dealing

Prodejce (prodávání) drog, nejčastěji označuje konečné články nezákonného obchodu s drogami. Dealer na drogové scéně může být profesionál nebo poloprofesionál, který provádí distribuci drog jako výdělečnou činnost, většinou se ale mezi ním a spotřebiteli nachází ještě několik dealerů z řad uživatelů drog, kteří si tímto způsobem opatřují drogy pro vlastní potřebu. Podíl pro vlastní potřebu jim  zůstává poté, co množství drogy „naředí“ různými příměsemi, od zcela neškodných (a obyčejně neúčinných) jako je např. glukosa až po vysoce nebezpečné (jed na krysy). Mnoho uživatelů drog neidentifikuje své blízké známé, kteří jim drogy přímo prodávají, jako dealery. Ve stálé skupině uživatelů, jimž drogy opatřuje, zaujímá dealer často vysokou pozici a je pak klíčovou osobou pro skupinové normy a rizikovost užívání celé skupiny, což lze za určitých okolností pozitivně využít v programech Harm Reduction.

è drogová scéna, Harm Reduction

Dekriminalizace

Odstranění  trestního postihu a kriminálních sankcí ve vztahu k takovým aktivitám, které sice zůstaly  zákonem zakázány, ale jsou  přístupné netrestnímu postihu (např. administrativním sankcím, jako je odejmutí řidičského průkazu či jiného  oprávnění k činnosti, pokuta atd.) nebo je jejich provádění vázáno na předepsané a kontrolované podmínky.

V oblasti nezákonných drog lze jako příklady dekriminalizace uvést povolený prodej a konsumaci cannabisových produktů v tzv. coffee shopech v některých městech v Holandsku a SRN nebo netrestnost držení drogy pro vlastní potřebu.  Dekriminalizace určitých způsobů zacházení s některými drogami není totožná s legalizací drog. 

è legalizace

Deník

Psaní deníků je běžnou součástí programů v léčbě a resocializaci závislých. Doporučený obsah se řídí terapeutickou filosofií pracoviště: může zahrnovat  plánování a hodnocení úkolů, reflexi denních zážitků a problémů, osobní výpovědi, sny atd. Deník je též formou individuální komunikace klienta s terapeuty, kteří  deníky  čtou a obvykle připisují své poznámky a komentáře nebo aspoň obsah denníku reflektují v individuálních rozhovorech s klientem. Tam, kde je hlavní těžiště programu ve skupinové práci, má být klient  povzbuzován, aby o problémech, o nichž píše v deníku, hovořil rovněž ve skupině. Po skončení léčby  si klient deník ponechává.   

 è  strukturovaný program, terapeutická komunita

Denní stacionář (Day centre, day clinic)

Zařízení poskytující denní péči, tj. péči přes den, nelůžkovou, obvykle jen v pracovní dny.  Uplatňují se u zdravotně postižených, seniorů, chronicky nemocných dětí, duševně nemocných či drogově závislých osob, podle cílové skupiny a zaměření mohou mít charakter ošetřovatelský, rehabilitační (resocializační) nebo léčebný. V léčbě závislých se léčba v denním stacionáři pokládá za alternativu ústavní či rezidenční léčby pro klienty, kteří jsou schopni abstinovat  bez  vyčlenění z  původního prostředí.  Pro uživatele, kteří se potřebují dostat ze svého prostředí, z tlaku okolí a dostupnosti drog, je vhodnější ústavní nebo rezidenční léčba, denní stacionář se s ní však může vhodně kombinovat (předcházet nebo navazovat zejména na kratší pobyty).

Strukturovaný program v denní péči o drogově závislé by měl podle mezinárodních kritérií pokrývat minimálně 4 hodiny denně po 5 dní v týdnu. Obvykle je založen na skupinové práci a uplatňují se v něm prvky terapeutické komunity. Prevence relapsu a práce s rodinou má být nezbytnou součástí denní péče. Důraz je kladen na nezávislost jedince a jeho odpovědnost. Programy tohoto typu klientovi umožňují zachovat síť rodinných a sociálních vztahů (pokud existují) i po dobu léčby.

è  intenzivní ambulantní léčba, prevence relapsu, rezidenční léčba, ústavní léčba

Depravace

Zhoršení kvality osobnosti, nejčastěji  v jejích  morálních aspektech. Jednou z etiologií této osobnostní poruchy je  abusus či závislost na alkoholu či jiných drogách. Uzavřenost závislostního systému vrací osobnost do egocentrického nazírání světa s pocitem oprávněnosti svých požadavků o přednostní uspokojování svých potřeb před potřebami druhých. Dochází k celkové emoční oploštělosti, která se ve vztahu k druhým projevuje nezájmem o ně a nedostatkem sociálního taktu až surovostí.  Depravovaný jedinec  často druhými manipuluje, zneužívá je a parazituje na nich, sebe zanedbává hlavně ve smyslu rozvoje duchovních či duševních kvalit. Postupně ztrácí pocit kontroly nad kvalitou svého života. Přestává být spolehlivý a neplní své sliby a závazky a to po konfliktní fázi způsobuje nakonec osamocení, případně degradující výměnu svých přátel a známých. Ve vztahu  k lidem roste negativismus, hostilita, vztahovačnost až paranoidita a touha po pomstě domnělých křivd.

Depresivní syndrom

Patří mezi afektivní poruchy. Může se vyskytovat jako jedna z fází  manio-depresivního onemocnění, nebo  jako samostatná porucha. Spektrum depresivních syndromů zahrnuje různý stupeň závažnosti od lehké až po velmi těžkou depresi s psychotickými projevy. Depresivní symptomatologie se může objevit jako příznak i jiných poruch – dysthymie a cyklothymie. Hlavním příznakem onemocnění je chorobně smutná nálada. Nemocný ztratil schopnost se radovat, je smutný, stísněný, plačtivý, utlumený, budoucnost ztratila smysl, protože je plná očekávaného utrpení. Bývá náchylný k sebeobviňování a sebeponižování, porucha může vést k suicidiu. Z hlediska závislostí může být deprese podpůrným faktorem, protože sebemedikace psychotropními látkami pomáhá zbavit se utrpení.

è sebemedikace

„Designer drugs“

Substance, které jsou strukturou i účinkem příbuzné kontrolovaným (nelegálním) drogám,  ale které nejsou nebo dosud nejsou uvedené na seznamech nelegálních látek. Termín je často užíván i pro označení nových drog vyrobených s předem stanovenými účinky (tzv. „drogy na zakázku“).

Detekce uživatelů drog

Detekce neboli rozpoznání uživatelů návykových látek umožňuje jejich včasnější léčbu nebo jinou formu pomoci. Typické známky užívání návykových látek se rozdělují na: (1)  velmi závažné - klient přizná užívání drog, toxikologický nález, spolehlivé údaje z okolí, nález drog nebo pomůcek k jejich zneužívání, jizvy po vpiších v průběhu povrchových žil, známky intoxikace, přátelé, často starší, kteří berou drogy atd., a (2) další známky, např. náhlé vzdalování se normálním vrstevníkům, zvýšená potřeba peněz, zanedbávání péče o zevnějšek, náhlé zhoršení prospěchu a chování, horší soustředění a paměť, častější úrazy a nemoci u dříve zdravého člověka, větší náladovost, podrážděnost, úzkostné stavy, deprese, tajnůstkářství, tajemné telefonáty, lhaní, odmítání kontroly ze strany dospělých, poruchy spánku nebo naopak nadměrná spavost, ztráta kvalitních zájmů a zálib, ztráta motivace, ztráta zájmu o rodinu a o aktivity, které dítě doma dříve zajímaly, náhlá změna jídelních návyků, jinak nevysvětlitelný váhový úbytek.

Kromě výše uvedených spíše nespecifických známek, existují i známky relativně specifické. K nim patří v případě marihuany zarudlé oči, typický nasládlý zápach, euforie,  zrychlení tepu, poruchy paměti. U pervitinu, kokainu a MDMA se lze setkat se stavy nadměrné aktivity, někdy i s pocity pronásledování a zmateností. Poměrně typickým příznakem bývá dlouhý i vícedenní spánek jako projev spánkového dluhu a vyčerpání po předchozí dlouhé intoxikaci a na to nasedající deprese. U heroinu  dochází při intoxikaci zúžení zornic, útlumu a zpomalení dechu. Při odvykacích potížích po heroinu nastává rozšíření zornic, pocení, podrážděnost, zvracení či nevolnost, průjmy, bolesti břicha a svalů. Pro těkavé látky je typický a nezaměnitelný je zápach látky z dechu nebo z oděvu.

Detekce drog - viz  Toxikologie

Detoxikace

Smyslem detoxikace je zbavit organismus návykové látky. To se může dít buď bez použití léků nebo za farmakologické podpory cílené na překonání odvykacích příznaků  (někdy se v takovém případě hovoří o detoxifikaci nebo medikované detoxikaci). Detoxikace i detoxifikace má připravit klienta na další léčbu. Dalším důvodem detoxikace může být také např. nebezpečnost sobě nebo okolí z důvodů duševní choroby a nutnost detoxikovat klienta po těžkém úrazu, při infekčním onemocnění nebo za jiných okolností vyžadujících abstinenci od návykové látky (např. v případě uvěznění nebo u závislých cizinců před návratem do jejich země).

èdetoxifikace

Detoxifikace

Léčebná metoda, jejímž smyslem je zastavit užívání drogy u závislé osoby a při níž jsou minimalizovány symptomy odvykacího syndromu a riziko poškození. Vhodné zařízení, ve kterém se tato procedura provádí, je obvykle nazýváno detoxifikačním centrem či jednotkou. Tradiční detoxifikace se prováděla ve speciálním léčebném zařízení nebo na lůžku všeobecné nebo psychiatrické nemocnice. Klient je přijat  ještě intoxikovaný nebo již s odvykacími příznaky. Pokud se používá medikace, předepisuje se obvykle látka,  jež  má zkříženou toleranci a zkříženou závislost k látce, kterou užívá pacient (u závislosti na heroinu metadon nebo buprenorfin).  Dávkování počítá s ulehčením odvykacích příznaků bez způsobení intoxikace a  postupně se snižuje. Pobyt na detoxifikační jednotce se ukončí až několik dní po té, co odvykací příznaky bezpečně odezní a léky jsou vysazeny, jinak je vysoké riziko relapsu a pokud si propuštěný klient vezme dávku drogy, na niž byl předtím nastavený, může dojít k vážným až smrtelným komplikacím z předávkování. Důležitým doprovodem  detoxifikace je psychoterapie, zejména individuální, zaměřená na podporu  a motivaci k další péči.  V současnosti  narůstá trend uskutečňovat detoxifikaci v neformálním prostředí, včetně klientova vlastního domova. Detoxifikace uskutečňovaná v domácí péči zahrnuje návštěvy  lékařského personálu a rodině nebo přátelům je poskytována neformální podpora.

è zkřížená tolerance, zkřížená závislost

Diagnostický rozhovor

Cílem diagnostického rozhovoru je získání informací o klientovi, ale také navázání terapeutického vztahu a ovlivnění motivace k lepšímu zvládání návykového problému. Diagnostický rozhovor je součástí diagnostického procesu, který by měl vyústit v stanovení léčebného plánu. Pro navázání terapeutického vztahu je např. důležitá terapeutova neverbální komunikace, poskytnutí vyžádaných informací, schopnost naslouchat a to, že terapeut bere vážně reálné životní problémy. Získávání relevantních informací pomáhá, pokud terapeut klade otázky srozumitelně, jazykem, který je pacientovi blízký, a zbytečně nemoralizuje. Už během vstupního diagnostického rozhovoru by měl terapeut věnovat pozornost motivaci (stadia motivace jsou: 1. nechce, 2. váhá, 3. chce, 4. jedná, 5. udržuje si dobrý stav,  případně 6. recidivuje). Důležité je pomoci klientovi posílit motivaci k pozitivní změně.  Diagnostický rozhovor může být i strukturovaný, tj. zahrnovat předem danou sekvenci otázek, které se pak standardně vyhodnocující (např. Addiction Severity Index – ASI). Diagnostický rozhovor je možné doplnit diagnostickými dotazníky (např. Tarterův „Drug Use Screening Inventory“, jehož česká verze je k dispozici).

è ASI

Diagnostika 

Diagnostika je proces stanovení diagnózy. Diagnostika návykových nemocí pravidla zahrnuje diagnostický rozhovor, využívání dotazníkových metod, vyhodnocení údajů z okolí klienta, vyšetření tělesného stavu, laboratorní vyšetření včetně toxikologického (viz „toxikologie“) a podle potřeby i další speciální vyšetřovací metody, např. psychologické vyšetření. Výsledky uvedených vyšetření se pak porovnají se standardními diagnostickými kritérii a stanoví se diagnóza. V  České republice používá v současnosti (rok 2001) Desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí WHO (MKN-10 nebo ICD-10). Ve Spojených státech se používají kritéria Americké psychiatrické asociace (DSM-IV). Diagnostický proces nekončí stanovením diagnózy, ale prolíná se s léčbu, protože nezřídka až dlouhodobé sledování klienta umožní stav správně posoudit.

è diagnostický rozhovor, diagnostická kritéria, toxikologie

diagnostická kritéria závislosti

Podle ICD-10 (MKN-10) je syndrom závislosti soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje následující projevy:

1)     silná touha nebo pocit puzení užívat látku (craving),

2)     potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky,

3)     somatický odvykací stav, jestliže je látka užívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro danou látku nebo z užívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky,

4)     průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků, původně vyvolaných nižšími dávkami (jasné příznaky lze nalézt u jedinců závislých na alkoholu a opiátech, kteří mohou brát denně takové množství látky, který by zneschopnilo nebo i usmrtilo uživatele bez tolerance),

5)     postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo k zotavení z jejího účinku,

6)     pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: poškození jater nadměrným pitím (depresivní stavy, vyplývající z nadměrného užívání látek) nebo toxické poškození myšlení; je třeba snažit se určit, zda pacient byl nebo mohl být vyšetřen a zda mohly být zjištěny příčiny a rozsah poškození.

Pro diagnózu závislosti je zapotřebí přítomnosti minimálně tří z uvedených kritérií během posledního roku. Syndrom závislosti může být: pro specifickou látku, pro třídu látek nebo pro širší spektrum farmakologicky odlišných psychoaktivních substancí.

Podle DSM-IV se závislost na návykových látkách  popisuje jako maladaptivní model užívání návykové látky, prokázaný výskytem minimálně tří z následujících příznaků během jednoho dvanáctiměsíčního období.

1)     Tolerance, projevující se jedním z následujících úkazů:

§         potřeba nápadně zvýšených dávek  k dosažení intoxikace nebo žádaného účinku,

§         nápadně snížený účinek při užívání  stejného množství návykové látky.

2)     Příznaky z vysazení drogy, projevující se jedním z následujících úkazů:

§         abstinenční příznaky typické pro danou návykovou látku,

§         užití stejné nebo velmi podobné látky pro potlačení nebo prevenci abstinenčních příznaků.

3)     Návyková látka je často užita ve větším množství, než bylo zamýšleno.

4)     Je přítomna trvalá touha nebo neúspěšná snaha o snížení nebo kontrolu užívání.

5)     Mnoho času je stráveno při aktivitách nutných k získání nebo užívání návykové látky nebo ke vzpamatování se z jejích účinků.

6)     Důležité společenské, profesní nebo rekreační aktivity nejsou vůbec provozovány nebo jsou omezeny kvůli užívání návykové látky.

7)     Užívání návykové látky nepřestává, přestože je známa existence trvalých nebo vracejících se fyzických či psychologických problémů, pravděpodobně působených nebo eskalovaných užitou návykovou látkou.

è craving, fáze závislosti, psychoaktivní látka, odvykací syndrom 

DISSociální osobnost

Dissociální, asociální  či antisociální porucha osobnosti  se projevuje v jednání osoby  následujícími faktory, z nichž alespoň tři se vyskytovaly nejméně od 15. let  a nejsou součástí  jiné psychiatrické poruchy (schizofrenního či manického okruhu): nekonformitou k sociálním normám (dosahující až trestného chování), účelovým klamáním a podváděním, impulsivitou, selháváním při plnění plánu, lhostejností vůči závazkům a dohodám, irritabilitou vůči kritickým připomínkám, nedostatkem výčitek svědomí a agresivitou, která brání uspokojivým a trvalým vztahům, trvalé práci a  dostání finančním závazkům.  Dissociální osobnost má často životní styl, ke kterému patří zneužívání alkoholu či jiných drog; naopak  jedinec závislý na drogách  se pro svou depravaci osobnosti  může stát dissociální osobností tehdy, když jeho chování dlouhou dobu vykazuje většinu těchto faktorů.

Diuretika

Každá látka, která zvětšuje objem moči vytvářené v organismu. Některá léčiva na předpis jsou speciálně určena pro dosažení tohoto efektu, např.při léčbě vysokého krevního tlaku.  Diuretika mohou mimo předpis brát atleti, aby  zamaskovali užívání drog, které mají zvýšit jejich tělesnou výkonnost (ve  zvýšené produkci moče se droga více rozředí a není snadno zjistitelná).  Mezi drogy s diuretickým účinkem se počítá například kofein a alkohol. Diuretické léky mohou  způsobovat návyk u osob s poruchami příjmu potravy, protože po jejich vysazení se zvýší tělesná hmotnost dříve dehydrovaného organismu.

è alkohol, kofein, poruchy příjmu potravy

Dojezd, Propad (crush)

Stav, který typicky následuje po čase nepřetržitého užívání stimulačních drog jako jsou amfetamin nebo kokain zpravidla přesahující období několika dnů (jízda, run). Dojezd (propad) začíná ve chvíli, kdy je užívání přerušeno. Dojezd (propad) může být vnímán jako odvykací syndrom ve kterém se z povznesené nálady stává rozladěnost, hluboká deprese, nespavost a apatičnost.Některé z těchto symptomů mohou být také způsobeny nedostatkem spánku a jídla během období kdy dotyčný užívá drogu.

è amfetaminy, kokain, “run” (jízda)

Dlouhodobá léčba (long term treatment)

Tento pojem je vyhrazen pro léčbu ústavní či rezidenční, nikoliv ambulantní. Za „klasickou“ se pokládá dlouhodobé léčba v trvání 1 roku. Zejména u klientů závislých na heroinu se věřilo,  že kratší léčby nejsou účinné a dlouhodobá léčba byla hodnocena jako „jediná možná léčba“, kterou klient buď přijme nebo odmítne. Toto přesvědčení ještě mnohde (i u nás) přetrvává a dodnes se setkáváme i s programy delšími než 1 rok (např. 18-24 měsíců), ačkoliv výzkumy ukazují, že po 1 roce efektivita může klesat. Zároveň však  existuje jasný trend léčbu individualizovat, zkracovat, klást důraz na intenzitu, na kontinuitu léčby a doléčování apod.  Dlouhodobá léčba je dnes považována za indikovanou u  klientů s výraznou sociální problematikou (značná sociální nezralost, nerozvinuté nebo ztracené sociální návyky a dovednosti, kriminální anamnéza, zcela chybějící či destruované nedrogové sociální zázemí a vztahy). Probíhá obvykle  v terapeutických komunitách.

è rezidenční léčba, terapeutická komunita

Domy „Na půl cesty “ (Half-way houses)

Místo pobytu, které slouží jako přechodná fáze mezi hospitalizací nebo rezidenční léčbou a plně nezávislým životem ve společnosti. Termín používaný pro způsob bydlení osob závislých na alkoholu nebo drogách, usilující zároveň o udržení jejich abstinence. Existují také domy na půl cesty pro osoby s psychiatrickým onemocněním a osoby propuštěné z vězení.

è azylový dům, chráněné bydlení, rezidenční léčba

Doléčování (aftercare)

Užší pojetí doléčování se týká především  podpory a udržení abstinence po léčbě.  V širším pojetí, vycházejícím z bio-psycho-sociálního modelu,   lze doléčování definovat jako soubor všech služeb, které následují po ukončení základního léčebného programu (psychiatrická léčebna, terapeutická komunita, atd.) a které ve svém souhrnu pomáhají  vytvářet podmínky pro abstinenci klienta v životě po léčbě. Cílem je v tomto případě sociální integrace klienta do podmínek normálního života. Takto pojatá definice zahrnuje celé  spektrum intervencí, které jsou nezbytné ke zdárnému dokončení procesu úzdravy ze závislosti na návykových látkách, což je zejména: prevence relapsu,  podpůrná skupinová terapie, individuální terapie či poradenství,  volnočasové aktivity,  sociální práce, pracovní poradenství,  chráněné bydlení,  chráněná pracovní místa a rekvalifikace, práce s rodinnými příslušníky,  zdravotní péče  (především se zaměřením na somatické důsledky užívání drog).  Intenzivní doléčovací program s komplexním obsahem  trvá  obvykle 6-12 měsíců a jeho absolvování výrazně zvyšuje efektivitu léčby a zkracuje dobu, po kterou je potřebné poskytování následné péče.

 è následná péče, rehabilitace, resocializace

Droga (Drug)

Termín  má mnoho významů.  V  Úmluvách OSN a v  „Deklaraci snižování poptávky po drogách“  označuje látky podřízené mezinárodní kontrole. V  medicíně   odkazuje na některá léčiva užívaná pro předejití nebo vyléčení nemoci nebo pro zvýšení fyzické či psychické kondice. Ve farmakologii se termín vztahuje na  některé chemické činitele, které upravují biochemické nebo fyziologické procesy ve tkáni nebo organismu. Často  se pojmem „droga“ rozumí  psychoaktivní látka a ještě častěji jde o synonymum pro drogy nezákonné. Kofein, tabák, alkohol a další látky, které jsou běžně užívány  bez lékařského předpisu, jsou v jistém slova smyslu také drogy, protože jsou užívány primárně pro svůj  psychoaktivní efekt.

è Úmluvy OSN, psychoaktivní látka

Drogová kriminalita   viz Trestné činy v oblasti drog

Drogová (protidrogová) politika (drug policy)

Souhrn zásad, cílů a  opatření navržených a prováděných k řešení problému drog, zejména nezákonných, na úrovni místní, státní nebo mezinárodní. Na mezinárodní úrovni formulovala OSN v r. 1991 zásadu „vyváženého přístupu“ v drogové politice; tím je míněno, že vedle   strategie postihování nabídky drog, tj. represe,  se mají rozvíjet a uplatňovat též strategie zaměřené na stranu poptávky po drogách, tj. prevence primární, sekundární a terciární. Během 90.let se začala stále více hlásit o uznání třetí strategie – snižování poškození drogami, Harm Reduction. Vedle  deklarací Valného shromáždění OSN ztělesňují drogovou politiku světového společenství především Úmluvy OSN.  Protidrogová politika ČR je formulována ve vládních dokumentech (Koncepce a program protidrogové politiky z r.1993, Koncepce a program protidrogové politiky z r.1998, Strategie protidrogové politiky z r.2000). Posledně jmenovaný dokument uvádí – ve shodě s drogovou strategií Evropské unie – čtyři základní pilíře protidrogové politiky ČR: represe, prevence (tj. prevence primární), léčba a resocializace, Harm Reduction.

è Harm Reduction, prevence, represe, Úmluvy OSN

 Drogová scéna

Místo či místa, kde se shromažďují uživatelé nezákonných drog a kde obvykle probíhá konečný článek obchodu a distribuce (dealing). Rozlišuje se drogová scéna otevřená (veřejné či veřejně dostupné prostory jako parky, ulice, náměstí, nádraží, průchody), polootevřená (restaurace, kluby a jiné zábavní místnosti) a uzavřená (byty, soukromé kluby a akce).

è  dealer, dealing

DROP-IN

Jedna z prvních českých NGO (založená počátkem r.1991)  poskytující služby problémovým uživatelům drog a drogově závislým. DROP-IN působí v Praze a  zaměřuje se tradičně především na vysoce problémovou drogovou komunitu velkoměsta. Služby DROP-IN  tvoří v současnosti ambulantní a kontaktní centrum, terénní program s výměnou injekčního náčiní, program metadonové substituce a psychoterapeuticky zaměřené středisko následné péče.

è  NGO

„DRUG SEEKING“ - viz Vyhledávání drogy

Duální diagnózy

Nositelem „duální diagnózy“ je osoba, která má diagnostikovaný problém zneužívání alkoholu nebo drog a kromě něj nějakou další diagnosu, obvykle psychiatrickou,  např. poruchy nálad, schizofrenii, poruchu osobnosti.  Tvoření rozdílných diagnóz je často komplikované překrýváním znaků a symptomů závislosti a diagnostických jevů, např. úzkost je prominentním, významným rysem abstinenčních příznaků. Další komplikace je se souběžnými nebo vzájemně se podmiňujícími  procesy,  např. mírné onemocnění depresí  vede k užívání nějaké drogy, které eventuelně vede k prohloubení depresivní poruchy, tím k většímu užívání, závislosti a ještě hlubší depresi.

Duševní zdraví (mental health)

Podle WHO je zdraví „stav tělesné, duševní i sociální pohody (v originále „welfare“ – obtížně se překládá), nikoliv pouze nepřítomnost nemoci nebo vady.“ Totéž platí o zdraví duševním. S. Freud je charakterizuje jako “schopnost milovat, pracovat a žít v souladu s danou kulturou,” přičemž zdůrazňuje, že soulad neznamená konformitu s většinou.  Názorový proud „Mental Health,“ vzniklý během psychiatrických reforem na Západě,  vychází z předpokladu určitého potenciálu pro duševní zdraví u každého člověka, tedy i u těžce duševně nemocného; úkolem odborných služeb je vždy tento potenciál rozvíjet. Programy péče o duševní zdraví kladou důraz na komunitní péči, na zapojení pacientů/klientů a jejich práva. V  jejich spektru jsou psychiatrické služby pouze jednou složkou integrovaného, mezioborového  a na klienta orientovaného komplexu   vedle služeb sociálních, poradenských, psychoterapeutických, vzdělávacích apod. Ve vyspělých zemích se do okruhu Mental Health počítá především krizová intervence u psychosociálních krizí, služby pro chronicky duševně nemocné a služby pro uživatele drog a drogově závislé.

 è Fokus, komunitní péče, kvalita života, práva pacientů/klientů

DVANÁCT KROKŮ

Dvanáct kroků organizace Anonymní alkoholici (Anonymní narkomané, Anonymní hráči apod.):

1. Přiznali jsme bezmocnost vůči alkoholu (drogám, hazardní hře) - naše životy začaly být neovladatelné.

2. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše nám vrátí duševní zdraví.

3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha tak, jak ho chápeme.

4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou inventuru sami sebe.

5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb.

6. Byli jsme zcela svolní s tím, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady.

7. Pokorně jsme ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.

8. Sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublížili a kterým to chceme nahradit.

9. Rozhodli jsme se provést tyto nápravy ve všech případech, kdy to okolnosti dovolí, s výjimkou situací, kdy by to jiným lidem uškodilo.

10. Pokračovali jsme v provádění morální inventury, a když jsme udělali chybu, pohotově jsme ji přiznali.

11. Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali, a modlili se pouze za to, aby se nám dostávalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit.

12. Výsledkem těchto kroků bylo, že jsme se duchovně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním závislým a uplatňovat tyto principy ve všech svých záležitostech.

Poznámka: organizace typu AA se neváží k určitému náboženství a mezi jejich členy jsou i atheisté. „Silou větší než naše“ se dá chápat i společenství lidí nebo síla tradice. Předání života do péče Boha lze považovat za terapeutický paradox. Člověk tím, že přiznává bezmocnost vůči závislosti, udělal důležitý krok k tomu, aby problémy s ní překonal. Na 10. zásadě je pozoruhodné a správné to, že uzdravení se nechápe jako stav získaný jednou provždy, ale jako něco, na čem je třeba stále pracovat a co je potřeba soustavně udržovat.

è Anonymní alkoholici

Dynamická (psychodynamická) psychoterapie

Široký soubor psychoterapeutických směrů, vzniklých převážně v USA. Neortodoxním způsobem navazuje na psychoanalýzu S.Freuda. Moderní dynamická psychoterapie překonává zejména její instinktivismus a pansexualismus. Důraz je kladen ne na vrozené instinkty, ale na chování naučené, zejména v dětství. Patří sem směry zaměřené na reorganizaci osobnosti, které však věnují hlavní pozornost interpersonálním vztahům a aktuálním konfliktových situacím, v nichž hledají projevy maladaptivního chování klienta, jež je podmíněno minulými zkušenostmi. Dynamická psychoterapie zdůrazňuje význam terapeutického vztahu. V terapeutickém vztahu pracuje terapeut s přenosem klienta i protipřenosem svým. Terapeut pomáhá klientovi porozumět dynamickým vztahům mezi jeho minulými zážitky a současnými postoji a tím také se symptomy a zjevnými obtížemi. Příčina poruchy je hledána v pacientovi samém a v jeho interpersonálních vztazích. Mezi směry dynamické psychoterapie patří kulturní psychoanalýza (K. Horneyová, E. Fromm, H.S. Sullivan), chicagská škola (F. Alexander, J.H. Masserman).

è terapeutický vztah, psychoanalýza. psychoterapie

Eklektická psychoterapie

Psychoterapie založená na teorii nejen jednoho psychoterapeutického směru, ale vycházející z několika směrů současně. Eklektický je ten přístup, kdy se  terapeut neváže žádnou doktrinou, ale vybírá si z jednotlivých směrů a škol, co ho oslovuje a připadá mu vhodné např.pro jeho klientelu, co si vzájemně neodporuje a co  - v nejlepším případě - lze vzájemně integrovat. Terapeut tak může kombinovat psychoterapeutické metody behaviorismu, psychoanalýzy i rodinné terapie. Eklekticismus je v praxi běžný, v  teorii dochází k porovnávání společných a odlišných znaků za použití pokud možno jednotné terminologie. Mezi představitele eklektické psychoterapie patří I. Yalom, u nás  S. Kratochvíl.

è behaviorální terapie,  psychoanalýza. psychoterapie, rodinná terapie

Encounter

Z angl. ”setkání” - speciální techniky skupinové psychoterapie zaměřené na odstraňování psychických bariér a obranných mechanismů. Při interpersonální interakci se podporuje otevřenost, ochota řešit problémy, volí se přístup “zde a nyní”. Cílem těchto technik je pomoci lidem růst, prožívat radost, otevřenost a spontaneitu. Příkladem technik zaměřených na odstranění zábran je dotýkání, křik, společný pláč. Terapeut při encounteru podporuje projevování emocí naplno a upřímně.  V současné době je užití této metody pro léčbu někdy pokládáno za kontroverzní, protože klienti intenzivní zážitky obtížně integrují.

efedra (Ephedra)

Rostlina třídy zahrnující asi 40 typických odrůd, které divoce rostou v různých oblastech světa. Efedra má dlouhou historii v lékařském a rituálním používání. Byla užívána v tradiční medicíně v Číně pod jménem Ma Huang a také v Indii k léčení příznaků astmatu a respiračních infekcí. Také byla používána v povzbuzujících nápojích. Některé tradiční použití bylo zaznamenáno v Evropě a také v Severní Americe( např. jako bylinné tonikum). Jedna z amerických odrůd, E. antisyphylitica, měla pověst rostliny léčící syfilis a kapavku pod jménem „Mormonský čaj, Squaw tea, čaj nevěstince nebo čaj kovboje.“ Některé z tradičních použití byly postupně přijaty moderní vědou. Dnes rostlina slouží jako průmyslový surový materiál pro produkci různých koncentrátů a extraktů pro výrobu čistých alkaloidů, a to efedrinu a pseudoefedrinu. Koncentráty a extrakty mají stále rostoucí využití  jako dietní doplněk „zdravých jídel“, „chytrých nápojů“ (smart drinks) v „chytrých barech“ (smart bars) i v  rozličných preparátech pro snižování nadváhy a kontroly hmotnosti. Efedra se  také využívá  pro nezákonnou  výrobu amfetaminových stimulujících drog.

è  amfetaminy, stimulancia

Efedrin

Alkaloid byl původně objeven v Ephedra v r.1887 Nagaiem a v roce 1920 byl poprvé získán synteticky. Postupem času syntetický efedrin nahradil přírodní alkaloid. Jeho chemická struktura a farmakologický efekt ukazují podobné efekty jako epinephrin a amfetaminy. Efedrin byl uveden do západní medicíny během 30. let a brzo jej  následoval pseudoefedrin a norpseudofedrin, dva věrně podobné alkaloidy. Od té doby jsou mezi široce dostupnými léky v celém světě. Efedrin je sympatomimetická droga s účinkem na rozšíření bronchů a zúžení cév (účinek bronchodilatační a  vasokonstrikčním) prostřednictvím CNS. Používá se na bronchiální astma, k ulehčení nosního překrvení, při alergiích a senné rýmě. Efedrin, pseudoefedrin a norpseudoefedrin jsou obvyklé součásti mnoha léků na předpis ve formě nosních kapek, tabletách a kapslích. Nelékařské užití  a zneužívání  efedrinu a příbuzných alkaloidů jako stimulujících drog je známé z  mnoha zemí. Efedrin i pseudoefedrin jsou mezi prekurzory na listině v  Úmluvě OSN proti nezákonnému obchodování s narkotickými látkami a psychotropními substancemi z roku 1988. Norpseudoephedrin je kontrolovaná psychotropní  látka v oddíle III.   Úmluvy  OSN o psychotropních látkách z r.1971. Pseudoefedrin se svými farmakologickými vlastnostmi podobá efedrinu, ale má také výrazný stimulační efekt na CNS. Má tedy nižší riziko zneužívání než efedrin a je mnohem častěji používán k léčbě nachlazení.

è  amfetaminy, stimulancia, úmluvy OSN

Emoční zralost  (emotional maturity)

Emoční zralost je obvykle dosažený stupeň emocionálního vývoje odpovídající aktuálnímu věku. Potřeba adekvátnosti je hlavní motivační silou a dovoluje  nejvyšší možný stupeň uspokojení potřeb a účinné zvládání nároků vlastním chováním. K emoční zralosti v dospělosti patří pozitivní obraz o sobě, přijetí sebe i druhých a  dobré přizpůsobení s uvolněnou otevřeností životu. Rozpad  procesů diferenciace, vnímání a sebepřijetí jsou provázeny emočními problémy, které dle jejich povahy jsou ošetřovány pedagogicky či psychoterapeuticky. V oblasti závislostí se setkáváme s citovou závislostí, která se projevuje neschopností samostatně rozhodovat  o čemkoliv včetně vlastního života, obavou realizovat své vlastní plány a prosazovat  své názory. V partnerství se citově závislý projevuje zranitelností až přecitlivělostí na odsouzení či opuštění druhými. Rád vyhovuje druhým či souhlasí s nimi jenom proto, aby se jim zalíbil.

EpidemiologiE

Epidemiologie se zabývá zkoumáním prevalence a incidence onemocnění v populaci a také zkoumáním jej podporujících příčin (např. problémové užívání drog). Systematicky monitoruje skupiny zdravotních problémů a rizik chování v celé komunitě nebo populaci.  Epidemiologické monitorování užívání drog a problémů s nimi souvisejících má řadu metodologických problémů právě v  okruhu nezákonných drog, protože jejich uživatelé obvykle nejsou v kontaktu s institucemi a/nebo užívání a nezákonných drog nepřiznávají.  Je tudíž obtížné získat dostatečně rozsáhlý a reprezentativní vzorek.  Pro odhad prevalence se proto používá kombinování údajů ze 2-4 různých zdrojů, v nichž je jedna osoba zachycena opakovaně („capture-recapture“). Ve zkoumání incidence se nejčastěji používá indikátor "první žádosti o léčbu“ (FDT – First Demand of Treatment), který ovšem zachycuje pouze počet osob, které vyhledali kontakt s odbornými zařízeními, nikoliv počet těch, kteří začali brát drogy. Určitá skupina epidemiologických metod, používaných zejména k výzkumu chování skryté populace, patří do okruhu kvalitativních přístupů (např. použití   metody „sněhové koule“ -  snowballing).

è  incidence, kvalitativní přístupy, prevalence, skrytá populace, snowballing

Etiologie závislostí

Na vzniku závislostí se podílí mnoho etiologických faktorů. Vždy se jedná o interakci různých vlivů v rámci bio-psycho-sociálního modelu. Za významný lze považovat vliv zevních faktorů (společenské klima, vrstevníci a dostupnost drogy), osobnostní charakteristiky užívajícího a reakce na první užití (pozitivní-zpevňující či negativní-trestající charakter). Významnou roli nepochybně hrají i genetické faktory a rodinná zátěž. Pro pokračování užívání jsou důležité i přidružené faktory – opakovaně se vyskytující situace ve kterých se podařilo dosáhnout uspokojení vlivem psychotropních látek a nedostupnost jiných, zdravých alternativ.

Etnografické studie - viz Kvalitativní přístup

Etický kodex

Soubor etických norem či standardů pro výkon určitého povolání nebo odborné práce obecně.  Etické kodexy má většina tzv. „pomáhajících profesí“, například lékaři, zdravotní sestry, psychologové, psychoterapeuti, sociální pracovníci, manželští a rodinní poradci. Tam, kde se ve službách pro určitou cílovou populaci (jako jsou  právě  problémoví uživatelé drog a drogově závislí) vytvářejí interdisciplinární týmy, mají obvykle potřebu sdílet  a respektovat společné etické standardy, které překlenují stavovské hranice.

Ve většině etických kodexů lze nalézt tyto požadavky: (1) odborné nasazení a rozvoj ve prospěch klienta, (2) kultivace vlastní osobnosti, prevence vyhoření, (3) nepoškozování klienta, (4) nezneužívání klientů, zdrženlivost od mimopracovních vztahů s klienty, (5) důvěrnost osobních údajů o klientovi, (6) respektování práv pacienta či klienta.

Experimentování, experimentátor

Experimentování znamená provádění pokusů;  experimentátor je osoba, která pokusy provádí. Ve slangu se tak ovšem často označují lidé, kteří drogy takzvaně „zkoušejí“. Jedná se o výraz nepřesně definovaný a neohraničený (např. i závislý na heroinu může „experimentovat“ s halucinogeny), nehledě k tomu, že se nejedná o pokusy ve vědeckém  slova smyslu. Odborný pracovník by tedy měl spíše používat zavedené diagnostické kategorie (např. „několikerá intoxikace pervitinem v anamnéze“ nebo „škodlivé užívání halucinogenních látek bez závislosti“). Přesto se i v odborné mluvě používá označení „experimentátor“ pro osobu, která občasně a nepravidelně užívá  různé drogy a typy drog a může, ale nemusí mít přitom problémy v jiných oblastech.

EXtáze (ecstasy) – viz MDMA

EX-USER

Bývalý uživatel drog, abstinující spontánně či po léčbě podstatnou dobu v řádu měsíců či let. Doba, kdy určitého člověka můžeme pokládat za „bývalého uživatele“ a nikoliv za „uživatele v přítomnosti abstinujícího“ (aktuální abstinent) není přesně stanovena, stejně tak se liší odborné i neodborné názory na to, po jak dlouhé době můžeme člověka přestat označovat za ex-usera. Podle některých medicínských a epidemiologických kritérií je to označení celoživotní, jiná hlediska spíše zdůrazňují možnost zbavit se této nálepky při změně životního stylu a vývojovém překonání období, kdy člověk drogy užíval.   Nejednotný je rovněž postoj k úloze ex-userů v programech primární, sekundární a terciární prevence.  Některé názorové proudy s nimi zásadně počítají („pouze ex-user může uživateli drog porozumět a pomoci“), jiné přistupují selektivně, opět jiné účast ex-userů vylučují. Důležité je rovněž to, zda a do jaké míry se bývalý uživatel v daném programu skutečně prezentuje jako ex-user. V ČR v současné době převládá stanovisko, že (1) účast ex-userů v primární prevenci většinou není  vhodná, (2) není vhodné využívat ex-usery nedlouho abstinující jako dobrovolníky v terénních programech nebo nízkoprahových zařízeních, protože je to vystavuje zvýšenému riziku, (3) nejvýznamnější je úloha ex-userů v doléčování a resocializačních programech, například ve svépomocných a klubových aktivitách, (4) pro zaměstnávání ex-userů v poradenských, léčebných a resocializačních zařízeních musí existovat jasná pravidla.   Například akreditační standardy MZ doporučují 2 roky od skončení léčby, předcházející pracovní adaptaci v jiném zaměstnání a zaměření na další vzdělávání a získání kvalifikace, aby pracovník nebyl v roli ex-usera v zaměstnání fixován („ex-user není profese“).

è  abstinent, Anonymní alkoholici, standardy

Farmakoterapie

Použití léčiv v léčbě a prevenci onemocnění. V oblasti závislostí platí pro použití farmak mnohá omezení, protože značná část léků má závislostní potenciál. To se týká především psychofarmak, díky jejich psychotropnímu efektu. Použití farmak je omezeno jednak na období vysazení drogy a překonávání odvykacích příznaků při detoxifikaci, zvláště u závislosti na opiátech, sedativech, hypnotikách a alkoholu, dále při zvládání psychotických stavů u uživatelů stimulačních látek, zejména amfetaminů (např. paranoidní syndrom při užívání pervitinu). V pozdějším období přichází v úvahu použití antidepresiv při závažné depresi, nootropik a kognitiv při poškození mozku, případně antiepileptik. Samostatnou kapitolou je použití léků při zvládání somatických komplikací.

è  amfetaminy, detoxifikace, paranoidní syndrom

Fáze  léčby

Pojem se týká především rezidenční léčby v terapeutických komunitách, případně ústavní léčby, která principy TK využívá.  Nejčastěji je léčba rozdělena do 4 fází, přičemž  počáteční se označuje za “nultou”, po ní následuje teprve první fáze. “Nultá”, první a poslední fáze zabírají přibližně 50% délky léčby, střední fáze rovněž 50%. V “nulté” fázi (u léčby v délce 1 roku trvá 2 i více týdnů) sice klient již  pobývá v zařízení a absolvuje program, není ale ještě pokládán za člena komunity. O přijetí do komunity musí požádat, jeho vlastní  vstup je doprovázen přijímacím rituálem a podpisem kontraktu. V první fázi (u léčby v délce 1 roku trvá obvykle 3 měsíce) je pro klienta důležité odnaučit se negativní a destruktivní chování, dojít k náhledu, že jeho aktuální problémy způsobila jeho závislost na droze, rozhodnout se pro změnu životního stylu a přizpůsobit se životu bez drogy a pravidlům komunity.  Učí se otevřenosti a sebevyjádření.  Požádá-li o přestup do druhé fáze, hodnotí celá komunita jeho způsobilost a může i přestup odmítnout. V úspěšném případě je přestup provázen rituálem. Ve druhé fázi (obvykle nejdelší, u jednoroční léčby  cca 6 měsíců) klient příjímá a uplatňuje nové hodnoty komunity. Přebírá odpovědné role ve spolusprávě. Ve skupině konfrontuje své vztahy k ostatním s emocemi a zážitky, spojenými s lidmi z jeho minulosti. V této fázi má klient najít sebe sama a své vztahy k ostatním v komunitě.  Při přestupu do další fáze se opakuje výše popsaná procedura (žádost,  hodnocení, rituál). Ve třetí fázi (u jednoroční léčby obvykle poslední 3 měsíce) přibývá kontaktů s lidmi mimo komunitu. Více pozornosti se dostává vztahům s rodiči, přáteli, partnery. Vytvářejí se konkrétní plány týkající se vzdělání, práce a vztahů. Je to období příprav na život mimo komunitu. Někde klient tráví v zařízení už jenom noc a část dne a po část dne  si nachází práci v okolí. Třetí fáze končí ukončením léčby, výstupním rituálem a odchodem z komunity.      

Fáze závislosti

Vývoj závislosti je ovlivněn osobnostními dispozicemi, užším a širším sociálním kontextem, frekvencí užívání, genetickými predispozicemi a v neposlední řadě i samotnou užívanou látkou. Tradiční Jellinekovo rozdělení závislosti alkoholu typu gama na počáteční, varovné, rozhodné a terminální stadium se už v současnosti nepoužívá. Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) umožňuje ovšem závislost blíže specifikovat kódy na druhém desetinném místě: F1x.20 v současnosti abstinuje, F1x.21v současnosti abstinuje, ale v chráněném prostředí, F1x.22 v současnosti abstinuje při klinicky sledovaném substitučním režimu (např. metadonový program), F1x.23 v současnosti abstinuje při léčbě blokujícími látkami (naltrexon, disulfiram), F1x.24 v současnosti užívá látku, F1x.25 souvislé užívání, F1x.26 epizodické užívání. MKN-10 navíc umožňuje u závislého diagnostikovat i jiná duševní nebo tělesná postižení (I. diagnostická osa), postižení ve specifických oblastech fungování (II. diagnostická osa) a související faktory, pro které se používají kódy začínající písmenem „Z“ (např. rodinná situace nebo další psychosociální okolnosti).

Kromě stadií závislosti se lze setkat i se stadii uzdravování: V prvním se klient zaměřuje zejména na překonávání závislosti, ve druhém na odstraňovaní jejich důsledků a ve třetím na rozvoj osobnosti. Jako velmi orientační údaj při léčbě závislosti na alkoholu se uvádí, že každé z uvedených stadií zabere nejméně jeden rok). Byla také popsána stadia fungování rodinného systému v reakci na závislost člena rodiny (1.šok, 2.popírání, 3.chaos, k němuž patří obviňování, sebeobviňování, pokusy o zvládnutí vlastními silami rodiny, 4. akceptování a zvládání s odbornou pomocí).

è  diagnostika, diagnostická kritéria

fetovat, Fet

Slangový výraz pro užívání  drog, „fet“  jsou drogy obecně.

FILIA

Nadace pro pomoc duševně nemocným a drogově závislým, působící v ČR v letech 1991-1998. První NGO zabývající se u nás systematicky vzděláváním a výzkumem v oblasti drog a drogových závislostí. Na činnost nadace, která měla i významný vliv na protidrogovou politiku v ČR,  částečně navazuje občanské sdružení Institut FILIA (založeno 1997),  zabývající se převážně primární prevencí, vzděláváním, informační a publikační činností, a občanské sdružení FILIA NOVA (založeno 2001) se záměry vzdělávání, výzkumu a rozvoje ve službách na rozhraní služeb zdravotních, sociálních a výchovných. 

FOKUS

Sdružení pro péči o duševní zdraví, česká NGO založená v r.1991 a působící v oblasti poskytování komunitní péče a služeb pro chronicky duševně nemocné. Provozuje komunitní centra, chráněné dílny, chráněné bydlení, kluby atd. Vedle FOKUS Praha působí samostatné regionální organizace FOKUS po celé ČR. Někde se zabývají též službami pro problémové uživatele drog nebo s nimi spolupracují.

è duševní zdraví, komunitní péče, Mental Health

Gambling

Gambling neboli hazardní hraní je  neodborný, ale běžně užívaný ekvivalent diagnostické jednotky  patologické hráčství. Jde o zúžení zájmu a činnosti na hazardní hru, při kterém je poškozován samotný jedinec nebo jiní lidé, nejčastěji jeho blízcí. Jedinec není schopen odolat myšlenkám a touze (craving) hrát. Prochází periodami výher, proher a zoufalství. Když je mu hraní znemožněno, je neklidný, podrážděný až agresivní a je schopen  se dopouštět lhaní, podvodů, krádeží a jiného kriminálního chování, čehož ve chvílích náhledu lituje. Při výhře není schopen často přestat hrát,  pokračuje až když vše prohraje a po prohře se vrací s dalšími penězi, aby získal ztracené peníze ze  hry zpět. Cítí, že mu hraní samotné umožňuje útěk do problémů a úpravu jeho psychických stavů. Dostává se často do dluhů a v nich spoléhá na své bližní. Svým chováním ohrožuje ztrátu přátel, vzdělání, pracovní kariéry či práce samotné. Léčba gamblingu probíhá podobně jako u závislosti na alkoholu či drogách (často probíhá společně s těmito diagnózami) ambulantně či ústavně. Při léčbě je třeba znemožnit gamblerovi dále hrát, zvyšovat průběžně jeho motivaci k zásadní změně v tomto směru, tj. k úplnému odvrácení se od světa hry a vytváření  dovedností potřebných ke změně životního stylu (zájmy, aktivity, profese) i dovedností týkajících se mezilidských vztahů a kontaktů (relaxace, zvládání stresu  a úprava dalších psychických stavů, asertivita, komunikace, úroveň partnerství). Prioritou léčby je opětné učení se zacházet odpovědně s financemi. Často je třeba, aby spravování financí bylo dočasně předáno důvěryhodné blízké osobě, která rovněž splácí klientovy  dluhy dle splátkového kalendáře. Těžištěm léčby je prevence relapsu. Alternativním léčebným postupem je koncepce GA (Gamblers Anonymous), pracujících na podobných základech jako AA (Alcoholics Anonymous).

è Anonymní alkoholici, hazardní hra, patologické hráčství 

Garant (key worker)

Člen týmu léčebného či resocializačního zařízení, který má konkrétního klienta na starosti jako jeho individuální konsultant a průvodce léčebným procesem. Úkolem garanta může být např. plánování a hodnocení kroků vedoucích ke změně, pomoc při řešení problémů, poskytování podpory a korektivní zkušenosti apod. Individuální práce garanta s klientem je významným doplňkem skupinové práce, kterou by však neměla suplovat nebo jí konkurovat: nejde o separátní kontrakt či o zvláštní “léčbu v léčbě”.  Vztah garant-klient je přesto určitou formou terapeutického vztahu, má jeho sílu i úskalí, uplatňují se v něm přenosy a protipřenosy. Musí být náležitě supervidován.    

Gestalt-terapie

Dříve používán český ekvivalent „tvarová terapie“, nyní se již nepřekládá. Humanisticky orientovaný psychoterapeutický směr, založený v 60.let 20.století Frederikem (Fritzem) Perlsem. Čerpá z principů jednoty a celosti Gestalt psychologie, Lewinovy teorie pole a teorie kontaktních mechanismů. Terapie probíhá individuálně i ve skupinách a zaměřuje se primárně na rozšíření klientova uvědomění (awareness) sebe sama a svého těla. Využívá k tomu dřívější zkušenosti, vzpomínky, emocionální stavy, tělesné vjemy (formou cílené práce s tělem). Úkolem terapeuta je mimo jiné zdůrazňovat nutnost uvědomovat si plně své pocity a předat klientovi vědomí odpovědnosti za jeho pocity, které byly dosud popřené. Terapeut vede klienta k mocnému uvolnění emocí jako je vztek, radost a zármutek, a umožňuje tak prožít pocit celistvosti a lidskosti.  Důležitým principem gestalt terapie je princip „tady a teď“ -  ačkoliv se může pracovat se vzpomínkami a minulými prožitky, jsou vždy zpřítomňovány pomocí specifických technik.  Mezi nejznámější techniky gestalt terapie patří hraní rolí, prázdná židle, práce s podosobnostmi a další. V oblasti závislostí je přínos gestalt terapie hlavně v oblasti zaměření na mezilidské vztahy a znovuobnovování vztahového rámce závislého klienta.

è psychoterapie

 „Harm reduction“

Jako „Harm Reduction“ (HR – obvykle se nepřekládá do češtiny) se označují přístupy snižování či minimalizace poškození drogami u osob, kteří v současnosti drogy užívají a nejsou motivováni k tomu, aby užívání zanechali. HR se  snaží minimalizovat, omezit či zmírnit riziko život a zdraví ohrožujících infekce, které se šíří sdílením injekčního náčiní při nitrožilní aplikaci drog a nechráněným pohlavním stykem, jako je AIDS a   hepatitidy  B a C, riziko dalších  tělesných komplikací, dlouhodobého působení vysokých dávek, předávkování, sociálního debaklu a ztráty lidské důstojnosti. Mezi nejznámější postupy používané v HR patří výměna použitého injekčního náčiní za sterilní,  poskytování informací (o možnostech léčby či jiné odborné pomoci), kontaktní (situační) poradenství a edukace o rizicích.  Důležité je i zaměření na bezpečný sex včetně distribuce kondomů. V širším pohledu můžete také pod HR zahrnout i substituční léčbu. Do oblasti HR patří také aplikační místnosti – tzv. šlehárny. Poradenství a edukace v rámci HR  nezbytně zahrnuje i rady, návody a vysvětlení, jak drogu bezpečně aplikovat, jak používat a dezinfikovat náčiní  a podobné čistě technické informace. Tištěné materiály, které tyto informace obsahují, jsou zcela specifické a jejich distribuce musí být omezena na okruh klientů, kterým jsou určeny. Dostanou-li se mimo tento okruh, např. do škol, vyvolávají senzaci,  pobouření a obviňování, že se touto cestou mládež navádí k braní drog. HR se provádí buď přímo v terénu (terénní programy, streetwork) nebo v nízkoprahových kontaktních centrech. Edukace zaměřená na snížení zdravotních rizik z užívání drog je rovněž   pevnou součástí léčebných programů.

 è  AIDS, hepatitidy, kontaktní centra, substituce, šlehárna, terénní programy, výměna injekčního náčiní

Hazardní hra 

Při hazardní hře si hráč kupuje možnost výhry ve víře, že jeho osobní štěstí převáží princip pravděpodobnosti. Rychlost a zdánlivá snadnost výhry je postavena na značném riziku prohry, protože u většiny her jejich pořadatel  nastavuje či  organizuje hru tak, aby  on sám získal vysoký zisk. Druhy hazardních her:  výherní automaty, ruleta, karetní hry, sázení na koně či jiné sportovní akce, bingo, sportka, sazka, loterie včetně stíracích losů, hra v kostky, tomboly, tzv. skořápky. Komplexnější hazardní hrou, která vychází z podnikání, je tzv. letadlo či pyramida. S rozvojem internetu, kde lze sázet pouhým předisponováním svých financí ze svého konta, se některé hazardní hry stávají ještě zhoubnějšími pro závislého, který je schopen vyprázdnit své konto za jedinou noc.

 è gambling, patologické hráčství  

Hepatitidy A, B, C

Infekční onemocnění jater vyvolané hepatotropními viry (viry s chorobnými účinky na jaterní tkáň). Vzhledem k významu jater se jedná o onemocnění velmi vážná. Jejich výskyt podléhá povinnému hlášení. Z epidemiologického hlediska je nejvýznamnější typ A, který díky fekálně-orálnímu mechanismu přenosu se dobře přenáší napříč rizikovými skupinami a v uzavřených kolektivech. Průběh mívá spíše lehký a nepřechází do chronicity. Typy B a C se vyznačují parenterálním mechanismem přenosu a jsou časté u nitrožilních uživatelů drog.  Žloutenka typu B mívá vážnější akutní průběh, někdy přechází do chronicity. Proti typům A a B je možné ohrožené jedince očkovat. Žloutenka typu C mívá průběh spíše mírný,  častěji než typ B však přechází do  chronického průběhu, který může pacienta invalidizovat a  později usmrtit. Perspektivní metodou léčby chronických hepatitid je léčba interferony.

 è Harm Reduction   

Herní automaty

Elektronická, ale i jiná  zařízení určená k zábavě. V ČR se rozšířily po r. 1989. Za hru se musí platit a to je problém pro děti a dospívající, kteří si nějakou hru oblíbí natolik, že nedokáží přestat a financování tohoto hraní se stává problémem pro celou rodinu. Děti jsou schopni lhát, prodávat nejprve své věci, poté i věci ostatní  ze svého domova, někdy i krást jinde. Dalším problémem jsou některé akcentované prvky hry, jako je agresivita, nebo soutěživost bez ohledu na stav druhého (vyhození druhého z dráhy i za cenu jeho zničení).  Přechodem k virtuálnímu světu jsou trenažéry či hry, ve kterých si  jedinec nasazuje helmu a usedá na křeslo, které pomocí dalších faktorů vytváří  pocit, že se dotyčný ocitá v jiném světě. Problémem je i závislost na hře, při které jedinec se přestává starat o své povinnosti a rozvíjet své zájmy a vztahy s ostatními.

Houby

Ve slangu uživatelů drog se myslí obyčejně halucinogenní houby, nejčastěji rodu Psylocibe (lysohlávky) - semilanceata (kopinatá), bohemica (česká), cyanensis (modrající), a dále rodu Amanita (Amanita muscaria - muchomůrka červená).  Halucinogenní houby patří mezi nejstarší halucinogenní látky, archeologické nálezy dokazují, že měly významné místo v náboženství starých národů. To platí i o Čechách, někteří autoři odvozují jméno Plzně od německého Pils – houby s tím, že muchomůrka červená patřila do nejstarších receptur k výrobě piva.

 è halucinogeny    

House music

Hudební styl spojený s house party, pojem je možné s určitou rezervou uznat jako příbuzný široké paletě hudebních stylů jako rave a  techno. House (rave, techno) party je typickým prostředím pro užívání skupiny „tanečních“ drog jako je Extáze, 2C-B, MDE a LSD. Drogy této skupiny jsou užívány k podpoře prožitků při intenzivním tanci. V souvislosti s „tanečními“ drogami se často používá ještě termín designer drugs.

è Extáze, “desighner drugs”

Hraniční osobnost (borderline personality)

Hluboká porucha osobnosti zapříčiněná nedostatečně vytvořenou hranicí mezi jedincem a ostatními, na začátku života mezi jím a pečující osobou, nejčastěji matkou. Tito lidé jsou schopni pouze extrémních intenzit vztahů. Mohou prožívat úplné splynutí  s druhým a čekají od něj, že bude rozpoznávat a sytit jejich potřeby bez vlastního vkladu a přičinění. Ostatní považují za pouhé objekty. Jejich vztahy jsou velmi nespolehlivé a proměnlivé v krátkém čase, často se ve jejich vztazích objevuje tzv. splitting. Jejich neostré hranice zvyšují křehkost a nekonzistenci, jedinci  často trpí poruchou identity a  chovají se pak spíše dle nějakých svých představ o roli, kterou mají nyní plnit, ale z které lehce vypadávají. Pak  reagují impulzivně, často se vztekem a může se objevit značná agrese i vůči sobě v podobě sebevražedných hrozeb, které používají hlavně k manipulaci partnera, aby si ho udrželi. Bojí se opuštění, protože cítí vnitřní prázdnotu a mají pocit, že nemají co druhému nabídnout.  Nedostatek uvědomění sebe často dostává podobu disociativní poruchy, kdy se jedinec cítí ve svých citech a myšlenkách rozpolcený. Afektivně je takový jedinec nestabilní, nálada se může měnit v několika vteřinách ve vztahu k okolí i k sobě samému. Ve vztazích se často vyskytuje idealizace, která může velmi lehce přecházet v devalvaci a zase naopak. V terapii sledujeme ošetření separační úzkosti a zranitelnosti a podpůrnou kombinovanou terapií vytváříme bezpečné prostředí pro zážitek intimity (intra- i interpersonální). Terapie hraničních osobností klade vysoké nároky na osobnost terapeuta a jeho zralost kvůli invazi intenzivních emocionálních obsahů, manipulaci a nestabilitě klientových vztahů. U hraničních poruch osobnosti se často vyskytují depresivní syndromy, drogová závislost nebo poruchy příjmu potravy.

è depresivní syndrom, poruchy příjmu potravy

Chráněné bydlení (sheltered housing)

Sociální služba, která je součástí komplexu sociálních a zdravotních služeb. Poskytování chráněného bydlení (ChB) je vázáno na kontakt s pracovištěm poskytujícím léčebné (doléčovací) a resocializační služby. Cílem ChB je zajištění ubytování při absolvování terapeutického a resocializačního programu, a to i lidem, kteří v místě svého bydliště nemají příslušné služby nebo je pobyt v dřívějším bydlišti kontraindikací k úspěšné léčbě/doléčování. Bydlení si klienti hradí nebo na něj přispívají. Bydlení je časově omezeno a je na ně uzavřena smlouva. Mezi základní pravidla patří dodržování „bezdrogového“ prostředí v objektu chráněného bydlení a respektování práv ostatních ubytovaných. Bydlení může mít podobu samostatného bytu nebo bytů či pokojů v určitém objektu, které jsou určeny více osobám. Obvyklá doba, po kterou je chráněné bydlení poskytováno, je u nás max. jeden rok, v zahraničí (Německo, Holandsko) i více let po absolvování terapeutického a resocializačního programu. Na rozdíl od azylových domů je ChB službou s výraznějším posilováním sociální kompetence klientů: možnost aktivního vstupu do podoby interiéru bytu, možnost přijímání a ubytování návštěv, koedukovaný charakter bydlení, vlastnictví klíče od bytu apod.

V terminologii, kterou nyní zavádí MPSV, by výše uvedené definici  spíše odpovídal pojem dům na půli cesty, který ve svém vymezení odráží dočasný a podpůrný charakter uvedené služby. Pojem „chráněné bydlení“ definuje MPSV jako komplex služeb dlouhodobého charakteru, určený osobám, které jsou trvale znevýhodněny.

è  azylový dům, dům na půl cesty

 

Chráněná dílna (sheltered workshop)

Sociální služba, která je součástí komplexu sociálních a zdravotních služeb. Poskytování práce v chráněných dílnách (ChD) je vázáno na kontakt s pracovištěm poskytujícím léčebné (doléčovací) a resocializační služby. Cílem ChD je znovuobnovení (vytvoření) běžných pracovních návyků, získání pracovních dovedností a finanční příjem. Na práci v  ChD je uzavřena řádná pracovní smlouva a klienti pracují za mzdu. Práce v chráněné dílně zpravidla koresponduje s dobou terapeutického programu: obvykle od 4 měsíců do jednoho roku. ChD je vedena minimálně středoškolsky vzdělaným člověkem s praxí v oboru a zkušeností práce s lidmi. Vytvořit chráněný pracovní program, který splňuje požadavky výuky, výchovy i finanční efekt, je obtížné. Zpravidla jsou tyto programy dotovány. Úřady v rámci aktivní politiky zaměstnanosti mohou přispívat na mzdy takto zaměstnaných osob. Chráněná dílna na rozdíl od pracovní terapie, která bývá součástí krátkodobé, střednědobé či dlouhodobé léčby, musí respektovat požadavky na následnou zaměstnatelnost a situaci na trhu práce. Příklady dobré praxe: čajovna, vývařovna, truhlářská dílna. Osvědčila se spolupráce ChD se středními školami, učilišti a agenturami poskytujícími v daném oboru rekvalifikace. V tomto případě může ChD klientovi nabídnout kromě praktických zkušeností i vyšší vzdělanostní statut.

V terminologii, kterou nyní zavádí MPSV, by výše uvedené definici  spíše odpovídal pojem „podporované zaměstnání“, který ve svém vymezení odráží dočasný a podpůrný charakter uvedené služby. Pojem „chráněná dílna“ definuje MPSV jako komplex služeb dlouhodobého charakteru, určený osobám, které jsou trvale znevýhodněny.

è  pracovní terapie

Iatrogenní

Způsobený lékařským zásahem. Iatrogenní poškození či onemocnění je způsobeno nějakou lékařskou intervencí, ať už chybným předepsáním léku, nebo nežádoucími účinky léku správně ordinovaného, chybným chirurgickým nebo jiným výkonem. Ve vztahu k drogové problematice se tento termín objevuje v souvislosti s osobami, u kterých se vyskytly problémy s předepsanými léky, případně závislost na nich. Příkladem je velké množství lidí, kteří se stali závislými na barbiturátech a benzodiazepinech,  předepisovaných jim původně pro poruchy spánku nebo úzkostné obtíže, a osoby závislé na opiátech, které s tímto typem drog přišly poprvé do styku, když jim byly ordinovány lékařem např. proti bolestem (morfin, pentazocin, u nás často tramadol – Tramal, pethidin – Dolsin).

è  barbituráty, benzodiazepiny, opiáty

Incidence

Míra nového výskytu nějakého stavu nebo onemocnění, většinou udávaná v počtu případů na 10 000 obyvatel za rok.

 è prevalence, epidemiologie

Individuální (psycho)terapie

Pravidelné setkávání kvalifikovaného (psycho)terapeuta s klientem, klientem využívající přístupy a metody různých psychoterapeutických škol. Frekvence je  nejčastěji jednou týdně. Cílem individuální (psycho) terapie je zmírnění, vyléčení, popř. přijetí mentálních, emocionálních a behaviorálních poruch pacienta/klienta. Základem pro efektivní individuální psychoterapii je vytvoření kvalitního terapeutického vztahu, ve kterém se klient cítí bezpečně, což umožňuje velkou otevřenost ze strany klienta. Konkrétní obsah psychoterapie a metody práce s klientem se odvíjejí od potřeb klienta a odborného zaměření a psychoterapeutického vzdělání (psycho)terapeuta. Pro výrazně traumatizované klienty a pro klienty s hlubokými poruchami osobnosti je individuální (psycho)terapie preferovanou léčebnou metodou před skupinovou terapií. V léčbě závislostí je tomu naopak a důraz se klade na formy skupinová terapie, i když individuální terapii nelze z této oblasti vylučovat.  

è terapeutický vztah, skupinová psychoterapie

Infekce

Proces, při kterém dochází k porušení rovnováhy v  organismu po té, co  mikroorganismy napadnou hostitele a vyvolají místní a celkovou reakci. Mikroorganismy mohou být patogenní a pak vyvolají infekci, pokud je dostatečná infekční  dávka, tj. počet mikroorganismů nutný k vyvolání infekce. Příležitostné (oportunní, fakultativní) infekce se uplatní při oslabení imunitního aparátu, např. při onemocnění AIDS.

Injekční náčiní, „Nádobíčko“

Náčiní užívané ke vpichování drogy. Může obsahovat stříkačku s jehlou, lžičku na „rozdělávání“ (rozpouštění) drogy, vodu a případně kyselinu k rozpuštění drogy v práškové podobě, filtr přes který se natahuje roztok do stříkačky (např. kousek cigaretového filtru, bavlny, vlny, papíru), alkoholový tampón k očištění místa vpichu a škrtidlo.

 è  injekční uživatel/užívání drog, příslušenství

Injekční uživatel/ užívání drog 

IUD (angl. IDU – Injection Drug User) je zkratka pro injekční uživatele nebo injekční užívání drog. Nahrazuje termín – nitrožilní uživatel/ užívání drog (IVDU – intravenous drug user), protože injekci je možné aplikovat nejen nitrožilně (intravenózně - i.v.), ale také do svalu (intramuskulárně – i.m.) nebo podkožně (subkutánně – s.c.).

 è aplikace,  intravenózní aplikace 

Inhalace

Aplikace drogy vdechováním dýmu ze zahřívané nebo spalované látky, výparů těkavé látky popřípadě plynů. Látku je možné inhalovat různými způsoby – vdechováním kouře cigarety nebo dýmky, vdechováním výparů  ze zahřívané látky různými trubičkami, vdechováním rajského plynu (oxid dusný) s balónku nebo vdechováním těkavé látky z igelitovém sáčku, hadříku aj.

 è inhalace z folie, inhalanty,  těkavé látky

Inhalace z folie

Také nazýváno „chasing the dragon“ (chytání draka). Jde o způsob užití heroinu. Uživatel rozehřeje substanci na kovové folii(např. alobal) nebo na minci a inhaluje výpary pomocí krátkého kornoutu. Jde o účinnou neinjekční metodu aplikace  a uživatelé často přecházejí z kouření heroinu smíchaným s tabákem do cigarety právě k tomuto inhalování. Tato metoda je značně oblíbena na indickém subkontinentu, rozšiřuje se ale i v Evropě.

Inhalanty/inhalancia

Mezi inhalanty patří těkavé látky a dále také další psychoaktivní látky, které se vyskytují v plynném skupenství. Jsou to: oxid dusný (rajský plyn - šlehačkové bombičky) a nejrůznější spreje, plynové směsi do zapalovačů  a další.

è oxid dusný, těkavé látky

Iniciační teorie (Gateway theory)

Model vývoje užívání drog vytvořený na základě výzkumů mezi adolescenty, které prokázaly vzorec postupného užívání různých legálních a nelegálních drog. Tato teorie vedla v některých zemích v oblasti primární prevence ke snahám zaměřeným na prevenci užívání těchto tzv. „iniciačních“ drog, s cílem předejít následnému užívání dalších drog v sekvenci, např. nelegálních drog po alkoholu a tabáku.   Cannabinoidy byly označeny jako tzv. „vstupní“ nebo „iniciační“ drogy pro další pokračování směrem drogám typu heroinu a kokainu. - Epidemiologické sledování prokazuje statistickou korelaci  mezi užíváním cannabisu a heroinu (více cannabisu = více heroinu) a rovněž výskyt ostatních ilegálních drog stoupá s mírou běžného rozšíření cannabisu. Longitudinální studie užívání drog u adolescentů v USA prokázaly určitou posloupnost zkušeností s legálními a ilegálními drogami; velmi málo adolescentů vyzkoušelo všechny skupiny drog, ale téměř všichni, kteří vyzkoušeli typ drogy umístěný v posloupnosti později, vyzkoušeli i všechny v posloupnosti předcházející typy. Tento výzkum ukazuje, že užívání drog často začíná užíváním alkoholu a tabáku. Menší skupina těchto kuřáků a pijáků potom pokračuje užíváním cannabisu; uživatelé cannabisu budou s vyšší pravděpodobností pokračovat užíváním halucinogenů a amfetaminů; nejtěžší uživatelé posledně jmenovaných drog pak s větší pravděpodobností mohou užívat heroin a kokain. - Naproti tomu jiné studie ukázaly, že většina uživatelů cannabisu neužívá nebezpečnější ilegální drogy jako je kokain nebo heroin. Existence postupných stádií vývoje užívání neprokazuje nutně kauzální spojení mezi různými drogami. Existuje mnoho alternativních vysvětlení sledované posloupnosti, které je možné použít.

Intenzivní ambulantní léčba/péče

Na rozdíl od klasické ambulantní léčby  je intenzivní ambulantní léčba či péče definována strukturovaným programem, rozvrženým minimálně na 10 hodin týdně během minimálně 3 dnů, optimálně na 20 hodin během 5 dnů. Program může být denní, odpolední nebo v podvečerních a večerních hodinách, poslední možnost se uplatňuje zejména v doléčování. Čím větší je intenzita programu, tím větší je i jeho schopnost efektivně působit i  u závažnějších a komplikovanějších případů a udržet v léčbě i pacienty/klienty, kteří by jinak  byli vhodní pro léčbu ústavní. Spolupracující nebo minimálně neškodící sociální zázemí je ovšem nezbytné. Výhodná a leckdy nevyhnutelná je práce s rodinnými příslušníky pacienta/klienta (rodinná terapie či poradenství, rodičovské skupiny apod.).      

 è denní stacionář, doléčování, strukturovaný program

Interakční skupina

Způsob práce v rámci skupinové (psycho)terapie, který přímo programově využívá a podněcuje ke vzájemné interakci mezi členy skupiny navzájem (někdy též i mezi členy skupiny a terapeutem). Jedná se o relativně velmi náročnou formu práce se situací “zde-a-nyní” (“tady a teď”) přinášející obvykle mnoho materiálu potenciálně využitelného pro terapii. Vyžaduje větší zkušenost terapeuta a bezpečné prostředí pro členy skupiny. Aspekt “zde-a-nyní” je záměrně posilován a udržován. Práce tak v menší míře využívá specifických terapeutických technik a více stimuluje k autentickým projevům a chování členů skupiny. Interaktivní styl práce přináší zejména vztahová témata a je dobrým začátekem např. pro práci s přenosem a protipřenosem.

è skupinová psychoterapie

Interpersonální dovednosti

Interpersonální dovednosti dovolují jedinci uspokojovat své potřeby v souladu s druhými. V protidrogové prevenci vycházíme z představy, že jejich zlepšení  zvyšuje pravděpodobnost vyhnutí se droze či odchodu od ní. Základní interpersonální dovedností je schopnost komunikace, v jejímž základu je uvědomění si svých pocitů a potřeb a přijetí jejich existence na takové úrovni, která dovolí jejich vyjádření pro druhé srozumitelnou formou. Další dovedností je schopnost vyjednávat o uplatnění svých potřeb, mít dostatečnou frustrační toleranci k tomu potřebnou a umět své potřeby prosadit. Tato schopnost se váže na správný odhad jejich adekvátnosti, což souvisí s povahou interpersonálních vztahů. Každá kultura má své interpersonální vzorce chování, jejichž znalost přispívá k prosperitě jedince a jejich učení je tedy součástí každé protidrogové prevence. Získávání interpersonálních dovedností je rovněž důležitou složkou resocializace  osob závislých na drogách.

è interpersonální vztahy, resocializace

Interpersonální vztahy

Interpersonální vztahy jsou založeny na schopnosti najít, budovat a  udržet, případně ukončit vztah adekvátně dle jeho potřeby. Základními teoriemi pro vývoj interpersonálních vztahů je jednak Ericksonova teorie vývojových období (1. období bazální důvěra ve vztahu, 2. vytvoření autonomie,  3. iniciativa ve vytváření  vztahu se světem se separací, jehož součástí je ambivalence) a teorie M. Mahlerové o ranných stádiích vývoje ega, kde po autistické a symbiotické fázi nastává separačně – individuační fáze, jejíž  dobrý průběh se v pozdějším životě projevuje objektní stálostí. Závislí často narážejí na potíže vytvářet uspokojivý blízký vztah (rodič x dítě, partnerství) a následkem toho mají potíže i s vytvářením méně intenzivních  vztahů, jako např. pracovních či vztahů na úrovni přátelství.  Adekvátní intervencí je proto kombinace individuální a skupinové psychoterapie.

Intoxikace

Stav nastávající po aplikaci dostatečného množství psychoaktivní látky, jehož následkem jsou poruchy úrovně vědomí, rozpoznávacích schopností (kognitivních funkcí), vnímání, schopnosti úsudku, emocí (afektivity), chovaní a dalších psychických funkcí a reakcí. Poruchy souvisejí s okamžitým farmakologických účinkem látky a naučenými reakcemi na ni, a po určitém čase zcela odeznívají s výjimkou tkáňových poškození nebo jiných vyskytnuvších se komplikací.  Průběh intoxikace je výrazně závislý na typu a dávce drogy, je ovlivňován individuální hladinou tolerance a dalšími faktory. Většinou je droga užívána pro dosažení určité hladiny (míry) intoxikace. Chování, projevované při určité hladině (míře) intoxikace, je výrazně závislé na kulturních a osobních očekáváních spojených s účinkem té které drogy. Komplikace mohou zahrnovat poranění, vdechnutí zvratků, delirium, kóma a křečové stavy, v závislosti na užité látce a způsobu její aplikace. Může nastat i smrt, většinou jako následek udušení nebo centrálního útlumu dýchání.

Intrapersonální  konflikt

Freudův pojem vysvětlující psychodynamiku intrapsychických struktur mezi Id, Ego a Superego. Konflikty mezi id a egem jsou vyvolány požadavkem okamžitého uspokojení z id a egem, které hledá pro uspokojení vhodný okamžik. Konflikt mezi id a superegem vychází z hodnocení požadavku superegem  jakožto neetického či nemorálního. Konflikt mezi egem a superegem je rozpor mezi možným a ideálním, dokonalým. V  addiktologii obvykle narážíme na neschopnost ega, které se při abstinenci dostává postupně stále více ke slovu, unést tlaky jak ze strany id a superega: jedince se zmocňuje panika, která jej vede zpět do recidivy. Při braní drogy se nejvíce dostává ke slovu id, při abstinenčním syndromu superego.

intRavenózní aplikace, I.v.

Zkratka pro injekční nitrožilní cestu aplikace, tedy injekci látky do žíly kdekoliv na těle. Pravidelní uživatelé si mohou postupně poškodit žíly na pažích a uchýlit se k aplikaci do žil na jiných místech těla (např. na hřbetě a mezi prsty ruky a nohy, ve tříslech, po stranách hrudníku a v podpaždí, na krku), případně mohou od začátku používat tato méně viditelná a méně známá místa kvůli utajení.

 è aplikace, injekční užívání

Jakartská deklarace

Prohlášení podepsané delegáty 4. Mezinárodní konference na podporu zdraví v červenci 1997; aktualizuje principy mezinárodní podpory zdraví, které byly v hlavních rysech načrtnuty v Ottawské chartě. Nové důležité body zahrnují: definici podpory zdraví jako: „umožnění občanům zlepšit své zdraví a zvýšit svou kontrolu nad ním“; zdůraznění potřeby, aby vlády „investovaly do podpory zdraví“; potřebu využití potenciálu soukromého sektoru vytvářet pokrok a spolupráce s ním; uznání výrazných změn v politické a sociální oblasti, ve kterých se koncem dvacátého století utvářela politika  přístupu k veřejnému  zdraví (Public Health) a konečně důraz na zajišťování kvality života.

è  kvalita života, Ottawská charta, Public Health

Joint

Marihuanová cigareta, může být vyrobena i ze směsi tabáku a marihuany. Typicky má kónický tvar se zúžením u filtru, který je nejčastěji vyroben z tvrdého papíru. Kouření jointů je nejtypičtější způsob užívání marihuany.

Kava

Nápoj připravený z kořenů keře Piper methysticum, široce užívaný v  jižních tichomořských oblastech při obřadech i společensky. Aktivní složkou je kawain, který způsobuje mírnou euforii a zklidnění, k čemuž je kava obvykle užívána. Masivní užívání může vést k závislosti a zdravotním problémům.

Khat

Listy a pupeny východoafrické rostliny Catha edulis, které se žvýkají nebo se z nich vaří nápoj. Užívá se také v některých částech východního Středozemí a severní Afriky. Jde o stimulans s účinky podobnými amfetaminům. Masivní užívání může vést k závislosti a somatickým nebo psychickým zdravotním problémům podobným, jaké způsobují jiná stimulancia. Je zejména používán pro potlačení chuti k jídlu a únavy.

Klient

Uživatel speciálních profesionálních služeb, které mají aspoň částečně soukromý a důvěrný charakter, např. psychoterapie (zde termín zavedl Carl Rogers), poradenství,  služby sociální, právní a finanční. Role klienta je spojena s očekáváním větší informovanosti, aktivity, spolupráce a partnerského postavení vůči odbormíkům než role pacienta; na rozdíl od termínu “pacient”  neimplikuje označení “klient” přímo nemocného člověka či  nositele chorobných příznaků a pokládá se za nestigmatizující. Z těchto důvodu se   rozšiřuje pojem “klient” i do  léčby závislostí, což je patrné i v ČR.

Kodein

Opiát, jeden z nejvýznamnějších alkaloidů opia. V  organismu se demetyluje na morfin. Jeho účinek je proto podobný morfinu, ale je mnohem slabší. Vzhledem k tomu, že jeho závislostní potenciál je mnohem nižší, nepodléhá tak přísným předpisům jako morfin. V lékařství se používá jako antitusikum (lék proti kašli) a slabší analgetikum-anodynum (léky proti bolesti). Bývá součástí nejrůznějších analgetických směsí, obsahuje jej například v 80 letech hojně zneužívaný ALNAGON. Jeho zneužívání je ale méně časté, používá se spíše jako výchozí látka pro přípravu jiných účinnějších drog, např. Braunu (dihydrocodein).

è opiáty, opium

Kofein

Mírný stimulant centrálního nervového systému, s účinkem vasodilatačním ( rozšiřuje cévy) a diuretickým. Kofein  se nachází v kávě, čaji, čokoládě, Coca-Cole a  v některých jiných nealkoholických nápojích. Akutní a chronické nadužívání (tj. denní příjem 500mg nebo více) s výslednou toxicitou je označováno jako „kofeinismus“. Symptomy zahrnují nepokoj, nespavost, zrudnutí tváře, svalové záškuby, tachykardii, zažívací poruchy zahrnující bolest břicha, problémy s řečí nebo neuspořádané myšlení i řeč. Občas se vyskytuje podráždění, předcházející úzkosti nebo panickým stavům, depresi nebo schizofrenii. Výzkumy důkazů naznačují existenci odvykacího syndromu u kofeinistů.

è stimulancia

Kognitivně behaviorální terapie (KBT)

Terapie založená na psychologických teoriích učení. Vychází z behaviorální terapie, klade však rovněž důraz na racionalitu (rozumové poznání, uvědomění)  a sebekontrolu, důležité místo zaujímá sociální učení nápodobou. Terapie spočívá v přecvičení nežádoucích a naučení žádoucích způsobů chování a ve změně postojů a hodnocení, jež se nakonec promítne do rozhodování a výsledného jednání člověka. Jedná se o direktivní přístup, kdy je však klient předem informován o jednotlivých krocích psychoterapeutického procesu a cílech psychologického působení. Mezi používané techniky patří systematická desensibilizace, token ekonomy, plánování atd. Terapie se podobně jako u klasických  behavioristů zaměřuje na symptomy poruchy, na chování (např. neurotické, závislé apod.) a jeho změnu a nezabývá se příčinami či intrapsychickým děním. Učení nebo odnaučování probíhá automaticky v podmínkách určených terapeutem. K vůdčím osobnostem tohoto směru patří A. Bandura, A. Beck a A. Ellis. Z principů  KBT vychází i Marlattova teorie.

è Marlattova teorie

kokain

Alkaloid získaný z kokových listů nebo jinak syntetizován z chemické směsi (ecgonin) nebo jeho derivátů. Kokain hydrochlorid byl obvykle používán jako lokální anestetikum v zubním lékařství, očním a ušním, v nosní a krční chirurgii protože jeho působení zužování cév pomáhá omezovat místní krvácení. Kokain je silný stimulant centrálního nervového systému a mimo lékařství užívaný kvůli vytváření euforie či pocitům bdělosti. Opakované užívání vytváří závislost. Kokain nebo „koks“ je často prodáván jako bílé, průhledné krystalické vločky nebo prášek („sníh“). Často je falšován různými cukry nebo lokálními anestetiky. Prášek je “šňupán“ a vytváří efekt v délce od 1-3 minut do 30 minut. Kokain může být užíván orálně, často spolu s alkoholem. Pokud je kombinován s heroinem, je užíván obvykle injekčně.

Opakované užívání kokainu známé jako „jízda“ (run) je typicky následované „dojezdem“ či „propadem“ (crash) ve chvíli kdy kontinuita užívání je porušena. „Propad“ může být považován za odvykací syndrom, kdy radostná nálada a euforie se změní v obavy, v hlubokou depresi, nespavost a apatičnost.

Akutní toxické reakce se vyskytují jak u prostých experimentátorů, tak u dlouhodobých uživatelů kokainu. Zahrnuje stavy podobající se panice, vysoký krevní tlak, srdeční záchvat a arytmii. Dále jsou popisovány komplikace zahrnující různé formy psychóz s paranoidními myšlenkami a halucinacemi (sluchovými i vizuálními). „Sněžná světla“ (snow lights) je termín používaný při popisu halucinací nebo iluzí podobajícím se zábleskům slunečního světla nebo sněhových vloček.

„Crack“ nebo „šutr“ (rock) a kokainová freebase (surová báse) jsou kokainové báze získané z kokain-hydrochloridu prostřednictvím specifického procesu přeměny, vyráběném pro kouření. „Crack“ se vztahuje na zvuk praskání provázený při zahřívání směsi.

Intenzivní účinek se dostavuje 4-6 sekund po užití cracku. Nejdříve přicházejí pocity povznesené nálady či vymizení starostí, společně s přehnanými pocity sebevědomí. Je narušen úsudek a uživatel se stává nezodpovědným - provozuje ilegální a nebezpečné aktivity s minimálním náhledem na důsledky této činnosti. Řeč je zrychlená, může se stát útržkovitou a inkoherentní. Příjemný účinek je maximálně 5-7 minut, poté nálada prudce klesá do dysforie a uživatel má silné přání opakovat celý proces jako objednávku na příjemné pocity až euforii. Tyto reakce jsou kvalitativně stejné jako u kokainu, ale mnohem intenzivnější. Vzhledem k nižší ceně a vyšší intenzitě prožitku má crack vysoký potenciál pro vznik závislosti.

è dojezd, “run”, stimulancia

Kokové listy

Listy kokového keře Erythroxylon coca, které jsou tradičně žvýkány nebo cucány v Andské kultuře spolu se zásaditým popelem, jako stimulant a prostředek k potlačení chuti k jídlu a ke zvýšení výkonnosti ve vysoké nadmořské výšce. Kokain je extrahován z kokových listů.

Koková pasta

Španělsky „pasta de coca“ -  produkt po prvním kroku procesu extrahování kokainu z kokových listů. Ten obsahuje 50-90% kokainového sulfátu a toxické nečistoty jako jsou: kerosen a kyselina sírová. V Jižní Americe jsou kouřeny samostatně nebo spolu s marihuanou a tabákem. Koková pasta smíchaná s marihuanou a/nebo tabákem je známa jako „pitillo“ v Bolivii a „bazuco“ v Kolumbii.

KOmunita

Obec, v širším významu společenství lidí, spojených např. bydlením na určitém místě a sounáležitostí s ním (místní komunita), vírou (křesťanská komunita), profesionálním zaměřením a zájmem (odborná komunita), stylem života (umělecká komunita, drogová komunita). V 60.letech se pojem „komunita“ používal pro společný život skupiny dospělých osob s dětmi, pokládaný za alternativu rodiny. Komunita si vytváří specifický soubor sociálních norem a hodnotový systém, což většinou doplňuje a obohacuje celospolečenské normy a hodnoty, může však s nimi také být ve větším či menším rozporu. Hovoří se pak o „sociálně deviantním“   společenství či komunitě, což se obvykle chápe negativně (v tomto smyslu jsou známé např.sociálně deviantní komunity v sídlištních ghetech, na drogové scéně apod.), může však být i pozitivní smysl (některá nekonformní společenství v totalitním režimu se označovala jako „ostrůvky pozitivní deviace“).     

 è komunitní péče, sociální normy, terapeutická komunita

komunitní Péče

Péče probíhající v souvislosti s místním společenstvím, odpovídající jeho potřebám, využívající jeho podpůrných faktorů  a usilující o začlenění klientů do života v normálních podmínkách. Je protikladem  péče v uzavřených institucích (institucionální péče). V okruhu drogových závislostí patří do komunitní péče například terénní práce, výměnné programy, nízkoprahová kontaktní centra, denní stacionáře, různé formy následné ambulantní péče včetně chráněného bydlení apod.

è duševní zdraví

komunitní zplnomocnění (community empowerement)

Intervence, která povzbuzuje komunitu (např. lidé v lokalitě, injekční uživatelé drog, prostitutky) k rozvíjení kolektivního vědomí a odpovědnosti za aktivity vedoucí ke změně chování ve zdravotní oblasti a dalších činnostech. K dosáhnutí těchto změn může komunita také potřebovat získat kolektivní kontrolu širokých sociálních, politických a ekonomických faktorů, které mají vliv na jejich přístup ke zdraví. „Zplnomocnění“ je proces rostoucí osobní, mezilidské nebo politické síly, aby komunita mohla mít vliv na zlepšení života svých příslušníků.

Konfrontace v psychoterapii

Metoda psychoterapeutické práce, při níž terapeut nebo jiný klient autenticky reaguje na klienta. Při používání této metody jde o ujištění, že si klient uvědomuje jednotlivé činy a pocity, které jsou právě předmětem terapie.  Klient je prostřednictvím této metody kofrontován s důsledky svého chování a působením na ostatní. Ke konfrontaci se využívají různé racionální a emotivní metody. Příkladem je technika zvaná “horká židle.” – Pod názvem Konfrontace vychází v  ČR psychoterapeutický časopis.

Kontaktní centrum (Drop-in centre)

Kontaktní centra (KC) nabízejí své služby cílové skupině drogově závislých,  která není v kontaktu s jinými zdravotními a sociálními institucemi (skrytá populace). KC překonávají psychologické a administrativní bariéry dostupnosti a umožňují této klientele přístup ke službám  bez jakéhokoliv doporučení, přímo z ulice, anonymně a v neformálním prostředí, proto se též nazývají „nízkoprahová („low threshold“).

Základní program kontaktního centra je kontaktní práce, výchovné a vzdělávací aktivity, kontaktní poradenství, výměna injekčního náčiní a zdravotní ošetření. Činnost probíhá především  v kontaktní místnosti, kde jsou pracovníci spolu s klienty. Provozu kontaktní místnosti napomáhá spoluspráva z řad klientů. Doba pobytu v kontaktní místnosti je obvykle časově omezena (většinou na 2 hodiny, v zimním období 3 hodiny). Klienti kontaktní místnosti mohou být, a obvykle jsou, pod vlivem drogy, nesmí však jakkoliv manipulovat s drogou přímo na místě nebo se dopouštět násilí. Při porušení těchto elementárních pravidel klient musí odejít a má vysloven zákaz vstupu na určité časové období. Klienti kontaktní místnosti mohou využívat potravinový servis (polévka, čaj a pečivo, případně další  potraviny a nápoje zdarma nebo za symbolickou cenu), vitaminový servis a hygienický servis (možnost se osprchovat, vyprat prádlo v pračce atd.). Větší možnosti než v terénu má základní zdravotní péče, prováděná zdravotní sestrou nebo i lékařem. Kontaktní centra také provádějí testování na hepatitidy B,C a HIV. Klienti kontaktní místnosti jsou obvykle anonymní.

Druhou důležitou složkou práce KC  je poradenství, které probíhá na žádost klienta odděleně od provozu kontaktní místnosti a zaměřuje se již na systematičtější (nikoliv pouze jednorázové) řešení zdravotních, sociálních, psychologických, vztahových, rodinných, právních a jiných problémů dle zhodnocení  potřeb klienta. Může zahrnovat i podporu v abstinenci nebo přípravu na léčbu (předléčebné poradenství, motivační trénink). Klient již většinou není anonymní a o procesu se vede řádná dokumentace se zajištěním ochrany osobních údajů. Častá je práce s rodiči, partnery nebo rodinami klientů, případně podpůrné a informační rodičovské skupiny.

 è Harm Reduction, poradenství, skrytá populace

Kontaktní práce  (outreach work)

Kontaktní práce probíhá buď v nízkoprahovém zařízení (kontaktní centrum) nebo přímo v terénu (terénní práce). Základním cílem je navázání kontaktu s klientem a vytvoření komunikace založené na důvěře a otevřenosti. Postupně se buduje důvěra klienta v zařízení či program a k možnosti využití odborné pomoci obecně. Ke kontaktní práci patří i poučení  klienta o účinku drog,  důsledcích, rizicích aplikace, zneužívání drog a závislosti, informace o relativně bezpečnějších způsobech užívání drog, hygienických návycích, bezpečném sexu, přenosných nemocích atd. Prohloubeného kontaktu lze využít k nastolení otázky změny rizikového chování (výměna injekčního náčiní, motivace k návštěvě odborného zařízení atd.). Kontaktní poradenství, i když často jednorázové nebo nesystematické, pomáhá u konkrétního klienta definovat určitý problém zdravotní, psychologický, sociální či právní, navrhuje možnosti řešení a zajišťuje  asistenci směrem ke zdrojům odborné pomoci.

è terénní práce, výměna

Kontrakt

Smlouva mezi klientem na straně jedné a terapeutem, týmem či pracovištěm na straně druhé o  cílech, procesu, časovém rámci  a podmínkách léčby či  jiné odborné péče, o právech a povinnostech obou stran apod. Na mnoha pracovištích je zvykem zařazovat do kontraktu i  konkrétní úkoly na příští období a způsob jejich hodnocení.

Kontrakt je „dospělým“ rámcem léčebného procesu, vyjadřuje postavení klienta jako odpovědného partnera odborných pracovníků. Má mít písemnou podobu.  Kontrakty se často uzavírají i v psychoterapeutickém výcviku a  v supervizi. V supervizi je běžné kromě rámcového kontraktu uzavírat ústní kontrakt na každé konkrétní supervizní setkání.     

Kontrolované látky (controlled substances)

Termín zahrnující psychoaktivní substance a jejich prekurzory, jejichž dostupnost je zakázána podle mezinárodních úmluv kontroly drog nebo limitována pro použití lékařských a farmaceutických postupů. Na obou těchto úrovních, státní i mezinárodní, jsou kontrolované látky a prekurzory obvykle klasifikovány podle vlivu/účinku do tabulek, reflektují rozdílné stupně omezení a dostupnosti.

è prekurtsor, psychoaktivní látka

Koterapeut (co-therapist)

Druhý terapeut při skupinové psychoterapii. Jeho role a funkce může být velmi různorodá. Obvykle se jedná o pomocného terapeuta, který je nápomocen při práci terapeuta ať již ve smyslu technické pomoci (například přípravou pomůcek apod.) nebo psychoterapeutickém (např. podpora a posilování práce terapeuta nebo určitá dělba rolí, např. tak, že při intezivní práci terapeuta s jedním ze členů skupiny se koterapeut věnuje ostatním či skupině jako celku). Role koterapeuta může být také využito pro výukové a výcvikové účely, kdy se kandidát (student) může osobně účastnit skupinového sezení a přímo se na něm podílet pod dohledem zkušeného terapeuta. Koterapie se uplatňuje i v rodinné a partnerské terapii.

Krátkodobá  intervence (short term intervention)

Léčebná strategie s limitovaným počtem setkání (obvykle 1-4). Setkání trvají  typicky 5-30 minut. Má podpořit klienta při řešení jasně definovaného a časově ohraničeného  problému či situace, jako je vysazení drogy, snížení dávky, ale také rozhodnutí k léčbě, změna v rodině, v partnerském vztahu, zaměstnání apod. Může být účinná i u kuřáků a osob zneužívajících alkohol, zejména v časném stadiu. Některé klinické výzkumy doporučují tento typ intervence také  pro nemotivované klienty, kteří se nechtějí zapojit do intenzivnějšího přístupu. Součástí krátkodobé intervence je  i edukace, například formou brožury s  návodem na svépomoc.  Procento osob, kteří  změní návykové chování po krátkodobé  intervenci, je sice nevelké, přesto pro ni existují racionální důvody. Krátkodobá intervence nevyžaduje specializované pracoviště ani specializovaný výcvik a může ji soustavně provádět široký okruh pracovníků pro  značný počet klientů. Mohou ji poskytovat například praktičtí lékaři a jiní pracovníci v základní linii zdravotní péče či v poradenství obecně. Často je  spojena se systematickým screeningovým testováním lidí, kteří užívají látky  (především alkohol a tabák) rizikovým a škodlivým způsobem. Krátkodobá intervence má nejvyšší efektivitu, jestliže poté následuje dlouhodobý kontakt v trvání od jednoho do šesti měsíců. - Termín „minimální intervence“ se obvykle užívá  jako synonymum pro krátkodobou  intervenci, někdy se vztahuje na  kontakt  trvající ne déle než 5 minut.

è časná intervence, poradenstvi

Krátkodobá léčba (short term treatment)

Pojem obvykle vyhrazený pro ústavní léčbu kratší než 3 měsíce (nejčastěji 4-8 týdnů). Jde o strukturovaný program, v němž léčebné aktivity převažují nad aktivitami rehabilitačními či resocializačními. Vhodná pro uživatele drog motivované k léčbě, kteří nejsou schopni se uzdravit v ambulantní léčbě a  jsou ohroženi relapsem, případně vyžadují komplexní péči, protože vedle drogové závislosti mají jinou osobnostní poruchu nebo psychiatrické či somatické onemocnění. Nepředpokládá se výrazné ovlivnění životního stylu u osob s delší drogovou kariérou, i u nich však může hrát krátkodobá léčba důležitou roli jako “úvodní léčba” po které následuje jiný, střednědobý nebo dlouhodobý program péče.    V ČR se provádí málo a její indikace a účinek se podceňují. 

è strukturovaný program, ústavní léčba, střednědobá léčba, dlouhodobá léčba 

Krize (crisis)

V psychosociální oblasti je krize definována jako důsledek životní události, kterou není jedinec schopen zvládnout vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuálně pouze za pomoci jemu blízkých lidí, v přijatelném čase a navyklým způsobem. K charakteristikám  krize patří: (1) obvykle dojde k opouzdření a řešení během 1-6 týdnů, (2) jedinec signalizuje během krize potřebu pomoci, ale nemusí tak vždy činit přiměřeným způsobem, (3) jedinec v krizi hledá nové zdroje opory a vzorce chování a může tak být mnohem přístupnější pomoci zvenčí, (4) východiskem z krize je aktivita jedince a intervence druhých.

V první fázi krize jedinec vnímá určité ohrožení, nepatrně se zvyšuje tenze a jedinec reaguje obvyklými adaptačními vzorci. Je-li ohrožení příliš velké, přestávají ve druhé fázi obvyklé mechanismy fungovat, napětí vzrůstá a již je vnímáno jako nepohoda a úzkost, jedinec v této fázi často podniká vědomé pokusy, jak problém vyřešit.  Ve třetí fázi  se jedinec snaží mobilizovat zcela nové  vzorce adaptačního chování, které mohou být účinné. V této fázi je jedinec nejpřístupnější pomoci. Ve čtvrté fázi  je již napětí tak vysoké, že hrozí  dezorganizace, dekompenzace, kognitivní a emocionální změny. V této chvíli již může být nezbytná krizová intervence nebo i rozsáhlejší terapie.

Krizová intervence (crisis intervention)

Cíle krizové intervence jsou jednak aktuální – uklidnit klienta, stabilizovat jeho stav, snížit nebezpečí, že se krize bude nadále prohlubovat, jednak perspektivní – propracovat  s klientem blízkou budoucnost, hledat v případě nutnosti  další možnosti řešení. V průběhu krizové intervence nabízí pracovník klientovi pomoc s cílem: (a) usnadnit komunikaci (jak mezi klientem a pracovníkem, tak ale převážně mezi klientem a jeho okolím), (b) umožnit klientovi  správný  odhad problému  a jeho účelné řešení, (c) pomoci  klientovi při vyjadřování emocí, (d) pomoci klientovi  opět získat sebedůvěru, (e) zmapovat možnosti podpory v okolí klienta (jak laické, tak profesionální). Má-li být krizová intervence účinná, je nutné využít intervalu zvýšené otevřenosti pro vnější pomoc a možnost změn. Jakmile akutní krize odezní, motivace a připravenost ke změnám se zmenšuje.

Kvalita péče (quality of care)

Z odborného hlediska se kvalita péče může odvozovat a posuzovat na základě (1) patřičného vzdělání a specifických znalostí a dovedností personálu, (2) dodržování  odborných postupů a metod, (3) prevence komplikací a mimořádných příhod,  (4) dodržování etických zásad a respektování práv pacienta či klienta, (5) zvládnuté organizace práce včetně adekvátní dokumentace a komunikace o pacientovi či klientovi,  včasného vyšetření,  předávání apod., (6) vybavení a bezpečnosti pracoviště.  Soubor kritérií, podle nichž se hodnotí kvalita péče, se nazývá standardy.  Pro udržování a rozvoj kvality péče slouží  postupy  na mnoha úrovních počínaje daným pracovištěm (sebehodnocení, vnitřní management kvality) přes postupy uplatňované v odborné komunitě a mezi pracovišti navzájem až po mechanismy využívané státní správou nebo poskytovateli finančních prostředků (inspekce, akreditace).  Je nezbytné se zabývat kvalitou péče i z hlediska klientů, kteří ji využívají, zjišťovat jejich spokojenost  se službami a hodnotit jejich potřeby a preference. 

Kvalita života (quality of life)

Kvalita života se obvykle popisuje v pojmech jako je soběstačnost, autonomie, důstojnost, seberealizace, spokojenost v rodinných, partnerských a dalších mezilidských vztazích, sociální a kulturní integrovanost, tvořivost apod., jindy jako “schopnost milovat, pracovat a žít v souladu s danou kulturou” (Sigmund Freud). Obsah tohoto pojmu je samozřejmě  podmíněn společenskými normami a hodnotami, nebývá však omezen pouze na materiální statky a výhody, a rovněž “soulad” neznamená nutně konformitu s většinovou společností.  Kvalita života ve vztahu ke zdraví je definována souborem kritérií používaných k hodnocení výsledků léčby (škála QALY).   V léčbě závislostí je kvalita života pokládána za dlouhodobý terapeutický cíl, pro který je abstinence podmínkou nutnou, nikoliv však postačující  - léčba se proto nemá zaměřit pouze na změnu návykového chování, ale i na změnu (zralost) osobnosti a celkového životního stylu.    

Kvalitativní přístup  (qualitative approach)

Výzkumný přístup představujícím ve vědě a výzkumu způsob chápání jevů prostřednictvím jejich kvality, tedy prostřednictvím nekvantifikovaných vlastností těchto jevů. Nejedná se o přístup, který stojí v rozporu s tradičním pojetím vědy a vědeckým poznáním, ale doplňuje a rozšiřuje jej o nový rozměr v zacházení a chápání zkoumaných jevů, představuje rozšíření spektra výzkumných možností. Vychází z představy, že kromě kvantifikace a měření je možné s určitými omezeními jevy uchopit a zkoumat, aniž by bylo třeba tak výrazné redukce a simplifikace jakou vyžaduje právě proces kvantifikace. Kvalitativní přístup umožňuje respektovat jedinečnost, neopakovatelnost, dynamiku, procesuálnost a kontextuální podmíněnost některých jevů patřících do vnější i vnitřní reality života jednotlivce i společnosti. Má vytvořen vlastní teoretický a metodologický rámec z něhož vycházejí jednotlivé kvalitativní metody užívané pro výzkumu. Tento rámec však není zcela jednotný a odpovídá velmi různorodým historicko-filozofickým kořenům. Odlišná a často nejednotná terminologie, způsob práce a značná pluralita v teoriích činí tento přístup obtížně uchopitelný a aplikovatelný v praktickém výzkumu. Ve výzkumu závislostí představuje jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí přinášejících potřebná data o vzorcích užívání, postojích, prožívání a jednání často u dříve zcela výzkumně nedostupných částech populace uživatelů návykových látek.

LAAM

Chemickým názvem levo-alfa-acetylmethadol. Je to syntetický, čistý opioidní agonista (ve srovnání s metadonem) morfinového typu. Byl intenzivně zkoumán v sedmdesátých letech jako farmakologická alternativa k metadonu; jeho hlavní výhodou je delší poločas účinku, takže je možné ho pacientům podávat po 48 až 72 hodinách, což je výhodnější než 24 hodinový interval podávání, který vyžaduje metadon. Výhody, které z jeho delšího účinku vyplývají, zahrnují také: lepší potlačení abstinenčních příznaků po 24 hodinách; snížení potřeby vydávat dávky s sebou a s tím spojeného rizika distribuce a případného předávkování osob bez vyvinuté tolerance;  snížení frekvence návštěv kliniky kvůli další dávce. LAAM bylo ve srovnání s metadonem užíváno v omezeném rozsahu, ale zájem o tuto látku se zvýšil koncem devadesátých let. Jedinými nevýhodami, zjištěnými při klinických zkouškách, jsou  předrážděnost CNS jako počáteční vedlejší účinek u některých pacientů v prvních 24 hodinách a riziko toxicity při častějším podání než po 48 hodinách. Celkově se jeví LAAM jako bezpečná a účinná látka pro většinu pacientů.

 è metadon, opiát, opioid, substituce

LAPS

Jednorázové, izolované užití alkoholu nebo drog po období abstinence („uklouznutí“).

è relaps

Léčení, Léčba (treatment)

U  závislostí se tento pojem používá v širším významu pro odbornou, cílenou a strukturovanou práci s pacientem či klientem, která vychází z bio-psycho-sociálního modelu: jako „léčbu“ tudíž označujeme i  odborné programy mimo rámec zdravotnictví. Léčení používá řady metod či přístupů: farmakoterapie, psychoterapie, rodinná terapie, socioterapie. Podle typu rozlišujeme léčbu    ambulantní, ústavní, rezidenční,  podle délky může být krátkodobá,  střednědobá, dlouhodobá (všechny zde uvedené pojmy jsou samostatnými hesly).

Účinná léčba má (podle NIDA) splňovat tyto charakteristiky: (1) individualizovaný obsah a rozsah   - neexistuje jednotná léčba vhodná pro všechny klienty, (2) včasná  a rychlá dostupnost, (3) zaměření  na komplexní problémy klienta, nikoliv pouze na drogovou závislost, (4) průběžné hodnocení a modifikace   podle měnících se potřeb klienta, (5)  přiměřeně doba setrvání v léčbě – za účinné minimum se obvykle pokládá léčba v délce  3 měsíců, (6) nezbytné používání psychosociálních metod – individuální, skupinová, rodinná terapie atd., (7) vhodné použití léků, zejména při detoxifikaci nebo v případě psychických  komplikací, (8) možnost léčit   souběžnou psychickou poruchu či komplikaci současně se závislostí, (9) používání detoxifikace jako vhodného úvodu do léčby, nikoliv jako samostatného opatření, (10) využití případného  vnějšího donucení pro získání motivace,  (11) průběžné monitorování případného užití drogy, (12) zajištění diagnostiky a poradenství týkající se infekčních nemocí, zejména AIDS a hepatitid, (13)  zahrnutí možnosti relapsu a potřeby více léčebných epizod do dlouhodobé perspektivy klienta.      

Legalizace

Zrušení zákazu dříve nelegální aktivity, např. nelékařského prodeje a konzumace psychoaktivních látek. Neznamená to nezbytně zrušení všech kontrolních mechanismů týkajících se dané aktivity, např. omezení prodeje mladistvým.

 è dekriminalizace

LSD, lysergid

LSD (diethylamid D-formy kys. lysergové, lysergid) je semi-syntetická droga odvozená od kys. lysergové, která je jedním z alkaloidů námelu (útvar vytvořený na obilném klasu parazitující houbou). Látka byla objevena Albertem Hoffmanem v r. 1943, její silné halucinogenní účinky byly zpozorovány při práci s ní náhodou a následně potvrzeny. Krátkou dobu bylo LSD užíváno v psychiatrii jako registrovaný léčebný přípravek (Delysid), bylo však brzy staženo pro množství škodlivých vedlejších účinků. Začátkem 60. let se rozvinul rychle rostoucí obchod s LSD jak v Evropě tak v Severní Americe, který vyvrcholil v době hnutí hippies. LSD se na ilegálním trhu vyskytuje ve třech hlavních formách: jako napuštěné papírky (savý papír, známky), nejčastěji potištěné různými obrázky; v malých želatinových kuličkách nebo plátcích; v minitabletách (mikrotrip), pilulích a kapslích; někdy ale také jako tekutina (acidin).

Jde o nejsilnější známý halucinogen, běžné dávky se pohybují mezi 30 – 100 mikrogramy. Velikost dávek dostupných např. ve formě „tripů“ v 90. letech se obecně považuje za nižší, než byly dávky dostupné v letech 60., také se ukazuje jejich velká variabilita. Droga je většinou užívána perorálně – požitím, ale může být užita i injekčně. Účinek nastupuje 30 až 60 minut po požití a trvá 8-12 hodin. Typickými, uživateli žádanými účinky, jsou změny myšlení, nálady a smyslového vnímání, „rozšíření vědomí“, empatie a usnadnění komunikace. Změněné vnímání, nálada a myšlení jsou nejcharakterističtějšími účinky LSD, přičemž změny zrakových vjemů jsou pro LSD signifikantní. Barvy, zvuky a hmatové vjemy jsou zesíleny. Zdá se, že současní uživatelé LSD jej užívají hlavně pro potěšení, na rozdíl od snahy o hledání spirituálních zážitků v éře hippies.

Nežádoucí účinky LSD (spolu s halucinacemi) zahrnují zvýšenou úzkost, roztěkanost až zmatenost,  dezorientaci, paranoidní pocity („bad trips“ – špatné tripy) a zvýšené riziko úrazu v důsledku změny vnímání a emocí. Somatické účinky jsou většinou slabé, mohou zahrnovat rozšířené zorničky, sníženou tělesnou teplotu, pocity na zvracení a zvracení, silné pocení a zrychlení srdečního rytmu. Droga je považována za schopnou precipitovat emoční nestabilitu a vyvolat post-halucinogenní poruchy vnímání („flešbeky“ – flashbacks), které mohou trvat vteřiny, dny nebo i měsíce. Na účinky LSD se rychle vyvíjí tolerance, která ale mizí po přerušení užívání. Při opakovaném užívání nejsou zaznamenávány abstinenční příznaky ani fyzická závislost.

è “bad trip”, halucinogeny

Marihuana - viz Cannabis

Manický syndrom

Patří mezi afektivní poruchy, představuje protipól depresivního syndromu. Jedná se o patologicky elevovanou náladu spojenou s urychlením psychomotorického tempa. Nemocný obyčejně pociťuje velké množství energie, mizí nebo se výrazně snižuje potřeba spánku. Manický syndrom se vyskytuje buď jako jedna fáze bipolární afektivní poruchy (maniodepresivní syndrom) nebo samostatně.  Může být vyvolán užitím látky s psychostimulačním účinkem.

Marlattova teorie

Teoretický model průběhu relapsu, popsaný Marlattem a Gordonem, základ soudobých efektivních strategií prevence relapsu. Uvedení  autoři popisují relaps jako proces, který má určité zákonitosti. Pokud klient tento proces pochopí, zlepšuje se jeho sebekontrola a tedy i jeho schopnost odolávat relapsu.

 Z hlediska zvýšené pravděpodobnosti relapsu mluvíme o tzv. vysoce rizikových situacích (VRS). Jak vyplývá z výzkumů, můžeme VRS dělit na tři typy: (1) negativní emoční stavy - jsou nejčastější příčinou relapsu, jedná se především o frustraci, vztek, úzkost, depresi nebo nudu, (2) interpersonální konflikty -  s rodiči, partnerem, spolupracovníky atd., (3) sociální tlak. Tyto VRS nejčastěji vyvolávají a zesilují craving (česky „bažení“, „chutě“),  který  je ústředním tématem prevence relapsu. Záleží na úrovni sebekontroly, zda  craving spustí model závislého chování vedoucího k relapsu. Závislý člověk může zvyšovat svoji sebekontrolu a tím se úspěšně vyhýbat rizikovým situacím nebo je bezpečněji zvládat. Každé úspěšné zvládnutí rizikové situace zvyšuje klientovu sebedůvěru. To  mu umožňuje odhalovat další situace a chovat se v nich bezpečněji.

V tradičním medicínském modelu relaps znamená recidivu (= obnovení nemoci) a  řešen opakovaným nástupem do léčby. Marlattova teorie však považuje relaps za součást procesu úzdravy a jeho kvalitní zpracování individuem za faktor snižující pravděpodobnost další relapsu.

è craving, prevence relapsu, relaps

MDA

Methylen-dioxy-amfetamin, MDA, je syntetický derivát amfetaminu velmi podobný extázi (MDMA). Byl poprvé syntetizován v r. 1910 jako látka, která by mohla být užívána pro potlačení chuti k jídlu. Vzhledem k jejím nežádoucím psychickým účinkům ovšem nebyla nikdy registrována jako legální lék. V 60. letech byl studován její vliv na lidské chování a začátkem 70. let se objevila na černém trhu v USA. V reakci na to byla dána na seznam kontrolovaných látek, nejdříve v USA a následně i mezinárodně. Účinky MDA jsou až na některé odlišnosti podobné účinkům MDMA. MDA je výrazněji halucinogenní a jeho efekt přetrvává přibližně dvakrát déle (8-12 hodin oproti 3-5 hodinám u MDMA). Většinou je vyráběn v tajných laboratořích jako náhražka nebo obdoba MDMA a prodáván ve stejných formách, sám nebo v kombinaci s dalšími látkami. Běžná dávka je 75 – 100mg.

 è amfetaminy, MDMA, taneční drogy

MDEA

Methylen-dioxy-ethylamfetamin, MDEA, je syntetický derivát amfetaminu velmi podobný extázi (MDMA). Nikdy nebyl vyráběn pro legální účely. Pod názvem „Eve“ – Eva si získal postavení jako ilegální taneční droga v mnoha zemích. Někdy je vyráběn v tajných laboratořích jako náhražka MDMA, aby se obešly kontrolní mechanismy, a prodáván ve formě tablet, samotný nebo v kombinaci s dalšími látkami. Jeho hlavní účinky jsou podobné účinkům extáze, ale o něco méně atraktivní. V reakci na epidemii užívání „extáze“ (pod jejím názvem se prodávají i tyto podobné látky) v USA i v Evropě, byl MDEA zařazen na seznam mezinárodně kontrolovaných látek.

è amfetaminy, MDMA, taneční drogy

MDMA, Extáze (ecstasy) 

Methylen-dioxy-methamfetamin, MDMA, také označovaný jako „Extáze“ (Ecstasy), je syntetický derivát amfetaminu. Poprvé byl syntetizován v r. 1914 jako látka, která by mohla být užívána pro potlačení chuti k jídlu, nikdy však nezískal statut registrovaného léku. Byla užívána experimentálně v psychoterapii. Oblibu si získala jako rekreační droga, nejdříve v USA, později v Evropě a dnes zvyšující se měrou i jinde ve světě. Je na mezinárodním seznamu kontrolovaných látek. Vyrábí se v tajných laboratořích, zejména ve formě prášku nebo tablet různých barev a s různými motivy, méně často ve formě kapslí. Běžná dávka je 75 –150 mg.

Extáze je stimulant, byť poněkud odlišný od typických stimulancií amfetaminové řady. Má mírný halucinogenní účinek. Její uživatelé zakoušejí zvýšenou fyzickou energii, pocit větší blízkosti s druhými (empatii), zesílené smyslové vnímání a projasněnou náladu. Usnadňuje komunikaci a zvyšuje sociabilitu. Proto bývá také tato droga někdy označována jako „empatogen.“ Krátkodobými účinky této drogy jsou neklid, úzkost a zřetelné zrakové a sluchové halucinace po vyšších dávkách. Zvyšuje také krevní tlak a tep a může způsobovat pocity na zvracení nebo zvracení. Dlouhodobé pravidelné užívání může vést k podobným důsledkům jako u ostatních syntetických stimulancií, včetně jejich neurotoxického potenciálu, mozkového poškození a rovněž poškození jater.

Akutní toxicita MDMA je relativně nízká; fatální konec po požití extáze se zdá být vzácný. Zaznamenaná úmrtí, výslovně následující požití této drogy v nočních klubech nebo na jiných místech konání tanečních akcí, se zdají být následkem drogou způsobené poruchy fyziologické reakce na vysokou teplotu okolí (porucha termoregulace) v kombinaci s extrémní dehydratací.

è amfetaminy, taneční drogy

Metadon

Syntetická droga opiátového typu používána v udržovací terapii osob závislých na opioidech. Má dlouhý poločas účinku a  při léčebném použití bývá obvykle podávána perorálně, jednou denně, pod dohledem. Jde o látku nejvíce používanou ve vyspělých zemích při substituční léčbě opiátové závislosti.

Pokud je metadon podán jedincům závislým na opioidech v odpovídající dávce, je schopný snížit potřebu užívání heroinu a jiných opiátů, odstraňuje příznaky z odnětí a blokuje euforický účinek jiných opioidních látek. Zatímco osoba závislá na heroinu může během 24 hodin absolvovat čtyři i více cyklů užití drogy, intoxikace a počínajících abstinenčních příznaků, metadon díky svému dlouhému poločasu účinku poskytuje mnohem vyrovnanější opioidní efekt. Další výhodou metadonu je jeho farmaceutická kvalita – je  hygienicky výroben, podáván perorálně a ve známé síle.

Perorální podávání udržovacích dávek metadonu bylo zavedeno jako substituční léčba opiátové (opioidní) závislosti v 60. letech v USA. V 70. letech se přesunulo těžiště metadonové léčby v USA i jinde směrem k nízkodávkovým, na abstinenci zaměřeným programům. Vyznačovaly se vysokou mírou vypadnutí z programu u klientů, kteří se nevyrovnali s náročnými pravidly programu. S nástupem HIV infekce v 80. letech došlo v mnoha zemích k posunu od programů orientovaných na abstinenci, ve snaze zachytit a udržet uživatele opioidů v metadonových udržovacích programech, jejichž primárním cílem bylo omezit, případně eliminovat sdílení injekčního náčiní.

Výsledky randomizovaných kontrolních pokusů a observačních studií ukazují, že metadonová udržovací léčba snižuje užívání heroinu, kriminalitu, rizikové chování spojené s injekčním užíváním a předčasná úmrtí u osob závislých na opioidech. Podávání metadonu je účinnější v dávkách vyšších než 50mg, jeho cílem je spíše než abstinence udržení v substitučním programu. Metadonová léčba může mít tyto formy: metadonová udržovací léčba, krátkodobá metadonová detoxifikace a dlouhodobá metadonová detoxifikace.  Metadonová udržovací léčba dává uživatelům heroinu možnost zlepšit fungování v sociální oblasti a oslabit vazby s uživatelskou subkulturou.

è  LAAM, opioidy, substituce

Metamfetamin - viz  Pervitin

Mezirezortní protidrogová komise

Poradní, koordinační a iniciativní orgán vlády ČR pro protidrogovou politiku, založený v r.1993 krátce po rozdělení Československa a jako odezva iniciativy nestátních organizací (“Vánoční memorandum vládě ČR” z prosince 1992).  Statut MPK se od té doby několikrát změnil, čímž se měnilo i její složení. Od poslední změny statutu v r.1998 jsou členy MPK ministři resortů  zdravotnictví, vnitra, práce a sociálních věcí, školství, spravedlnosti a obrany. Předsedou je premiér vlády ČR, místopředsedou ministr v úřadu vlády. Měnila se rovněž pozice a kompetence exekutivního vedoucího MPK, který je de facto “vládním protidrogovým koordinátorem,”  z výkonného  místopředsedy přes  generálního sekretáře až k nynějšímu řediteli sekretariátu MPK. S MPK jsou spojeny i významné vládní dokumenty: “Koncepce a program protidrogové politiky vlády ČR na období 1993-1995”, “Koncepce a program protidrogové politiky vlády ČR na období 1998-2000”,  “Strategie protidrogové politiky vlády ČR na období 2001-2003”.  Od  r.1998 má MPK kromě vrcholné platormy na úrovni ministrů ještě další dvě platformy: Radu zástupců resortů (tvořená odbornými pracovníky státních orgánů a zástupcem nestátních organizací, delegovaným A.N.O.) a Radu okresních protidrogových koordinátorů.   V r. 2001  změněn název na “Rada vlády ČR – Mezirezortní protidrogová komise.”

Minimální intervence 

Většinou je tento termín používán jako synonymum krátkodobé intervence. Někteří autoři vymezují termín minimální intervence pro jednorázovou intervenci tváří v tvář, trvající od 30. minut do tří hodin, což je o něco déle než u krátké či krátkodobé intervence.   Jde o opatření z oblasti sekundární prevence, tedy péče o jedince, u kterého už problém vznikl a byl identifikován.

è  krátkodobá intervence, prevence

 Modely závislosti

Modely závislostí slouží ke koncepční představě etiologie vzniku závislosti s adekvátní intervencí na ni. K nejstarším patří model deficitní, který má představu o nemožné napravitelnosti poruchy a jejím podrobnějším pochopení a snaží se pouze o sociální řešení na komunitní úrovni. Taktéž starý medicínský model vychází z představy o vrozené vadě, jejíž ošetření spočívá spíše v symptomatické či krizové péči.  Nový medicínský model se opírá o „zatím nevyzkoumanou poruchu“, kde abstinence pomáhá zapouzdření poruchy, a zaměřuje se na psychoterapeutické vedení při přechodu jedince na abstinentní životní styl. Psychodynamický směr vychází z představy, že  závislost souvisí s dosud neprokázanou psychickou poruchou na  intrapersonální či interpersonální úrovni a že její terapie odstraní i ji. Adekvátní intervencí se zde jeví individuální, případně partnerská psychoterapie. Humanistický přístup se snaží k  psychodynamickému směru přidat důraz na respektování svobody rozhodnutí jedince žít svůj život i s drogou a někdy se v tomto modelu setkáváme až  s představou stále běžnějšího moderního životního stylu, kde bychom neměl aplikovat psychoterapii, jestliže jedinec žádnou změnu nechce. Dle modelu rodinného je závislost  symptomem špatného fungování  rodinného systému a vychází z představy častého výskytu při  změnách rodinného systému, jako např. při odchodu dospívajících z domova. Adekvátní intervencí je rodinná terapie, všichni členové by se jí měli účastnit, popř. se snažit i o úpravu svých intrapsychických problémů, které do rodinného systému mohou zasahovat a tím jej narušovat. Behaviorální modely naopak vycházejí z teorie naučeného špatného chování a snaží se v terapii toto chování přeučit. Sociální modely považují závislost za projev sociální či komunitní poruchy a snaží se řešit problém sociálními intervencemi; velmi pak záleží na samotném postoji společnosti k droze. Morální model považuje závislého za „hříšníka“, který by se měl „napravit“ v nápravném zařízení. Bio-psycho-sociální model závislosti integruje faktory individuální (somatické i psychické), sociální a specifické faktory potencující  závislost.

Morfin – viz  Opioid, Analgetikum

Motivace

Motivace je proces usměrňování, udržování a energetizace chování, proces zvýšení nebo poklesu aktivity jedince. Vlivem drog se tato základní osobnostní dimenze zásadně mění, jednak základním poklesem zájmu o cokoli jiného než záležitosti týkající se drog a jednak ztrátou energie, kterou jedinec potřebuje k vývojovému růstu a prosperitě. Je nejhlavnějším faktorem ze čtyř (další jsou: stupeň závislosti, kvalita osobnosti jedince, kvalita jeho okolí včetně sociálního),  které rozhodují o úspěšnosti léčby. Speciální technika „motivační rozhovor“ se používá v léčbě k iniciaci nebo udržení změny. Při závislosti proti motivu stojí zvyk, který je ustáleným vzorcem prožívání a chování. Někteří odborníci zdůrazňují rozlišení pojmu příčiny a motivu a v adiktologii se setkáváme s tím, že příčina chování se stává ustáleným, do struktury chování  zabudovaným zvykem, který již nemá povahu motivu. Některé psychoanalytické směry však trvají na instrumentálním, tedy i motivačním obsazení všech psychických reakcí. Nejčastěji užívanou teorií motivace v současné době je Maslowova teorie hierarchické struktury potřeb, která pomáhá k individualizaci terapeutické strategie a  k sebeaktualizačnímu  procesu.  Hnutí AA (Anonymní alkoholici) zdůrazňují v závislostech duchovní potřebu spojení s vyšší silou, která pomůže člověku  zrealizovat změnu, na kterou jeho motivace  nestačí.

Motivační Rozhovor (motivation interview)

Technika používaná v  poradenství u osob přicházejících s otázkami na problematická témata, jakým je užívání alkoholu a ostatních drog; sleduje v první řadě nekonfrontační přístup k těmto osobám a pomáhá jim se pozitivně rozhodnout omezit své užívání, nebo s ním zcela skončit. Základní filozofie tohoto přístupu je úzce svázána se stádii změny, definovanými v „modelu změny chování“; podle něj  probíhá rozhodování ke změně chování právě v určitých stádiích, označovaných jako: pre-kontemplace, kontemplace, příprava na akci-změnu, akce-změna a udržení změny. Motivační rozhovor zahrnuje okruh technik, vypracovaných k podpoře postupného posunu uživatele drog, kuřáka nebo alkoholika, těmito stadii. Napomáhá k přesnému zmapování a zvážení kladů a záporů jeho chování v prostoru neodsuzujícího dialogu.

 è poradenství, psychoterapie

Náhled

Uvědomění si příčin, důsledků a souvislostí vlastního jednání ve zdraví i nemoci. Obvykle se rozlišuje: (1) náhled jako uznání existence vlastního problému, vlastní psychické poruchy či nemoci, např. závislosti, (2) náhled  jako uvědomění si příčin a souvislostí při vzniku a udržování závislosti a problémového chování, které  z ní vyplývá, (3) náhled jako uvědomění si vlastního podílu na problémech (a tudíž i na jejich  možném řešení), (4) náhled jako rozpoznání hlubších nevědomých  kořenů vlastních postojů, motivů, citů a chování. - Náhled ve smyslu uvedeném v bodech 2-4 souvisí s určitými psychoterapeutickými směry:  např. behaviorální terapie  se dokáže bez těchto pojmů zcela obejít, kognitivně behaviorální terapie  již pracuje s náhledem ve smyslu bodů 2 a 3, náhled ve smyslu bodu 4 je vyhrazen psychoanalytickým a psychodynamickým psychoterapiím.

Naloxon

Naloxon je antagonista opioidů na opioidních receptorech. Ruší účinky opioidů na psychiku, dech, snížení krevního tlaku a povšechný útlum CNS, např. v případě předávkování heroinem. Může být podán injekčně – do svalu, nitrožilně nebo podkožně. Nyní je v některých zemích dostupný ve formě nosního spreje. Blokuje opioidní receptory, čímž antagonizuje účinek opioidních látek na těchto receptorech. Ruší projevy předávkování opiáty a má rychlý nástup účinku, je proto používán v léčbě předávkování touto skupinou drog. Jeho poločas účinku je 20-80 minut, kratší než poločas účinku heroinu a výrazně kratší než poločas účinku metadonu, takže jím navozené potlačení účinku těchto opioidů je časově omezeno. Je třeba mít na zřeteli, že osoba léčená naloxonem může po odeznění jeho účinku (pokud není aplikována další dávka) znovu upadnout do respiračního útlumu a útlumu vědomí pod přetrvávajícím vlivem těchto látek. Při podání osobě s vytvořenou fyzickou závislostí na opiáty, která jimi není akutně předávkovaná, vyvolá nástup abstinenčních příznaků. Např. Subuxon je kombinace buprenorfinu s naloxonem určená k perorální substituci a zabraňující nitrožilnímu užití – při něm je totiž buprenorfin méně účinný, naopak účinkuje naloxon, který vyvolá odvykací syndrom. 

è antagonista, naltrexon, opioidy, substituce

Naltrexon

Antagonista účinků opioidů. Působení Naltrexonu je podobné jako u Naloxonu, je však silnější a má delší trvání. Také však pomalejší nástup, takže není vhodný k léčbě předávkování. Na rozdíl od Naloxonu je možné její perorální podání – formou tablet. Má různá použití v léčbě opiátové závislosti a také závislosti na alkoholu. Nejrozšířenějším způsobem užití je předepisování dávek blokujících účinky jakékoliv opioidní drogy při jejím případném užití. Je třeba jej podávat denně, aby se udržel blokující účinek, může však minimalizovat riziko impulsivního rozhodnutí se k relapsu. V poslední době se doporučuje jeho podávání v první fázi po detoxifikaci ke snížení tenze a cravingu (bažení) u opiátové i alkoholové závislosti. Mnohem kontroverznějším způsobem užití Naltrexonu je tak zvaná „rychlá detoxifikace u opioidů“, kde se podává ve vysokých dávkách v celkové anestesii (narkóze), aby se urychlil průběh odvykacího syndromu. Při této metodě byla ovšem zaznamenána i úmrtí, má mnoho kritiků a jen málo zastánců.

Narcistická porucha

Porucha osobnosti, jejíž podstatou je problémový citový vztah  k sobě. Příliš velká láska k sobě se vyznačuje egocentrickým vnímáním světa se zvýšenou citlivostí na hodnocení sebe druhými, kteří vnímají takového jedince jako ješitného. Narcisticky dobře vybavení jedinci jsou schopni o sebe pečovat např. zvýšenou investicí do sebe, z které ostatní mohou mít poté užitek, při  větší poruše je však jedinec  schopen zabývat se pouze sám sebou do té míry, že trpí často nedostatkem pozitivně rozvíjeného obsahu a trpí pocitem  prázdnoty. Ti, kteří kompenzují nedostatek sebelásky,  se pokoušejí druhé zaangažovat na její substituci z vnějších zdrojů a lásku druhých si vynucují vykořisťováním až arogancí, vyžadují nadměrný obdiv a ujišťování o neomezeném úspěchu. Svou  jedinečnost si potvrzují nezměrným  úsilím stýkat se s významnými osobnostmi, což je udržuje ve velikášském pocitu vlastní důležitosti. Všímají si atributů úspěšného a šťastného člověka, který v nich vyvolává závist a  snaží se opatřit si tyto atributy s pocitem plného oprávnění se cítit podobně jako oni. K druhým však nejsou empatičtí a tak nejsou schopni i přes dosažení často i velkých úspěchů na poli pracovním či jiném kvalitního citového vztahu a cítí se někdy odcizeni dokonce i sami sobě. Terapeutická strategie v I. fázi: komplementární chování, zrcadlení, zážitek vztahu a strachu z něho, postupná konfrontace s výsledkem jeho chování, zvědomování sil ovlivňující jeho chování (ne/vědomých), podpora pochopení druhých včetně zážitku empatie s podporou hledání nových zkušeností. Ve II. fázi se snažíme podporovat sdílení citů, konfrontace s odděleným prožíváním druhého, zážitek společné radosti ze skutečného úspěchu a schopnost jeho radosti z úspěchu druhých. Tato porucha je popsaná nejlépe Heinzem Kohutem v jeho Self-psychologii.

Narkomanie  - viz Toxikománie

Narkotikum - viz Omamná látka

Následná péče (aftercare)

Smyslem následné péče je udržet u klienta změny, které nastaly v průběhu léčby, popř. spontánně nebo po předchozích intervencích. Následná péče může mít různé formy: Tradiční v našich podmínkách jsou tzv. opakovací léčby. Další formou následné péče jsou doléčovací skupiny. Ty se scházejí zpravidla jednou týdně a rovněž  zde se setkávají klienti po ukončení základní léčby i klienti v léčbě. Jejích cílem je stejně jako u opakovacích léčeb posílení abstinence a výměna zkušeností. Následná péče může mít formu individuálních pohovorů, zajišťovaných AT ordinacemi, popřípadě K-centry nebo klinickými psychology. Také tady je kladen důraz na posilování abstinence, často však s absencí socioterapie - na rozdíl od doléčovacích programů a rekvalifikace/resocializace. Velmi důležitou roli v procesu následné péče hrají též svépomocné skupiny.  Specializovaná pracoviště pro následnou péči se  u nás  většinou nazývají doléčovací centra. Ta zasahují širší spektrum služeb (viz heslo Doléčování). Pracují v nich multidisciplinární týmy, které umožňují flexibilně reagovat na individuální potřeby klienta. Díky tomu je následná péče intenzivnější a kratší. - Pojem „následná péče“ se z určitého pohledu kryje s pojmem „doléčování,“  užívá se však i pro péči  poskytovanou po jakémkoliv dosažení abstinence (detoxifikace, spontánní abstinování). 

 è  AT ordinace, doléčování

Návyk, návykové užívání 

Návykem na drogu nebo alkohol se rozumí opakované užívání psychoaktivní látky nebo látek v takovém množství, že uživatel se periodicky nebo chronmicky intoxikuje, pociťuje nutkání k opakovanému užívání, má velké obtíže při snaze o přerušení užívání nebo o jeho ovlivnění (např. snížení dávek, prodloužení časových intervalů) a projevuje snahu získat psychoaktivní látku téměř jakýmkoliv způsobem. Typicky se vyskytuje tolerance a často i odvykací stav.

Termín “návyk” může označovat dlouhodobé pravidelné i nepravidwelné užívání. Poukazuje též na škodlivý vliv užívání dané látky pro jedince i společnost.  Je široce  používán veřejností i odborníky, i když nejde o diagnostický termín v oravém slova smyslu a již se neobjevuje v diagnostických manuálech. WHO v r.1960 doporučila výraz  závislost, která může dosahovat různého stupně závažnosti.   

návykové látky

Látky s vlastnostmi, které povzbuzují návykové nebo pravidelné užívání. Běžné synonymum rovněž pro látky, které mají schopnost vyvolávat závislost.

è  potenciál pro závislost 

NGO,  Nestátní organizace (Non governmental organisation)

Organizace nezávislá na státní správě, operující v širokém poli zdravotně-sociálních služeb. Protože jde většinou o neziskové organizace, mohou být NGO financována státem, veřejnými institucemi, případně soukromými dárci. NGO mají často  mezioborový tým složený nejen z placených zaměstnanců, ale i z dobrovolníků,  a tradičně vždy poskytovaly služby v těch oblastech, kde bylo obtížné sehnat prostředky na plně placené a plně profesionální týmy. NGO jsou rovněž pružnější než „státní“ organizace, rychleji odpovídají na potřeby veřejnosti a příslušné klientely  a  často  jsou průkopníky nových forem a směrů služeb.  V ČR se NGO rychle rozvíjely od počátku 90.let i v oblasti  drogových závislostí a příslušných služeb (SANANIM 1990, DROP-IN a FILIA 1991).  V současné době dominují v provozování terénních programů, kontaktních center, terapeutických komunit a doléčovacích programů.  Právní formou  NGO v ČR  je především občanské sdružení, dále nadace či nadační fond,  a od r.1997 též obecně prospěšná společnost.

 è A.N.O., DROP-IN, FILIA, SANANIM, Podané Ruce

Neuroadaptace, neuroadaptační mechanismy

Adaptace centrálního nervového systému na opakovanou aplikaci psychoaktivní látky (drogy) vedoucí ke zvýšení tolerance a někdy také k odvykacímu syndromu, který nastává po přerušení užívání látky. Neuroadaptace může dosahovat různého stupně, určovaného především četností užívání a množstvím užívané látky, ale také individuálními rozdíly v metabolizaci konkrétní drogy. Účinky neuroadaptace mohou být silně ovlivněny tím, jak osoba o svém stavu uvažuje (kognitivními procesy), a podmíněnými reakcemi na narážky související s užíváním drog. Termín byl použit v Memorandu WHO (Edvards a kol., 1982) pro jeden z hlavních procesů tvořících základ syndromu závislosti na droze.

Neuróza

Funkční duševní porucha, obtíže, kterými trpí neurotik mohou být subjektivně vnímané jako velmi nepříjemné, není však závažněji postižena schopnost správně vnímat a interpretovat realitu. Současná klasifikace duševních chorob užívá termín neurotická porucha jako nadřazený pro větší skupinu chorob, pro které jsou charakteristické symptomy jako úzkost, fobie, obsese a kompulze, poruchy spánku, obavy z budoucnosti, psychická únava, podrážděnost, deprese. Hojně se vyskytují i tělesné obtíže:pocity horka a chladu, bušení srdce, bolesti hlavy, kolapsy, třesy atd. Z hlediska závislostí je významné, že neurotici často zneužívají léky ze skupiny anxiolytik, mnohdy s vědomím lékaře.

Nikotin

Alkaloid, který je hlavní psychoaktivní látkou tabáku. Má jak stimulační, tak subjektivně uvolňující účinek. U některých osob zvyšuje bdělost a kapacitu zaměření pozornosti. U jiných snižuje úzkost a pohotovost k podráždění (irritabilitu), také snižuje chuť k jídlu. Dlouhodobé užívání nikotinu se stává kompulzivní. Odvykací  syndrom se projevuje dysforií, depresemi, nespavostí, bušením srdce, podrážděností, zhoršením koncentrace, úzkostí.   

Nikotin je užíván formou vdechovaného tabákového kouře, ve formě tabáku, který není možné kouřit (jako je žvýkací tabák), šňupáním, v nikotinových žvýkačkách nebo nikotinových náplastech aplikovaných na kůži. Tabákové výrobky obsahují kromě nikotinu mnoho dalších složek. Dlouhodobé užívání tabákových výrobků může způsobit nádory plic, dutiny ústní, hrtanu a  močových cest, srdeční onemocnění, chronickou bronchitidu nebo rozedmu plic a jiné somatické poruchy.

è  tabák

Obranné mechanismy (defence mechanisms)

Mechanismy, které slouží k uchování integrace osobnosti či psychické rovnovány, tj. odstranění úzkosti, která je reakcí na selhání či  neúspěch. Mezi obranné mechanismy patří: 1.vytěsnění - týká se situací, v nichž měl člověk pocity úzkosti, viny, studu a v nichž selhal – a znamená vytlačení těchto nepříjemných pocitů do nevědomí, 2.obrácení agrese vůči sobě samému – nemůže-li se agrese obrátit navenek, obrací se dovnitř, 3.projekce - proces, v němž člověk, aby se uchránil od úzkosti, připisuje svému sociálnímu okolí nebo jiným jedincům vlastní potlačované pocity a myšlenky, 4.regrese -  sestup na vývojově nižší stupeň psychické činnosti v obtížných situacích, typickými příznaky je plačtivost, hledání ochrany, 5.kompenzace - je-li cíl nedosažitelný, stanoví si jedinec náhradní cíl, někdy s neúplným uspokojením, 6.racionalizace – sekundární ospravedlnění způsobů chování falešnými motivy, 7.štěpení –  tendence  černobílému vnímání a hodnocení, 8.identifikace –  ztotožnění s agresorem, 9.odčiňování –  reakce na vlastní agresivitu uskutečňováním opačných činů, 10.psychosomatické obrany – nepřijatelná emoce je vyjádřena somatickým příznakem (př.vztek-žaludeční vřed)

Obsedantní poruchy

Poruchy myšlení, kdy hlavním steskem nemocných jsou myšlenky, které se jim vnucují do mysli proti jejich vůli a nedají se potlačit. Pacient si je vědom, že vznikají v jeho mysli a pokouší se je neúspěšně ignorovat a neutralizovat. Celý proces doprovází úzkost, která zesiluje, když se pacient pokouší myšlenky zapudit. Porucha patří do okruhu neurotických obtíží.

odklon, odklonění

Program léčení, převýchovy nebo sociální intervence nařízený soudem (soudní odklonění) místo trestu u pachatelů různých trestných činů, např.  řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiných drog,  prodej nebo držení drogy apod.  Klienti  jsou přiděleni do odkloňovacího programu v místě stíhání. Soudní projednávání případu je na dobu odkloňovacího programu přerušeno, při úspěšném dokončení programu se ukončuje i soudní projednávání. V některých zemích je možné odklonění již z vyšetřovací vazby, pokud je vliv návykové látky zcela zřetelný. Do současné trestně-právní legislativy v ČR se dostává pojem „odklon od trestního řízení“ - v širším slova smyslu zahrnuje alternativní způsoby řešení trestních věcí a ukládání tzv. alternativních trestů, např. trest obecně prospěšných prací( platí u trestných činů, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřesahuje pět let). K uplatnění alternativ v justici napomáhá Probační a mediační služba.

 è alternativní léčba, probační dohled

Odpor (resistance)

Klinický pojem, který byl původně rozpoznán v psychoanalytické léčbě a byl původně chápán jako pacientův vzdor proti vybavování vzpomínek a volné asociaci. V psychoanalýze byl původně odpor považován za překážku další práce a jako takový byl překonáván interpretacemi a jinými zásahy analytika. Postupně začal být chápán jako cenný a nezbytný jev, který přináší do terapie materiál velkého významu. V současnosti pojem zahrnuje vše, co brání postupu a cílům léčby a vychází z pacienta. Je vyjádřením obranných mechanismů, které jsou nezbytnou součástí reakcí klienta v každé terapii. Forma odporu a kontext jeho vzniku slouží jako zdroj užitečných informací. Lze rozlišit různé formy a zdroje odporu. 

è obranné mechanismy

Odmítání – technika odmítání

Způsob chování, které se učí v primární prevenci a v rámci prevence relapsu. Jeho účelem je společensky adekvátní vyhnutí se droze ve chvíli, když ji někdo nabízí. Metody: rozpoznání rizikových situací a včasné vyhnutí  se  jim, rychlá odmítnutí (technika nevidím, neslyším čili ignorování nabídky, nebo odmítnutí gestem nebo prostým slovem „Ne“, nebo „Nechci“ ), zdvořilá odmítnutí (s vysvětlením,  nabídnutím  lepší možnosti, převedením řeči jinam, odmítnutí s odložením), důrazná odmítnutí (asertivní technika porouchané gramofonové desky či odmítnutí protiútokem, kdy  dotyčného upozorníme na náš nesouhlas s jeho chováním , případně nabídneme radu) a tzv.královská odmítnutí, kdy  vyjádříme svůj jednoznačný postoj k droze a nabídneme k získání stejného postoje druhému pomoc.

Odvykací syndrom, odvykací stav (withdrawal syndrome)

Soubor různě závažných a různě kombinovaných příznaků, které se objevují  po   vysazení nebo snížení dávek psychoaktivní látky (drogy), která byla užívána opakovaně, dlouhodobě a/nebo ve vysokých dávkách. Příznaky odvykacího stavu  nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním nebo jinou duševní poruchou. Přítomnost odvykacího syndromu je jedním z kritérií pro diagnózu závislosti.  Odvykací syndrom se u různých látek liší,  velmi zjednodušeně lze ale říci, že řada příznaků  má opačný charakter než účinek dané látky. Např. o opioidech je známo, že působí protikřečově (při odvykacích obtížích jsou přítomny křeče), že mírní bolesti (odvykací stav je spojen s bolestivými příznaky), že působí tlumivě (při odvykacím stavu dochází k nespavosti a podrážděnosti), že vyvolávají euforii (v odvykacím stavu trpí postižení rozladami) atd. Toto pravidlo ovšem neplatí absolutně a řadu příznaků není možné si odvodit.

Ochranná léčba

Ochranná léčba je v českém trestním systému jedním z institutů ochranného opatření. Je možné ji uložit vedle trestu nebo při upuštění od potrestání. Ochranné léčení podle § 72 tr. z. může být uloženo formou ambulantní nebo ústavní a dodatečně může byt změněno, a to jak z ambulantního na ústavní, tak i naopak. Ústavní ochrannou protitoxikomanickou léčbu je možné vykonávat i během výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale pouze v několika věznicích. Mimo vězeňská zařízení existují při nástupu na ústavní ochrannou léčbu velmi dlouhé čekací doby (není výjimkou i několik let). Ambulantní ochranná protitoxikomanická léčba může být vykonávána de facto ve všech zařízeních, které poskytují ambulantní léčbu. Největší příčinnou velmi malé efektivnosti ochranného léčení mimo již zmíněných čekacích dob je malá motivace klientů a to, že s klienty ochrannou léčbu nikdo nepředjedná a nepřipravuje je na její nástup.

Omamná látka, Narkotikum

Chemická látka navozující útlum, poruchu vědomí a necitlivost k bolesti (analgesii). Tento termín se většinou požívá pro opiáty a opioidy. V běžné řeči a v právní terminologii některých zemí je často nepřesně používán a označují se jím všechny  ilegální drogy, bez ohledu na jejich farmakologické vlastnosti. Například zákony o kontrole narkotik v Kanadě, USA a několika dalších zemích zahrnují kokain a cannabinoidy, stejně jako opioidy. V ČR zákon hovoří o „omamných a psychotropních látkách“ (OPL). Tento termín je také přijatý Jednotnou úmluvou OSN o narkoticích - „Single Convention on Narcotic Drugs“ z r. 1961

 è cannabis, opium

opakovací léčba

Jedná se o opakovaný pobyt v léčebném programu, který klient předtím absolvoval. Obvykle trvá jeden týden. Je přínosný jednak pro klienta samotného (v prostředí, kde absolvoval svoji základní léčbu, může zhodnotit své dosavadní zkušenosti, což posiluje jeho abstinenci), jednak pro klienty, kteří se v daném programu  aktuálně léčí (mohou korigovat své představy o tom, co život mimo léčebnu obnáší a s jakými problémy se pravděpodobně budou sami potýkat, zároveň jsou konfrontováni se skutečností, že dokončení léčby je možné). Opakovací léčba je jednou z forem následné péče. Opakovací léčba má své limity dané nemožností pravidelného kontaktu s klientem a její nevýhodou je nedostupnost kontinuální podpory pro klienty v praktických otázkách každodenního života.“

è následná péče

Opiát

Generický název užívaný pro alkaloidy z rostlin máku (Papaver somniferum) se schopností navodit analgesii, euforii a ve větších dávkách stupor až kóma a respirační depresi. Termín opiát nezahrnuje syntetické opioidy, jakými jsou heroin nebo metadon.

Opioid

Generický název užívaný pro alkaloidy z rostliny máku (Papaver somniferum), jejich syntetická analoga a látky produkované v lidském těle, které interagují se stejnými  specifickými receptory v CNS i jinde v těle, se schopností tlumit bolest a vyvolávat pocit pohody – euforii. Alkaloidy opia a jejich syntetická analoga způsobují ve vyšších dávkách také stupor (útlum vědomí) až koma (bezvědomí) a respirační depresi (útlum dechu).

Alkaloidy opia a jejich semi-syntetické deriváty zahrnují morfin, diacetylmorfin (diamorfin, heroin), hydromorfin, kodein a oxykodon. Syntetické opioidy zahrnují levorfanol, propoxyfen, fentanyl, metadon, pethidin (Dolsin, mephedrin), smíšený agonista/antagonista penthazocin a částečný agonista buprenorfin (Temgesic). Přirozeně v těle se vyskytující látky s působící na opioidních receptorech zahrnují endorfiny a enkefaliny.

Nejběžněji užívané opioidy (jako je morfin, heroin, hydromorfin, metadon a pethidin – Dolsin) se váží přednostně na mν–receptory, vyvolávají analgesii, změny nálady (euforii, která se může změnit v apatii až dysforii), útlum dechu, ospalost, psychomotorický útlum, setřenou výslovnost, zhoršení koncentrace a paměti, narušení schopnosti úsudku.

Po určité době vyvolávají opioidy toleranci a neuroadaptační změny, které jsou zodpovědné za následnou reakci předrážděnosti po odnětí drogy. Odvykací syndrom (syndrom z odnětí, abstinenční syndrom) zahrnuje craving – bažení po droze, zvýšenou úzkost, dysforii, zívání, pocení, zvýšenou sekreci z nosu, slzení, nespavost, pocity na zvracení nebo zvracení, průjem, křeče v břiše, svalové bolesti a horečku (s třesavkou).

Opium

Surová směs se získává vysoušením šťávy, která pomalu vytéká po naříznutí zrajících makovic rostliny máku (Papaver somiferum) a na vzduchu tuhne. Šťáva obsahuje velké množství důležitých alkaloidů jako jsou morfin, kodein nebo papaverin. Pro lékařské účely je toto surové opium dále vysoušeno při 60 °C, rozemleto a kvantitativní rozbor potvrdí jestli obsahuje alespoň 10 hmotnostních procent morfia. Pro jiné než lékařské účely, ke kouření nebo k požití, se nezpracované opium po několik hodin vaří ve vodě, scedí se, aby se odstranily nerozpustné části, a po té, vysušeno do formy lepkavé pasty, je považováno za připravené opium. Takto připravené opium se kouří v dýmkách, spalování je nedokonalé a více než polovina původního materiálu ulpí na stěnách dýmky jako černý, suchý, drobivý zbytek nazývaný „dross opium“ – odpadní opium (smetí z opia). Pro lékařské užití je opium výchozí látkou, ze které jsou extrakcí a čištěním získávány morfin, kodein a ostatní alkaloidy. Heroin je semi-syntetickým derivátem opia. Pěstování a doprava rostliny máku, stejně tak jako výroba drogy z její šťávy, je kontrolována mezinárodními zákony i vnitřními zákony mnoha zemí. Značné množství opia se stále užívá v některých oblastech Asie. Je prokázáno, že na místech, kde proběhly pokusy pomocí různých programů vymýtit užívání opia, bylo rychle nahrazeno opioidy vhodnějšími k injekčnímu užití, jako je heroin, což vyústilo ve zvýšení přenosu HIV a hepatitid. Zatímco užívání opia v industriálních zemích zůstává nízké, existují zprávy o jeho užívaní přistěhovalci ze zemí, kde se užívá tradičně. V některých zemích se poukazovalo na to, že v poslední době vzrostl počet jiných než tradičních uživatelů opia.

 è omamná látka,  opioid, opiát

Osobnost (personality)

Laický termín označující významného člověka nebo psychologický termín vyjadřující relativní stálost, integritu a jedinečnost duševních struktur jedince.  Po literární a filosofické fázi  a fázi zabývající se hlavně psychopatologií nastala dle Cattella kvantitativní a experimentální fáze, kdy se vědci snažili popsat obecnou strukturu s kvantifikací jednotlivých faktorů a možností každého jedince tímto způsobem vystihnout. Hlavními teoriemi osobnosti jsou teorie psychoanalytická (S. Freud), analytická (C. G. Jung), individuální (A. Adler), interpersonální (K. Horneyová, H. S. Sullivan), psychosociální (E. Fromm, E. Erikson), Dollardova a Millerova teorie učení, rysová a faktorová  teorie (R. B. Cattell, teorie pole (K . Lewin) a, systematický eklekticismus (G. W. Allport). V současné době zažíváme v ČR renesanci směrů vycházející z fenomenologie a existencialismu ( S. Kierkegaarda, M. Buber, K. Jaspers, M. Heidegger, J. P. Sartre, A. Camus, E. Husserl),  které pohlíží na osobnost ze vztažného rámce subjektivního vnímání pole jehož jádrem je tzv. self-concept. Dále je to teorie „já“ (C. R. Rogers), která nahlíží osobnost jako proces s potřebou svobody ke svému vývoji a volby zvolit si kterýkoli směr  a který se velmi dobře uplatňuje v psychologickém poradenství. Holistická teorie zdůrazňuje psychosomatickou jednotu s jedinečností a hierarchickou strukturou lidských potřeb (K. Goldstein a A. Maslow). Logoterapie (V. E. Frankl) vychází z představy trojdimenzionální lidské povahy (fyziologická, psychologická a noologická s ústředním pojmem „vůle ke smyslu“ ) a zdůrazňuje její třetí duchovní dimenzi.

Ottawská charta (Ottawa charter)

„Charter for Action“ – dohoda o aktivitách, které by měly vést k dosažení „Zdraví pro všechny do roku 2000“, sestavená na 1. Mezinárodní konferenci o podpoře zdraví, která proběhla v Ottawě v Kanadě. Je popisována jako „odezva na celosvětově vzrůstající očekávaní nových aktivit v oblasti veřejného zdraví – Public Health“. Definuje podporu zdraví jako podporu tělesné, duševní i sociální pohody, ne pouze jako odstranění nemocí. Postuluje nezbytné předpoklady pro zachování zdraví, které  podle ní zahrnují: mír, přístřeší, vzdělání, jídlo, finanční příjem, stabilní ekosystém, trvale udržitelné zdroje, sociální spravedlnost a obyčejné právo na slušnost. Program aktivit pokrývá potřebu „zdravé veřejné politiky“,  potřebu vytvoření zdraví podporujících životních podmínek a volání po mezinárodních závazcích k aktivitě v tomto směru,  posílení občanských aktivit, rozvíjení občanských dovedností  a přeorientování zdravotních služeb na podporu zdraví.

 è Jakartská deklarace

Oxid dusný, „Rajský plyn“

Plyn, který má četná využití v lékařství a zubní péči, zejména jako anestetikum a pro snadný úvod do narkózy. Inhalování tohoto plynu za jiným než lékařským účelem je staré téměř 200 let. Při takovém použití je typicky vdechován vysoce koncentrovaný po krátkou dobu jednoho až čtyřech vdechů. Může být vdechován z balónků, které se předtím naplní z  tlakové nádoby nebo přímo z malých bombiček  používaných k pohonu šlehačů. Účinek je nejsilnější mezi 15. a 30. vteřinami po vdechnutí, „povznesený“ pocit  trvá 2 až 3 minuty a subjektivně zcela mizí do pěti minut. Na rozdíl od inhalace různých těkavých látek by oxid dusný neměl způsobit výraznější útlum dechu a srdeční činnosti, případně bezvědomí s rizikem udušení - což je při užití těkavých látek poměrně časté. Ukazuje se, že existují dlouhodobé účinky chronického užívání oxidu dusného, zahrnující nervové poškození a poruchu tvorby krvinek, zřejmě v souvislosti s přítomným deficitem vitaminu B12. Dlouhodobější inhalace této drogy zhoršuje psychomotorické funkce, kognitivní funkce, učení a paměť. Výzkumy poukazují na to, že dokonce i inhalování po krátký časový úsek může způsobit krátkodobé narušení psychomotorické výkonnosti, učení a paměti, ačkoliv důležitost těchto nálezů z dlouhodobého hlediska je nejistá.

 è inhalace

Příslušenství, Paraphernalia

Termín označuje vybavení používané při přípravě nebo aplikaci určité drogy. Mimo předmětů zmíněných v hesle injekční uživatelé drog patří mezi typická paraphernalia např. dýmky, šlukovky, dlouhé cigaretové papírky, kovové trubičky, alobal. fólie a mnoho dalších. V některých zemích je obchod s takovým vybavením nebo jeho vlastnictví podle zákonného ustanovení zvláštním přestupkem (např. vodní dýmka). Slangově „nádobíčko.“

 è injekční uživání

Paranoidní syndrom

Jeho základní charakteristikou je vztahovačnost. Postižený si interpretuje realitu způsobem, který vede k pocitu ohrožení a křivdy. Časté jsou pocity pronásledování. Syndrom je málo specifický, je součástí klinického obrazu mnoha chorob, častý je při abusu psychostimulancií (kokain, amfetamin, pervitin) Porucha je významná zvláště tehdy, má-li psychotickou hloubku, kdy pocit ohrožení může vést k agresivnímu chování a útokům vůči okolí. Ve slangu uživatelů drog se často používá termín „stíha“.

è  pervitin

Partnerská terapie

Forma speciální psychoterapie, která se zaměřuje na partnerskou dvojici a její problémy. Jejím cílem je pomoci partnerské dvojici zvládnout závažné konflikty a krizové situace, dosáhnout vzájemného souladu při uspokojování potřeb obou partnerů. Postupy partnerské terapie mohou mít prvky rodinné terapie i individuální terapie. Z hlediska rodinné terapie se pár jeví jako systém, z  hlediska individuální terapie jako interakční společenství dvou lidí. Existují různé koncepce partnerské terapie, které se mezi sebou liší v tom, jak chápou podstatné příčiny a patogenezi partnerských obtíží a jaké metodické postupy v léčení používají. V současné době patří k nejvlivnějším koncepcím přístup dynamický, behaviorální, humanistický, komunikační, transakční, racionální a systémový. Různé teoretické přístupy mají společný předpoklad, že každé partnerství má za základ vědomou nebo nevědomou dohodu, která určuje to, co má kdo ve vztahu vykonávat, jaká očekávání má splňovat a jak za to bude odměněn. Ve všech případech také platí, že terapeut nesmí vytvořit koalici s jedním z partnerů. Podle jednotlivých případů se musí rozlišovat, zda bude považováno za terapeutický úspěch pokračování partnerství nebo rozchod.

è psychoterapie, rodinná terapie

Pasivní kouření

Vdechování tabákového nebo konopného kouře jinak než aktivním kouřením se nazývá „pasivní“ nebo „nedobrovolné“ kouření a tento kouř je označován jako tabákový kouř v prostředí. Dvěma zdroji tohoto kouře v prostředí jsou jednak kouř vycházející do vzduchu přímo z hořícího tabáku mezi jednotlivými potaženími (šluky) a za druhé kouř vydechovaný kuřáky. Přímý kouř z cigarety tvoří hlavní složkou kouře v prostředí a obsahuje mnohem vyšší koncentraci nikotinu, amoniaku, benzenu, kysličníku uhelnatého a různých karcinogenů než kouř vydechovaný. Značné množství výzkumů nyní dokazuje, že pasivní kouření průkazně ohrožuje zdraví. Ve vzrůstajícím počtu zemí je uzákoněn zákaz kouření na veřejných prostranstvích, pracovištích a místech zábavy, např. v restauracích.

è nikotin, tabák

patologické hráčství

V MSN-10 diagnostická jednotka z okruhu návykových a impulzivních poruch. Běžně, ale s odbornými výhradami, ztotožňována s pojmem gambling. Má následující charakteristiky:

1) Časté opakované epizody hráčství dominují v životě na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků.

2) Postižení popisují intenzívní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout, spolu se zaujetím myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí.

3) Trvale se opakující hráčství, které pokračuje a často i vzrůstá přes nepříznivé sociální důsledky, jako je zchudnutí, narušené rodinné vztahy a rozkol osobního života.

è  gambling

PCP – Fenylcyklidin, „andělský prach“

Psychoaktivní látka s účinky  na CNS,  s budivými, bolest tlumícími a halucinogenními účinky.  Tato látka byla zavedena do klinické medicíny jako disociativní anestetikum,  ale její užívání bylo zakázáno kvůli častému výskytu syndromu sestávajícího se ze ztráty orientace, neklidu a zmatenosti.  PCP lze relativně levně a jednoduše vyrobit a od sedmdesátých let se užívá jako nepovolená droga. Látky s podobnými účinky jsou dexoxadrol a ketamin. Při  nepovoleném užívání se PCP bere orálně, intravenózně, nebo se šňupe, nejčastěji se však kouří. Obvyklá dávka je 5-15 mg. Účinky se začnou projevovat přibližně 5minut po užití a vrcholí po 30 minutách. Na začátku nastupuje euforie, pocit tepla, brnění, vznášení se a „klidné izolace/odloučení“.  Mohou se vyskytnout sluchové a vizuální halucinace, nebo změněné vnímání těla, zkreslené vnímání času a prostoru, „klam, blud“  a rozpad myšlení. Přidružené neurologické a fyziologické reakce souvisí s dávkováním a zahrnují zvýšení krevního tlaku,  grimasování,  zvýšení potivosti,  hypotermie, kóma, rozšířené nereagující zřítelnice, snížená citlivost vnímání bolesti, svalová ztuhlost atd. Účinky PCP trvají zpravidla 4-6 hodin, ale někdy trvá i  několik dní a déle, než některé z nich zcela vymizí.  Během „dojezdu“ se může vyskytnout sebedestrukční  nebo násilné jednání. Byly zaznamenány poruchy vnímání, delirium a poruchy nálad, způsobené PCP. Stejně jako v případě halucinogenů není prokázáno, zda jsou takové poruchy způsobeny účinkem drogy, nebo zda jde o pre-existující  zranitelnost či dispozici.

peer  programy

Metoda primární prevence, založená na využívání  osob stejného věku (při peer programech v ČR obvykle o několik let starší vrstevníci), případně stejného zázemí ke vzdělávání či jinému ovlivnění cílové skupiny.  Např. výběr člena vrstevnické skupiny ve škole,  který je vyškolen, aby předával protidrogové informace svým kamarádům nebo využívání aktivních uživatelů drog k vzdělávání ostatních uživatelů v tom, jak omezit nebo snížit užívání drog, příp. jak je užívat bezpečněji.  K výběru těchto „peerů“ se používají různé metody, většinou ale výběr odpovídá oceňování/mínění všech členů příslušné „peer“ skupiny.  „Peeři“  pracují tak, že posilují  „zdravé“  normy, mínění a chování uvnitř vlastní vrstevnické/peer skupiny a odmítají ty „nezdravé“.

è  primární prevence

Pervitin, metamfetamin  

N-methyl amfetamin, látka ze skupiny amfetaminů. U nás nejrozšířenější, nejvíce užívaná stimulační droga, označovaná běžně jako pervitin (slangově piko, peří, perník, péčko). Téměř vždy také u nás vyrobená domácími „vařiči“ z léků (většinou volně prodejných, proti nachlazení) obsahujících pseudoefedrin (např. Nurofen  Stopgrip, Modafen, Disophrol, Rinopront, dříve Solutan), nebo  ve velkém z efedrinu.  Prodává se ve formě bílého prášku, někdy mírně dohněda nebo růžova zbarveného příměsí jódu použitého při výrobě.  V ČR je obvykle distribuován v podobě „psaníček“ – prášek je zabalen do obdélníčku poskládaného papíru. Obvyklá dávka je 100 mg, účinky a rizika – viz amfetamin. V poslední době je metamfetamin hojně vyráběn a užíván i v jiných zemích, např. v USA jako „Ice“ nebo Holandsku pod obecným označením „Speed“.

Tak jako v zahraničí jiné „spídy- speeds“ – amfetaminy, může být mimo jiné užíván jako párty droga (většinou šňupáním) namísto tablet Extáze, které jsou většinou dražší a účinkují kratší dobu; může být také podobně přidáván do u nás vyrobených tablet Extáze. Na rozdíl od Extáze jde však jednoznačně o drogu s mnohem vyšším potenciálem ke vzniku závislosti. Při chronickém užívání je většinou aplikován nitrožilně, závislý postupně opouští vzorce užívání obvyklé na house-parties.

è  amfetaminy, MDMA, stimulancia

Peyotl (peyote)

Nařezané a usušené plátky (buttons) z různých druhů kaktusů (Lophophora williamsii, Anhalonium lewinii) s halucinogenním účinkem. Peyotl pochází z chihuahanské pouště, hlavně z její části Rio Grande Valley v jižním Texasu a směrem na jih až ke státu San Luis Potosi v Mexiku.  Psychoaktivní látkou peyotlu je mezkalin, obvyklá dávka je 300 - 500 mg, účinky trvají 8-9 hodin. V některých státech U.S.A. je užívání peyotlu legální a je legitimní součástí náboženských obřadů Native American Church. Jsou to právě kaktusové pupeny, se kterými je možné se v největší míře setkat na černém drogovém trhu.

pilotní studie

Pokusné ověření  metody výzkumu nebo intervence (příp. obojího),  které se probíhá před začátkem celé studie na malé části předpokládaného vzorku,  aby došlo k vyzkoušení přiměřenosti navrhovaných postupů.

Podané ruce

Občanské sdružení Podané ruce (dále jen SPR) -  dříve Nadace Podané ruce – jedna z nejstarších a největších NGO v ČR v oblasti prevence a léčby závislostí (založena v r.1992).  V současnosti SPR působí ve čtyřech krajích České republiky a provozuje 14 samostatných zařízení: terapeutická  komunita, AT ordinace, denní stacionář, doléčovací centrum, 5 kontaktních center (čtyři z nich provozují program terénní práce), samostatný terénní program v Brně a   programy práce ve vězeňství. SPR vyvíjí činnost také v oblasti primární prevence a vzdělávání. 

Polymorfní užívání (zneužívání) - viz  Současné užívání několika drog

Popření (denial)

Patří mezi obranné mechanismy. Popření spočívá v odmítání zjevných skutečností o sobě nebo o druhých lidech. Cílem je vyhnout se konfrontaci s nepřijatelnou realitou. Může jít o vědomou obranu (racionalizace) nebo o obranu nevědomou (vytěsnění) Rodiče například dlouhou dobu nevidí jednoznačné projevy závislosti u svého dítěte nebo alkoholik popírá evidentní obtíže spojené s nadměrnou konzumací alkoholu.

è  obranné mechanismy

 

poptávka (demand)

Ekonomický termín, který charakterizuje trh pro jednotlivé produkty. V termínu se počítá s potenciálními zákazníky a jejich potřebami a kapacitou  opatřit si tento produkt. V souvislosti s nelegálními drogami je pojem „poptávka“ běžněji používán v širším smyslu, na úrovni zájmu o užití nelegální drogy v konkrétní společnosti či komunitě, nejenom ve smyslu nákupu. V ekonomickém smyslu trh nelegálních drog má některé důležité podobnosti s trhem legálních produktů. Například ceny jsou značně ovlivněny poměrem nabídky (supply)   a poptávky. Převis nabídky Nízká dodávka se důsledně vztahuje k poptávce vyššími cenami a naopak.

 è DDR, snižování nabídky, snižování poptávky

Poradenství (counselling)

Činnost (často týmová) zaměřená na řešení problémů klienta a zároveň zaměřená na zvýšení kompetence klienta tyto problémy řešit. Realizuje se hlavně formou poskytování informací a vedení klienta k tomu, aby dokázal zhodnotit vlastní situaci a dosáhnul vlastního rozhodnutí.  Poradenství se může týkat řady oblastí, např. pracovní, sociální, právní, rodinné, partnerské, pedagogicko-psychologické. V oblasti léčby drogových závislostí jde zejména o zprostředkování informací o léčbě a léčebných zařízeních, servis pro osoby blízké (rodinní příslušníci, partneři), pro pedagogy atd. Poradenství je nezbytnou součástí všech ambulantních a rezidenčních typů léčby.

Specifické formy poradenství představuje například kontaktní poradenství, obvykle jednorázové nebo příležitostné, prováděné jako součást  kontaktní práce.  Pojem „strukturované poradenství“  (často poradenství v užším slova smyslu) označuje intenzivní interpersonální proces, pomáhající  klientům, aby efektivněji jednali a dosahovali svých cílů.   Poradce a klient se pravidelně setkávají, pracují podle určitého dohodnutého, ale flexibilního plánu, hodnotí dosažený pokrok a často uzavírají na počátku kontrakt o podmínkách a cílech poradenského procesu. Příkladem strukturovaného poradenství v oblasti drogových závislostí je   motivační trénink.  Na rozdíl od psychoterapie si strukturované poradenství neklade za cíl změnu psychologických vlastností nebo osobnosti klienta a jeho provádění nevyžaduje psychoterapeutickou erudici (vzdělání a výcvik). 

è  kontaktní práce, motivační trénink, psychoterapie

Poruchy chování (behavioral disturbances)

Můžeme je rozdělit podle věku na 2 hlavní kategorie. Mohou se vyskytovat jednak v dětství, kam patří zvláště poruchy chování a pozornosti, v užším slova smyslu se jedná o hyperkinetickou poruchu. Je charakterizovaná ranným začátkem, obyčejně v prvních 5 letech života. Hlavními symptomem je neschopnost vytrvat u jedné činnosti, děti přecházejí od jedné činnosti k druhé, ztrácejí pozornost v jednom úkolu a jejich pozornost se obrací na úkol jiný. Porucha vede obyčejně ke značným problémům v průběhu výukového procesu, lékem volby jsou psychostimulancia, která děti paradoxně zklidní a umožní jim se soustředit na jeden úkol. Riziko vzniku závislosti je malé. V dospělosti se poruchy chování projevují jednak jako poruchy osobnosti kdy se jedná o hluboce zakořeněné vzorce chování které se objevují jako stereotypní odpověď na široký rozsah osobních a sociálních situací a jsou výrazně odchylné od způsobů běžných v dané kultuře. Mohou se objevovat jako vývojové stavy, nebo získané poruchy jako následek těžkých stresových událostí, nebo následek psychiatrických poruch. Ve starších učebnicích jsou poruchy osobnosti shrnuty pod pojmem psychopatie. Mezi poruchy chování v širším smyslu řadíme i poruchy příjmu potravy a jiné impulsivní poruchy jako patologické hráčství nebo dipsománii – recidivující impulsivní opíjení se bez přítomnosti závislosti. Abusus psychotropních látek může vyvolat zvýšení nebo snížení tempa chování, podle toho, zda jde o stimulující nebo tlumivé látky. Dlouhodobý abusus OPL vede také k osobnostním poruchám podobně jako jiná psychiatrická onemocnění.

Poruchy osobnosti (personality disorders)

Porucha osobnosti je vážné narušení psychického vývoje v rámci sociálních zkušeností jedince. Poruchy osobností zahrnují hluboce zakořeněné a přetrvávající vzorce chování projevující se jako neměnné odpovědi na široký rozsah osobních a sociálních situací. Představují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště utváří vztahy k druhým. Takové vzorce chování mají tendencí být stabilní a zahrnovat různé oblasti chování a psychologických projevů. Poruchy osobnosti se liší od změny osobnosti dobou a způsobem jejich vzniku. Jsou to vývojové stavy, které se objevují v dětství nebo dospívání a pokračují do dospělosti. MKN 10 rozlišuje následující poruchy osobnosti (F60.0-9): paranoidní, schizoidní, disociální, emočně nestabilní s podtypy impulzivní a hraniční, histriónská, anankastická, anxiózní (vyhýbavá), závislá, specifické poruchy (narcistická a další) a poruchy osobnosti nespecifikované. DSM IV rozděluje poruchy osobnosti do 3 základních skupin: podivíni a lidé excentričtí (porucha paranoidní, schizoidní a schizotypální), lidé dramatičtí, emoční a proměnliví (poruchy antisociální, hraniční, histriónské a narcistické) a lidé úzkostní a ustrašení (poruchy vyhýbavé, závislé a trpící obsedantně-kompulzivní poruchou). Poruchy osobnosti se také dělí podle hloubky poškození a věku, ve kterém vznikly. Mezi symptomy poruch osobnosti patří: afektivní labilita, úzkostnost, agresivita, iritabilita, nutkavost, kognitivní poruchy, poruchy chování, sebepoškozování, omezené (sebe)vyjadřování, sociální inhibice, podezíravost, potíže s vlastní identitou a intimitou. U drogově závislých se nejčastěji vyskytují hlubší typy osobnostních poruch - hraniční a narcistická, což znamená, že v individuálním psychickém vývoji těchto jedinců došlo k vážnému narušení v nejrannějších fázích. Pokud má být léčba závislých s poruchami osobnosti efektivní, je třeba se věnovat také léčbě této poruchy formou dlouhodobé intenzivní individuální psychoterapie.

è  hraniční osobnost

Poruchy příjmu potravy (eating disorders)

Do tohoto okruhu patří predevším mentální anorexie (chorobné nechutenství a hubnutí) a bulimie (chorobná hltavost, spojená s návykovým zvracením zhltnuté potravy a s hubnutím stejně jako při anorexii). Obě poruchy se vyskytují především (ale ne výlučně) u dívek a mladých žen, mužské případy jsou rovněž známy. Na obě poruchy lze i zemřít, pokud je zhubnutí extrémní a doprovázené celkovým zchátráním, snížením imunity a metabolickým rozvratem. Mentální anorexie je spojována s nepříjímáním vlastního těla a ženské sexuální role, částečně hrají roli i sociální tlaky (móda vyhublých modelek). Bulimie je uváděna do souvislosti s emoční neuspokojeností v rodině či v partnerském vztahu (nepříjetí, chlad, “hlad po lásce”). U obou poruch nepochybně hraje roli též  úloha jídla jako tzv. intermediárního objektu v rodinných vztazích a s tím související protest v dospívání, pocity viny a sebepoškozující tendence. Poruchy příjmu potravy patří k syndromům, které jsou typické pro hraniční poruchu osobnosti. Často se vyskytují mezi drogově závislými jako duální diagnóza, přičemž porucha se obvykle objevuje až poté, co závislost sama během léčby ustupuje do pozadí.  Závažnější případy vyžadují specifickou léčbu.        

è duální diagnóza

potenciál drogy pro závislost, riziko  závislosti

Rychlost a snadnost, s níž se při opakovaném užívání určité drogy rozvíjí závislost. Podílejí se na tom následující faktory:

§         atraktivita užití drogy (ve smyslu subjektivního přínosu pro uživatele), vlastnosti drogy způsobující požitek a schopnost drogy snižovat nepříjemné psychické stavy nebo jim zabraňovat,

§         rychlost účinku následující po užití drogy,

§         spolehlivost nebo jistota, že se tyto účinky po užití dostaví,

§         rychlost, se kterou se rozvine tolerance k droze,

§         rychlost, se kterou se objeví odvykací syndrom nebo „efekt zpětného nárazu“(rebound effects) následovaný po opakovaném užití a také rychlost vyloučení drogy z organismu.

potenciál drogy pro zneužívání, riziko zneužívání

Pravděpodobnost, že určitá droga bude zneužívána pro svou atraktivnost ve větší míře, než jaká je vymezená medicínsky a/nebo právně. V odhadu rizika (potenciálu) zneužívání drogy je důležitá řada faktorů,  např.rychlost a vlastnosti účinku drogy,  dosažitelnost drogy, snadnost aplikace, možné vzájemné působení s jinými  dostupnými psychoaktivními látkami, sociální status drogy a další.

Pro testování rizika (potenciálu pro) zneužívání byly vypracovány specifické postupy. Používají se v případech, kdy:  (a) určitá droga má podobný farmakologický profil jako jiná droga se známým rizikem zneužívání, (b) podle současných poznatků nelze riziko zneužívání vyloučit, (c) existují  epidemiologické důkazy výskytu zneužívání.

Potencování

K umocnění účinků drog může dojít, když se užije víc drog najednou. Předpokládá se, že některé kombinace drog nejen posilují jejich účinky, ale mohou také způsobovat specificky intensivní a výjimečné stavy. Také označováno jako posilující (synergický) účinek.  Např. užití heroinu po konzumaci alkoholu prudce zvyšuje riziko fatálního  předávkování, zejména je-li droga užita o samotě.  Specifické kombinace drog (např. heroin a pervitin, alkohol a benzodiazepiny) se užívají  právě pro specifický druh intoxikace.

Práva pacientů/klientů (rights of patients/clients)

Kodexy či charty práv pacientů a klientů obvykle zahrnují: (1) právo na rovný přístup ke službám bez ohledu na své osobní, socioekonomické či kulturní charakteristiky, (2) právo  na elementární lidskou důstojnost,  bezpečí a nedotknutelnost fyzickou, citovou,  hodnotovou i majetkovou, (3)  právo být přijímán jako autonomní a odpovědná bytost, (4) právo být   srozumitelným způsobem  informován  o terapeutickém procesu, jeho filosofii, metodách, rozsahu a trvání, podmínkách, zásadách a pravidlech, aby na ně mohl vědomě a dobrovolně přistoupit a kompetentně spolurozhodovat o své léčbě, (5) právo kdykoliv opustit léčbu na vlastní žádost, (6)  právo  podat stížnost a být informován o  postupu při uplatňování stížnosti, (7) právo se  rozhodnout, zda hodlá vstoupit do psychoterapie, a pokud ano, s kým, (8) právo být srozumitelným způsobem informován o své prognóze, šancích na úzdravu, předpokládaných a předvídatelných výsledcích terapeutického procesu, jeho rizicích a o tom, jak může sám tyto výsledky zlepšit nebo zhoršit.  V léčbě závislostí je důležité právo klienta na „bezdrogové“ prostředí. Práva pacientů či klientů mají své zakotvení v povinnostech a závazcích personálu včetně etického kodexu.    

è  etický kodex

Pracovní terapie (occupational therapy)

Pojem je používán pro pracovní aktivity v rámci strukturovaných léčebných nebo léčebně resocializačních programů. Cílem pracovní terapie je nácvik soběstačnosti, odpovědnosti, spolupráce  a pracovních návyků u jednotlivce, někdy s důrazem na tvořivost, jindy (zejména v terapeutických komunitách) s důrazem na podíl klienta na provozu a údržbě domu, hospodářství a okolního prostředí. Do rámce pracovní terapie nepatří rekvalifikace pro jiné povolání, práce s cílem výdělku pro klienta v chráněných dílnách nebo jiné pracovní aktivity směřující k většímu uplatnění klienta na trhu práce. 

è  chráněné dílny, rekvalifikace

pravidelné užívání (regular use)

Užívání určité drogy s předem danou minimální frekvencí.  Pro výzkumné účely se ve vyspělých zemích tato frekvence zpravidla stanovuje jako nejméně jednou v týdnu. Nicméně v mnoha komunitách, kde jsou  svátky, prázdniny nebo dny volna méně často, může být jako pravidelné užívání chápáno i užívání nejméně jednou měsíčně, nebo jednou za čtrnáct dní.

Pravidla léčby (rules of treatment)

Pravidla léčby, které platí zejména v rezidenčních léčebných programech, nabízejí klientům bezpečí, ochranu a základní orientaci. Příliš velké množství a nepřehlednost však působí pravý opak. K základním pravidlům léčby patří (1) neužívat drogy, alkohol ani jiné látky ovlivňující vědomí (mimo léky předepsané lékařem), nepřechovávat je a nemanipulovat s nimi v léčebném zařízení, (2) nedopouštět se násilí, (3) nezcizovat majetek zařízení, personálu  a ostatních klientů. Porušení základního pravidla znamená automaticky okamžité vyloučení z léčby (obvykle s tím, že klient může nastoupit znovu až po určité době). Prakticky všude nacházíme pravidlo o zákazu sexuálních vztahů mezi klienty, ne vždy se však řadí k základním pravidlům. O jeho porušení se diskutuje a hledají se různá východiska (např. terapeutické zpracování vztahu, zanechání vztahu nebo odchod jednoho z dvojice z léčby). Kromě toho si léčebné či léčebně-resocializační programy vytvářejí různé soubory pravidel „nižšího řádu,“ která vytvářejí normy chování v léčbě nebo k nimž se vztahuje bodovací systém.

 è režim

Prekurzor

Předstupeň konečného stadia chemické látky (drogy). Pojem  přímý (immediate) prekurzor se obvykle užívá pro prekurzor, který je posledním krokem ke konečné podobě výrobku (např. efedrin je prekurzorem při výrobě pervitinu.

Prevalence

V epidemiologii míra výskytu  konkrétního stavu/situace nebo nemoci obvykle vyjádřená v počtu případů na 10.000 lidí v dané populaci.  Prevalence užívání drog se dá velmi špatně odhadovat jen a na základě takových ukazatelů jako jsou třeba domovní prohlídky, nebo z lékařských a policejních záznamů. Zvláště obtížný je odhad prevalence v případě, že zkoumaný jev se v populaci vyskytuje zřídka. Je samozřejmě také těžké kontaktovat uživatele nepovolených drog tradičními metodami jako „ode dveří ke dveřím“ nebo telefonním dotazováním.  Efektivní je  monitorovat situaci ve skupinách se zvýšeným rizikem, jako jsou „děti ulice“ nebo vězni.

è  epidemiologie, incidence

Prevence (prevention)

Prevence (u alkoholu a drog) je v širším smyslu slova definována jako intervence určená k zamezení či snížení výskytu,  šíření a škodlivých účinků užívání  alkoholu a nealkoholových drog. Podle WHO se rozlišuje: (1) primární prevence, tj. předcházení užití u osob,  kteří dosud s drogou nejsou v kontaktu; obvykle ztotožňovaná s prevencí bez dalšího přívlastku, (2) sekundární prevence, tj. předcházení vzniku a rozvoje závislosti u  osob, které již drogu užívají; obvykle používána jako synonymum pro poradenství a léčení, (3) terciární prevence, tj. předcházení vážnému či  trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z  užívání drog; v tomto smyslu je terciární prevencí jednak  resocializace či sociální rehabilitace, jednak  opatření zaměřená především na snížení přenosu infekčních nemocí při nitrožilním užívání drog, souborně zvaná Harm Reduction.

è  primární prevence, sekundární prevencve, terciární prevencve

Prevence relapsu (relapse prevention)

Prevence relapsu je přístup zaměřený na sebekontrolu, používaný při léčbě různých druhů závislého chování. Jedná se o psychoedukační program, kombinující techniky kognitivních intervencí a trénink dovedností z cílem pomoci individuu změnit jeho závislé chování a udržet tyto navozené změny. Cílem je zlepšení sebekontroly, anticipování rizikových situací a zlepšení dovedností jejich zvládání. Programy prevence relapsu kombinují behaviorální, kognitivní techniky a strategie, zaměřené na podporu rovnováhy životního stylu. Svým zaměřením patří tedy PR do skupiny kognitivně-behaviorálních přístupů.  Tento přístup je založen na teoretickém modelu průběhu relapsu, popsaném Marlattem a Gordonem. Tyto autoři popisují relaps jako proces, který má určité zákonitosti. Pokud klient tento proces pochopí, zlepšuje se jeho self-management a tedy i jeho schopnost odolávat relapsu. Tato teorie považuje relaps za součást procesu úzdravy a jeho kvalitní zpracování individuem za faktor snižující pravděpodobnost další relapsu. V praxi PR jsou klíčovými pojmy: zvyšování sebeuvědomění,  anticipace a vyhýbání se rizikovým situacím, kontraktování, atd.   Původně vyvinut pro osoby závislé na OPL. S úspěchem je však v současné době používán při léčbě všech typů závislého chování (gambling, kouření, workholismus, bulimie, atd.). Zaměřuje se především na fázi následné péče, ale velmi efektivní je využití PR již v základní léčbě.

 è Marlattova teorie

Primární prevence (primary prevention)

Primární prevence (PP) si klade za cíl odradit  od prvního užití drogy nebo aspoň co nejdéle odložit  první kontakt s drogou. Specifickým cílem je předcházet zvyšování užívání mezi rizikovou populací. Preventivní aktivity se mohou zaměřovat na celou populaci, např. využití masových médií ve vzdělávání široké veřejnosti, na  komunity zaměřené iniciativy a programy ve školách zaměřené na většinu studentů a mladých lidí. PP se může také zaměřovat na ohroženou populaci - jako jsou např. děti ulice, záškoláci, mladiství vyloučení ze školy, mladiství delikventi,  děti uživatelů drog atd. V podstatě PP  obsahuje tyto hlavní složky: (1) vytváření povědomí a informovanosti o drogách a o nepříznivých zdravotních a sociálních důsledcích, se zneužíváním drog spojených, (2)  podpora protidrogových postojů a norem, (3)  posilování prosociálního chování v protikladu  zneužívání drog, (4) posilování jednotlivců i skupin v  osvojování osobních a sociálních dovedností potřebných k rozvoji protidrogových postojů, (5) podporování zdravějších alternativ, tvořivého a naplňujícího chování a životního stylu  bez drog.

Probační dohled

Dohled nad chováním obviněného ve zkušební lhůtě při podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř., nebo dohled nad chováním pachatele trestné činnosti  při   podmíněném upuštění od potrestání podle § 26 tr. z., nebo při  podmíněném odsouzení podle § 60a tr. z. Dohled provádí pracovník probační a mediační služby.

Probační a mediační služba (probatory and mediation service)

Probační a mediační služba (PMS) je součástí systému trestní justice. Jako samostatná služba vznikla v ČR schválením zákona č. 257/2000 Sb.  Konkrétně se činnosti PMS zaměřují na: (1) zprostředkování alternativních způsobů řešení trestné činnosti, (2) usilování o nápravu pachatelů a snahu motivovat je k odpovědnosti za jejich jednání a náhradu či řešení způsobené škody, (3) zohlednění zájmů obětí trestných činů, (4) poskytování informací a nabídka konkrétních možností, jak se oběti mohou zapojit do řešení škod jim způsobených. Filosofie PMS vychází z principů restorativní (obnovující) justice a jejím cílem je přispívat k naplňování trestní spravedlnosti. V současné době neexistuje v PMS specializace služeb pro jednotlivé typy klientů, tedy ani pro uživatele drog či osoby na drogách závislé.

Prohibice

Z historického pohledu označuje termín období zákazu prodeje alkoholu v USA v letech 1919-1933. S odkazem k tomuto období a k neúspěchu této „protialkoholové politiky“ se nyní tento termín někdy užívá k popsaní současné mezinárodní „politiky kontroly“ (control policy), která má ve skutečnosti za cíl omezit zákonné zacházení s drogami  pouze  na lékařské a vědecké účely.

Částečná prohibice je takový přístup v kontrole drog, ve kterém aktivity s drogami související (např. výroba, pěstování,  držení drog) zůstávají zakázané a jsou trestné, pokud jsou komerční povahy (záleží na množství drog), ale pokud  jsou tyto aktivity určené pro vlastní potřebu, od zákazu a potrestání se ustupuje.

Problém spojený se zneužívání drog

Primární i sekundární poškození a negativní jevy (individuální i sociální) spojené s užíváním legálních i nelegálních drog. Například jde o přenos infekčního onemocnění prostřednictvím sdílení  injekčního náčiní, autonehody, zranění všeho druhu, kriminální chování, prostituce, rozpad rodiny a další.

Protektivní  faktor

Faktor, který snižuje možnost výskytu nežádoucích situací. Tento pojem se často používá k označení takových vlastností jednotlivců nebo jejich prostředí, které snižují pravděpodobnost výskytu experimentování s nelegálními drogami nebo jejich užívání. Některé protektivní faktory byly prokázány ve výzkumech z vyspělých zemí, např. ženské pohlaví, vysoký socio-ekonomický status, zaměstnanost, získané akademické vzdělání, praktikující/aktivní náboženská víra a  nekuřáctví.

Protidrogová politika - viz Drogová politika

Protidrogový koordinátor

Pracovník okresního či magistrátního úřadu v  ČR, pověřený  plánováním a koordinováním realizace státní protidrogové politiky v aplikaci na místní podmínky.  Funkci protidrogového koordinátora zavedla ve vybraných okresech vládní „Koncepce a program protidrogové politiky“ z r.1993, celostátní  síť se vytvořila podle druhého vládního dokumentu z r.1998. V současné době existují protidrogoví koordinátoři v každém okrese, ve statutárních městech a v městských částech hl.m.Prahy.  Protidrogoví koordinátoři sehráli významnou roli v rozvoji primární prevence a vytváření sítě služeb a zařízení v sekundární a terciární prevenci. V souvislosti a reformou  veřejné správy bude funkce protidrogového koordinátora zřizována jen při krajských úřadech.     

 è Meziresortní protidrogová komise

Předávkování  (overdosis)

Užití jakékoli drogy v takovém množství, které vyvolá akutní fyzické nebo psychické nežádoucí účinky. Záměrné předávkování je běžným způsobem sebevraždy nebo sebevražedných pokusů. Je častěji spojeno s předepsanými léky. Předávkování může mít přechodné nebo trvalé následky, nebo způsobit smrt; smrtelná dávka konkrétní drogy se liší individuálně a v závislosti na okolnostech.

V polovině a koncem devadesátých let prokazatelně vzrostl počet smrtelných předávkování heroinem. Neúmyslná předávkování, často končící smrtí, lze připsat na vrub kolísání obsahu účinné látky v pouličním prodeji nebo předchozímu nedostatku či vysazení drogy. Při záměrném předávkování se sebevražedným úmyslem se hovoří o „zlaté dávce.“ Smrt nastává obvykle jako následek útlumu dechového centra v CNS. Totéž může nastat při současném užití jiných látek tlumících CNS, zejména alkoholu a  benzodiazepinů.

è intoxikace,  toxicita

Příležitostné užívání  (occasional use)

Užívání drog, které nenaplňuje kritéria závislosti a není častější než jednou za týden. Pojmu se dává přednost před pojmem rekreační užívání, který vyvolává dojem, že každé takové užívání je užíváním pro zábavu, a nebere v potaz např. snahu zvládat  negativní emoční stavy nebo jiné motivy.

 è pravidelné užívání, rekreační užívání

Příznaky (symptoms)

Příznaky neboli symptomy jsou projevy onemocnění. Dělíme je na subjektivní (údaje nemocného o jeho obtížích) a objektivní (nálezy, které zjistíme při vyšetření). Příznaky mohou být specifické – charakteristické pro určité onemocnění, nebo nespecifické - společné mnoha nemocím. Soubor symptomů se nazývá syndrom, např. anxiózní syndrom, který zahrnuje příznaky jako úzkost, poruchu pozornosti, pokles sexuální apetence,  poruchy spánku atd., též  odvykací syndrom.

Psychiatrie

Obor medicíny, který studuje vznik, průběh, obraz a příčiny duševních onemocnění. Součástí oboru je i diagnostika a klasifikace, možnosti léčby a prevence těchto onemocnění. Pro psychiatrii je typické vnímání mozku jako tělesného orgánu na straně jedné a jako nositele vědomí, poznání, komunikace a jednání na straně druhé. Integruje tedy poznatky nejen z biologie, medicíny a přírodních věd jako takových, ale i psychologie, filozofie a dalších humanitních oborů.

Psychická (psychologická) závislost

Pojem z velké části zdiskreditovaný, ale místy stále užívaný pro takový typ závislosti na droze, který se neprojevuje vzestupem tolerance nebo odvykacími příznaky. Modernější pojetí pojmu závislost se vyhýbá odlišování psychické a somatické  závislosti.

è  závislost

Psychoaktivní  látka

Látka, která mění  duševní  procesy, tj. myšlení nebo emoce. Tento pojem, stejně jako jeho ekvivalent – psychotropní látka, je nejvíce neutrální a nejpopisnější a týká se všech druhů látek, povolených i zakázaných. Psychoaktivní neznamená nutně závislost vytvářející.

è psychotropní látka

Psychoanalýza

Teorie lidské psychiky a psychoterapeutická metoda, založená na přesvědčení o významném vlivu nevědomí a zkušeností z ranného dětství pro osobnost. Úkolem terapeuta je pomocí postupných interpretací, analýzou volných asociací a odporu vést klienta k odhalování nevědomých konfliktů a potlačovaných přání. Důležitým zdrojem obsahu analýzy je přenos, tj. prožívání pocitů, které nepatří analytikovi, ale důležitým lidem z klientova života, a protipřenos – obdobné pocity analytika vůči klientovi. Zakladatelem tohoto směru byl Sigmund Freud. Mezi další významné představitele patří A.Freudová, M.Franková, O.Kernberg, H.Kohut, D.W. Winnicott.

psychoterapie

Intenzivní interpersonální proces zaměřený na  změny ve více podstatných psychologických vlastnostech klienta či pacienta, jako je osobnostní struktura, sebepojetí, prožívání, hodnoty atd. K dosažení změny používá psychoterapie  psychologických prostředků, tj. rozhovor, mlčení, mimika a jiné neverbální komunikační prostředky,  emoční vztahy, učení, působení na sociální prostředí a jiné. Rámcem a předpokladem psychoterapie je terapeutický vztah. Pro kvalifikované provádění psychoterapie se vyžaduje psychoterapeutický výcvik a supervize. Existuje celá řada psychoterapeutických směrů a škol, které odlišně formulují svoje přístupy a cíle. Některé jsou zařazeny jako samostatná hesla: psychoterapie behaviorální, dynamická, eklektická, “gestalt”, kognitivně-behaviorální, rogersovská, psychoanalýza. Psychoterapie je často zužována na řešení problémů souvisejících s psychickou poruchou či nemocí,  existence duševní poruchy či nemoci však není nutným předpokladem jejího uplatnění – může se zabývat řešením jakýchkoliv lidských problémů a krizí. 

  è arteterapie, individuální (psycho)terapie, partnerská terapie, rodinná terapie, skupinová (psycho)terapie, terapeutický vztah

Psychotropní látka

Látka zahrnutá mezi substance vymezené od roku 1971 Úmluvou OSN o psychotropních látkách (Convention on Psychotropic Substances). „Psychotropní“ látka je pojem se stejným obsahem jako psychoaktivní látka, tj. látka ovlivňující psychiku a duševní  procesy. V širším významu lze pojem použít pro jakoukoliv  látku, která primárně nebo druhotně ovlivňuje CNS. Někteří autoři používají tento pojem pro látky, jejichž primární užití je v léčbě duševních nemocí – anxiolytika, antidepresiva,  neuroleptika. Další význam  pojmu se vztahuje na látky, které mají  pro své účinky na psychiku vysoké riziko návyku či závislosti – stimulancia, halucinogeny, opiáty a sedativa/hypnotika (včetně alkoholu).

è psychoaktivní látka, úmluvy OSN

PUblic Health (veřejné zdraví)

Přístup zaměřený na ochranu a podporu zdraví ve společnosti. Vychází z pojetí zdraví jako veřejného statku. V oblasti zneužívání drog se zaměřuje na prevenci šíření  HIV a virů hepatitidy B a C  nesterilním injekčním užíváním a nechráněným pohlavním stykem.

 è Harm Reduction, rizikové chování

Rapid assessment (rychlé zhodnocení)

Jedna z metod rychlého nebo „zúženého“ sběru dat, která vznikla na počátku 80. let  z potřeby vstupních dat pro sledování zdravotních, zdravotně-sociálních či sociálně-patologických problémů. UNDCP a WHO vyvinuly manuály pro vytváření takových rychlých zhodnocení. Rapid Assessment (u nás se obvykle nepřekládá) lze využívat jako nástroj pro evaluaci nebo k vytvoření základního souboru údajů pro pozdější porovnávání. Používají se kvantitativní i kvalitativní metody.

rehabilitace

Proces, ve kterém se jedinec po prodělaném onemocnění, úrazu či jinak zdravotně postižený snaží dosáhnout optimálního zdravotního a psychického stavu, obnovy nebo náhrady ztracených či omezených schopností a dovedností a dobrého sociálního fungování. V klasickém medicínském modelu následovala rehabilitace až po skončení léčby, což je schéma odvozené spíše z chirurgických oborů a nehodí se pro řadu jiných stavů včetně duševních nemocí. U nich má rehabilitace začít co nejdříve po začátku léčby, aby se předešlo  dalšímu úpadku schopností a dovedností. V péči o závislé začíná rehabilitace po úvodní fázi léčby (detoxifikace a další lékařská a psychiatrická péče). Zahrnuje široké spektrum přístupů – skupinovou terapii, kognitivně-behaviorální terapii k prevenci relapsu, zapojování do svépomocných skupin, pobyty v  terapeutických komunitách a v chráněném bydlení, rekvalifikaci, chráněná pracovní místa.  S termínem rehabilitace souvisí očekávání sociální reintegrace (znovuzačlenění do společnosti).

 è chráněné bydlení, chráněné dílny, rekvalifikace

Rekreační užívání

Neodborný a nepříliš přesný výraz pro užívání drog (obvykle nelegálních) za různých společenských a rekreačních okolností. , za předpokladu, že důsledkem není vznik závislosti a dalších problémů. Typickými drogami jsou marihuana, LSD, Extáze. Typickými okolnostmi rekreačního užívání jsou  soukromé večírky, „house parties,“ diskotéky, hudební festivaly a sportovní příležitosti zejména v souvislosti se skateboardingem.  Pojem „rekreační užívání“ odmítají ti, kteří jakékoliv užívání nelegálních drog pokládají za problém. Neměl by se užívat k odlišení příležitostného užívání od užívání návykového, protože všechny typy užívání mohou být čas od času společenské a rekreační.

è příležitostné užívání, pravidelné užívání, taneční drogy

Rekvalifikace

Rekvalifikace je forma vzdělávání dospělých, kdy si osoby se sníženým uplatněním na trhu práce (což mohou být uživatelé drog, mezi kterými je až 30% osob s pouze základním vzděláním) osvojují např. nová řemesla, učí se základům práce s PC, účetnictví aj.  ve specializovaných rekvalifikačních kurzech. Rekvalifikační kurzy provádějí akreditované organizace, jsou zakončeny závěrečnými zkouškami a certifikátem o absolvování  rekvalifikace. Rekvalifikační kurzy trvají zpravidla 1 - 6 měsíců. Osobám se sníženým uplatněním na trhu práce (např. dlouhodobě nezaměstnaným) může rekvalifikaci hradit úřad práce. Rekvalifikaci provádějí i  zařízení specializovaná na léčbu či resocializaci závislých, pokud mají příslušnou akreditaci (u nás akredituje MŠMT). V ČR je tato praxe spíše výjimkou, v zahraničí byla donedávna běžná, ale  ustupuje se od ní, protože rekvalifikace v souvislosti s „drogovým“ zařízením  může klienty odrazovat nebo jim dokonce uškodit a možnost jejich uplatnění na trhu práce naopak snížit. Posledním trendem proto je, že tato zařízení samy rekvalifikaci neprovádějí a pro své klienty ji zajišťují ve veřejných rekvalifikačních programech, organizovaných např. úřady práce. 

 è doléčování, chráněné dílny   

relaps

Návrat k pití nebo k užívání jiných drog po období abstinence, často doprovázený návratem příznaků závislosti. Rychlost, se kterou se příznaky závislosti vrátí, se považuje za klíčový indikátor posuzování stupně závislosti. Relaps bývá doprovázen souborem příznaků označovaných jako „syndrom porušení abstinence“ (deprese, rezignace, pocity viny, hněv), které prohloubí a upevní obnovené užívání drogy a mohou  vést k dalšímu kolu drogové kariéry.  Někteří autoři odlišují relaps a laps  (uklouznutí), označující izolované užití alkoholu nebo drog.

è  laps, prevence relapsu

Relaxace

Uvolnění svalového a duševního napětí. Je nutná zvlášť tam, kde k napětí dochází v důsledku psychického onemocnění. Při relaxaci se snižuje tepová i dechová frekvence, výměna látková, svalové napětí, odstraňuje únavu a úzkost, je ideální v kombinaci s tělesným cvičením, je prevencí mnoha nemocí psychických a tělesných, využívá se při nespavosti a astmatu, kožních onemocněních a bolestivých stavech (např. autogenní trénink)

Remise

Vymizení symptomů poruchy nebo nemoci. Obvykle se nepoužívá ve smyslu vyléčení či úplné úzdravy, ale předpokládá  se, že porucha nebo nemoc  jsou stále přítomny bez zjevných symptomů.  Spontánní remise znamená vymizení symptomů, aniž by došlo ke specifické léčbě. V medicínském modelu drogové závislosti jako chronického a recidivujícího onemocnění lze pojem „remise“ použít pro období abstinence.  

Represe

Potlačování trestné činnosti orgány k tomu určenými zákonem (např. policie, justice).  Jeden z pilířů protidrogové politiky, zaměřuje se na snižování nabídky drog na nezákonném trhu (produkce, výroba, doprava, obchod,  šíření a držení drog).  Represe je tím účinnější, čím vyšší stupně organizovaného zločinu postihuje: málo účinná je tudíž represe zaměřená na drobné pouliční dealery a ještě méně represe soustřeďující se na uživatele drog. Obojí je však vyžadováno z politických důvodů. 

Resocializace (social rehabilitation)

Proces znovuzačlenění jedince do společnosti. V institucionalizované podobě má resocializace osob závislých na drogách řadu forem – od pracovní terapie po chráněné dílny, od sociálního poradenství po socioterapeutické kluby, od výuky sociálních dovedností po rekvalifikační programy apod. Teoretické východisko resocializace najdeme v bio-psycho-sociálním modelu závislosti. Zatímco léčba a rehabilitace se zaměřuje na somatická a psychická poškození, resocializace umožňuje získání potřebných sociálních znalostí a dovedností. Hranice mezi léčbou, rehabilitací a resocializací je otevřená, všechny tři typy intervencí spolu úzce souvisí a vzájemně se podmiňují. Pojetí resocializace jako komplementární součásti každého typu služeb v procesu úzdravy je novým prvkem. Dříve byly resocializační programy vnímány jako služba následující po léčbě (detoxikace-léčba-resocializace). Příslušné služby je však možné (potřebné) poskytovat jak aktivním uživatelům drog, lidem se substituční léčbou, stejně jako lidem v „abstinenčních“ programech. Terénní nebo nízkoprahová střediska (služby první linie) dnes nabízejí řadu resocializačních aktivit – důležitým momentem je adekvátnost typu služby vzhledem k potřebám, resp. možnostem daného člověka. Je např. neadekvátní poskytnout těžce závislému aktivnímu uživateli drog rekvalifikaci či nechráněnou práci, neboť jde o nadprahové, nikoli potencující služby.

è  rehabilitace

ReZidenční - pobytová léčba (residential care)

Léčebné programy, při nichž klient žije v chráněném prostředí léčebného či rehabilitačního (resocializačního) zařízení.  Tyto programy se snaží vytvořit pozitivní prostředí bez drog, v němž se od klientů očekává participace na individuálním poradenství a na skupinové práci, která má rozvíjet sociální a jiné životní dovednosti. Pojem se nejčastěji používá pro léčbu a resocializaci v terapeutické komunitě.

è  terapeutická komunita

Režim

Soubor pravidel určitého terapeutického programu. Zahrnuje: (1) časovou strukturu dne a týdne, (2) povinnosti klienta a požadavky na jeho chování v programu  včetně  dodržování základních pravidel, ale i např. dodržování  času, psaní deníku, úklidu a pořádku v osobních věcech, (3) způsoby kontroly a hodnocení požadovaného chování, (4) sankce za režimové přestupky nebo případné výhody za dodržování režimu. Režimu se někde přikládá funkce výchovná, jinde funkce terapeutická v tom smyslu, že klient potřebuje jasnou vnější strukturu, aby byl schopen ji zvnitřnit a zaujímat dospělé a zodpovědné postoje k sobě i  k druhým.  Význam struktury v léčbě závislostí je nesporný, stejně nesporný je ale význam podpory.  Pro tvrdý  režim doprovázený přiměřenou podporou, vřelostí a přijetím klienta se v angloamerické literatuře používá termín „tough love“ („přísná - tvrdá láska“). Tento postoj je rovněž doporučován partnerům a rodičům drogově závislých.

 è pravidla léčby

Rizika užívání

V tomto  kontextu  jsou míněna rizika spojená s užíváním psychotropních látek. Mohou se vyskytovat na několika úrovních jako rizika psychická – riziko vzniku závislost, či jiných duševních komplikací spojených s užíváním (toxické psychózy, poruchy osobnosti).  Další úrovní jsou rizika tělesná – poškození organismu abusem OPL (infekce, fyzikální a chemická poškození) a rizika sociální (postižení rodinných, partnerských, vrstevnických a širších sociálních vztahů, vyloučení ze školy a ztráta zaměstnání, kriminální chování).

riziko  závislosti  - viz  Potenciál drogy pro závislost

riziko zneužívání – viz  Potenciál drogy pro zneužívání

rizikové chování, rizikové užívání  (risk behavior, risk use)

Chování nebo typ užívání s vyšší pravděpodobností zdravotního a sociálního poškození v důsledku užívání drogy. Pojem je často zužován na sdílení jehel, stříkaček  a dalšího náčiní (lžíce, voda atd.), kterým intravenózní uživatele drog riskují možnost nákazy  krví přenosných chorob jako AIDS nebo hepatitis B,C. Může se však použít v souvislosti s jakoukoli drogou a jakýmkoli rizikem poškození zdraví, vztahů  či  sociálních poměrů (práce, bydlení, škola). Někdy se terminologicky odlišuje „risk pro sebe“ a „risk pro druhé“ a používá se pojem „hazardní chování/užívání“ pro uživatelské chování, které je nebezpečné z hlediska veřejného zdraví, i když  u uživatele samotného k poškození nedochází nebo zatím nedošlo. Např. při sdílení jehel/stříkaček a nechráněném sexu může uživatel působit jako přenašeč infekcí, i když sám neonemocní.  

è  Public Health

rizikové skupiny

Označení určité skupiny (podle věku, profesí, zájmů, …) která je negativním sociálním nebo zdravotním jevem ohrožena více než zbytek populace. V souvislostí s užíváním drog můžeme celou věkovou kategorii od 13 do 18 let považovat za rizikovou. Skupinová rizika mohou být definována profesně (např.studenti uměleckých škol, hudebníci, pracovníci v pohostinství, zdravotníci), sociálně (např.mladí nezaměstnaní, prostitutky a prostituti, návštěvníci house parties, členové sídlištních part) či etnicky.    Individuální riziko zvyšují zejména psychické problémy a poruchy, poruchy učení a chování, genetické predispozice, dysfunkční primární rodina. Rovněž  děti, sourozence a partnery uživatelů lze pokládat za osoby se zvýšeným rizikem. Pro členy rizikových skupin jsou užitečné programy speciální primární prevence.

Rogeriánská terapie

Směr psychoterapie, při kterém je úkolem terapeuta vytvořit podmínky, které umožňují, aby se klient sám změnil. Terapeut je empatický, tj. pociťuje a chápe to, co klient sděluje, stejným způsobem jako klient,  akceptující, tj.vřele a kladně přijímá klienta a respektuje ho bez kladení jakýchkoliv podmínek, kongruentní, tj.terapeut reaguje jako skutečná osoba a neskrývá své pravé reakce. Rogeriáni na rozdíl od dynamických terapeutů neužívají interpretací, spíše komentují aktuální dění, které pozorují vně či v sobě. Na tomto zákadě se vytvoří vztah, který klient prožívá jako bezpečný, ve kterém mohou být dříve nepřiznávané zážitky a pocity poznány, vyjádřeny a integrovány. Zakladatelem tohoto směru byl Carl R.Rogers.

„Run“ (jízda, tah)

Opakované užívání drogy, obvykle stimulancia, „v tahu“ s absencí spánku.

Rodina

Malé společenství lidí spojených pokrevními a dalšími příbuzenskými vztahy, kde každý má svou roli. Základní charakteristiky fungující rodiny jsou: vzájemné uspokojování psychických potřeb dětí a jejich rodičů, trvalost a hloubka citových vztahů a společná budoucnost. Pro rodinu je rovněž příznačné, že princip soužití a sdílení je povýšen na výchovný styl. Rodina je systém, ve kterém nejsou lidi sami o sobě, nýbrž lidé ve vzájemných vztazích a interakcích. Systém má zpravidla své subsystémy, které jsou v rodině dány nejčastěji generační příslušností, postavením v mocenské hierarchii, pohlavím nebo osobnostními charakteristikami. Změna v jednom subsystému se nutně projeví ve funkci celku. Rodina je rovněž zapojena do širšího společenského systému. Rodina se vyvíjí v charakteristických životních cyklech (sňatek, narození dítěte, stěhování, syndrom opuštěného hnízda atd.). Je možné rozlišit rodinu úplnou, která je v základní podobě tvořena oběma rodiči a jejich dítětem nebo dětmi, rodinu neúplnou, kde s dítětem zůstává jen jeden z rodičů, rodinu smíšenou, v níž jsou děti vychovávány nevlastními rodiči a rodinu institucionální, v níž se skupiny dospělých starají o skupiny dětí. Velké množství rodin s jedincem užívajícím návykové látky vykazuje patologické charakteristiky ostatních členů i jejich vzájemných vztahů.

Rodinná terapie

Psychoterapie zaměřená na rodinu. Jednotkou léčení není jen jeden klient (ačkoliv je někdy jen jako jediný z rodiny v terapii fyzicky přítomen), ale systém jako soubor všech vztahů, ve kterých je jedinec zúčastněn. Koncept rodinné terapie vychází z toho, že pokud se má změnit jedinec, tak je třeba změnit kontext, ve kterém žije. V průběhu rodinné terapie dochází ke změnám systému (struktura, komunikace, sdílení problému atd.) Důležitá je role terapeuta, který musí být neutrální (případně se "připojovat" pružně k různým členům rodiny či koalicím) a zaujímat aktivní a respektující postavení. Rodinný terapeut vytváří hypotézy o procesech probíhajících v rodině s identifikovaným problematickým jedincem a tyto hypotézy ověřuje. Používá při tom různých metodologických postupů (přerámování, normalizace, sochání, paradoxní intervence atd.) Myšlenka rodinné terapie vznikla v 50.letech vedle myšlenkových modelů psychoanalytických a behaviorálních. Jejími představiteli jsou Minuchin (strukturální terapie), Haley (strategická terapie), Jackson, Weakland, Watzlawick  (komunikační terapie), Palazzoli, Boscolo, Prata, Cecchin (systémová terapie). Vznik rodinné terapie byl výrazně ovlivněn kybernetikou, systémovou teorií a epistemologií. Vzhledem k často se vyskytujícím se patologiím v rodinách se závislým jedincem je rodinná terapie indikovanou metodou.

SANANIM

Občanské sdružení „pro prevenci, léčbu a resocializaci osob ohrožených zdraví škodlivými návyky“ založené  v r.1990 jako první NGO v ČR zaměřená na služby pro uživatele drog a drogově závislé.  Během 10 let se stal SANANIM přední českou NGO na tomto poli a vybudoval ojedinělý komplexní systém odborných služeb, který  v současnosti zahrnuje 7 pracovišť: v Praze je to Středisko terénních programů, Kontaktní centrum, Denní stacionář-psychoterapeutické centrum, Doléčovací centrum s chráněným bydlením a Drogový informační servis,  mimo Prahu (Jižní Čechy) pak terapeutické komunity v Karlově a Němčicích. Většina programů a zařízení vznikla jako první svého druhu u nás, TK Němčice byla založena již v r.1991. V r. 1994 byla založena samostatná organizace SANANIM Olomouc, v r.2000 přejmenovaná na P-Centrum.

sdílení injikovaného materiálu, roztoku

Způsob injekčního užívání, při němž roztok drogy je sdílen ve více než jedné stříkačce. Zahrnuje natažení drogy v tekuté formě do jedné stříkačky a potom předání části roztoku do druhé stříkačky, kde může být užita kýmkoliv jiným. Jiná forma sdílení roztoku je příprava drogy do nádoby, ze které  si jednotliví uživatelé natahují drogu do svých stříkaček. Tyto praktiky přinášejí zvýšené specifické riziko infekčních onemocnění - HIV i virus hepatitidy B a C  se mohou přenést, jestliže stříkačka nebo jehla byly kontaminovány krví při  jejich předešlém užití. Je zde také riziko kontaminování bakteriemi z okolního prostředí.

sdílení jehel, stříkaček (sharing of needles, injections)

Způsob injekčního užívání, při němž injekční souprava (jehla a stříkačka, případně pouze stříkačka) slouží k aplikaci dvěma a více lidem po sobě, bez dezinfekce po jednotlivých aplikacích. Jde o nejrozšířenější a také veřejnosti nejznámější formu rizikového (i hazardního) užívání drogy s nebezpečím přenosu HIV a virů hepatitidy B a C.  Sdílení je časté ve skupině uživatelů i v partnerském vztahu, zejména toto partnerské sdílení je často bagatelizováno i relativně informovanými a odpovědnějšími uživateli (platí to i o výše uvedeném typu sdílení roztoku).  

è  Harm Reduction, výměna

sebemedikace

Jde o podávání látky, kterou si jedinec ordinuje sám za účelem léčit nemoc, ulevit si od bolesti nebo překonat nepříjemný psychický stav.  V okruhu návykových látek je zřejmě nejrozšířenější sebemedikace alkoholem, ale známý příklad je i užití ilegálně opatřených trankvilizérů k navození spánku nebo rozpuštění úzkosti, stimulancií před zkouškou, při značném pracovním vypětí, dálkové jízdě atd.  Řada osob trpících psychickými obtížemi vyhledává alkohol nebo drogu primárně jako sebemedikaci pro zmírnění svých obtíží (deprese, rozlady, úzkost, tenze, nutkavé myšlení a jednání atd.), později se může rozvinout závislost. V komunitě uživatelů drog je značně rozšířena sebemedikace heroinem při paranoidním syndromu („stíha“) z užívání pervitinu; nepříjemné obtíže opravdu poleví nebo ustoupí, ale zanedlouho je vystřídají obtíže plynoucí ze závislosti na heroinu.  Obdobně a s obdobnými riziky se k sebemedikaci  používá alkohol a benzodiazepiny.

Sedativum

Látka působící tlumivě na CNS. Uleví od úzkosti, navodí uklidnění a spánek. Některé z těchto látek mohou přivodit amnézii (ztráta paměti), ochabnutí svalstva a mají protikřečové účinky. Většina třídění zahrnuje mezi sedativa alkohol, barbituráty a chloralhydrát. Někteří autoři používají termín sedativum jen pro podskupinu takových drog, které se používají k okamžitému zklidnění rozrušených osob nebo k uspání a odlišují je od trankvilizérů, které se užívají k léčbě úzkosti (benzodiazepiny).

Barbituráty mají omezené dávkování, jsou-li podávány jako lék, a mohou být smrtelné při předávkování. Zneužívání barbiturátů je velmi rizikové: fyzická závislost, rychlý nárůst tolerance. Kvůli těmto nebezpečím by žádné ze sedativ nemělo být při léčbě nespavosti podáváno dlouhodobě.

Všechna sedativa mohou zhoršovat pozornost, paměť a koordinaci. Mezi další časté účinky patří „kocovina“, setřená řeč, vrávoravá chůze, otupělost, sucho v ústech a kolísání nálad. Reakci na vysazení sedativ může být několik a mohou se vyskytovat i několik týdnů. Abstinenční příznaky zahrnují úzkost, podrážděnost, nespavost (často i noční můry), nevolnost a zvracení, tachykardie, pocení, ortostatická hypotenze (snížení krevního tlaku při vzpřímení z polohy v sedě či v leže, spojené se závratí, mdlobou či pádem), zkreslené vnímání, svalové křeče, třes a svalové záškuby, hyperreflexie a velké epileptické záchvaty („grand mal“), které mohou vést  fatálnímu status epilepticus. Při vysazení může dojít k deliriu, maximálně do týdne po odnětí nebo podstatném snížení dávek. Při dlouhodobém zneužívání sedativ může dojít k poruchám paměti, učení a koordinace, které přetrvají i po detoxifikaci.

è benzodiazepiny, trankvilizéry

sekundární prevence

Předcházení vzniku, rozvoji a přetrvávání  závislosti u  osob, které již drogu užívají nebo se na ní stali závislými. Obvykle používána jako souborný název pro včasnou intervenci,  poradenství a léčení.

è prevence

Senzitizace/desenzitizace

Senzitizací nebo senzibilizací se v oblasti návykových nemocí pravidla myslí cílené zhoršení snášenlivosti určité návykové látky důsledku podaného léku nebo i psychologickými prostředky (skrytá senzibilizace, senzitizace ve fantazii, anglicky „covert conditioning“). Příkladem farmakologické senzibilizace je podání disulfiramu (Antabus), který pronikavě zhoršuje snášenlivost alkoholu, a tak může závislým pomoci se mu vyhýbat a abstinovat. - Desenzitizací se rozumí léčba nadměrné přecitlivělosti na určité podněty (např. chorobný strach z cestování letadlem) za použití relaxace, během níž dochází ve fantazii k postupnému vystavovaní se podnětům, které původně vyvolávaly strach. Ke  spontánně probíhající desenzitizaci může  docházet i při soustavném praktikování relaxačních a meditačních technik.

è relaxace

Skrytá populace (hidden population)

Termín používaný pro uživatele drog, kteří nejsou v kontaktu s existujícími zdravotními,  zdravotně-sociálními a sociálními službami a s běžnými zdravotně výchovnými (osvětovými) programy. Důvodem může  být  např.odlišný životní styl a specifické normy a hodnoty drogových komunit,  nezájem o odbornou péči, nedůvěra k institucím, citlivost  na administrativní postupy včetně vedení dokumentace o pacientech a klientech, neplacení zdravotního pojištění, obavy z předsudků, odsuzování a odmítání,   strach z problémů s úřady a policií apod.   Na skrytou populaci se zaměřují terénní programy a nízkoprahová kontaktní centra. Poskytování těchto služeb je anonymní, jejich pracovníci usilují o  vyhledání klientely (u terénních programů), navázání kontaktu, překonání nedůvěry a zvýšení informovanosti, vlastním cílem programů je především snížení rizik spojených s užíváním drog.    Výzkum prováděný ve skryté populaci používá specifických kvalitativních přístupů. 

Skupinová (psycho)terapie (group psychotherapy, group therapy)

Skupinová psychoterapie je jedním ze základních nástrojů léčby závislostí. Prováděna je obvykle jedním až dvěma psychoterapeuty s příslušným psychoterapeutickým vzděláním a skupinou 8-14 klientů či pacientů. Každý psychoterapeutický přístup  propracoval specifickou metodiku práce ve skupině vycházející z teoretických předpokladů a konstruktů těchto přístupů. Styl práce se tak může podle těchto přístupů velmi zásadně lišit. Obecně podle pravidel jimiž se skupina řídí rozeznáváme otevřenou a uzavřenou skupinu. Zvláštním typem je skupina svépomocná  Skupinová terapie je u indikovaných klientů či pacientů využívána ve všech typech léčebných programů pro závislé osoby. Nejčastější kontraindikací jsou těžké poruchy osobnosti, akutní psychotický stav a těžší formy sociální fóbie.

è  biografická skupina, interakční skupina, tématická skupina

snižování nabídky (supply reduction)

Široký pojem užívaný pro řadu aktivit vytvořených pro zastavení či omezení výroby a distribuce nepovolených drog. Nelegální výroba drog je postihována přímo. Činnost utajovaných nelegálních laboratoří je rovněž omezována  prostřednictví kontroly prekurzorů a pomocných látek,  zatímco distribuci snižují zásahy policie a celních úřadů, v některých zemích i vojenské operace. Snižování poptávky je často synonymem pro činnost policie a celních úřadů, produkce drog může být ovšem omezena také omezením poptávky nebo prostřednictvím plánů alternativního rozvoje producentských oblastí, známých  z rozvojových zemí Jižní Ameriky a  Asie).

Snižování poptávky (Demand reduction)

Mezinárodní konvence pro kontrolu drog a dokumenty drogové (protidrogové) politiky užívají tento termín  v souvislosti s cílem snížit vyhledávání a konzumaci drog na straně  zákazníka nezákonného trhu – především zákazníka potenciálního, ale též již existujícího konzumenta.  Strategie snižování poptávky působí opačným směrem než strategie snižování  nabídky drog, ale oba přístupy se mohou účinně doplňovat.  Úspěch snižování poptávky je obvykle měřen snižováním prevalence  užívání, čímž se zřetelně odlišuje od dalšího pilíře strategie (proti)drogové politiky -  snižování poškození (Harm Reduction).

Politika a  programy snižování poptávky především  usilují o snížení zájmu o užívání  drog. Poptávka  může být snižována prostřednictvím preventivních a edukačních programů, které mají odvracet   uživatele nebo potenciální uživatele od experimentování s ilegálními drogami a/nebo od jejich následného  užívání. Do okruhu snižování poptávky patří též poradenské a léčebné programy  směřované k dosažení a udržení abstinence, snižování frekvence užívání nebo dávek drogy, dále  programy soudního odklonění nabízející vzdělávání nebo alternativní léčbu (léčbu jako alternativu  trestu odnětí svobody) a v neposlední řadě sociální opatření ke zmírnění faktorů přispívajících k užívání drog jako je nezaměstnanost, bezdomovectví a záškoláctví. Někteří autoři do oblasti snižování poptávky řadí i substituci (např. metadonové substituční programy); jiní je pokládají za specifickou složku Harm Reduction. 

è  alternativní léčba, Harm Reduction, odklonění, snižování nabídky, substituce

Snowballing

Metoda výběru uživatelů nepovolených drog buď pro výzkumné účely nebo pro potřeby peer programů. Vychází z využití malého množství uživatelů, kteří jsou vybráni, aby kontaktovali několik dalších uživatelů mezi svými známými. V některých případech je první skupina uživatelů (startující) také vyškolena v provádění výzkumných rozhovorů nebo v poskytování intervencí. Pojem obsahuje metaforu „nabalující se sněhové koule.“

è kvalitativní přístup

Sociální dovednosti (social skills)

Soubor řady společensky i kulturně podmíněných dovedností, které si člověk v průběhu vývoje osvojuje. Sociální dovednosti  jsou např. dovednosti potřebné k přijetí člověka do sociálních skupin, navázání a udržení kontaktu, komunikační dovednosti: sebevyjádření a naslouchání druhým, porozumění mezilidským vztahům apod. Určité sociální role vyžadují příslušné s.d. (role otce, poradce, šéfa apod.). Sociální dovednosti získáváme nápodobou, identifikací a různými formami sociálního učení, stejně jako vzděláváním ve specializovaných kurzech (např. pro manažery, nezaměstnané) nebo terapeutických programech. Podrobně rozpracované postupy učení sociálním dovednostem mají kognitivně-behaviorální programy. Známé jsou rovněž kurzy rozvoje osobnosti, výuka asertivity, sociálně psychologické výcviky. U drogově závislých je nedostatečnost určitých sociální dovednosti ovlivněna osobnostní a psychickou výbavou před či v důsledku užívaní drog a způsobem života „na okraji společnosti“ (úzkosti, deprese, impulzivita, nezdrženlivost, pocity méněcennosti, výkyvy nálad, traumata, odpor k autoritám apod.). Handicapem je absence dovedností získávaných v adolescentním období a rané dospělosti (období nejčastějšího počátku drogové kariéry) v drogami neovlivněných vztazích. Tehdy si člověk vytváří s.d. spojené s odpoutáním od rodiny, partnerskými vztahy, profesionální orientací apod.

sociální normy

Implicitní nebo explicitní pravidla a očekávání, která usměrňují sociální chování v určité komunitě nebo sociální skupině, případně v celé společnosti. Některé důležité celospolečenské normy jsou formalizovány a tvoří obsah zákonů, jiné zůstávají neformální nebo jsou formalizovány částečně (např. používání mobilních telefonů). Ve svém sociálním vývoji si jednotlivec nejdříve osvojuje pravidla významná v jeho rodině, pak ve skupině vrstevníků; teprve jejich prostřednictvím dospívá k poznání celospolečenských norem, k jejich přijetí nebo ke konfrontaci s nimi.   Normy určité uzavřené komunity nebo skupiny (náboženská sekta, sídlištní gheto, skupiny na drogové scéně)  mohou být v příkrém rozporu s celospolečenskými normami.

Některé sociální normy ve vztahu k drogám a životnímu stylu s nimi spojeného se mohou z uživatelských skupin šířit do okolní populace a jsou předmětem intervencí v programech primární prevence  a/nebo komunitní prevence sociálně patologických jevů: hovoří se přitom o „denormalizaci“ takových jevů jako je braní drog, majetková trestná činnost, prostituce  apod. Naproti tomu existuje pojem a trend „normalizace“ některých jevů, které jsou důsledkem užívání drog pro jednotlivce (tělesné a duševní poruchy, sociální selhávání); tyto důsledky jistě nejsou „normou“ v širší populaci, ale vyskytují se i u osob, které drogy neužívají a odborné discipliny (medicína, psychologie, sociální práce) má pro ně vytvořené své postupy, kterých je třeba využívat a uživatele drog z nich nevylučovat.   

Sociální práce (social work)

Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám nebo komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl. Předmětem intervence sociálního pracovníka je interakce mezi způsobilostí klienta zvládat a tím, co od něj prostředí očekává. Jeho cílem je podporovat sociální fungování klienta tím, že mu pomáhá obnovit nebo udržovat rovnováhu mezi více či méně dostatečnou kapacitou zvládání a této kapacitě více či méně přiměřenými požadavky prostředí. K typickým rolím (soustavám očekávání), které sociální pracovníci pomáhají svým klientům zvládat efektivněji, například role rodiče, dítěte, partnera, zaměstnance, souseda, občana a nebo například také pacienta. V souvislosti s životním cyklem člověka dochází k proměnám rolí, které jsou od něj očekávány. Právě v situacích, kdy dochází ke změně rolí, bývá pomoc sociálního pracovníka potřebná. Častým úkolem sociálního pracovníka v této situaci je pomoci klientovi porozumět požadavkům nové role, akceptovat ji a aktivně ji začít naplňovat. V širším pojetí se za sociální práci (péči) považují sociálně technická opatření  a jejich organizace – např. sociální dávky, sociální služby a další. Sociální práce by měla mimo jiné usnadňovat klientům přístup k této sociální síti.

sociální síť (social network)

Propojená skupina lidí, kteří se navzájem ovlivňují, přitom mohou a nemusí být příbuzní. Sociální síť se tvoří na základě společenských zájmů, rodinných vazeb nebo z jiných více pragmatických důvodů, jako je např. obstarávání a užívání drog. Jiný, přenesený, ale běžně používaný význam pojmu „sociální síť“ se vztahuje k síti služeb a zařízení pomáhajících řešit  sociální  problémy a potřeby klienta.  

Sociální zralost (social maturity)

Sociální zralost můžeme definovat jako společenskými normami vyžadovanou míru  začlenění se do společnosti a schopnost adekvátně zvládat různé sociální role. Sociální zralost není pouze pasivním přizpůsobením určitému sociálnímu kontextu, ale aktivním jednáním v něm. Může být charakterizována např.úspěšným naplňováním sociálních rolí, akceptováním a dodržováním sociálních norem, sdílením a předáváním hodnot dané společnosti a kultury, a v neposlední řadě přiměřeným souborem sociálních dovedností a znalostí  (komunikačních,  pracovních apod.). K sociální zralosti patří i schopnost spolupráce, pomoci a oběti (prosociální chování). Delší drogová kariéra, zejména pokud začala v mladším věku, je obvykle spojena se zabrzděním nebo deformací sociálního  zrání; pozitivní působení léčby a resocializace pomáhá tento deficit ve vývoji sociální zralosti překonat. 

Socioterapie (social therapy)

Socioterapie je jedním z prostředků resocializace zaměřených na (re)integraci psychicky a sociálně dezintegrovaných osob do společnosti. Má široké rozpětí ve svých formách působení. Společným základem je využití pozitivního potenciálu mezilidských vztahů, společně sdílené činnosti a sociálního učení, stejně jako obecné potřeby člověka jako sociálního tvora. Bylo opakovaně prokázáno, že sociální podpora skupiny má pozitivní dopad na úspěšnou integraci. Do socioterapie můžeme zařadit např. cílené sociální učení, programy zaměřené na zlepšení sociálních dovedností, vnímavosti a náhledu na mezilidské vztahy, socioterapeutické kluby či jiné programy vedené profesionálem - zpravidla sociálním pracovníkem, ale i neprofesionálně řízené svépomocné aktivity a hnutí (např. AA, AN, Pavučina apod.). Každá skupinová terapie je svým dílem i socioterapií. Socioterapeutickou  funkci má rovněž podpora dobrovolníky - např. studenti, skupina věřících nebo umělecký kroužek aktivně přijme „do svých řad“ klienty nějakého terapeutického či resocializačního programu. A naopak socioterapeutický rozměr má vlastní dobrovolnická činnost léčících se osob. Síť společenských vztahů a schopnost být přijímán i lidmi mimo terapeutickou skupinu má úzdravný efekt, který by měl být profesionály v pomáhajících profesích monitorován a podporován.

è  resocializace

Současné užívání několika drog, polymorfní užívání

Užívání více než jedné psychoaktivní látky, buď zároveň nebo v jinou dobu a různých časech.  Obvykle  se spojuje s užíváním  ilegálních drog, může však zahrnovat i legální drogy jako  alkohol a tabák. Při používání tohoto pojmu ve výzkumných a odborných studiích je třeba  specifikovat, o které drogy se jedná, jestli užívání  probíhá současně nebo střídavě a jestli je nějaká droga preferována, pokud je dostupná.  Když  si např.závislí uživatelé heroinu nemohou obstarat svou dávku, mohou se uchýlit k užívání látek s podobnými účinky na centrální nervový systém, aby snížili abstinenční příznaky. V DSM-IV  odpovídá pojem polymorfní užívání  (polysubstance dependence) opakovanému užívání nejméně tří skupin látek (nezahrnuje alkohol a nikotin),  kde užívání žádné z nich není dominantní. 

Spouštěče

Obvykle se tím míní podněty, které vyvolávají craving (bažení) anebo zhoršují u závislých sebekontrolu a ohrožují je relapsem.  U závislých na návykových látkách mohou být spouštěči např. známí, kteří berou drogy, hudba, kterou měl klient s braním drog spojenou, riziková prostředí, pohled na návykové látky nebo pomůcky k jejich užívání, filmy nebo vyprávění o drogách apod. Nejsilnějším spouštěčem zpravidla bývá aplikace látky, na které je klient závislý nebo i jiné návykové látky. Při léčení návykových nemocí se doporučuje přizpůsobit životní styl, aby se snížil počet spouštěčů, s nimiž se klient setkává. Na setkání se spouštěči je také možná klienta připravit. Vhodnou technikou, která se k tomu používá, je např. „Semafor“ (červené světlo znamená zastavit automatické jednání, žluté světlo uvědomit si možnosti, které se v dané situaci nabízejí, domyslet jejich následky a vybrat nejvhodnější, zelené světlo pak znamená nejvýhodnější možnost uskutečnit a vyhodnotit výsledek).

è  craving, relaps

Standardy

Soubor kritérií směrodatných pro  kvalitu péče  a její hodnocení.   Rozlišujeme: (1) standardy vzdělávání, definované obsahem žádoucích znalostí a dovedností nebo absolvováním určitých škol a vzdělávacích programů,  (2) standardy metod – popisují přesně, co má obsahovat určitý léčebný postup, např. metadonová substituce, (3) standardy  založené na případu či diagnóze – definují soubor intervencí a služeb, které mají být poskytnuty pacientovi či klientovi s určitou nemocí, poruchou či problémem, mohou být i právním nárokem, (4)  standardy služeb, programů a zařízení – definují podmínky poskytování péče ve službách určitého typu a často tudíž představují i typové definice, např. standard nízkoprahového  kontaktního centra, terapeutické komunity, chráněného bydlení atd., (5) etické standardy – viz etický kodex. U nás používané nebo připravované standardy pro oblast závislostí  („Minimální standardy“ od r.1995, „Akreditační standardy“ od r. 2000)  patří do 4.výše uvedené kategorie, podobném duchu vyvíjí MPSV standardy sociálních služeb, zatímco MZ a odborné lékařské společnosti zpracovávají standardy kategorie 2 a 3. 

è  akreditace, kvalita péče

steroidy

Přírodní nebo uměle vyrobené  hormony, které vážou lipidy, obsahující molekulu cholesterolu, a působí na chemické procesy v těle, růst a na pohlavní a jiné fyziologické funkce. Patří mezi ně hormony kůry nadledvinek (adrenalin, noradrenalin), mužské a ženské pohlavní  hormony a jejich deriváty. V lékařství jsou anabolické steroidy podávány mužům pro podporu pohlavních funkcí, pokud selže jejich přirozená tvorba, dále jsou indikovány  v některých případech onemocnění kostní dřeně a při léčbě zánětu děložní sliznice. V  posledních letech bylo v lékařství vyvinuto mnoho účinnějších látek a anabolické steroidy se užívají  už jen zřídka.

Mezi zneužívanými drogami  mají anabolické steroidy neopominutelné místo. Tyto látky jsou příbuzné mužským pohlavním hormonům, způsobují nárůst svalové hmoty a v případě, že je užívají ženy, způsobují maskulinizaci. Sportovci zneužívají anabolické steroidy ke zvýšení síly a výkonu. Také je zneužívají kulturisti a lidé, kteří chtějí zlepšit svůj vzhled. Užívání steroidů má vedlejší příznaky – fyzické i psychické. Mezi fyzické patří akné, scvrkávání varlat, pokles tvorby spermií, zvětšování klitorisu, hrubnutí hlasu, tvorba tumorů na játrech a zvyšují riziko srdečních onemocnění. Mezi psychické patří náhlé změny nálad, zvyšují agresivitu a hostilitu a způsobují  úzkostné poruchy.

stimulancia

Látky ovlivňující  centrální nervovou soustavu tak, že ji aktivují, povzbuzují nebo zvyšují nervovou činnost (též „psychostimulancia“). Patří sem amfetaminy, kokain, kofein, nikotin (samostatná hesla) a některé syntetické látky, které snižují chuť k jídlu. Některé drogy mají stimulační účinky, které nepatří mezi jejich primární účinky, ale které se mohou projevit při užívání vysokých dávek nebo při chronickém užívání. Do této skupiny např.patří antidepresiva a anticholinergika.

Stimulancia mají řadu fyziologických účinků. Působí změnu srdečního frekvence, rozšíření cév, zvýšení krevního tlaku, pocení, třesavku, nevolnost a zvracení. Také zvyšují ostražitost a neklid a obluzují vědomí. Chronické užívání způsobuje změny chování a některých povahových vlastností (impulzivitu, agresivitu, podezřívavost a popudlivost). Může se vyskytnou i paranoidní syndrom – toxická psychóza. Odnětí stimulancia po dlouhém nebo silném užívání může způsobit odvykací příznaky – depresivní stavy, poruchy spánku, únava, vyčerpanost.

è paranoidní syndrom, toxická psdychóza

Streetwork, streetworker - viz Terénní práce, Terénní pracovník

Strukturovaný program

Léčebný (případně léčebně-výchovný či léčebně-resocializační) program s následujícími charakteristikami: (1) přesný časový rozvrh, (2) soubor pravidel, která stanoví podmínky léčby a definují žádoucí a nežádoucí chování účastníků programu včetně případných sankcí,  (3) vyvážená skladba programu: skupinové terapeutické aktivity, aktivity pracovní, aktivity sportovní, kulturní, klubové apod., (4) v denní, ústavní a rezidenční léčbě rozsah minimálně 20 hodin týdně rozvržený do 5 pracovních dnů.   Smyslem strukturovaného programu je nabídka komplexu podnětů, působících na různé složky klientovy osobnosti a  úrovně jeho psychiky s cílem navodit změnu sebepojetí, postojů a chování. 

    è denní stacionář, intenzivní ambulantní péče,  rezidenční léčba, režim, terapeutická komunita, ústavní léčba

Středisko drogových závislostí

První ambulantní centrum pro nealkoholové závislosti, založené v r.1971  MUDr.Jaromírem Rubešem při Apolináři v Praze. Středisko spadalo pod nynější Všeobecnou fakultní nemocnici. V r.1986 zahájilo jako první v tehdejším Československu  výměnu injekčního náčiní u nitrožilních uživatelů.  Osamostatněním činnosti Střediska a přechodem ze státní do nestátní formy vzniknul v r.1991 DROP-IN.

Střednědobá léčba

Za střednědobou léčbu se obvykle pokládá léčba v trvání 3-6 měsíců. U nás tento typ léčby poskytují nejčastěji specializovaná  oddělení psychiatrických léčeben nebo klinik, což umožňuje současně se zaměřit  na doprovodné somatické i psychické problémy pacienta/klienta.  Ve strukturovaném programu převažují léčebné aktivity nad aktivitami rehabilitačními či resocializačními. Dolní hranice trvání střednědobé léčby, tj. 3 měsíce, se v odborné literatuře pokládá za minimum pro dosažení trvalejšího účinku. S pojmem „střednědobá léčba“ se setkáváme nověji i v terapeutických komunitách, kde je horní hranice trvání posunuta nad 6 měsíců (za střednědobou léčbu v TK se pokládá např. program v délce 6-8 měsíců).   

 è  dlouhodobá léčba,  krátkodobá léčba, ústavní léčba

Substituce

Substituce je způsob léčby, kdy je užívání původní drogy nahrazeno (téměř vždy lékařsky předepsaným) užíváním látky s podobnými účinky a vlastnostmi, avšak s výrazně menšími riziky, než původní droga. (např. heroin je nahrazen metadonem). Dále může jít o substituci škodlivého způsobu užití (cigarety nahrazeny nikotinovými náplastmi nebo žvýkačkami), případně kombinace obou způsobů (injekční aplikování heroinu je nahrazeno orálně podávaným metadonem). Cílem  substituce je eliminování nebo snížení užívání určité drogy,  zvláště pokud je ilegální, nebo snížení škodlivé formy a metody podávání, provázející techniky nebezpečné zdraví (např.: sdílení jehel) a snižování sociálních následků. Substituční léčba má být  doprovázena psychoterapií, poradenstvím a/nebo socioterapií. Může  trvat od několika týdnů k mnoha letům, někdy neohraničeně.

è  buprenorfin, metadon

Supervize

Supervize je odborná činnost, při níž supervizor podporuje, vede a posiluje jednotlivce, skupiny nebo týmy v pomáhající profesi k tomu, aby dosáhli určitých organizačních, profesionálních a osobních cílů. Obecnými cíli jsou zlepšení kvality práce a podpora profesionálního růstu. Konkrétní cíle jsou ovlivněny celkovým společenským a odborným kontextem a požadavky organizace a jsou předmětem kontraktu mezi supervizorem, zadavatelem supervize, zaměstnavatelem a pracovníky. Hlavním nástrojem supervize je vytvoření prostoru pro reflexi pracovní činnosti a pracovního kontextu v bezpečném prostředí supervizního vztahu a podpora procesu učení a změny.

SUR

Systém výcviku v psychoterapii, založený  Doc.MUDr.Jaroslavem Skálou, PhDr. Eduardem Urbanem a MUDr. Jaromírem Rubešem, vyvíjející se od r. 1967.  Vývikový model SUR (výcvik typu SUR) je založen na principech terapeutické komunity s několika skupinami, každou skupinu vedou dva terapeuti či lektoři opačného pohlaví pod supervizí vedoucího komunity. Výcviková komunita  se schází po dobu 4-5 let 1-2x ročně, mezi setkáním celé komunity  se konají víkendová setkání jednotlivých skupin.  Jako pokračovatel v podstatě nikdy neformalizovaného hnutí SUR vzniklo v r. 1999 občanské sdružení SUR, které udržuje a rozvíjí tradici výcvikového modelu a připojuje k němu programy teoretického vzdělávání a supervize.   

Systém péče

Vzájemně provázené programy a služby, které odpovídají na různé potřeby klienta v různých obdobích jeho cesty k normálnímu životu. Za základní složky či součásti systému péče se pokládají: (1) terénní a nízkoprahové služby, (2) ambulantní péče a léčba, včetně intenzivní ambulantní péče v denních stacionářích, (3)  ústavní detoxifikace a léčba krátkodobá a střednědobá, (4) dlouhodobá – rezidenční péče v terapeutických komunitách, (5) doléčování včetně chráněného bydlení, chráněné práce apod., (6) dlouhodobé – udržovací substituční programy.  Aby jednotlivé služby a programy fungovaly jako systém, je nezbytná jejich odborná komplementarita, slučitelnost východisek a cílů, vzájemná informovanost, elementární koordinace, pružné předávání klienta a spolupráce na jeho problémech. Nástroje k vytváření a rozvíjení systému péče jsou např.: průzkum potřeb, plánování služeb, matching (párování potřeb a intervencí), standardy, hodnocení kvality a účinnosti péče, vzdělávání, výcvik a supervize, usnadňování komunikace, koordinační porady apod.

Systémový přístup

Vychází z předpokladu, že systém je celek uspořádaný z libovolných elementů materiální nebo duchovní povahy. Přístup se zabývá funkcemi a strukturálními zákonitostmi, které platí pro všechny systémy. Přístup je vybudován na poznání, že systém jako celek se chová kvalitativně jinak než suma jeho jednotlivě pozorovaných částí. Systémový přístup je používaný v rámci rodinné terapie. Podle tohoto přístupu se rodina skládá ze subsystémů a je v interakci v jinými systémy.

Šlehárna

Aplikační místnost. Patří do oblasti služeb Harm Reduction. Jedná se o chráněné prostory, obvykle v blízkosti drogové scény, kde si mohou injekční uživatelé v klidu a bezpečně aplikovat drogu. Přítomnost proškoleného personálu zajišťuje možnost intervence v případě předávkování, standardně jsou dostupné potřeby pro bezpečnou aplikaci – sterilní injekční náčiní, sterilní voda, atp. Standardem je také sběr a bezpečná likvidace použitého náčiní.

è  Harm Reduction

Tabák

Upravené sušené listy Nicotiana Tabacum, lilkovité rostliny, která se pěstuje v mnoha zemích. Její hlavní psychoaktivní složka je nikotin. Spolu s alkoholem, je tabák nejrozšířenější rekreačně užívaná droga.  Obvykle se kouří ve formě cigaret a doutníků, také je možné ho žvýkat, polykat a šňupat (v této formě má slabě budivé účinky). Tabák, především kouřený tabák, má vysoký potenciál závislosti a je příčinou mnoha úmrtí na srdeční choroby a rakovinu plic. Tzv. pasivní kuřáky ohrožuje rakovinou plic kouření druhých lidí. Kromě nikotinu obsahuje tabákový kouř řadu dalších látek škodlivých zdraví, především dehet, kysličník uhelnatý a nitrosaminy.  Ve zpracovaném tabáku lze objevit zbytky chemických látek, např. pesticidů,   které rovněž poškozují zdraví.

è  nikotin, pasivní kouření

taneční drogy (dancing drugs)

Drogy spojované se subkulturou tanečních party (styly rave, trance, house, acid house, techno, jungle a další - taneční scéna, jednotlivé styly hudby, tance, oblékání, vzorců chování návštěvníků se rychle mění). Tato subkultura vznikla z taneční scény v 80. letech v Anglii.  Taneční party je nyní velmi populární forma zábavy u mladých lidí  v celé Evropě, Severní Americe, Austrálii a dalších místech. Nejznámější „taneční drogy“ jsou MDMA (Extáze), amfetaminy (pervitin) a LSD (samostatná hesla). S taneční scénou jsou spojovány také látky jako ketamin, kokain a látky typu designer drugs. Tyto drogy jsou užívány i v jiném prostředí než jsou rave nebo taneční party. Jiné drogy, jako například cannabis (samostatné heslo), které nejsou obvykle považovány za taneční drogy, mohou být také užívány návštěvníky tanečních party.

Těhotenství

Gravidita, z hlediska abusu OPL je významná zvláště možnost poškození plodu v prvním trimestru (tři měsíce) gravidity, kdy může dojít k poškození vývoje se orgánů. Významné je také užívání bezprostředně před porodem, kdy se dítě může narodit se závislostí a po porodu se může projevit odvykací stav.

těkavé látky  (volatile substances)

Substance, které se odpařují při běžných pokojových teplotách. Těkavé látky se inhalují pro své psychoaktivní účinky (také bývají nazývány inhalanty, inhalancia), do této skupiny  patří organická rozpouštědla (nitrobenzeny - toluen), lepidla, aerosoly, barvy, ředidla, rozpouštědla, benzín a nafta, čistící prostředky a droga amylnitrát. Některé látky jsou toxické pro játra, ledviny nebo srdce, některé poškozují mozek a/nebo periferní nervovou soustavu. Nejčastěji najdeme uživatele těchto látek mezi mladými adolescenty a dětmi ulice (u nás především na velkých sídlištích).

Uživatelé většinou čichají v rozpouštědle namočený hadr, přikládají si ho k nosu a přes ústa, nebo nalijí rozpouštědlo do sáčku, který si dávají k obličeji, což kromě intoxikace způsobuje i anoxii (nedostatek kyslíku v organizmu) s vysokým rizikem udušení. Známky intoxikace jsou: netečnost, poruchy psychomotoriky, euforie, poruchy úsudku, bojechtivost, závrať, nystagmus, zhoršené vidění, setřená řeč, třes, vrávoravá chůze, svalový třes, stupor nebo kóma. Komplikacemi dlouhodobějšího užívání mohou být trvalé (funkční i strukturální) poškození mozku, jater, ledvin, periferních nervů, srdce a plic. Při užívání těkavých látek hrozí  vysoké riziko předávkování (s následkem smrti) z důvodů nemožnosti kontrolovat množství vdechované látky.

è  inhalanty, inhalancia

Tématická skupina

Typ skupinové (psycho)terapie  pracující se strukturovanou  diskusí na vybraná témata. Ta mohou na někdy  vycházet z terapeutického kontraktu  či z aktuálních potřeb a přání členů skupiny, jindy mohou být dána osvědčenými postupy při skupinové psychoterapii u určitých diagnostických skupin. Např. u závislých klientů  to může být téma vztahu k droze, co dokáže droga  dát i vzít svým uživatelům, relaps atd. Styl práce je více strukturován ze strany terapeuta a je při ní velmi důležité udržet stanovené, případně dohodnuté hranice.

è skupinová (psycho)terapie

Terapeutická komunita

Strukturované prostředí, ve kterém klient žije a absolvuje program  léčení/rehabilitace. Terapeutická  komunita (TK) nabízí bezpečné a podnětné prostředí pro růst a zrání, které se děje především prostřednictvím sociálního učení v kontextu vymezeném jasnými a srozumitelnými pravidly. Terapeutický potenciál TK se spatřuje  ve stálém napětí mezi realitou a terapií, mezi každodenním spolužitím na straně jedné a podporovaným a monitorovaným sociálním učením a nácvikem na straně druhé.

Účinné faktory terapeutické komunity jsou následující: (1) bezpečné prostředí pro růst, (2) jednotná filosofie, (3) terapeutická struktura, (4) rovnováha mezi demokracií, terapií a autonomií, (5) sociální učení prostřednictvím sociální interakce, (6) učení prostřednictvím krizí, (7) terapeutický dopad všech aktivit na komunitu, (8) zodpovědnost klientů za své chování, (9) zvyšování sebehodnocení vlastní prací a zažitým úspěchem, (10) zvnitřnění pozitivního žebříčku hodnot, (11) konfrontace, (12) pozitivní tlak ostatních klientů, (13) učení porozumět sobě samému a vyjádřit emoce, (14) změna negativních postojů k životu v postoje pozitivní, (15) zlepšení vztahů s původní rodinou. 

Vznik a odborné zpracování TK se spojuje se jménem britského psychiatra Maxwella Jonese, první TK byla založena v r.1947 v Melrose ve Skotsku.  TK se uplatňují nejen v léčbě a resocializaci závislých, ale  také u jiných diagnostických skupin (neurózy, psychózy, poruchy chování) a rovněž v psychoterapeutickém výcviku. První TK pro léčbu drogově závislých byl SYNANON v USA v r. 1956.

Vznik a odborné zpracování TK se spojuje se jménem britského psychiatra Maxwella Jonese, první TK byla založena v r.1947 v Melrose ve Skotsku.  TK se uplatňují nejen v léčbě a resocializaci závislých, ale  také u jiných diagnostických skupin (neurózy, psychózy, poruchy chování) a rovněž v psychoterapeutickém výcviku.

 è dlouhoudobá léčba, rezidenční léčba, SUR

Terapeutický vztah

Interpersonální vztah mezi terapeutem a klientem (nebo klienty při léčbě prostřednictvím skupiny). Pevný terapeutický vztah je základ pro úspěšnou léčbu pro všechny psychoterapeutické směry. Klient musí terapeutovi důvěřovat a spolupracovat s ním, aby bylo možné dosáhnout změny. Terapeut díky vztahu může používat různé metody a postupy, kterými se pokouší změnu navodit. Cílem psychoterapeutického vztahu je spustit a řídit psychoterapeutický proces ústící v optimálním případě v předem naplánovanou změnu v osobnosti či chování klienta,  případně i v nejbližším sociálním prostředí (např. v rodinné psychoterapii). Vztah tvoří základ psychoterapie. Psychoterapeutický vztah je v každém jednotlivém případě jedinečný. Je  výsledkem řady faktorů, k nimž patří  např. vzájemná očekávání klienta a terapeuta vůči sobě (včetně zkušeností z dřívějších vztahů), stupeň osobního poznání, bezprostřední chování, aktuální fáze vývoje vztahu a teoretická orientace terapeuta. Dění v psychoterapeutickém vztahu bývá předmětem interpretace ze strany psychoterapeuta (dynamická psychoterapie).

è dynamická psychoterapie, psychoterapie, změna

terciární prevence

Předcházení vážnému či  trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z  užívání drog. V  tomto smyslu je terciární prevencí: (1)   resocializace či sociální rehabilitace u klientů, kteří prošli léčbou vedoucí k abstinenci nebo se zapojili do substituční léčby a abstinují od nelegálních drog, (2)  intervence u klientů, kteří  aktuálně drogy užívají  a nejsou rozhodnuti užívání zanechat, souborně zvané Harm Reduction – zaměřují se především na snížení zdravotních rizik, zejména přenosu infekčních nemocí při nitrožilním užívání drog.

è  resocializace, Harm Reduction

Terénní práce

Pomáhající aktivity probíhající mimo instituce a zařízení, a to: (a) přímo na ulicích, veřejných prostranstvích a veřejně přístupných místech, jako jsou nádraží, restaurace a zábavní podniky, (b) v jiných zařízeních a institucích, jako jsou věznice, školy, azylové domy, nevěstince, kluby a domovy mládeže, (c) v bytech příslušníků cílové skupiny. Cílovou skupinou terénní práce jsou rizikoví jednotlivci a skupiny, které nejsou efektivně zachycovány existujícími institucemi, buď proto, že těmto institucím nedůvěřují a vyhýbají se jim, nebo proto, že v nich nemohou najít takové služby, které potřebují. K těmto cílovým skupinám patří např. bezdomovci, „děti ulice“, prostitutky a prostituti,  migranti, příslušníci etnických menšin, specifickou cílovou skupinu tvoří uživatelé drog. 

terénní pracovník

Pracovník vykonávající terénní práci. Může jít o zaměstnance s určitou odbornou kvalifikací, zejména v oblasti zdravotnické a sociální, často ale v  terénních programech nacházíme laické pracovníky, studenty a dobrovolníky. Některé terénní programy využívají současných nebo bývalých členů cílové skupiny (např. injekčních uživatelů drog) jako dobrovolníků nebo placených pracovníků – pro ně se používá pojem „indigentní terénní pracovník“ (ITP). Výhodou ITP v takovém případě je, že je pro ně snáze dosažitelná skrytá drogová scéna (např.drogové byty). ITP i dobrovolníkům by měl být poskytován základní trénink a supervize.  

Terénní programy pro uživatele drog

Komunitní programy pro problémové uživatele drog; jejich souhrnným cílem je usnadnit zlepšení zdravotního stavu a omezit s drogami spojená rizika a poškození u jednotlivců a skupin,  kteří nejsou v kontaktu s existujícími zdravotními,  zdravotně-sociálními a sociálními službami a s běžnými zdravotně výchovnými (osvětovými) programy, tj. s tzv. skrytou populací.  Terénní programy se zaměřují  především na nitrožilní uživatele drog s cílem snížit jejich rizikové chování (sdílení injekčního náčiní, nechráněný sex) a omezit tak riziko přenosu a šíření  HIV a virů hepatitidy B a C. Terénní programy mohou intervenovat již na počátku drogové kariéry uživatele, ještě předtím, než přejde k nebezpečnějším způsobům aplikace.  K běžným typům služeb poskytovaných terénními programy patří: (a) výměna injekčních jehel a stříkaček, (b) distribuce dalšího náčiní pro méně rizikovou aplikaci: sterilní vodu, dezinfekční tampóny, bavlněné filtry, případně i aluminiovou fólii pro úplný odklon od nitrožilního užívání, (c) distribuce kondomů, (d) základní zdravotní ošetření, (e) základní, tzv. kontaktní poradenství a informace, (f) distribuce zdravotně výchovných informačních materiálů, letáků, brožurek, svépomocných časopisů apod. Stále častější jsou terénní programy zabývající se cílovou skupinou uživatelů „tanečních drog“, která má svoje specifická zdravotní rizika.

è  Harm Reduction, taneční drogy, výměna

 

testování drog viz Toxikologie

Tlumivé látky 

Látky, které potlačují, inhibují nebo snižují aktivitu centrálního nervového systému. Hlavní skupiny tlumičů CNS jsou sedativa/hypnotika, opioidy a neuroleptika. Například tlumivé drogy  zahrnují alkohol, barbituráty, anestetika, benzodiazepiny, heroin a metadon.  Antikonvulsiva (léky omezující nervové záchvaty, např. epilepsii) jsou někdy zahrnuta do skupiny tlumičů pro svůj  tlumivý vliv  na abnormální nervovou aktivitu.

Tolerance

Snižování účinků drogy při opakovaným podávání či  užívání. Tolerance se zvyšuje nejrychleji, pokud je droga podávána často a ve zvyšujících se dávkách. Je užitečné odlišovat metabolickou toleranci od tolerance na účinky. Metabolická tolerance vzniká jako následek působení enzymů v játrech, které způsobuje zrychlení metabolismu, zatímco se snižuje hladina drogy v krvi.  Tolerance na  účinky drogy odpovídá snižování účinků existující hladiny drogy v krvi.  Soudí se, že tolerance je výsledek schopnosti neuroadaptace, stejně jako se organismus uživatele učí předvídat a přizpůsobovat se účinkům drogy.

Toluen

Organické rozpouštědlo, homolog benzenu. Má afinitu k lipofilním tkáním a tím je dán i jeho narkotický účinek, pro který je zneužíván. Lokálně dráždí, poškozuje ledviny, játra, dlouhodobé užívání vede k toxické encefalopatii. Intoxikace je podobná opilosti, euforická fáze je však kratší, brzy nastává útlum. Intoxikovaný nasládle, odpudivě páchne. Smrt nastává obyčejně útlumem dýchacího centra nebo srdeční arytmií. Zneužívání toluenu je typické pro sociálně slabší skupiny, vede k rychlé devastaci organismu. Toluenisti jsou obtížně léčitelní pro organické poškození mozku, které vede k úbytku intelektových schopností.

Toxicita

Potenciál drogy mít toxické účinky nebo způsobit otravu. Téměř všechny látky (např. i obyčejná potrava) mají určitou toxicitu, pokud jsou konzumovány v odpovídajícím množství.

Toxická psychóza

Psychotická porucha vyvolaná zneužíváním psychotropních látek. Vyskytuje se typicky po psychostimulanciích (nejčastěji jde o paranoidní syndrom) a halucinogenech. Obraz toxické psychózy  je velmi podobný schizofrenii, odlišení je možné obyčejně jen na základě anamnestických údajů a průběhu. Při závažnějším průběhu toxické psychózy může být jedinec nebezpečný sobě i ostatním. V tomto případě bývá nezbytné jeho odeslání (převoz) na specializované psychiatrické pracoviště. Toxická psychóza odeznívá většinou spontánně, bez potřeby medikace, je však potřebná psychoterapeutická nebo poradenská podpora. Ve slangu uživatelů drog se různé formy toxické psychózy označují jako „bad trip“, někdy i „stíha“.

è  “bad trip, paranoidní syndrom

 

Toxikologie

Toxikologie je věda zabývající se jedy, jejich průkazem a jejich účinky na živý organismus. Někdy se také hovoří o klinické toxikologii, jakožto lékařském oboru zabývajícím se diagnostikou a léčbou otrav. Přítomnost návykových látek v organismu může být detekována analýzou krve, dechu, moči, vlasů nebo jiných tělních tkání. K orientačnímu zjištění přítomnosti nelegálních drog v organismu se většinou užívají jednorázové testy moči. Výsledky tohoto screeningového (tj. rychlého, orientačního a relativně levného) toxikologického vyšetření založeného na imunochemické reakci nemusí být přesné, proto bývá vhodné je ověřit jinou metodou. Toxikologická prokazatelnost pervitinu a heroinu při použití běžných metod je 1-2 dny, diazepamu 2-4dny, Rohypnolu 1-3 dny, v případě chronického užívání drog z konopí to může být 14 – 42 dní.

toxikománie, toxikoman (Addiction, Addict)

Jeden z nejstarších a obvykle užívaných termínů k popisu a vysvětlení fenoménu dlouhodobého zneužívání drog. Je definován jako opakované užívání psychoaktivní látky nebo látek v míře, kdy je uživatel (toxikoman) periodicky nebo chronicky intoxikovaný, má nutkání k užití dané psychoaktivní látky,  činí mu velké problémy úmyslně zastavit nebo změnit její  užívání a má  tendenci  získat  danou psychoaktivní látku téměř každým způsobem.

Klíčovým indikátorem „toxikománie“ byla obvykle  zvýšená tolerance a výskyt odvykacího (abstinenčního) syndromu, což zároveň patří ke kritériím závislosti stejně jako nutkavé užívání. Závislost je jinak považována za samostatnou nemoc, oslabující a postupující onemocnění založené na farmakologickém efektu drogy,  pro které je jedinou léčbou úplná abstinence. S tímto pohledem se nejvíce ztotožňují svépomocné organizace jako např. Anonymní alkoholici a Anonymní  toxikomané.

Toxikomanie (addiction) není diagnostický termín v ICD-10, je stále  široce používaný profesionály a obecně veřejností. V roce 1960 WHO doporučila, aby termín „toxikománie“ (addiction) byl opuštěn ve prospěch termínu „závislost“ (dependence), která může existovat v rozmanitých stupních.

è  závislost

trankvilizér

Zklidňující prostředek, obecný pojem pro několik druhů drog/léků využívaných k odstranění příznaků různých duševních chorob. Tento pojem se také může používat k odlišení těchto léků od sedativ a hypnotik. Trankvilizéry mají tišící a tlumivé účinky na psychomotorické procesy bez vlivu na vědomí a myšlení (s výjimkou velkých dávek).

tréning trenérů

Pyramidová strategie pro šíření informací a dovedností, především v primární prevenci. Malá skupina osob prodělává výcvik v  předávání konkrétního tréninkového programu větší cílové skupině. U pedagogů se používá pojem „učení učitelů“, ovšem s rizikem nepřesnosti, protože jde o výcvik a ne výuku.

Trestné činy v oblasti drog

Jde především  o specifické trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle  §§ 187, 187a a 188 trestního zákona (viz trestnost držení drogy pro vlastní potřebu, trestnost šíření toxikomanie, trestnost zacházení s drogami). Svým způsobem specifickou povahu pak má trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 trestního zákona, jehož se dopustí ten, kdo ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, vykonává zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (klasickým příkladem takového jednání je řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky). Vedle těchto specifických trestných činů (drogová kriminalita v užším smyslu) se s užíváním drog pojí řada dalších trestných činů (tzv. sekundární nebo přidružená drogová kriminalita), jejichž pachatelé si majetkovou trestnou činností, zejména krádežemi, opatřují prostředky k získání drogy.  

Trestnost držení drogy pro vlastní potřebu

Novela trestního zákona z r.1997 zavedla trestný čin držení drogy pro vlastní potřebu (§ 187a trestního zákona). Podle tohoto ustanovení je trestně postižitelný ten, kdo bez povolení pro sebe přechovává některou z uvedených látek v množství větším než malém. Za to mu hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest. Odnětím svobody na jeden rok až pět let může být pachatel potrestán, pokud spáchá uvedený čin ve větším rozsahu. Ve srovnání s trestným činem podle § 187 trestního zákona tedy jde o čin mírněji trestný. Stanovení konkrétního množství, které  u jednotlivých látek představuje „množství větší než malé“,  ponechává zákon na výkladu a rozhodnutí soudu (na soudní judikatuře). Držení drogy pro vlastní potřebu v „množství menším než malém“ naplňuje skutkovou podstatu přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích (ustanovení nově začleněno  současně s novelizací trestního zákona v r. 1997). 

Trestnost  šíření toxikomanie

Trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a trestního zákona byl do našeho právního řádu zaveden vedle klasických skutkových podstat trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů novelou trestního zákona z roku 1990. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří. Ustanovení se netýká  “minimalizace rizik”  (Harm Reduction - například výměny injekčních stříkaček, poskytování jiného zdravotně nezávadného materiálu, poskytování poučení a rad k dodržování hygieny a zdravotní bezpečnosti apod.). V zásadě by tedy nemělo hrozit trestní stíhání těm, kdo poskytují uživatelům drog různé formy léčebné a jiné péče.

Trestnost zacházení s drogami

Kdo nemá povolení se zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle zákona o návykových látkách (zákon č. 167/1998 Sb.), může se dopustit trestného činu.  Nejzávažnějším z drogových trestných činů je trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 trestního zákona Tento trestný čin postihuje pachatele, který neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá, jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekurzor nebo jed. Tímto způsobem se trestní zákon snaží chránit společnost i jednotlivce proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s uvedenými látkami a přípravky. - Další formu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů vymezuje  § 188 trestního zákona. Toto ustanovení postihuje výrobu, opatření nebo přechovávání předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu. Týká se tedy především prekurzorů a pomocných látek a zařízení sloužících k výrobě drog. Také pouhé vypěstování rostlin, které slouží k nedovolené výrobě jedu, omamné látky nebo psychotropní látky, posuzuje jako opatření předmětu určeného k nedovolené výrobě takových látek ve smyslu § 188 trestního zákona. – Poslední forma trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů byla do trestního zákona začleněna novelou v r. 1997 a vymezuje trestnost držení drogy pro vlastní potřebu.

è prekurzor,  zákon o návykových látkách

Triangulace

V rodinné terapii se vztahuje na strukturu a funkci rodinného systému. Jedná se o rozšíření konfliktního vztahu dvojice o třetí osobu (např.dítě, terapeut), která tento konflikt zakryje nebo zmírní. Jde o situaci, kdy se rodič snaží jako zbraň proti partnerovi získat sympatie a podporu dítěte. Dítě se tak dostává do intenzivního konfliktu loajality. Vedle patologických triangulací lze rozlišit také triangulace terapeuticky účinné. V těch terapeut přebírá zátěž dítěte tak, že se sám vstoupí do rodičovského konfliktu jako třetí a vytváří cílené a měnící se koalice s jedním s partnerů.

Úmluvy osn (UN Conventions)

Jde o tři základní úmluvy o nezákonných drogách: (1) Jednotná úmluva o omamných látkách/narkoticích („Single Convention on Narcotic Substances“) z r.1961, (2) Úmluva o psychotropních látkách („Convention on Psychotropic Substances“) z r. 1971, (3) Jednotná úmluva  proti nezákonnému obchodu s  omamnými a psychotropními  látkami („Single Convention against Illicit Trafficking with  Narcotic and Psychotropic Substances“) z r.1988. Ke každé úmluvě se ještě pojí později přijímané protokoly a dodatky. -  ČR je signatářem všech úmluv OSN: Jednotná úmluva o omamných látkách z r. 1961 ve znění Protokolu z r. 1972  viz vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb., Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971 viz vyhláška č. 62/1989 Sb.,  a Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988 viz sdělení č. 462/1991 Sb. - Specifické  závazky vyplývající z jejích trestních ustanovení jsou pak promítnuty zejména v § 187 až § 188a trestního zákona a v § 29 a § 30 zákona o přestupcích. S odvoláním na úmluvy OSN byla přijata v r. 1997 novela trestního a přestupkového zákona, stíhající držení drogy pro vlastní potřebu, ačkoliv podle některých výkladů protokolu k úmluvě z r.1988 není toto opatření pro signatářské státy závazné.

è trestnost zacházení s drogami, zákon o návykových látkách       

Ústavní léčba (Institutional care, bed care)

Léčba v lůžkovém zařízení obecně (jako protiklad léčby ambulantní) nebo  v užším smyslu léčba  na specializovaném oddělení nemocnice nebo psychiatrické léčebny. Podmínkou je vždy lékařské vedení a  strukturovaný program. Může jít – podle délky – o léčbu krátkodobou nebo střednědobou.  Dlouhodobá léčba obvykle probíhá jako pobyt v terapeutické komunitě a hovoříme spíše než o ústavní  o  rezidenční léčbě.   Pro ústavní léčbu v nemocnici či léčebně jsou indikováni klienti s vysokým potenciálem pro relaps, rizikovým sociálním okolím  a psychickými či somatickými komplikacemi.

 è dlouhodobá léčba, krátkodobá léčba, rezidenční léčba, strukturovaný program, střednědobá léčba, terapeutická komunita       

Virus  přenášený krví (Blood-borne virus)

Virus který může být přenesen z infikované osoby na jinou osobu kontaktem krví do krve, tj. krevní transfúzí nebo sdílením injekčního materiálu. Nejzávažnější krví přenosné viry jsou HIV, HBV (hepatitida B) a HBC (hepatitida C).

Volnočasové aktivity (leisure time activities)

Složky strukturovaného programu,  které vedou klienty k aktivnímu odpočinku a zdravějším či hodnotnějším způsobům trávení volného času. Patří sem sport, kultura, hry, zábavné a poučné klubové aktivity. Volnočasové aktivity mají dále význam v tom, že poskytují klientům jinou úroveň meziosobních vztahů než např.skupinová terapie a rozšiřují podněty pro sebepoznání, vzájemné poznání členů skupiny, pro sociální učení během léčby či resocializace a pro získávání nových sociálních dovedností. Konflikty nebo pozitivní zážitky z  volnočasových aktivit nabízejí témata pro skupinovou práci.  Podnětné a vhodně koncipované volnočasové aktivity jsou důležitou složkou léčebně/resocializačních programů a nelze je podceňovat, má-li být program efektivní.     

Vyhledávání drogy (drug seeking)

Aktivita zaměřená na  získání drogy. Podle druhu drogy může zahrnovat např.koupi od zákonného prodejce (např. prodej alkoholických nápojů, cigaret) nebo od  prodejce nelegálních drog - dealera, falšování lékařských předpisů  nebo návštěvy  lékařů ve snaze získat předpis medikace, která je pak užívána jako droga. U nezákonných drog  je součástí mechanismu vyhledávání drogy rovněž získávání finančních prostředků na její zakoupení  nebo činnost odměňovaná přímo dávkou drogy (krádeže, vloupání, loupežné přepadení, prostituce, spolupráce na výrobě či distribuci drogy).

Vyhodnocní akcí/intervencí (Evaluation of…)

Periodické vyhodnocení procesu a/nebo výstupu určité akce nebo intervence (např. program primární prevence, výměnný program, léčebný program), při němž je realizační postup  intervence a její účinek na klienty nebo na cílovou skupiny důsledně zkoumán a posléze modifikován. Výzkum tudíž vede  ke změnám v provádění intervence v další  etapě. Vyhodnocování má být průběžné či opakované.  Poskytuje zpětnou vazbu pro rozvíjení intervence  a její zlepšování. Ve vyspělých zemích a v mezinárodních organizacích je pravidlem vyčlenit  na tuto zpětnou vazbu určitou část (10-20%) rozpočtu projektu či programu.    

Výměna, výměnný  program (exchange, exchange programme)

Výměna injekčního náčiní je významnou složkou strategie Harm Reduction. Probíhá jednak v  terénních programech, jednak v  kontaktních centrech. Trvání na výměně s následnou bezpečnou likvidací použitého náčiní snižuje riziko přenosu virových infekcí z použitých a odhozených jehel a stříkaček.  K výměnnému programu patří i distribuce dalšího náčiní pro méně rizikovou aplikaci (sterilní voda, dezinfekční tampóny, bavlněné filtry) a distribuce kondomů.  Pro hodnocení účinnosti  výměnného programu je významný indikátor návratnosti (poměr vydaných a vrácených stříkaček): v optimálním případě by měl přesáhnout 100%, protože se do oběhu  dostává náčiní získané jinde, např.v lékárnách.

è  Harm Reduction, injekční náčiní, terénní programy  

Vypadnutí z léčby (DROP-OUT)

Předčasný odchod z léčby z vlastního rozhodnutí   nebo předčasné propuštění, nejčastěji z disciplinárních důvodů. Vypadnutí z léčby je u drogově závislých velmi časté, podle některých zahraničních výzkumů vypadává z různých forem ústavní a rezidenční léčby 60 i více % klientů.  Vypadnutí z léčby snižuje efektivitu a je negativním prognostickým ukazatelem, proto je tendence klienta v léčbě udržet a formulovat postupy prevence vypadnutí.  Z nich se zvláště osvědčuje   individuální práce garanta   s klientem, zapojení členů rodiny do léčby, skupinové diskuse o problému vypadnutí, včasné řešení konfliktů a erotických vztahů. Terapeutický tým by se měl  vypadáváním klientů ze svého zařízení  zabývat a analyzovat důvody. Protože platí, že „čím déle klient v léčbě setrvá, tím je pravděpodobnější, že setrvá i nadále,“ doporučuje se věnovat pozornost zejména klientům v první třetině léčby,  kdy je vypadnutí nejčastější. Zvláště rizikové je období těsně po nástupu; zde se hovoří o „časném vypadnutí“ (cca do 10 dnů).  

Vysazení - viz  Odvykací syndrom, Odvykací stav

Zákon o návykových látkách

Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,  je klíčovou mimotrestní normou upravující  zacházení s omamnými a psychotropními látkami, přípravky a prekurzory. Stanoví pravidla výzkumu, výroby, zpracování, odběru, skladování, dodávání a používání těchto látek, přípravků a prekurzorů, dále jejich koupě a prodeje, jakož i nabývání a pozbývání dalších věcných nebo závazkových práv s nimi spojených, zprostředkování smluv o jejich převodech a zastupování při uzavírání takových smluv. Oprávněné, legální zacházení s omamnými a psychotropními látkami, přípravky a prekurzory je v zásadě možné pouze na základě zvláštního povolení, které vydává Ministerstvo zdravotnictví. Jestliže v konkrétním případu není takové povolení vydáno, jde o neoprávněné, nelegální  zacházení s těmito látkami, které může být postiženo podle trestního nebo přestupkového zákona.

è trestné činy  v oblasti  drog

Zátěžové aktivity

Sportovní akce, hry a pobyty v přírodě v náročném prostředí a/nebo  s náročným programem ve smyslu psychofyzické zátěže. Mají za cíl zvýšit tělesnou,  psychickou i sociální zdatnost a  odolnost klientů. Poskytují podněty pro zvládání frustrace, hledání vlastních rezerv a osvojování si některých sociálních schopností a dovedností, jako je spolupráce, poskytování a přijímání podpory a pomoci, vůdcovské schopnosti apod. Zátěžové aktivity ve skupině zvyšují skupinovou sounáležitost, strukturování rolí a schopnost skupiny zvládat krizové situace.

závislost, syndrom závislosti

Závislost (dependence) a syndrom závislosti je definován v ICD-10 jako soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje následující projevy:

§         silné přání užít drogu, nutkavá potřeba

§         porušené ovládání při jejím užívání, ztráta volní kontroly

§         přetrvávající užívání i přes škodlivé následky, neschopnost odpoutat se navzdory tělesným i duševním komplikacím

§         priorizace drogy před všemi ostatními aktivitami a závazky, převažující orientace na životní styl s drogou, její shánění a zotavování se z jejího účinku

§         zvýšená/snížená tolerance

§         odvykací stav při nedostatku či vysazení drogy

Pro diagnózu závislosti je zapotřebí přítomnosti minimálně tří z uvedených kritérií. Syndrom závislosti může být: pro specifickou látku, pro třídu látek nebo pro širší spektrum farmakologicky odlišných psychoaktivních substancí. 

Termíny „závislost“ a „syndrom závislosti“ mají podporu WHO, která doporučuje jejich používání místo termínu „toxikománie“ (addiction).

è  diagnostická kritéria, toxikománie

zkřížená tolerance

Vyskytuje se u dvou látek, které mají obdobné farmakologické účinky. Pokud si organismus vypěstuje toleranci na určitou psychoaktivní substanci,  pak aplikace substance  s obdobným farmakologickým působením nemá očekávaný efekt. Pro ilustraci tohoto fenoménu lze uvést vysokou toleranci uživatelů opioidů na metadon nebo těžce závislých alkoholiků na některá  anestetika užívaná v chirurgii.

zkřížená závislost

Farmakologický termín užívaný pro označení schopnosti jedné substance (nebo skupiny látek)  potlačit  manifestní odvykací syndrom po vysazení jiné substance. Zkřížená závislost existuje v určité míře mezi různými drogami. Jedním z důsledků tohoto fenoménu je, že závislost na určité látce se rychleji rozvine, jestliže jedinec je již závislý na příbuzné látce nebo skupině látek. Například závislost na benzodiazepinech se rozvíjí velmi snadno  u jedince, který je již závislý na jiné droze tohoto typu nebo na jiných substancích s uklidňujícím účinkem jako je alkohol a barbituráty.  Jiný důsledek je, že nežádoucí odvykací syndrom  může být potlačen jinou látkou, která nahrazuje vysazenou či aktuálně nedosažitelnou primární drogu. Někteří jedinci závislí na heroinu v tomto případě užívají alkohol a/nebo benzodiazepiny.  Jedinec, který má zkříženou závislost mezi dvěma typy drog, bude také vykazovat  fenomén zkřížené tolerance.

Změna

Změna je obecným cílem intervencí, dosažení změny je indikátorem jejich účinku. V primární prevenci hovoříme v této souvislosti zejména o změně postojů a chování. V oblasti Harm Reduction je klíčovou změna rizikového chování, kdy např. nitrožilní uživatel přestane používat sdílené injekční náčiní a zapojí se do výměnného programu, nebo přejde k užívání neinjekčnímu. V léčbě závislých se abstinence nepokládá za jedinou žádoucí změnu; není udržitelná, nedojde-li zároveň ke změně životního stylu v souvislosti s rodinou, partnerem, přáteli, prací či přípravou na povolání, trávením volného času, trestnou činností apod. Pojem změna v psychoterapii se vztahuje buď na dílčí oblasti (náhled, sebepojetí, zvládání konfliktů, lepší schopnost navazovat a udržovat mezilidské vztahy, zlepšení obtíží) nebo na celkovou  změnu osobnosti ve smyslu dosažení větší zralosti a integrity.   

      è  Harm Reduction, psychoterapie, rizikové chování

zneužívání drog

Současné mezinárodní smlouvy o kontrole drog pokládají za  zneužívání drog užívání každé látky ze  seznamu kontrolovaných látek pro účely  jiné než lékařské a vědecké. V tomto případě lze hovořit i o nezákonném užívání. Pojem zneužívání se vztahuje i na užívání léků bez  medicínských důvodů, včetně užívání předepsaných léčiv v nadměrných dávkách nebo nadměrně často.

è abusus