NOC
V HROBCE NOC
V HROBCE !! Tato vzpomínka je na ty z nás, kteří neměli tolik štěstí a přišli o to nejcennější, co máme . O ŽIVOT !!
Je
jaro, začíná se oteplovat, dny už nejsou tak depresivní díky slunečnému počasí a
já na sobě cítím veliký příval energie.
Kolem je tolik pěkného a mě vždycky hrozně zamrzí, že
spousta mých přátel už se mnou příchod jara neoslaví.
Pokaždé si vzpomenu hlavně na jednoho, na Martina R. Spolu jsme to jaro
vždycky dokázali prožívat intenzivně, a to i přesto, že jsme oba brali jedy. Byl
to skvělej kámoš, což je mezi smažkama dost vzácný, a navíc byl stejně jako já
ovlivněný dobou, KDY DROGY NEBYLO JEŠTĚ O PENĚZÍCH.
Vzpomínám si na náš poslední společný večer, trávili jsme ho jako každej
jinej večer touto dobou, sjetý jen tak lehce jarně, jak jsme říkávali. Matrošce
bylo dost, a tak jsme si prostě užívali, procházeli jsme se po městě, občas jsme
trošku přikrmili a potom jsme se dohodli, že se stavíme v Hrobce-noční vinárně,
kde personálu nevadilo, že se tam pravidelně scházejí především toxíci. Lidé
z naší party už tam seděli a brzy začala výměna vzorků matrošce od ostatních.
Gegustace byla tak mocná, že jsem toho měla pěkně plný kecky, ale narozdíl od
Martina jsem dokázala udržet svoji hlavu nad deskou stolu.
A tak jsem seděla a živě debatovala o tom a o tom modelu, o čem taky jiném
se baví smažky, že jo. Martin, který seděl vedle mne, zahulal cosi o stavu
absolutně na sračky, že prý si na chvilinku zalomí. U něj to nebylo nic
nenormálního, málokdy jeho špičky dopadly jinak a tak mi to nebylo divný, že
celý ten večer spí.
K ránu, když se schylovalo k zavírce, jsme se všichni domluvili, že půjdeme
k jednomu klukovi na barák pokračovat v jízdě. Začala jsem Martina budit,
nejdřív jsem na něho zařvala do ucha, nejdříve jsme mu zařvala do ucha, a když
nereagoval, zatřásla jsem s ním. Jeho tělose svezlo ke straně a já teprve při
pohledu do jeho tváře zjistila, že něco není v pořádku. Jeho obličej byl
popelavě šedý a rty měl bledé s fialovým nádechem.
Zoufale jsem se ho snažila křísit, ale marně. Jeden kámoš zahlásil, že už
je tuhej, a já držela jeho hlavu na svém klíně a řvala jsem na ostatní, ať sakra
něco udělají.
Všichni až na jednoho zdrhli, protože se báli policajtů. Začal na mne řvát
pingl, že mám toho zfetového kreténa odtáhnout někam do hajzlu, že nehodlácbýt
popotahovanej po fízlárnách, a tak vzali bezvládného Martina za ruce a za nohy a
pohodili ho na lavičku před vinárnou, jakou nějakou onuci.
Nechtěla jsem se od něj hnout, hystericky jsem se bránila, i když se mne
kámoš odtáhnout pryč. Snažil se mi vysvětlit, že musíme zmizet, že je to o hubu,
protože nás určitě sbalí benga, když jsme vyjetý, a taky, že mu už stejně
pomoci nepomůžeme.
Přemluvila jsem ho alespoň, abychom zavolali záchranku a 158 a pak
z bezpečné vzdálenosti sledovali jejich příjezd. Až ve chvíli, kdy Martinovu
mrtvolu nakládali do pohřebáku, jsem si uvědomila, že jsem se bezstarostně vedle
mého kamaráda bavila, který byl už dávno mrtvý.
Na Martinově pohřbu mi jeho sestřenka řekla o tom, že měl vrozenou srdeční
vadu, a proto jeho srdce nevydrželo nápor takového množství drog, jaké do sebe
ten večer nacpal.
Jeho ztráta je pro mne bolestná i dneska, po tolika letech, a není jaro,
abych si na něj nevzpomněla.
ZA CELÉ TY ROKY BRANÍ MI MNOHO KÁMOŠŮ A ZNÁMÝCH ZEMŘELO, BYLO JICH TOLIK, ŽE SI UŽ ANI NEVZPOMÍNÁM NA TO, JAK SE VŠICHNI JMENOVALI..
ALE NA MARTINA NIKDY NEZAPOMENU.
WISCH YOU WERE HERE, MARTINE !!!!!
Miňa
DR. UFO
Uživatelské fórum č. 001
Kontaktujte nás kdykoliv:
UFO PRAHA
Nezávislá skupina UFO PRAHA
forum.uzivatelu@ centrum.cz