Česká mládež a Evropská unie

 V souvislosti s blížící se možností vstupu naší země do Evropské unie se poměrně často vedou debaty o výhodách či nevýhodách, které nám takový vstup může přinést, případně o tom, jak dopadne slibované referendum. Už mnohem méně se vede debata minimálně stejně důležitá, ne-li důležitější, o tom, co může náš vstup do EU přinést ostatním zemím. S tím totiž podstatně souvisí otázka, jak jsme my, Češi, vlastně na tuto zásadní změnu nejen politickou a ekonomickou, ale možná ještě více společenskou – a duchovní – vůbec připraveni.

Z tohoto hlediska vypracoval Doc. PhDr. Petr Sak, Csc. se svými spolupracovníky v posledních letech několik důležitých studií (pro IDM resp. pro MŠMT – poslední z nich „Mladá generace na počátku integrace české společnosti do evropských struktur“ je z února 2002), které nám na mnohé otázky týkající se připravenosti (či nepřipravenosti) našich mladých lidí pro připojení k EU odpovědět pomáhají. Zde vám nabízíme stručný výtah nejzajímavějších zjištění včetně určité interpretace. Na www.adam.cz můžete najít verzi rozsáhlejší.

Poznámka k následujícím tabulkám:

1998 – jde o výzkum IDM z roku 1998, 2000 – opakovaný výzkum realizovaný v roce 2000, EU výsledky v zemích EU z pravidelného šetření nazvaného EUROBAROMETR; čísla v tabulkách označují počet % kladných odpovědí na tu kterou položku (počet kladných odpovědí v jednotlivých tabulkách nebyl omezen)

Dnešní a příští působení  Evropské unie

Nejprve tedy srovnání očekávání mladých Čechů a mladých „Evropanů“:

Z výsledků je vidět, že za poslední roky u nás nerostlo mezi mladými lidmi v souvislosti s EU výrazné očekávání (většinou kladné), zatímco mladí lidé ze zemí EU „prožívají“ toto společenství mnohem rezervovaněji. Jednak to vede k  určité pochybnosti, zda mladí lidé u nás možnosti EU nepřeceňují, jednak k otázce, co oni sami jsou ochotni a schopni učinit pro to, aby se jejich značně vysoká očekávání mohla vůbec naplnit.

Další tabulka ukazuje, z jakých informačních zdrojů naši mladí lidé své poznatky čerpají. Naprosto dominantní roli tu hrají masmédia – televize, noviny, časopisy, i když je potěšitelné, že více než polovina mladých lidí je přesvědčena, že důležité informace získávají i ve škole. Uvážíme-li, jaká je reálná kvalita našich hlavních novin (mladí lidé preferují především MfDNES), i stanice NOVA (kterou rovněž mladí lidé preferují), je potřeba, aby pro ně existovaly ještě jiné zdroje – sice též atraktivní, ale méně povrchní (nebo dokonce tendenční – NOVA)

                Následující dvě tabulky se povahou očekávání mladých lidí u nás zabývá ještě podrobněji:

Na první pohled se v konkrétních položkách potvrzuje to, co jsme už konstatovali na základě první orientační tabulky: Zájem – a to jak pozitivní, tak případně negativní (obavy) – o EU mezi mladými lidmi v ČR prudce narůstá. Z pozitivních očekávání jasně dominuje představa, že po našem připojení k EU bude snazší sehnat práci a že se vůbec zlepší pracovní podmínky. Též je zřejmé, že naše mládež přenáší nenaplněná očekávání z národní úrovně (boj proti kriminalitě, ochrana životního prostředí, kvalita vzdělání) na rovinu EU. Čili opět je na místě otázka: čím k takovému pozitivnímu posunu přispějeme my sami?

Mezigenerační vztahy

Další skupina šetření, která vám předkládáme, se týká nesmírně důležité skutečnosti mezigenerační solidarity.  Rozsáhlý experiment, který se uskutečnil ve druhé polovině minulého století zejména ve Skandinávii v podobě tzv. asistenčního státu, kde podstatné úlohy mezigenerační péče převzal stát, ukázal, že to dříve nebo později vede k naprostému rozpadu mezigenerační solidarity. Jak se tedy mladí lidé dívají na staré lidi?

                Výsledky ukazují, že za pouhé dva roky došlo u nás k výraznému nárůstu tvrdosti vůči starým lidem. Prakticky ve všech ukazatelích (mnohem výrazněji než je průměr EU) se ukazuje nezájem o staré lidi, neochota brát na ně ohled, odmítání zodpovědnosti vůči nim – nejlepší by prostě bylo, kdyby „nepřekáželi“ (viz zejména odpovědi na položku „Staří lidé by měli zůstat co nejdéle aktivní“ u nás a v EU). To je alarmující zjištění  - dokonce i bez ohledu na mravní neúnosnost takového postoje: všechna demografická data jasně ukazují, že podíl starých lidí v naší společnosti roste a ještě výrazněji poroste, takže dnešní mladí lidé během 10-20 let ponesou ekonomickou tíži této skutečnosti.  A přitom už teď není celá pětina ochotna ani splnit tu minimální míru mezigenerační solidarity, jakou je přispívat na starobní důchody.

                Přejděme nyní ke vztahu mladých lidí vůči rodičům. Ve výzkumu byl nahlížen skrze tento problém:

Základní rozdíl mezi situací u nás a v EU je v tom, že rozhodující důvod je u nás typicky „materiální“ – nedostatek vhodných bytů, - zatímco v EU dominují společenské ohledy („ nemohu si dovolit se přestěhovat“) . Jakou roli v tom hrají potřeby rodičů, se nedá jednoznačně určit (protože mohou být „schované“ právě v první položce), pouze je vidět, že jejich ekonomické potřeby jsou z hlediska dětí bezvýznamné.

Mimořádně zajímavé srovnání přineslo pak následující šetření:

Důraz mladých lidí u nás na materiální hodnoty se nejvýrazněji v celém výzkumu projevil právě ve vztahu k možnosti, mít děti: materiální zabezpečení, vhodné bytové podmínky. Naopak v EU jsou rozhodujícími faktory jistota zaměstnání a jistota partnerského vztahu. Skutečnost, že skoro čtvrtina mladých lidí dokonce přímo deklaruje, že nechtějí mít děti (přičemž nárůst těchto postojů je rovněž astronomický – víc než 10x za dva roky), daleko překračuje rámec této naší úvahy. Srovnání s hodnotami, které současně v jiných výzkumech mladí lidé uvádějí, svědčí o tom, že se zvětšuje rozdíl mezi tím, co by sami chtěli (lásku, přátelství, dobrou rodinu), a tím, co považují za reálné dosáhnout a oč jsou připraveni usilovat.

Každopádně postoj mladých lidí k lidem starým a dětem je u nás mnohem bezohlednější, sobečtější, než je běžné v EU – a mladí lidé už ani nepovažují za potřebné se s tím skrývat. Sova lze popřít, že tu bude přímá souvislosti se světonázorovou orientací, kterou dokumentuje toto srovnání:

                Zatímco pro situaci v EU je charakteristické, že mladí lidé se považují za „vlažné věřící“ a lidí, kteří tak či onak v životě „s Bohem počítají“, je více než 2/3, u nás je typický postoj odmítání Boha, nezájem či nerozhodnost.

Zajímavé je, že poslední  výzkum (in „Mladá generace na počátku integrace české společnosti do evropských struktur“ ) ukázala významnou souvislost mezi ochotou mladých lidí angažovat se pro „veřejné záležitosti“ – a vírou v Boha: jde o přímou úměru, která potvrzuje zásadní proměnu v tradičním přesvědčení, že „správný věřící se o svět, natož o politiku nestará“. V českých poměrech tomu mezi mladými lidmi začíná být právě naopak. Je příznačné, že si toho zatím málokdo povšimnul. (Podobnou souvislost prokázal už výzkum mezi členy Junáka, který jsme publikovali v čísle 2/2002 – a je rovněž na www.adam.cz)

Zaměstnání

Jaké jsou představy mladé generace o dobrém zaměstnání a ochotě něco obětovat pro jeho získání?

Opět se ukázaly podstatné rozdíly: Mládež v ČR klade důraz na odbornou kvalifikaci a jazykové znalosti, zatímco mladí lidé v EU na dobré všeobecné vzdělání. Vysoké hodnocení „komunikačních schopností“ mladými lidmi u nás a současně podstatně nižší váha daná „týmové práci“ ukazuje, že – obdobně jako „odbornost“ a „jazyky“ – tyto dispozice nechápou v kontextu celkového jednání člověka. Nedostatečné uvědomění si tohoto celostního pohledu na člověka a předpoklady jeho úspěšnosti by bylo rozhodně značným handicapem pro naše mladé lidi v budoucí sjednocující se Evropě.

                Výzkum samozřejmě nemohl obejít velmi naléhavou otázku nezaměstnanosti:

                Výsledky ukazují, že i u nás si mladí lidé začínají uvědomovat hrozbu nezaměstnanosti – a poslední výzkum z loňska potvrdil, že už polovina našich mladých lidí ve věku 18-23 let má obavy z nezaměstnanosti. Tím se sice skutečně velmi „přiblížili Evropě“ (např. v SRN je to dlouhodobě hlavní obava více než 2/3 mladých lidí), sotva lze ale právě tento typ „přibližování“ považovat za žádoucí. Z našeho hlediska „vychovatelů“ je motivace strachem ta nejhorší ze všech možných. Mnohem účinnější jsou motivace pozitivní.

Participace mladých lidí na životě různých organizací, hnutí apod.

                Na závěr jsme zařadili tabulku, která se týká oblasti našeho prvořadého zájmu:

                Zjištění, která nám poskytuje tato poslední tabulka, jsou pro situaci našich mladých lidí spíše příznivá. Jednak se tu ukazuje jasný nárůst počtu těch, kteří se nějakým způsobem zapojují do různých institucí občanské společnosti, jednak celkové srovnání „s Evropou“  pro nás dopadá také dobře. Není to určitý závazek?

Jiří Zajíc

Zpět na problematiku