SHODUJÍ SE IVANA CHÝLKOVÁ A JAN KRAUS
OSOBNOSTI:
Jan
Kraus pochází z „rodiny OSN“. Jeho otec, ročník 1909, přežil vyhlazovací tábor
v Osvětimi (tento přímý zážitek nacistické genocidy pak popsal v knize Továrna
na smrt, jež vyšla v několika vydáních na celém světě) a s manželkou Boženou
přivedli na svět pět dětí.
Nejstarší je syn Ivan (narozen 1939), herec, scénárista, a
loutkař, žijící střídavě mezi Čechami, Francií a Německem, u nás známý především
jako autor výtečných knih humoristických povídek (má rodina a jiná zemětřesení,
Rodinný sjezd, Muž za vlastním rohem, Kůň nežere okurkový salát).
Syn Michael odešel do USA, vystudoval universitu v Princetonu a dnes je
profesorem politologie na prestižní sesterské universitě. Za manželku má rodilou
Američanku, kterou naučil se bezvadně mluvit česky. Její první větou v našem
jazyce byla otázka, proč jsme ihned po Něžné Sametové celých minulých více než
40 let neprohlásili za nezákonné období,nezrušili veškerou legislativu a
nenavázali na zákony první republiky, respektive Rakousko-uherské, se silnou
inspirací z vyspělých zemí současných západních demokracií.
Do spojených států emigrovala v roce 1985 též Kateřina, kterou po odchodu
z tohoto světa připomíná cena její nadace, jež je pravidelně udělována na
Filozofické fakultě University Karlovy v Praze.
Druhá dcera Eliška žije v Jižní Americe, kde vyučuje na universitě v Bogotě
dějiny umění a francouzštinu. Její kolumbijský manžel je ředitelem významného
akademického institutu a držitelem ceny UNESCO (získal ji za famózní slovník
španělštiny).
Nejmladší syn – a jediný, kdo zůstal v rodné Praze—je právě Jan, narozený
15. Srpna 1953. Od holobradých let byl obsazován ve filmu, většinou do rolí
dětských grázlů, které umocňoval výrazem a autencititou.. Připomeňme Lišáci,
--Myšáci a Šibeničák, Dívka na koštěti, Martin a devět bláznů, Spalovač mrtvol.
Jako dospělý ztvárnil hlavní roli ve filmu Evžen mezi námi, natočeném v roce
1981, divákům představeném však až v říjnu 1990. Další filmy:MÁG, Příběh 88,
Jídlo, Lekce Faust, Černí baroni, Praha očima, Hanele. Byl členem Národního
divadla. Napsal dvě divadelní hry—Zelený ptát a Nahniličko, kterou již několik
sezón s úspěchem uvádí Divadlo Na zábradlí (DNZ), a s níž se v soutěži dramatiků
o Cenu Alfréda Radoka umístil v roce umístil v roce 1995 na druhém místě. (Nyní
dopisuje hru třetí- s pracovním názvem Smraďoch).
Na zábradlí také účinkuje též coby „Mstitel“ v inscenaci Jiřího Ornesta
Tragédie mstitele. Televizní pořady: v České televizi běželo několik let
autorské satirické pásmo Dvaadvacítka, nyní je Jan Kraus externě svázán
s televizí Prima : talk-show Další, prosím! A Sauna.
V časopise Týden jsou nepřehlédnutelné jeho pravidelné komentáře události
domácí i zahraniční politické scény.
Jan Kraus má dva dospívající syny-- ( Davida (20) a Adama (18) s Janou
Krausovou- a od srpna 1998 syna Jáchyma s herečkou Ivanou Chýlkovou, s níž nyní
žije.
Ivana Chýlková je známá tím, že si své soukromí pečlivě střeží.. Narodila
se na severní Moravě, má dva sourozence, divadelní fakultu AMU Praha absolvovala
roku 1985. Následovalo hostování ve Studiu Ypsilon, angažmá v Činoherním studiu
Ústí nad Labem, poté v Divadle Na zábradlí a od roku 1993 je členkou pražského
Činoherního klubu. První dámu českého herectví není třeba více představovat,
neboť od konce 80. Let úspěšně sehrává většinu velkých a zajímavých ženských
rolí. Kdo by si nepamatoval její kreace ve filmech Dobré světlo, Něžný barbar,
Čas sluhů, Čas dluhů, Díky za každé nové ráno (Český lev 1994 za hlavní herecký
výkon, Přítelkyně z domu smutku (cena na MFF ve Švýcarsku),Vášnivý polibek, Má
je pomsta, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Praha očima, Stůj nebo se netrefím či
z dětských filmů Jezerní královna nebo hurá na medvěda ?
Jana je možno vidět každé úterý na televizi
Prima moderovat Sauně a ve čtvrtek večer má dokonce vlastní talkshow Další
prosím! Čeho nového se dočkáme od tebe?
IVANA
: U principála Karla Heřmánka, respektive V jeho Divadle Bez zábradlí, jsem
začala zkoušet hru Woodyho Allena Zahraj to znovu, Same. Připravuje se premiéra
filmu Oběti a vrazi, kterým bude celovečerně debutovat režisérka Andrea
Sedláčková , a kde jsme s Karlem Rodenem vytvořili hlavní role. Ve stádiu
závěrečných prací jsou televizní filmy Můj bratr Marťan (režie Monika Elšíková)
a Odhalení(scénář Pavel Kohout, režie Jitka Němcová).. S Honzou pak i nadále
společně hrajeme v DNZ Nahniličko a v Kosmickém jaru režiséra Ladislava Smočka
v Činoherním klubu.
Jan:
Právě při psaní Nahniličko jsme se s Ivanou poznali. Původně měla být tato hra
jenom pro mne a Evu Holubovou, pak jsem ji zamýšlel ještě pro bratra Ivana. Ten
z časových důvodů nemohl a nahradil ho Josef Žluťák Hrubý, který je známý
z Dvaadvacítky. Nakonec v ní účinkuje herců šest. Ivaně jsem připsal významnou
postavu a dal jí romantické jméno Ballantines.
Ballantines—a dokonce dvanáctiletou –jsi nyní nabídnul i
k tomu povídání......
Ovšem, přestože se známe deset let, na prstech jedné ruky
bych spočítal, kdy jsem tě viděl se skleničkou.......
Jan :
Dvanáctiletá whisky není alkohol. To je větší výraz náklonnosti.
Ivana :
Já mám víno trvale spojeno s hrou ....... a pochopitelně ji hraji úplně „čistá“.
Já jsem závislá jenom na Jáchymovi a Honzovi. Dokonce i svoji dřívější vášeň –
kouření –jsem hrozně omezila.
Zato se intenzivně zajímáš o politiku—a v tom tě vůbec
nepoznávám! Pro mne je jméno Libor Procházka na prvním místě synonymem
hokejového reprezentanta, ty hned vypálíš“jasně, představitel IPB“!
Ivana :
Noviny čtu
denně, to je zásluha Jana. Samozřejmě, že začínám kulturní rubrikou, ale moc mne
nechval, už mnohokrát jsem si nezapamatovala, co to znamená“ konkurs
v podniku“....
Jan :...když
jsou dluhy větší než majetek, Ivanko.
Neuvažuje komentátor Jan Kraus o vstup do politiky?
Jan :
...Ne. Na politiku jsem příliš mladý a příliš veselý!
Mohl bys přece nastoupit jako nezávislý na kandidátku
spřízněné strany a stejně i tak fungovat v případě úspěšného zvolení.
Jan:....Ano,
do té doby než bych dostal první příkaz ze stranického sekretariátu. Ne, ne, já
se kolektivu vyhýbám. Jsem hrdý na skutečnost, že jsem ani za socialismu nebyl
nikdy v zaměstnání.
Časopis „Závislost“ vychází
jako česko-slovenský. Co se ti na vybaví v první chvíli nyní řeknu Slovensko,
slovenský?
Jan:
Hlídání
synů Davida a Adama, když byli malí, mladou Slovenkou, která se u nás neustále
sprchovala, česala, voněla, strojila a vážila, protože byla rozhodnuta, najít si
v Praze známost. Takže na kluky neměla vůbec čas a mrkala na ně jen tak letmo
mezi jednotlivými operacemi svého těla...... Ovšem nedávno jsem si přivezl ze
Slovenska výborné pocity z režiséra Martina Šulíka, který mi dal nádhernou roli
ve svém nově připravovaném snímku Krajinka. Premiéra bude na počátku příštího
roku.
Ivana:
Vzhůru do
kina!
Jan:
Pozor-první krok prevence je v estetice! Mladí lidé berou drogy, protože se
nudí. V hudbě, divadle, kultuře vůbec, by přitom mohli velmi často najít
zalíbení. Vidím to u nejstaršího syna, který hodiny prosedí u kláves. Přitom ví,
že vyzkoušel marihuanu, protože nabídka je dnes již na základních školách.
A co je ten druhý krok prevence
?
Jan: Myslím, že řadu nových potenciálních závisláků odradí
stále se zvyšující počty mrtvých. A pak taky to, že určité skupiny lidí se
omamným látkám programově vyhýbají. Nechtěl jsem o tom mluvit, ale všimni si,
že Židé nepijí skoro vůbec.
Pud sebezáchovy?
Jan: Ano. Omámený člověk je zranitelný, nemůže se bránit, na
leccos přistoupí, atd. Podobná opatrnost ovšem platí i u lékařů, vyšších
manažérů a pracovně vytížených lidí s vysokou odpovědností.
Vám nikdy nic z nedoporučovaných pochutin nechutnalo?
Jan: V mládí –a navíc socialistickém-jsem se občas věnoval
alkoholu....
Ivana: Komunismus byl
stvořený pro alkoholiky!
Jan: Přesně tak. Dnes
jsou moji drogou pouze cigarety. Čtyři roky jsem však dokázal nekouřit! Pravda,
málem jsem se při tom zničil......
Jak se díváte na legalizaci měkkých drog—ano či ne ?
Jan:
Jiří Vacek mi vysvětlil, že ne a proč. Až mne začne přesvědčovat jiný odborník,
rád si jej vyslechnu.
Ivana: Je to velmi
nebezpečné a zrádné. Je známý případ jistého politika, který chtěl syna
připravit na drogy, a tak je s ním začal zkoušet. Syn se z toho dostal, otec
v tom lítá.
Co s dealery drog v centrech měst ?
Jan :
Zavírat! Zavírat ! Zavírat ! Až budou mít problém někoho na ulici poslat.
I když to jsou tzv. Malé ryby ?
Jan : Je to stejný problém jako s běžným parkovištěm a
parkovištěm hlídaným. Taky ti nedají záruku, že se ti autu nic nestane. Ale
aspoň se snaží ti to ochránit ! Předpokládá to ovšem neúplatné policisty ....
Doufejme v ně !
Děkuji vám za rozhovor
Milan Šimáček
*Autor je dramaturg, publicista a místopředseda Klubu hrajících naturščíků
ZÁVISLOSTI a my