Ilja Racek náměstek ministra kultury ČR
Listuji si posledním číslem časopisu, čtu články o koncepcích boje proti
drogové závislosti, o tragických osudech postižených i jejich rodin, a cítím
jakousi bezmoc: co může resort kultury, nepříliš vybavený financemi, udělat
proti té záplavě podporované nepředstavitelnými penězi?
Těm, kteří už jsou v oblasti nemoci, asi už příliš pomoci
nemůžeme, nejsme odborníky v tak složitém problému.
My se můžeme podílet pouze v oblasti prevence a to svým
specifickým způsobem. Z různých výzkumů mládeže je zcela patrné, že ti, kteří
sahají po droze, jakoby mimořádným zážitkem zaplňovali prázdné místo ve své
duši.
A konec konců i prázdné místo v čase – který podle nich
uplývá nezajímavě šedě.
Umění jako takové dokáže –samozřejmě ne vždycky a ne u
každého – vyvolat mimořádné citové i intelektuální zážitky. Lidé, kteří
cílevědomě navštěvují např. operní představení, výtvarné výstavy, otevírají s
očekáváním kvalitní knihu atd., většinou necítí potřebu vykročit mimo realitu na
vlnách drogy : jejich kouzelný svět je v mnohotvárném, nikdy nezavršeném a stále
proměnlivém uměleckém zážitku. Bohatství světového umění je takové , že lidé
takto zaměření nemají čas se nudit : dostupnost skutečných uměleckých hodnot je
u nás, přes některé problémy posledních let, vskutku mimořádná.
Druhou oblastí je naplňování volného času především aktivním
přístupem k němu. Ministerstvo kultury nemá na starosti jen umění profesionální
a podporu této tvorby. Máme řadu programů, především v Odboru regionální a
národnostní kultury, které se podílejí na financování a metodického vedení umění
amatérského. Naší organizací je např. Artama, která se různými způsoby účastní
na řadě akcí, které dávají prostor pro samostatnou tvorbu řady amatérských
skupin, ať už divadelních, výtvarných nebo tanečních. Je neobyčejně potěšujícím
faktem, že po určitém útlumu počátku devadesátých let, registrujeme zvýšený
zájem mládeže o činnost dramatických a folklorních skupin. Generace střední a
starší je plynule doplňována aktivitami mladých, kteří o vnitřní potřebu
realizovat se ve vlastním uměleckém výraze. Nenaplnila se např. teze, že lidové
umění zanikne, když nebude masově a trochu uměle podporováno státními orgány a
velkými podniky : ve své funkci mám již druhý rok možnost navštěvovat řadu
folklorních festivalů a pozorovat, s jakým nadšením mladá generace tvořivým
způsobem přebírá odkaz lidových tradic v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. V
těchto dnech jsem zahajoval velkoryse pojatou přehlídku dětských divadelních a
loutkových souborů, kde kromě svých starých známých jsem se setkal s řadou
nových tváří a především s neutuchajícím zájmem o vlastní tvorbu.
To je jedna část úvah, které mi prochází hlavou při čtení
časopisu Závislost.
Ta druhá je ryze soukromá, ale dovolte, abych se s vámi o ni
podělil.
Není asi v téhle zemi rodina, která by se problematikou drog
nesetkala-především ve věku, kdy dětí vstupují do puberty a pomalu se
propracovávají k dospělosti. Když se ohlédnu za těmi lety, které máme už doufám
za sebou, a odmyslím si, jednotlivé, někdy vážnější , někdy směšné konflikty,
musím konstatovat, že jsme se museli obrnit velkou trpělivostí a stále a
neúnavně vysvětlovat dětem, v čem je kámen úrazu užívání drog. (Před mojí ženou
nemohu dodnes vyslovit např. jméno známého reportéra časopisu Reflex,který se
občas méně či více úspěšně snažil naši práci bořit, aniž by nedostala prostý a
normální vztek.....) Naším přirozeným úkolem bylo vytvářet takové rodinné
prostředí, kde byly děti plně respektovány jako partneři a vyslechnuty s jejich
často extrémními názory. A zase trpělivost, čas a trpělivost. A dále : otevírat
před nimi svět nezměrně bohatého a mnohotvárného lidského života, vědění, umění,
aby nepocítili nutnost syntetické náhražky za skutečný život.
Možná zavážily i rodinné zkušenosti z generace předcházející,
která v šedesátých letech jen tak ze sportu experimentovala s různými
fenmetraziny, algenami, meprobamaty nebo prostě s alkoholem. Když vidíte milého,
talentovaného a inteligentního člověka, kterého máte rádi, jak se vám před očima
mění z Jekylla na pana Hyda a mizí vám někde, kam za ním nemůžete a ani mu
nemůžete pomoci--- taková osobní zkušenost je nenahraditelná.
A tohle všechno je důvod, proč jeho vydávání podporuji: jak z
titulu své nynější funkce, tak z velmi osobního přesvědčení.
Ilja RACEK
Náměstek ministra kultury ČR
ZÁVISLOSTI a my