Rozhovor náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Náměstek ministra ŠTMT PaeDr Ladislav Malý
Pane náměstku, vláda ČR od svého nástupu do funkce v roce 1988, se snaží výraznější měrou napomáhat rozvoji sportu a tělovýchovy u nás. Máte pocit, že se daří nezapomínat také na vytváření podmínek pro sportování dětí a mládeže ?
MŠMT se v posledních dvou letech zaměřilo v oblasti sportu právě na cílovou skupinu dětí a mládeže. Podporujeme nejen práci s talentovanými dětmi a mládeží formou podpory sportovních center mládeže, ale podporuje i akce zaměřené na aktivaci široké sportující i nesportující veřejnosti jako například Všesokolský slet, běh Terryho Foxe, McDonald´s Cup a další. I tyto akce mají svůj smysl a v mnoha dětech probouzejí zájem o sport a tělovýchovu jako formu naplnění volného času.Vláda letos v lednu schválila Národní program rozvoje sportu pro všechny, který vytváří podmínky pro rozvoj volnočasových aktivit široké veřejnosti, především pak opět dětí a mládeže, a to jak v organizovaných formách, tak i neorganizovaných. Aktivní roli zde hrají především občanská sdružení v tělovýchově a sportu, ale i okresní a městské úřady, které vytvářejí podmínky nejen pro sport organizovaných dětí a mládeže, budou v širším měřítku vytvářejí i podmínky pro sportovní aktivity neorganizované populace.
Mnoho podobných programů v minulosti zapadlo či bylo naplněno pouze formálně díky neexistující finanční podpoře ze strany státního rozpočtu. Je v případě Národního programu sportu pro všechny tento problém ošetřen?
MŠMT vyhlašuje tzv. Veřejně prospěšné programy, které reagují i na tento program. Cíleně do této oblasti jsou směrovány programy Sport a škola a Sport pro všechny.
V prvním byly podpořeny projekty v celkové výši 17, 750 tis. Kč. A v druhém dokonce v celkové výši 21, 636 tis. Kč. V organizační oblasti v letošním roce velice pomohla celonárodní akce „Národní dny sportu a kultury 2000“.
Jaká je reakce měst a obcí na Národní program sportu pro všechny, snažíte se pomoci jim nějakou formou ?
MŠMT může na základě rozpočtových pravidel jen velmi těžko podpořit přímo obce a města při realizaci aktivit v oblasti Sportu pro všechny. Jednou z vyjímek byl krok poslanců při schvalování státního rozpočtu, kteří navrhli vyčlenit 40. mil. na výstavbu veřejně přístupných sportovišť v rámci primární protidrogové prevence a pověřili MŠMT vyhlášením programu „otevřená hřiště“, v rámci kterého mohla města a obce předkládat své projekty. Z našeho pohledu je i tento krok naplněním Národního programu sportu pro všechny a napomůže v mnoha místech vytvořit lepší podmínky pro vyžití organizovaných i neorganizovaných sportovců.
Považujete tuto formu primární protidrogové prevence za efektivní ?
Předně bych chtěl říci, že celou oblast primární prevence považuji za nejdůležitější, protože může odvrátit mladého člověka od DROGY dříve, než se k ní dostane. Sekundární a terciální prevence je už podle mého názoru jen hašení většího či menšího požáru, ke kterému vůbec nemělo dojít. Vytváření podmínek pro využití volného času dětí a mládeže je jedním z pilířů protidrogové prevence ve všech státech Evropské unie a pamatuje na ní i Akční plán Evropské unie k boji proti DROGÁM do roku 2004. Zájem mladých lidí jde především do činností, které nejsou organizovány, jsou spontánní a mladý člověk se může při nich odreagovat a realizovat podle svých představ. Veřejně přístupné sportoviště jsou v tomto směru nabídkou pro mladého člověka, kam jít odpoledne a co dělat s kamarády. Rozhodně tím nechci zatracovat specifické primárně preventivní aktivity realizované ve školách v rámci Minimálních preventivních programů, vzdělávání školních metodiků prevence a další aktivity, které lze do této oblasti lze zahrnout. MŠMT považuje tuto formu primární prevence, tj. podporu vytváření podmínek pro volný čas dětí a mládeže za nesmírně důležitou a program Výstavba veřejně přístupných sportovišť zapadl do našich představ jak z hlediska protidrogové prevence tak sekundárně přispěl i k naplnění záměrů vyplývajících z Národního programu sportu pro všechny.
Pojďme nyní trochu do jiné oblasti prevence. Zmínil jste Minimální preventivní programy. S jejich zaváděním se začalo v roce 1988 a jejich analýza provedená Institutem pedagogicko-psychologického poradenství v roce 1999 potvrdila jejich nesporný přínos. Připravuje Ministerstvo školství a mládeže ČR po třech letech jejich inovaci či připravuje nějaké změny v tomto směru ?
Minimální preventivní programy vnesly do prevence na školách systém a řád. Díky systematickému tlaku ministerstva a školských úřadů si většina ředitelů škol uvědomila, že drogy se týkají všech dětí a mládeže. A nejen těch,které jsou problémové. Setkávali jsme se zpočátku až příliš často s reakcí typu: „drogy nejsou problémem naší školy“. Díky Minimálním preventivním programům začali učitelé pohlížet na prevenci komplexněji, přestali jí vidět pouze v rovině osvěty a jednorázových akcí, ale začali s prevencí vhodnou formou vkládat do vyučovacích hodin všeobecně vzdělávacích předmětů. Samozřejmě byly školy, které tak činily i před zavedením programů. V tomto vidím jejich nesporný přínos.
Na druhou stranu se nám nepodařilo pro jejich realizaci vytvořit lepší podmínky v rovině personální a finanční. Každoročně přidělování prostředků školským úřadům na prevenci je jednak velmi pozitivně hodnoceno, ale na druhou stranu díky množství těchto finančních prostředků se jedná o doplňkové financování a peníze rozhodně nemohly všem školám. A MŠMT chtělo a chce po školách, aby Minimální preventivní programy byly realizovány všude. V rovině personální vidím do budoucna potřebu přímou míru vyučovací povinnosti školních metodiků prevence. Pokud chceme, aby co nejkvalitnější, musíme tomu musíme úměrně vytvořit i podmínky. Nedomnívám se, že je rozumné slučovat funkci výchovného poradce a školního metodika prevence, a proto v návaznosti na nový školský zákon lze očekávat úpravy přímé míry vyučovací povinnosti i v případě školních metodiků prevence. Snížení úvazku bude vycházet z velikosti školy , ale zvažujeme rovněž, že jistou míru rozhodování necháme také na ředitelích škol. Za důležitý konkrétní krok, který by měl v tomto směru školním metodikům prevence zlepšit podmínky pro jejich práci, považuji nový Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů, který začne platit od roku 2001.
Ke dni 31.12.2000 končí svou existenci školské úřady, přejde funkce školského protidrogového koordinátora také do náplně práce odboru školství při okresních úřadech ?
S tím nepočítáme, neboť systém prevence ve školství předpokládá vznik krajského školského koordinátora na úrovni kraje v rámci odboru školství, mládeže a tělovýchovy. Tuto funkci popisuje i již zmiňovaný Metodický pokyn ministra školství k prevenci. Na úrovni stávajících okresů ale počítáme s funkcí okresních metodiků prevence , kteří dnes již pracují zpravidla při pedagogicko-psychologických poradnách a kteří by měli být výraznou měrou nápomocni školním metodikům prevence v rovině metodické a při přípravě a vyhodnocování efektivity Minimálních preventivních programů.
Náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR PaeDr. LADISLAV MALÝ
ZÁVISLOSTI a my