problematika

MINISTERSTVO VNITRA - Odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ
kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34
Jarmila Pecháčková - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187
e-mail: media@mvcr.cz, htpp://www.mvcr.cz

TISKOVÝ SERVIS

DOBROVOLNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE A PROVÁDĚNÍ ZÁKONA O DOBROVOLNICKÉ SLUŽBĚ

(zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů)

K optimálnímu rozvoji zdravé občanské společnosti přispívá rozšiřování aktivit vykonávaných občany této společnosti dobrovolně, bez nároků na odměnu, z valné části s altruistickou motivací, se zájmem pomoci dobré věci, nabídnout své síly a schopnosti potřebným. Počet nejrůznějších sdružení, charitativních i jiných organizací a jednotlivců, kteří se dobrovolnické činnosti nejrůznějšího zaměření věnují pravidelně nebo v čase zvýšené společenské potřebnosti je v ČR značný a velmi obtížně odhadnutelný. Skutečný přínos dobrovolnické činnosti netkví v kvantitě, ale v kvalitě a svébytnosti jejich práce, která v řadě případů nejen jedinečným způsobem doplňuje, ale často i přímo nahrazuje činnost státních a samosprávných orgánů.

Zásadní změna politického klimatu po listopadu 1989 uvolnila cestu svobodnému rozšiřování dobrovolnické činnosti. Po celá devadesátá léta se dobrovolnictví rozvíjelo spontánně, aniž se uvažovalo o podpoření tohoto fenoménu právní úpravou tak, aby byly odstraněny dílčí problémy, se kterými se dobrovolníci při své činnosti setkávali (např. řešení odpovědnosti za neúmyslně způsobené škody, právní ochrana dobrovolníků při výkonu služby v náročných podmínkách atd.). Významnou příležitost k tomu, aby stát vyzdvihl roli dobrovolnictví v životě společnosti a odstranil dosavadní právní vakuum, v němž se dobrovolnictví pohybovalo, poskytl Mezinárodní rok dobrovolníků vyhlášený Organizací spojených národů pro rok 2001.

Na základě podnětů vzešlých z působení Národního koordinačního výboru pro Mezinárodní rok dobrovolníků, na jehož půdě úzce spolupracovaly státní instituce i nestátní organizace s bohatými zkušenostmi z oblasti dobrovolnictví, byl připraven a v dubnu 2002 přijat zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě). Předkladatelé zákona se zaměřili především na to, aby pro fungování dobrovolnictví vytvořili v České republice co nejpříznivější prostředí, aby jednotlivé organizace pracující s dobrovolníky nenarážely na právní nezakotvenost pojmu „dobrovolník„. V žádném případě nešlo o snahu vytvořit svazující nebo rigidní systém. Nový zákon vešel v účinnost k 1.lednu 2003. ze strany státu.

Odpovědností za praktickou realizaci zákona bylo pověřeno Ministerstvo vnitra, jmenovitě odbor prevence kriminality. V rámci tohoto odboru bylo vytvořeno nové oddělení dobrovolnické služby.

Aby dobrovolnictví bylo možné v právním systému jednoznačně zakotvit, bylo nezbytné zavést několik nových legislativních definic. Zákon o dobrovolnictví nově popisuje následující pojmy:

Je-li dobrovolnická činnost vykonávána v České republice, může být dobrovolníkem fyzická osoba starší 15 let. Pokud jde o dobrovolnickou činnost v zahraničí musí být starší 18 let. Za dobrovolníka podle zákona nelze považovat osobu, která vykonává dobrovolnickou činnost k uspokojování osobních zájmů (tento poněkud obecný pojem není na místě vykládat extenzivně jako osobní zájem na realizaci vlastních schopností ve prospěch druhých, pokud je skutečně nezištný), jako součást podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti, nebo je při výkonu této činnosti v pracovněprávním vztahu k příjemci činnosti či k vysílající organizaci ve služebním poměru či v poměru členském. Za dobrovolníky ve smyslu zákona nejsou považování osoby vykonávající civilní vojenskou službu, členové Červeného kříže a dobrovolní hasiči.

a) pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti a mládež v jejich volném čase;
b) pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmeni a); nebo
c) pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací.

Z časového hlediska je dobrovolnická služba rozdělována na krátkodobou, nebo dlouhodobou. O dlouhodobou se jedná v případě, že je vykonávána po dobu delší než 3 měsíce.

Jedná se o právnickou osobu se sídlem v České republice, která dobrovolníky vybírá, eviduje, připravuje pro výkon dobrovolnické služby a uzavírá s nimi smlouvy o výkonu dobrovolnické služby. Zákon dále uvádí následující výčet typů organizací, které mohou spadat do kategorie organizací vysílajících: občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, církve nebo náboženské společnosti a dále církevní právnické osoby církví nebo náboženských společností.

Je zákonem definována jako osoba, pro jejíž potřebu je dobrovolnická služba vykonávána. Musí být způsobilá uzavřít smlouvu s vysílající organizací a schopna dostát svým závazkům. Zákon předpokládá, že výkon dobrovolnické činnosti bude standardně právně ošetřen.Všichni zúčastnění (vysílající organizace, přijímající organizace i dobrovolník) vstoupí před zahájením vlastní dobrovolnické činnosti vzájemně do smluvního vztahu. Vysílající organizace může vystupovat současně jako přijímající, tedy připravovat a využívat dobrovolníky pro dobrovolnickou službu v souvislosti se svou vlastní činností.

• Ministerstvo vnitra bude udělovat po splnění zákonem stanovených podmínek vysílajícím organizacím akreditaci, na základě níž tyto akreditované organizace budou organizovat výběr a přípravu dobrovolníků v určených oblastech a vysílat je k výkonu dobrovolnické služby. Stát jim může krýt část výdajů s tím spojených,

• dobrovolníci vykonávající dlouhodobou dobrovolnickou službu jsou zahrnuti mezi osoby, za něž platí pojistné veřejného zdravotního pojištění po dobu výkonu této služby stát, nejsou-li plátci tohoto pojistného z jiného titulu,

• dobrovolníci vykonávající dlouhodobou dobrovolnickou službu jsou výslovně zahrnuti mezi osoby, za které, pokud jsou dobrovolnými účastníky důchodového pojištění, hradí pojistné vysílající organizace, a té stát může poskytnout dotaci ve výši kryjící pojistné na důchodové pojištění stanovené z minimálního vyměřovacího základu,

• dobrovolníkům vykonávajícím dlouhodobou dobrovolnickou službu, evidovaným u úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání se pro účely hmotného zabezpečení započítá do doby předchozího zaměstnání doba výkonu této služby,

• u osob, které jsou poplatníky daně z příjmů, popřípadě daně darovací, je plnění poskytované v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby, resp. příjmy z toho plynoucí, osvobozeny od daně z příjmů. Případné bezúplatné nabytí majetku v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby je osvobozeno od daně darovací.

 udělování akreditací vysílajícím organizacím,
     vedení veřejně přístupného seznamu organizací, kterým byla akreditace udělena,
     kontrolní činnost a případné zrušení akreditace, pokud dojde k přestoupení zákona,
     převedení práv a povinností ze zaniklé vysílající organizace na vhodnou nástupnickou organizaci. Pokud vhodná organizace nebude existovat, budou tato práva a povinnosti převedeny na stát,
     poskytování dotací ze státního rozpočtu pro zákonem stanovené potřeby zajištění dobrovolnické služby.

Výše uvedené úkoly bude Ministerstvo vnitra zajišťovat prostřednictvím oddělení dobrovolnické služby vytvořeného v rámci odboru prevence kriminality. Toto oddělaní bude vykonávat činnost kanceláře akreditační komise pro oblast dobrovolnické služby. Akreditační komise je poradním orgánem MV, má na základě zákona 9 členů, kteří byli jmenováni příslušnými ministry. Jejím předsedou byl ministrem vnitra jmenován vedoucí oddělení dobrovolnické služby Mgr. Radek Jiránek, místopředsedkyní je tajemnice Rady vlády pro nestátní neziskové organizace JUDr. Hana Frištenská.

Akreditační komise se již sešla na úvodním pracovním jednání 28.března 2003, kde schválila „Pravidla pro udělování akreditací vysílajícím organizacím v oblasti dobrovolnické služby„ a „Žádost pro udělení akreditace vysílající organizaci v oblasti dobrovolnické služby„. V současné době je akreditační proces připraven a podle předběžných ohlasů ze strany neziskových organizací působících v oblasti dobrovolnické služby se očekává poměrně značný zájem o udělení akreditací. Práce na nastavení systému přidělování dotací (s podmínkou předchozího udělení akreditace) rovněž pokročily do stádia formulace jednoznačných pravidel pro poskytování dotací.

Materiály schválené na prvním jednání akreditační komise jsou přístupné zájemcům o akreditační proces na internetových stránkách ministerstva vnitra: www mvcr.cz.Rovněž je lze obdržet na adrese Oddělení dobrovolnické služby, odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

V případě dalších dotazů ohledně bližších podrobností akreditačního procesu a přípravy pravidel pro poskytování dotací lze použít též následující kontakty –

tel.: 974 833 797, 974 832 673 nebo 974 832 878, fax: 974 833 504, e-mail: jiranek@mvcr.cz.

Zločin jako extrémní sport

Výňatek z referátu „Primární prevence při řešení problémů kriminality mládeže, šikany, vandalismu, virtuálních drog a patologického hráčství“. předneseném na semináři k primární prevenci sociálně patologických jevů ve středním školství na území hlavního města Prahy. Seminář se konal při příležitosti výstavy Schola Nova a byl určen ředitelům středních škol, učilišť, vyšších odborných škol a příslušných školských zařízení.

Každý z vás jistě zná případy, kdy američtí nebo němečtí středoškoláci řešili své problémy a nejistoty střelbou do svých spolužáků a učitelů nebo jinou, méně drastickou a méně mediálně zajímavou formou násilí. U nás se zatím sice nestřílí, nicméně se studenti vzájemně okrádají, tlučou nebo se jinak omezují na svých právech a svobodě, distribuují mezi sebou zakázané omamné a psychotropní látky a když už neubližují svému okolí, tak ubližují alespoň sobě nebo něco ničí, aniž by z toho měli jakýkoliv prospěch.

Člověk, sledující podrobněji tuto problematiku, může mít občas dojem, že generace dnešních mladých lidí je generací zločinců, zabijáků, násilníků a konzumentů drog, kteří se před ničím a před nikým nezastaví, anebo naopak, že jde o ubohé oběti komplikovaných společenských vztahů, rozpadu tradiční rodiny, relativizace hodnot atp. Čas od času veřejnost nebo některé politiky zachvátí panika z jednoho z těchto extrémů a začnou dlouhé diskuse o snižování trestní odpovědnosti na straně jedné nebo volání po zmírnění represí vůči „nevinným“ samopěstitelům léčivé marihuany na straně druhé.

Příčin sociálně patologického chování je, jak již bylo řečeno, mnoho, ale zdá se, že se nemění. Dlouhodobě je znám vliv dědičnosti, uplatňují se některé konstituční faktory, jako vlivný kriminogenní vliv je (především v Evropě) uznáván syndrom hyperaktivity. Všem kriminologickým hypotézám, které byly formulovány v průběhu dvacátého století je společný vliv rodiny, se kterým starší teorie vůbec nepočítaly. Manželé Gluckovy (1964) na podkladě svých výzkumů vytvářely portréty delikventovy rodiny. Známy jsou studie (Matějček, 1985) dokazující nepříznivý vliv kolektivní péče o děti od nejútlejšího věku. Současným trendem je ovšem nárůst kriminality mladistvých, kteří žijí v úplné, stabilní rodině. Proč tomu tak je, na tom se badatelé zatím neshodují. Je příčina ve skryté patologií rodiny, kterou nelze běžnými sociologickými šetřeními zachytit, anebo v tom, že vliv rodiny na dospívající děti stále více klesá? Je dítě stále více zaplétáno do rodičovských konfliktů, až se za ně cítí být zodpovědné, anebo je pod tlakem podávat výkony pro které nemá dispozice?

Kdo za to za všechno tedy může? Rodina, která už není, co bývala? Škola, jejíž autorita je výrazně jiná, než za „starých dobrých časů?“ Cynická společnost neuznávající žádné hodnoty? Stav anomie, kdy neplatí žádná pravidla a normy, podle kterých se chování členů společnosti a jejich aspirace řídí? Najít jediného viníka, odhalit ho a usvědčit, by bylo to nejjednodušší, nicméně jako pedagogové víte, že mezi činem a člověkem, který ho „spáchá“ je tolik proměnných, že je velmi obtížné se v nich vyznat. K tradičnímu bio-psycho-sociálnímu trojúhelníku musíme v těchto případech vždy přidat i nějaký podnět - spouštěč a nezapomínat na to, že vše se děje v konkrétním čase a na konkrétním místě. A tak se prostě stává, že dítě, které má v cestě všechny překážky co jich jen je stejně neuhne a nedopustí se žádného společensky nežádoucího chování a jiné, kterému se relativně nic neděje nevybere ani první zatáčku, do které se vřítí a vy si marně lámete hlavu, co se vlastně stalo.

Mladí lidé vždy byli a vždy budou v ohrožení, protože přechod do dospělosti je náročný a nelze ho dost dobře zvládnout bez opory, kterou v minulosti představovaly a v některých společnostech stále ještě představují rituály, normy a instituce. Mládí je prostě obdobím, ve kterém dochází ke zvýšenému páchání trestné činnosti a to v každé době a v každé společnosti. Dospívající se nezákonných činů dopouštějí častěji, než kterákoliv jiná věková skupina a tato tendence dosahuje vrcholu okolo 18. roku věku. Jestliže se do této doby mladý člověk žádného delikventního jednání nedopustil, pravděpodobnost, že se tak stane později, se téměř blíží k nule. Jejich kriminalita má své specifické rysy, mají své „oblíbené“ trestné činy, způsoby jejich páchání, stejně jako mechanismy, kterými se vypořádávají se svým svědomím. Zvláště třeba u vandalismu je nejčastější odpovědí na otázku proč: prostě proto, aby se něco dělo. Aby se něco dělo! Něco nezprostředkovaného, opravdového, něco adrenalinového! Mladí lidé potřebují dobrodružství, potřebují zažívat opojení z vlastní odvahy, svobody a síly a když se zkusíte zamyslet nad tím, jaká východiska, jaké hodnoty nabízí moderní západní společnost dětem, které nevidí svou perspektivu ani ve vyšším vzdělání ani ve sportu, potom se možná až zaleknete toho prázdna. Prázdna, kterému oni čelí tak, jak nejlépe umí. Zkušenostmi, které během svého krátkého života získali ať už kdekoliv – doma, ve škole nebo venku na ulici.

Školy, ať už kteréhokoliv stupně, jsou velmi často volány k zodpovědnosti za nejrůznější fenomény a jsou na ně delegovány rozsáhlé úkoly, které by měly plnit. Někdy se až zdá, jakoby původní náplň a smysl těchto institucí, tedy získání co největšího množství poznatků a dovedností ustupoval do pozadí a naopak dopředu se tlačil požadavek socializace. Socializovat někoho, kdo do vašeho života vstupuje s naprosto jiným pohledem na svět, s jinými názory než jsou ty vaše, a de facto je jako člověk již téměř „hotový“ je docela náročné a vyžaduje to celkem podrobnou objednávku ze strany společnosti. Jestliže ta je ochotna uznat a akceptovat, že žák přijde na střední a nakonec i na základní školu vybaven vědomostmi, dovednostmi a návyky na které škola dále navazuje, proč je takový problém pochopit, že stejné je to v hodnotové oblasti? A že neexistuje jednoznačný požadavek, který by vám udával cestu a směr, co se morálních a všech abstraktních hodnot týče, snad není třeba zdůrazňovat. V současném multikulturním prostředí je prostě každý mladý člověk jiný, každý tráví svůj volný čas jinak a každý má na svět svůj vlastní názor.

Myslím, že jednou z nočních můr ředitele školy je takový pěkný mediálně dobře propraný případ šikany nebo distribuce či užívání drog na jeho škole. Během tohoto „procesu“se vám škola značně zpopularizuje, váš „špatný příklad“ je donekonečna omílán, rodiče své děti houfně odhlašují, následují kontroly a návštěvy, kterým vy stále dokola vysvětlujete, co jste chtěl říct tím, co jste řekl a co se vlastně stalo. Někteří ředitelé se vyděsí a začnou se bránit, jiní se vyděsí a začnou útočit – nastupují tedy klasické obranné mechanismy. Výsledkem jsou buď prohlášení, že ve „vaší škole“ se nic takového neděje, protože vy máte vše pod kontrolou nebo naopak zhroucený ředitel či ředitelka, kterému do školy vtrhnou cizí subjekty a začnou tam vést vyšetřování a říkat mu, jak má co dělat a kdy.

Jako pedagoga mě nesmírně dráždilo, když byl některý „můj“ žák přistižen bezúhonným občanem při nějaké nepravosti a dotázán: „Prosím tě, co vás dneska v té škole učí?“ Školy jsou často volány k zodpovědnosti za nejneuvěřitelnější věci a učitelé a ředitelé se dostávají do paradoxních situací. Osobně si nepamatuji, že bych své děti učila, aby něco ničili, tloukli se, kradli si věci, nadávali si tak, až to jeden z nich nevydrží a pokusí se o sebevraždu To je šeredný omyl občanů, že škola je jediným edukačním prostředím jejich dětí, jakoby školní výuka byla jedinou metodou, při které si cokoliv osvojujeme! Jestliže vaši žáci pijí alkohol, berou drogy, hrají na automatech, ubližují si, prostě nějakým způsobem porušují sociální normy nebo platné zákony, není to prostě vaše vina. Ani učitel, ani ředitel ani žádný jiný zaměstnanec školy nikoho k žádnému závadovému jednání nenabádá a ani ho svým postojem v něm nepodněcuje a domnívám se, že je čas, abyste to dali jednoznačně najevo, vystoupili z role hromosvodu a veřejnosti i státu jednoznačně připomněli, kam vaše moc sahá a kam už ne, abyste ukázali své možnosti, ale současně i své limity a nabídly prostor pro další subjekty, které v dané situaci mohou dál a vědí jak.

Je naprosto nevěrohodné a směšné tvrzení, že ve vaší škole se nic takového neděje a upřímně doufám, že v případě, kdy už to vyslovíte ať už z jakýchkoliv důvodů, tomu snad alespoň sami nevěříte, protože jestliže ano, potom máte skutečně problém a s vámi i celé vaše okolí. Není ani jediná střední a ani jediná základní škola, kde by někdo někomu neubližoval, nebyly děti nějak závislé nebo nepřiměřeně agresivní. Je to záležitost každé školy, každého zařízení, kde se kumuluje větší množství mladých lidí, jde jen o to, v jaké formě a fázi se to vyskytuje právě u vás, protože cesta od experimentu k závislosti je stejně dlouhá, jako od krádeže propisky k vyloupení banky. Stejně absurdní je postoj, kdy se ředitel zhroutí z pocitu vinu, že TO nedokázal uhlídat a zklamal důvěru do něj vkládanou, že selhal ve své roli.

Co tedy můžete vy, jako lidé v „první linii“ vlastně dělat? Především ze sebe setřeste infantilní pocity viny ze selhání a nenaplňování povinností a přistupujte k problému věcně a s chladnou hlavou. Jedině tak budete moci přijmout svůj díl zodpovědnosti, podotýkám, svůj spravedlivý díl zodpovědnosti, na něm stavět a s ním následně pracovat.

Správná otázka by měla znít: co musíte udělat? Jestliže jste nuceni se pohybovat v prostředí, kdy společnost nedeklaruje jednoznačný postoj k jevům, jako jsou drogy, nejrůznější sekty, pornografie, žebrání, nelegální získávání peněz, hráčství apod., potom je na místě vědět přesně co musím, k čemu mě zavazuje zákon. A druhá klíčová otázka zní: Které formy patologického chování komplikují život v „mé“ škole? Zatímco k zákonu není žádoucí přistupovat nějakými samovýklady, u rozboru patologických jevů vám to v ledasčem pomůže. Berte to tak, že jde prostě o doprovodné jevy života společnosti a mladí lidé si je potřebují osahat, seznámit se s nimi a vybrat si, jestli je zařadí do svého života jako běžnou součást, jako příležitostné zpestření, anebo je z něj vyloučí. Existují nejrůznější preventivní programy vhodné pro školy, které jsou funkční, nicméně máloco je přenosné úplně, vždycky je třeba brát v úvahu konkrétní podmínky, ve kterých se musíte pohybovat právě vy, právě teď a právě tady.

Pokusím se představit vám stručný scénář co můžete udělat pro omezení sociálně patologických jevů na vaší škole, případně pro účinné řešení případné krize, která v souvislosti s nimi může nastat. Vycházejte z toho, že před nimi chcete chránit jak ty, kteří před nimi chráněni být nechtějí, tak ty, kteří chtějí.

1) To, čemu vy říkáte sociálně patologické jevy, je pro studenty: dobrodružství, adrenalin apod.
2) Poznejte svého nepřítele – buďte informovaní o patologických jevech alespoň tak, jako vaši studenti
3) Mějte přehled o tom, co se ve vaší škole skutečně děje jak mezi studenty, tak i mezi pedagogy
4) Mějte precizně vypracovaný školní řád, dbejte na to, aby ho dobře znali jak vaši studenti, tak jejich rodiče.
5) Zajistěte bezpečí těch, kteří nechtějí být patologickými jevy zasažení a zdraví těch, kteří chtějí (to vám ukládá zákon)
6) Zaměřte se na výzkumný fakt, že téměř 90 % učitelů nedokáže vyřešit jednoduchou diagnostickou situaci = jejich cesta k selhání je nevyhnutelná.
7) Nevzdělávejte v sociálně patologických jevech své studenty, ale své učitele
8) Dělejte co můžete pro to, abyste nežádoucí chování ve škole eliminovali
9) Když už se vyskytne, tak buďte znalí následného postupu – mějte vypracovaný přesný krizový scénář pro případ, kdy:
a) jste věc schopni zvládnout vlastními silami
b) nejste schopni věc zvládnout vlastními silami
1) Mějte připravený jednoznačný postup směrem ven i dovnitř – informace, vyjadřování stanoviska
2) Čas, který strávíte přípravou scénáře a osvětlováním celé věci na začátku jednoznačně ušetříte v průběhu řízení.

Může se stát, že budete přesně vědět, co máte dělat, splníte všechny své povinnosti, budete na všechno připravení, a přesto to prostě nevyjde. Existuje hodně ředitelů škol, kteří pevně stáli za obětí šikany i těch, kteří nechtěli nechat volný průběh distribuci drog ve školách a ošklivě se jim to nevyplatilo. To je něco, co by vás nemělo odradit, protože takové věci se prostě stávají. Tak, jako očekáváte od svých studentů, že jednou, až přijde ta „pravá“ chvíle, budou schopní odolat tlaku smečky a najít pevný bod, kterého se zachytí a neuhnou ze své cesty, stejně se v takové chvíli pokuste zachovat vy a doufejte, že se vám to vrátí.

Závěrem snad jen tolik, že současná praxe je taková, že se každý chaoticky obrací na každého s žádostí o pomoc či radu. Boj se sociálně patologickými jevy je nejen během na dlouhou trať, ale především úkolem pro dobře fungující tým, ve kterém každý přesně ví, co má dělat a kde je jeho místo. Domnívám se, že před námi stojí úkol vybudování fungující struktury preventistů na všech úrovních (a zdaleka ne pouze ve školách) a systému jejich průběžného vzdělávání. Za náš odbor i Policii ČR mohu říci, že jsme připraveni dodat svůj díl do mozaiky, realizujeme několik projektů, které ověřují, co můžeme nabídnout jak „našim“ preventistům, tak preventistům „cizím“ ,a jsme připraveni komunikovat se všemi subjekty, které o to stojí, a poučit se z jejich úspěchů i chyb a předat jim zase ty své.

Použitá literatura:
LAB, S., P. Crime Prevention (Approaches, Practices and Evaluations). Washington, 1987
NEWMAN, O. Architectural Design for Crime Prevention. Washington, 1973
SCHNEIDER, H., J. Kriminologie. Walter de Gruyter, Berlin, 1987
VEČERKA, K. a kol Prevence kriminality v teorii a praxi. OPK MV, Praha, 1997
VLČEK,M., ZAPLETAL, J. Prevence kriminality a přístupy k jejímu řešení. Kriminologie, díl I., Policejní Akademie ČR, Praha, 1994
ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Aleš Čeněk, Dobrá Voda u Pelhřimova, 2002

Tisková zpráva Sekretariátu
Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky

Testování moči ani hledání drog pomocí psů nepatří mezi preventivní opatření ve školách

V posledních týdnech se v médiích opakovaně objevují zprávy o testování moči žáků přímo ve školách a prohledávání školních prostor za pomoci psů se speciálním výcvikem. Zprávy by mohly svádět k domněnce, že jde o účinný způsob boje proti užívání drog, nebo dokonce o žádoucí protidrogovou prevenci. Odborníci před tímto postupem varují.

Sekretariát Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky svolal na 19. březen pracovní schůzku k tématu testování moči a využití psů s výcvikem pro vyhledávání drog ve školách. Zástupci resortu školství, vnitra a zdravotnictví, sekretariátu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky a nezávislí odborníci se shodli, že chápou dobrou vůli těch, kdo tyto krajní prostředky použili, ale zároveň musí varovat – není to vhodná preventivní metoda. Testování moči žáků ve škole a prohledávání školních prostor psy nepatří do primární protidrogové prevence prováděné ve školství a ani není v souladu s cíli a úkoly resortu školství podle Národní strategie protidrogové politiky na období 2001-2004.

Testování moči ve škole je metoda s řadou právních úskalí, kterou lze doporučit jen v mimořádných případech, týkajících se konkrétního jedince v situacích definovaných a upravených zákony. Rozhodně se nejedná o preventivní metodu vhodnou k plošnému rozšíření. Navíc výsledek zjištěný testem moči je jen orientační – spolehlivý výsledek dává jedině krevní test provedený zdravotnickým zařízením. Rovněž role policie v prostorách škol je omezená. Zásah je možný jen v případě podezření z trestného činu – například obchodování s drogami nebo distribuce drog ve škole. Nevhodně použitá metoda může narušit důvěru žáků k pedagogům. Ministerstvo školství doporučí vhodný postup v případě, že se na ně ředitel školy obrátí o radu. Stručné vysvětlení je uvedeno dále.

K testování může škola přistoupit jen za zákonem stanovených podmínek. Zejména když má důvodné podezření na užití alkoholu nebo jiné návykové látky u konkrétního žáka a existuje tedy předpoklad porušení vnitřního řádu školy. To znamená prokázat, že žák užíval omamnou látku přímo ve škole (a tím se dopustil porušení vnitřního řádu školy), nebo že žák je pod vlivem omamné látky a nemůže se tedy zúčastnit odborného výcviku či vyučování. Orientační test moči v tom případě nestačí, je nutná krevní zkouška provedená ve zdravotnickém zařízení. Škola se navíc odebíráním vzorků moči ve svých prostorách vystavuje riziku porušení hygienických předpisů (moč je biologický materiál). Dalším možným případem je nalezení neznámé látky, která může být drogou, u žáka. Škola může za dodržení určitých pravidel prohledat věci konkrétního podezřelého žáka a zadržet mu nedovolený předmět, nemůže však v době vyučování ani mimo ni pořádat plošné prohledávání věcí a prostor, protože se nejedná o činnost spadající do výuky. Zadržené předměty – s výjimkou těch, jejichž držení může být nezákonné – musejí být po vyučování žákům vráceny. Neznámou látku by škola musela předat policii ke zjištění, o co se jedná. Vizuální posouzení učitelem nestačí. Ne každý podezřelý bílý prášek je drogou…

Ohrožení zdraví žáka v důsledku požití omamné látky je pro školy obdobný případ jako když přijde žák do školy s horečkou. Pokud hrozí akutní zdravotní nebezpečí, má škola přivolat lékaře přímo do školy. Pokud však akutní nebezpečí nehrozí, je jediným korektním postupem poslat žáka domů. K tomu škola potřebuje v případě nezletilých žáků souhlas jejich rodičů.

http://www.vlada.cz/1250/vrk/vrk.htm (Poradní orgány vlády ČR – Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky)
http://www.msmt.cz/_DOMEK/default.asp?CAI=2931 (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – prevence)
http://www.mvcr.cz/ (Ministerstvo vnitra – sekce Odborníkům - prevence kriminality)
http://www.mzcr.cz/kat/37 (Ministerstvo zdravotnictví - protidrogová politika)

Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky původně vznikla jako Meziresortní protidrogová komise, kterou vláda zřídila usnesením č. 446/1993 jako svůj poradní a koordinační orgán v otázkách protidrogové politiky. V roce 2001 byl její název změněn na Rada vlády – Meziresortní protidrogová komise; usnesením č. 643/2002 získala současný název. V souladu s Akčním plánem OSN, který schválilo Valné shromáždění OSN v roce 1991, systémově řeší drogovou problematiku. Rada zabezpečuje součinnost resortů odpovědných za realizaci dílčích opatření a plnění úkolů, vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Soustřeďuje, zpracovává, projednává a předkládá vládě informace, podklady a návrhy. Metodicky řídí činnost krajských protidrogových koordinátorů. Klíčovým dokumentem je Národní strategie protidrogové politiky na období 2001- 2004.

Alkohol, jiné návykové látky a stres

Nadměrný a příliš dlouho trvající stres zvyšuje riziko problému s alkoholem a jinými návykovými látkami. To lze doložit řadou příkladů z odborné literatury. Na druhé straně není nadměrný stres rozhodně nezbytnou podmínkou rozvoje závislosti, ale je to jeden z rizikových faktorů. Je také třeba zdůraznit, že ne každý stres musí vyústit v pití alkoholu nebo zneužívání drog.

Bohužel v České republice se spotřeba alkoholu na jednoho obyvatele blíží 10 litrům 100% alkoholu za rok. Za této situace je relativně časté požívání alkoholu ve stresu. Alkohol zde může přinést krátkodobou subjektivní úlevu, ale při kocovině se míra subjektivní nepohody pronikavě zvyšuje. Nakonec tedy člověk trpí více než v době, kdy začal pít alkohol. Průměrného českého pivaře příliš nezajímá, jak se během pití alkoholu a po něm chovají jeho nadledviny a další orgány. Pro nás je to ale důležité.

Z uvedeného přehledu jasně vyplývá, že i v době, kdy alkohol přinášel subjektivní zmírnění obtíží, na mnoha úrovních vlastně zvyšoval míru stresu.

Účinky jiných návykových látek na výše zmíněné funkce mohou být v některých směrech odlišné, i v tomto případě však dochází spíše ke zhoršení stresové reakce, např. konopí zvyšuje při intoxikaci tepovou frekvenci i krevní tlak. Vysloveně stresogennně působí budivé aminy (pervitin) a kokain. Stresová reakce nastává během intoxikace budivými látkami i po té, co se vysadí, a to s ohledem na duševní nepohodu, která se v tomto období objevuje. Opioidy (heroin) stresovou reakci spíše tlumí, ale k výraznému stresu a aktivaci osy hypothalamus – hypofýza – nadledviny dochází během odvykacích obtíží. V tomto období stačí i nepatrný podnět k tomu, aby se objevila přehnaná odpověď a tito lidé reagují na stresory nadměrně.

Jestliže si někdo zvykne při stresu používat alkohol nebo jiné návykové látky, je snadno možné, že se dostane do bludného kruhu, ve kterém únik před stresem k návykovým látkám znamená vyšší stres, to vede k dalšímu úniku atd. Tento bludný kruh může vyústit v závislost. K silným stresorům patří např. bolest. Na tu působí alkohol dvoufázově - nejprve může některé typy bolesti zmírnit, později bolest často naopak vzroste. Např. u revmatoidní artritidy se zjistilo, že dochází ke zhoršení obtíží až přibližně po osmi dnech od požití alkoholu, což se vysvětluje vlivem alkoholu na hormonální systém. Pokud už se vytvoří závislost, přistupují k tomu další stresory jako odvykací obtíže, craving (bažení), pracovní, manželské i jiné problémy.

V odborné literatuře se např. popisuje vyšší konzum alkoholu v souvislosti s ekonomickým stresem, pracovním stresem, rodinnými problémy. Působení stresu zvyšuje i nedostatečná podpora ze strany okolí. Závažné jsou především stresory působící dlouhodobě. Stres vede k pití alkoholu nebo zneužívání jiných návykových látek zejména v případech, kdy člověk nenachází alternativní řešení, kdy je alkohol snadno dostupný a když člověk je mylně informován o účincích alkoholu nebo jiných návykových látek.

Konstituování služby v oblasti probace a mediace od roku 2001

Při konstituování středisek v oblasti probace a mediace ředitelství PMS vypracovalo koncepci rozvoje do roku 2003 v rámci reformy justice. Koncepce vycházela z úkolů trestní politiky, které byly a jsou na službu kladeny, zejména jde o zlepšení situace v souvislosti s ukládáním alternativních opatření a trestů, účinného působení na pachatele trestné činnosti, zohledňování potřeb a zájmů poškozených, podílení se na částečném snížení vězeňské populace a prevence a minimalizace rizik opakování trestné činnosti.

Cílem Probační a mediační služby bylo působení v souladu s jejím posláním a definovanými cíli. Při své činnosti vychází z principů tzv. Restorative Justice /obnovující justice/, kdy trestný čin chápe jako sociální událost, která zasáhla do života lidí příslušné komunity a při řešení jeho následků, je třeba vzít v úvahu zájmy a potřeby pachatele, oběti a komunity resp. společnosti a vyváženým způsobem hledat přijatelné řešení pro všechny strany sporu v souvislosti s trestním řízením.

Koncepce probační a mediační služby byla postavena na předpokladu, že klíčovou oblastí pro její účinné působení musí být přípravné řízení trestní. Vzhledem k tomu, že kontakty státních zástupců a probačních úředníků v době, kdy při okresních soudech působili jednotlivě, byly velmi sporadické, otvíral se široký prostor pro součinnost mezi státními zástupci a Probační a mediační službou. Z hlediska celkové koncepce provádění probace a mediace v trestním řízení je součinnost mezi PMS a státních zástupců, a také orgánů policie v přípravném řízení klíčová. V této fázi služba přispívá k naplňování především odklonné funkce přípravného řízení a svou činností vytváří předpoklady k tomu, aby věc mohla být ve vhodných případech projednána v některých ze zvláštních druhů řízení (tzv. odklonů - diverzí) případně aby mohl být uložen trest nespojený s odnětím svobody /alternativní trest/ , nebo aby vazba mohla být nahrazena jiným opatřením.

Díky úzké spolupráci ředitelství PMS a Nejvyššího státního zastupitelství byla v roce 2001 společně vypracována koncepce spolupráce mezi oběma složkami, která byla zapracována do pokynu obecné povahy Nejvyšší státní zástupkyně upravující součinnost státních zástupců a středisek PMS a stejně tak do metodických postupů PMS. Tento pokyn je v platnosti od 1.1.2002 a v jeho rámci se předpokládá, že činnost PMS bude zahájena v raných fázích trestního řízení a středisko PMS bude moci nejen vytvářet podmínky pro uplatnění tzv. odklonů, ale bude také zpracovávat podrobné informace o sociální situaci obviněného, okolnostech, které ho přivedly do konfliktu se zákonem, jeho postoji k řešení škody, a také jeho stanovisku k případnému uložení alternativního trestu, což by mělo státním zástupcům a soudům usnadnit a urychlit kvalitní rozhodování při ukládání těchto trestů a opatření. Aby mohl být uvedený obecný pokyn NSZ účinně aplikován, připravili pracovníci PMS ve spolupráci se státními zástupci v rámci všech soudních krajů na období leden až březen 2002 společné kasuistické semináře, které měly za cíl standardizovat postupy činností obou institucí a koncepci vzájemné součinnosti tak postupně uvádět do praxe. V současné době je viditelný posun v počtech případů ve srovnání s rokem 2001, na kterých se střediska podílejí již v přípravném řízení. Což dokládají následující tabulky.

Soudní kraj	Přípravné řízení a řízení před soudem		Celkem evidováno		Podíl na celkovém počtu v %
	Rok 2001	Rok 2002	r. 2001	r. 2002	r. 2001	r. 2002
Praha	489	609	2 042	3 229	23,9	18,9
Střední Čechy	173	394	1 804	2 993	9,6	13,2
Severní Čechy	559	1 532	3 443	5 106	16,2	30,0
Jižní Čechy	162	603	791	1 970	20,5	30,6
Západní Čechy	331	708	2 036	3 329	16,3	21,3
Východní Čechy	93	262	2 530	2 834	3,7	9,2
Severní Morava	315	1 158	4 117	5 546	7,7	20,9
Jižní Morava	279	1 057	2 451	4 284	11,4	24,7
Celkem	2 401	6 323	19 214	29 291	12,5	21,6

Ve vykonávacím řízení koncepce PMS systémově navazovala na činnost v přípravném řízení. Střediska zde působí především v rámci výkonu trestů nespojených s odnětím svobody. Jsou to zejména činnosti spojené s probací, která integruje represivní složku trestně právních opatření se složkou podpůrnou a preventivní. Záměrem bylo, aby probační činnosti plynule navazovaly na práci služby v přípravném řízení a rozhodování o alternativních trestech mělo vycházet z podkladů, připravených pracovníky PMS, což by mělo umožnit širší a kvalitnější rozhodování soudů o alternativních trestech a opatřeních.

Probační a mediační služba dále plní úkoly při zajištění trestu obecně prospěšných prací. V souvislosti s novelou trestního zákona a řádu z roku 2001 bude PMS v součinnosti s obecními úřady zodpovídat za kontrolu tohoto trestu a nově i spolupracovat s obecně prospěšnými organizacemi, na které byla novelou rozšířena možnost výkonu trestu OPP. Ke konci minulého roku se začala připravovat realizace prvních – tzv. pilotních projektů s nevládními organizacemi, které budou zapojeny do výkonu trestu OPP. V současné době probíhají tři pilotní projekty (ve třech soudních regionech) za účelem popularizace tohoto trestu mezi obecně prospěšnými organizacemi Spolupráce s obecně prospěšnými organizacemi by měla rozšířit nabídku pro výkon tohoto trestu a celkově posílit účinnost výkonu obecně prospěšných prací.

Probační a mediační služba má svoji důležitou roli při zajišťování podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, jedná se institut tzv. PAROLE, kdy je odsouzenému umožněno vykonat zbytek trestu mimo věznici na základě soudem stanovených podmínek a uloženého dohledu, který vykonává pověřené středisko PMS. /Na základě téměř roční práce pracovní skupiny Parole, sestavené na základě dohody mezi ředitelstvím PMS a GŘ VS byl dojednán systém jednotlivých metodických kroků, které by měly přinést větší účinnost při realizaci a výkonu podmíněného propuštění s probačním dohledem/. Jedním z těchto metodických kroků jsou např. besedy úředníků a asistentů PMS ve věznicích, které mají za cíl informovat jak samotné odsouzené, tak i vězeňský personál. Tyto informace se týkají jako oblasti práce PMS s odsouzeným před jeho potenciálním propuštěním, tak oblasti práce s odsouzeným po jeho podmíněném propuštění, v rámci kterého mu bude uložen dohled. Rovněž za účelem vyjasnění vzájemného společného postupu bylo v letošní roce realizováno 8 pracovních setkání v každém soudním regionu mezi PMS a odborným personálem vězeňské služby a soudci. V současné době se nový systém součinnosti pilotuje a došlo k výraznému zlepšení spolupráce v rámci agendy podmíněných propuštění mezi PMS, Vězeňskou službou a soudy.

V souvislosti s plněním úkolů v oblasti probace se jako naléhavá ukázala potřeba vytvářet a rozvíjet podpůrné sociální programy, které budou navazovat na působení pracovníků PMS v trestním řízení. Jedná se o programy doprovodných sociálních služeb, tzv. probační resocializační programy. PMS zřetelně deklarovala zájem o spolupráci s poskytovateli sociálních služeb v trestním řízení. Spolupráce se rozběhla na všech úrovních. PMS usiluje ve spolupráci s těmito organizacemi o vytvoření systému nabídky konkrétních a jasně definovaných programů, které budou vycházet vstříc potřebám PMS a jejích klientů. Statistická čísla v oblasti vykonávacího řízení ukazují následující tabulky.

Soudní kraj	Vykonávací řízení		Celkem evidováno		Podíl na celkovém počtu v %
	Rok 2001	Rok 2002	r. 2001	r. 2002	r. 2001	r. 2002
Praha	1 553	2 620	2 042	3 229	76,0	81,1
Střední Čechy	1 631	2 600	1 804	2 993	90,4	86,7
Severní Čechy	2 884	3 574	3 443	5 106	83,8	70,0
Jižní Čechy	629	1 367	791	1 970	79,5	69,4
Západní Čechy	1 705	2 621	2 036	3 329	83,7	78,7
Východní Čechy	2 437	2 572	2 530	2 834	96,3	90,8
Severní Morava	3 802	4 388	4 117	5 546	92,3	79,1
Jižní Morava	2 172	3 228	2 451	4 284	88,6	75,4
Celkem	16 813	22 970	19 214	29 291	87,5	78,4

Rozvoj metodických a koordinačních činností PMS

Vedení Probační a mediační služby považovalo za nezbytné budovat organizační strukturu instituce takovým způsobem, aby byla prostředkem pro efektivní a účelné naplnění základního smyslu a účelu probačních a mediačních činností. Důležité je postupně sjednocovat a koordinovat probační a mediační činnosti směrem k vytvoření standardizovaného poskytování probačních a mediačních činností.

Za účelem právně efektivního metodického rozvoje Probační a mediační služby bylo nezbytné umožnit v rámci organizační struktury PMS přenést prostřednictvím ředitele kompetence především metodické a koordinační na další střediska např. v sídle krajského soudu. Což umožnil statut PMS. Jedná se zejména o metodickou koordinaci probačních a mediačních aktivit což zahrnuje rozvoj a podporu dalších středisek v příslušném regionu při zavádění jednotlivých metodických postupů, dále např. shromažďování a vyhodnocování důležitých dat na úrovni regionu, pomoc při organizaci školení a pracovních setkání úředníků či asistentů v rámci kraje apod. Tento koordinační „mezičlánek“ mezi středisky a ředitelstvím se v úvodním roce existence služby ukázal jako nesmírně důležitý pro plynulý a profesionální chod služby. Ve všech střediscích, která plní koordinační úlohu, pracuji v současnosti zaměstnanci služby, kteří mají delší zkušenost s výkonem probačních a mediačních činností.

Na podporu metodických postupů a v zájmu kvality práce Probační a mediační služby zřídilo ředitelství PMS jako své poradní orgány pracovní skupiny pro vymezené oblasti činnosti. Jednalo se o oblasti mediace, probace, obecně prospěšných prací a pro spolupráci se sociálními službami. Skupina Parole pro podmíněné propuštění z výkonu trestu vznikla v úzké spolupráci s vězeňskou službou a je formálním subjektem pro spolupráci mezi PMS a Vězeňskou službou.

Pracovní skupiny, byly vytvořeny, aby propojily teoretické představy s praxí, byly záměrně složeny jak z pracovníků PMS, tak i dalších odborníků z řad soudců, státních zástupců, pracovníků vězeňské služby a odborníků z tzv. pomáhajících profesí. Činnost každé pracovní skupiny zajišťuje její koordinátor, který je v úzkém kontaktu s oddělením pro metodiku na ředitelství PMS, a také s metodickými koordinátory krajů. Ředitelství PMS ve spojení s výše uvedenými pracovními skupinami pracovalo na základních metodických postupech v probačních a mediačních činnostech středisek PMS. Metodická činnost ředitelství PMS byla zaměřena na vytváření modelu úzké součinnosti a vzájemné propojenosti s orgány činnými v trestním řízení se zvláštním zaměřením na činnost v rámci přípravného trestního řízení. První výstupy pracovních skupin byly předloženy ke konci roku 2001 a v současné době jsou pilotovány v praxi.

Důležitou úlohu zde rovněž plní Rada pro probaci a mediaci, která jako poradní orgán ministra spravedlnosti bude projednávat a doporučovat ministrovi ke schválení navržené metodické postupy PMS v trestním řízení a další podpůrné programy, které by měly odrážet konsenzus při uplatňování probace a mediace v trestním řízení, který je podmínkou pro její úspěšnou činnost. Rada by měla zmíněné postupy a programy doporučovat ke schválení v podobě standardů pro činnost PMS

V průběhu prvního roku se ukázalo, že výsledky pětileté práce a zkušeností probačních úředníků z okresů, kde se probační a mediační činnosti v letech 1996 – 2000 dobře rozvíjely, se nepodařilo přenést ve větší míře do praxe trestní justice při „startu“ probační a mediační služby. Především se ukázala „nesjednocenost“ postupů soudů při ukládání alternativních trestů. Zkušenosti tzv. dobré praxe ukázaly, že tam, kde uložení alternativní sankce či opatření /např. obecně prospěšných prací, odsouzení na podmínku s dohledem/ předchází činnost resp. zpráva /podklad/ probačního úředníka, efektivnost a úspěšná realizace uloženého trestu byly vyšší, než u trestů, uložených bez předešlé součinnosti s probačním střediskem. Zvláště u podmíněného trestu odnětí svobody s dohledem je praxe ukládání značně roztříštěná a nejednotná. Jedním z důvodů je i nedostatečný konsenzus v rámci justiční veřejnosti o účelu a vymezení dohledu při jeho ukládání a také při ukládání trestu obecně prospěšných prací. I výzkumy pražského Institutu pro kriminologii a sociální prevenci z minulých pěti let zaměřené na instituty „alternativ“ tyto argumenty potvrzují.

Bohužel, kvůli výše popsané situaci, byly postupně střediskům PMS v roce 2001 předávány ze strany soudů trestní věci nejen, co se týká trestu obecně prospěšných prací a institutů s dohledem, ale rovněž věci spojené agendou vykonávacího řízení tj. prostá podmíněná odsouzení, podmíněná propuštění z výkonu trestu a ochranná opatření. Na střediska tak byly přesunovány úkoly, které by spíše náležely do náplně práce soudních tajemníků resp. vyšších soudních úředníků.

Tato situace byla důsledkem jednak již zmíněné „nesjednocenosti“ praxe a poměrně krátké zkušenosti s aplikací alternativních trestů v ČR, ale také díky nedostatečně vymezené formulaci v zákoně o probační a mediační službě, v § 4 odst. 2 písm.d, na níž se mnohé soudy odkazují při předávání zmíněné agendy střediskům Probační a mediační služby. Tento stav postupně vedl k přetížení mnohých středisek výlučně výše popsanými činnostmi. Což současně vyvolalo obavu, že bude obtížné realizovat plánovanou koncepci PMS směřovanou na přípravné řízení.

Na výše popsanou situaci bylo třeba reagovat. Ředitelství v rámci koncepce rozvoje PMS ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti deklarovalo jako jednu z priorit činnosti slaďování postupů mezi středisky PMS, Policií ČR, státními zástupci a soudy zejména z hlediska účinné přípravy a rozhodování o alternativních postupech, opatřeních a trestech. Tento postupný „proces“ je nesmírně důležitý pro začlenění služby do justice při tvorbě trestní spravedlnosti. Tato součinnost by měla odrážet i postupně vytvářený profesionální konsenzus při uplatňování probačních a mediačních činností a při rozhodování o alternativních postupech v trestním řízení a při ukládání alternativních trestů.

Na podporu této pritority PMS iniciovala řadu kroků. Pracovníci středisek PMS postupně prohlubují profesionální a formální vztahy se soudy a státními zastupitelstvími a policií. PMS se začala zúčastňovat regionálních vzdělávacích akcí krajských soudů a krajských zastupitelství. Prostřednictvím elektronické sítě seznamuje ředitelství PMS pravidelně soudy a SZ pravidelně s důležitými informacemi a materiály služby. Ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti byly iniciovány kroky, které by měly metodicky přispět ke zpřesnění a „sjednocení“ rozhodování u alternativních trestů, aby se dosáhlo větší efektivnosti při výkonu těchto trestů. V současné době byla zahájena realizace nové strategie součinnosti, která spočívá v pravidelnéma formalizovaném setkávání mezi PMS, soudem, státním zastupitelstvím a policií s cílem harmonizovat vlastní činnosti a aktivity při přípravě a realizaci alternativních sankcí. Díky těmto aktivitám se postupně např. daří zbavovat střediska přebytečné agendy, která náleží spíše soudním úředníkům než PMS.

Další úspěšná činnost PMS je do značné míry závislá na úspěchu celé reformy trestní justice a rovněž probíhající reformy sociálních služeb v ČR. Koncepce Probační a mediační služby byla postavena na předpokladu, že klíčovou oblastí pro její účinné působení v trestním řízení musí být přípravné řízení trestní. Poslední novely trestního zákona a zejména trestního řádu z roku 2001 vycházejí z předpokladu, že značná část trestních věcí by měla být ukončena ještě v přípravném řízení na úrovni státního zástupce, který by měl v maximální míře využívat možností, které poskytují odklony od trestního řízení /diversion/. Probační a mediační služba zde má nezastupitelnou úlohu při zprostředkovávání mediačních jednání a konsenzuálního řešení trestních sporů. Stejně tak, díky aktivitě PMS ve fázi před rozhodnutím, je možné vytvořit kvalitní podklady o klientech pro uplatnění dalších alternativních sankcí. Klíčovou aktivitou v tomto smyslu je tzv. slaďování součinnosti Probační a mediační služby s orgány policie, státních zastupitelství a soudy z hlediska účinného rozhodování o alternativních opatřeních a ukládání alternativních trestů. Tento postupný „proces“ je nesmírně důležitý pro začlenění služby do justice při tvorbě trestní spravedlnosti.

Přestože PMS působí v trestní justici již téměř dva roky, stále se nacházíme ve fázi rozvoje. Je tedy nutné její činnosti a aktivity důsledně rozvíjet a upřesňovat, a také pružně reagovat na měnící se situaci v oblasti trestné činnosti. Současná trestní politika ĆR je otevřena uplatňování alternativních sankcí a opatření. Probační a mediační služba ČR by zde měla plnit jednu z klíčových rolí. Uplatňované změny při řešení trestních konfliktů mají první pozitivní výsledky v praxi. Pomalu se začíná dařit snižovat počty osob ve výkonu trestu, počet uložených trestů obecně prospěšných prací je v letošním roce vyšší než počet uložených nepodmíněných trestů. Dochází k postupnému zpřesňování spolupráce mezi službou a dalšími justičními složkami. Spolupráce s nevládními organizacemi je na všech úrovních velice intenzivní. Statistická čísla za letošní rok udávající počet uplatněných odklonů v trestním řízení budou výrazně vyšší než v letech minulých. Vláda v současnosti projednává nový zákon o justici nad mládeží, který by měl rovněž posílit současné alternativní trendy české trestní politiky.

Rovněž v oblasti zahraničních vztahů je PMS velice aktivní. Intenzivně spolupracujeme se zeměmi např. Visegradské skupiny a dalšími zeměmi, které přistupují do Evropské Unie. Stejně tak spolupracujeme se zeměmi západní Evropy, které mají dlouholetou tradici probace a mediace. V tomto roce bude např. realizován twinnigový program Phare zaměřený na podporu a rozvoj PMS ve spolupráci s Velkou Británií, Nizozemskem a Rakouskem.

To všechno jsou pozitivní zprávy týkající se činnosti Probační a mediační služby. Je třeba však důsledně naplňovat principy reformy trestní justice, aby se tyto první pozitivní výsledky mohly dále rozvíjet.

Zdroj: Probační a mediační služba - výňatek z materiálu pro Republikový výbor pro prevenci kriminality

Krizová intervence

Před sebevraždou není uchráněna žádná věková skupina. Umírají děti, pubescenti, adolescenti, mladí dospělí, lidé středního věku, lidé staří. Česká republika se řadí mezi země s nejvyšším počtem sebevražd v Evropě, vedle Maďarska a Rakouska.Je snad potlačování agrese jako sociálně nežádoucího projevu dědictvím Rakouska- Uherska?

Dětské sebevraždy jsou u nás druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí, hned po úrazech. Četnost suicidálního chování dětí narůstá dvakrát do roka, vždy v čase vysvědčení. Děti někdy sebevražedně reagují na rodinné konflikty, mají tendenci brát na sebe vinu za to , že se rodiče hádají nebo perou, jindy jsou přímo obviněny, že se to všechno děje jenom kvůli nim. Někdy je to neúnosná situace týrání a zneužívání, z níž děti touží vypadnout, jindy nerozpoznaná deprese. Dětská deprese může mít sklíčenou a skleslou podobu, jak ji známe u dospělých, často jsou však depresivní děti spíše podrážděné, roztěkané, mají potíže se soustředěním, což přináší problémy ve škole i doma. Dítě, které potřebuje obejmout láskou, podpořit a být adekvátně léčeno, je namísto toho vystaveno kritice a sankcím, z nichž nejhorší je odklon a odmítání ze strany rodičů. U řady dětí je po neúspěšném sebevražedném pokusu diagnostikována deprese.

Pubescence, jak krásně vystihuje V. Příhoda (V. Příhoda, 1977) je obdobím vulkanismu,kdy erupce sopky přicházejí bez předchozích varování. Člověk, který se učí bydlet ve svém proměňujícím se těle a reaguje na změny hormonální, někdy rychleji mluví, než myslí, čímž si způsobí potíže. Je to také období prvních lásek, pubescenti neznají kompromisy a vyznávají absolutno, a tak je nezájem zbožňované osoby obvykle důvodem k bezbřehému zoufalství, které může dojít až k sebevraždě. Jakkoli se to může dospělým jevit nemožné, jakkoli banální nám mohou připadat důvody k tak nebezpečnému kroku, sebevraždy z nešťastné lásky se objevují u mladých lidí nejen v Shakespearovi.

Krizový vývoj adolescentů se často týká hledání smyslu života, hledání svého místa na světě a hledání vlastní identitity.Trápení s láskou se zde objevuje také jako vážné téma od puberty až do smrti. Příznaky předcházející sebevraždě nebo vážnému pokusu jsou zaobalená oznámení typu „ už ode mne budete mít pokoj“, někdy se objeví otevřená hrozba sebevraždou, třeba ve školní práci, dávání různých záležitostí do pořádku, vracení vypůjčených předmětů a urovnávání konfliktů, rozdávání emočně významných věcí, narůstající izolace, pocity zbytečnosti a bezmoci a sebevražedné pokusy nebo hrozby sebevraždou v minulosti. Varujícími signály jsou nápadné změny v chování, uzavřený jedinec se odbrzdí, komunikativní člověk se uzavírá a izoluje. Objevuje se mnoho tělesných potíží, změny v navyklém způsobu spánku a jídla, potíže ve škole, nezájem. Mladí lidé se v krizové situaci často chovají riskantně, mají sklon k abúzu drog, alkoholu, pohlavní promiskuitě.

Co s tím ? Děti nebo dospívající, kteří se obracejí na krizové pracoviště si zaslouží maximální pozornost. To, co bytostně postrádají, je skutečné naslouchání a emoční odezva. Potřebují příležitost mluvit o tom, co jim jde hlavou, co prožívají, z čeho mají strach. Rozhodně by měli dostat zprávu, že přišli na správné místo a udělali dobré rozhodnutí o svých problémech mluvit. Rozhodně by měli pocítit, že nejsou se svými bolestmi sami, že se mají o koho opřít. Když budou vědět, cítit, že jsou chápání a akceptování, snáze přijmou nabídku další podpory a pomoci, kterou mohou dostat už v konkrétní podobě.

Mladí dospělí procházejí různými krizemi, ať už tranzitorními nebo traumatickými, které mohou mít suicidální vývoj. Není to období častých sebevražd, ale přesto se objevují. Může to být nemoc, která nalomí životní linii člověka, rozchod s milovanou osobou, smrt někoho blízkého, změna místa i ve smyslu povýšení, velká zátěž odpovědnosti za děti apod.

V krizi středního věku lidé pochybují o tom, co dříve jejich životy naplňovalo. Je to doba hledání nového smyslu života, když ten předešlý už odezněl.Je to čas přehodnocování a velkých změn, čas bilancování a opouštění některých snů, které už nepůjdou uskutečnit. Je to období, kdy se člověk buď úžasně rozvine, transformuje se, nebo zůstane ve své setrvačnosti, zkostnatí a zkamení. Lidé, kteří nás na krizových pracovištích kontaktují, někdy naléhavě mluví o všem, co ztratilo smysl. Potřebují jistě vnímavou pozornost krizového pracovníka, ale rovněž potřebují, aby jim byl nabídnut protitvar rezignace, což je naděje.

Staří lidé se k sebevraždě přiklánějí, když se cítí ohroženi, že nebudou soběstační, že budou muset pobývat v nějakém zařízení k němuž nemají důvěru, že nastane změna, na kterou už nemají kapacitu. Častěji, než smutek nad tím, že je už nic pěkného nečeká, se setkáváme se smutkem, že nemají sami co nabídnout.

Sebevraždy se vyskytují častěji v souvislosti s tělesnou nemocí než s duševní. To je výsledek statistik zahrnujících celou populaci. Viděno optikou psychiatrických pracovišť, vypadá to jinak. Samozřejmě, že pro lidi trpící velkými depresemi, schizofrenií a dalšími psychózami je sebevražda jedinou možností, jak uniknout utrpení, které je neúnosné. Mezi psychiatrickými pacienty je sebevražedné jednání časté. V naší terminologii jde o krizi pramenící z psychopatologie.

Zvláštní skupinu tvoří demonstrativní sebevražedné pokusy, u nichž chybí touha zemřít. Někdy takový nevážný sebevražedný pokus předchází následnému sebevražednému jednání vážnému. Může to být volání o pomoc, upozornění, že se děje něco zlého a že člověk v krizi, který už možná zkusil své suicidální úvahy naznačit, není brán vážně. Pak je to výzva pro okolí, probrat se a začít naslouchat a poskytovat pomoc. Demonstrativní sebevražedný pokus může být i jednáním účelovým. Může to být snaha dosáhnout nějakých cílů, vydírání, výčitka, manipulace.

I přesto je nutné takovéto jednání vnímat jako volání o pomoc. Ať je to jakkoli, je to velmi nebezpečný způsob komunikace, jemuž je nutné dát včas jasné limity. Tak jako někdy nezemře ten, kdo opravdu chtěl, zemře jindy ten, kdo po smrti netoužil, jen mu v jeho plánování, že bude včas zachráněn, něco nevyšlo.Nebezpečné je přistoupit na hrozby sebevraždou v rámci rodiny. Člověk , který v ostatních vzbudí úzkost a nejistotu, někdy také pocity viny, se tak postupně stává absolutním vládcem rodiny, všechno se děje ve jménu toho, aby si hlavně něco neudělal.

Vidět rodinu, kde takovýhle duch straší třeba několik desetiletí, je neuvěřitelné. Krizová intervence v případě demonstrativních sebevražedných pokusů by měla být zaměřena na oživení a pročištění komunikace zúčastněných osob, ale také na podporu limitů, hranic, které není za žádných okolností dovoleno přestupovat.

Člověk, jemuž sebevražedný pokus nevyšel, je samozřejmě hoden pozornosti. Mnoho agresí a odsouzení a ponížení takový člověk sklidí ze strany zdravotnického personálu, který dává najevo, že má dost práce s opravdu nemocnými a že nehodlá plýtvat energií a přívětivostí na něco tak špatného, jako je sebevrah.

Přesto, že agresivní může být i ten, kdo se místo v ráji ocitne na jednotce intenzivní péče, protestuje, nadává, proč jste mne nenechali, kdo se vás o to prosil … Nejpřístupnější pomoci je člověk těsně před sebevražedným činem a těsně po něm. Je škoda této fáze nevyužít a je hanba si na takovém člověku zchladit žáhu. Nikdo nemá právo soudit člověka, jehož bolest neprožil a o které třeba vůbec nic neví.

Posilovat v člověku, který sám sebe vnímal tak negativně, že dospěl k rozhodnutí zabít se, pocit, že je špatný a hodný opovržení, je cesta do slepé uličky. Nehledě na to, kolik sebevražd se tváří jako nešťastná náhoda. Kolik tragických autohavárií mohlo být impulzivním nebo také promyšleným suicidálním činem.

SEBEOBRANA ŽENY

Řada lidí si sebeobranu představuje zúženě jako různé údery, páky nebo kopy, kterými se dá odrazit protivníkův útok. Součástí sebeobrany jsou však i situace, které předcházejí napadení nebo po něm následují.

Ve většině případů má napadení určité schéma, podle něhož se situace vyvíjí. Pokud bránící se žena zasáhne vhodně a včas, může zabránit tomu, aby se situace vyvíjela podle plánu, nebo alespoň situaci nejčastěji vyvíjí takto:

1. Útočník si vyhlédne vhodnou oběť, od níž očekává malý nebo vůbec žádný odpor, tedy ženu očividně bezbrannou, bojácnou či unavenou.
2. K této oběti se přiblíží na vzdálenost, z níž může zaútočit. Zaútočí okamžitě nebo v některých případech se pokusí navázat rozhovor.
3. Pokud začne rozhovorem, může se ženy ptát na cestu, na to, kolik je hodin, může žádat o zápalky aj. Přitom si všímá jejích reakcí a upřesňuje svůj plán útoku.
4. Vidí-li, že jeho volba byla správná, a zdá se mu, že si oběť snadno podrobí, může se pokusit ženu uchopit za oděv nebo za ruce (to je méně důrazná agresivní reakce).
5. Pokud nenarazí na intenzivní odpor či dokonce protiútok, může následovat intenzivní agresivní reakce v podobě úderu, škrcení, povalení na zem.
6. Pokud násilník chce uskutečnit pohlavní akt, snaží se omezit odpor ženy a zbavit ji alespoň částečně oděvu. Jde-li mu o loupež, pak v této či předchozí fázi vytrhne ženě kabelku, násilím odebere šperky a podobně, pokud tak neučinil, už když se k ní přiblížil. Po tom, co ženě vytrhne cennosti z rukou, rychle uniká.

V řadě napadení některé fáze chyběly. Pro ženu je důležité vědět, že do každé fáze ohrožení může určitým způsobem zasáhnout. Buď tím předejde plnému rozvinutí situace nebo, ji převede do méně agresivní polohy.

Útok může například začít zcela náhle tím, že násilník vyskočí z úkrytu a brutálně na ženu zaútočí. Psychicky dobře připravená žena však dokáže i v tomto případě zvětšit vzdálenost a zahájit obranu. Jestliže se však situace vyvíjí ve fázích, protiopatření jsou následující:

Fázi vyhlédnutí oběti lze otupit tím, že žena navenek vykazuje sebevědomí a dostatek energie, což možného útočníka odradí.

Když se útočník přiblíží, může se žena od něho vzdálit a voláním upoutat pozornost dalších lidí.

Ve fázi pokusu o navázání komunikace má žena jakýkoli hovor rozhodně odmítnout.

Při napadení odpovídajícím méně agresivní fázi, má žena energicky fyzicky zasáhnout. Kdykoli cítí, že to situace vyžaduje, musí se snažit přivolat pomoc.

Rok 2002 – rok ochrany rekreačních objektů - hodnocení

V rámci loňského roku vyhlášeném Rokem ochrany rekreačních objektů podnikli a připravili pracovníci Preventivně informačních skupin mnoho akcí a projektů. Všechny skupiny iniciovaly a realizovaly nespočet besed a přednášek o situaci na úseku krádeží vloupáním do víkendových chat v daném regionu. Do těchto přednášek, které byly určeny především zahrádkářům, chatařům a seniorům, zapojili pracovníci PIS především své kolegy z oddělení technické ochrany služby kriminální policie a vyšetřování a pořádkové policie. Debaty a besedy, které probíhaly veskrze na neformální úrovni, se konaly většinou přímo v zahrádkářských koloniích a chatařských oblastech, aby občané nemuseli „pro informace daleko“. Na mnoha místech v republice stačilo, aby pracovníci PIS besední činnost nastartovali a kriminalisté a hlídky pořádkové policie v ní již pokračovali sami. Za všechny mohu uvést velmi aktivní kriminalisty z OŘ P ČR Blansko, kteří seminářů v chatových oblastech uspořádali celou řadu.

Prostřednictvím besed, výstupů v regionálních rozhlasech, článků v místním tisku a v několika případech také prostřednictvím reportáží v celoplošných TV seznámili policisté mnoho občanů s lokální bezpečnostní situací. Občané byli seznamováni s vývojem trestné činnosti vloupání do rekreačních objektů v jejich regionu a hlavně pak s možnostmi jejich zabezpečení. Spousta chatařů a chalupářů využila nabídek policistů a navštívila poradenské místnosti Policie ČR, kde byli připraveni konzultovat odborníci na zabezpečování z řad kriminalistů, ale také samotní pracovníci PIS, kteří rozdávali letáky a další osvětové tiskoviny. Těmito letáčky vybavili i policisty z pořádkové služby a ti je průběžně rozdávali mezi chataři při svých kontrolách. V denní době prováděli vizuální kontrolu objektů, v době noční pak prováděli kontroly totožnosti osob a vozidel vyskytujících se v rekreačních oblastech. Policisté ze základních útvarů a kriminální policie se ve zvýšené míře zaměřili také na kontrolu restaurací nižších cenových skupin, nádražních restaurací a nádraží, kde se zaměřovali na osoby bez zaměstnání, na tzv. cesťáky, kteří v rekreačních objektech přespávají, konzumují potraviny apod.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že pracovníci PIS navázali kontakty i s představiteli měst, ke kterým patří rekreační oblasti, a na druhé straně také se zástupci firem zabývajících se zabezpečovací technikou. Naprosto nepostradatelná pomoc v rámci roku ochrany rekreačních objektů je již výše zmíněná součinnost s pořádkovou a kriminální policií, dále s psovody, jízdní policií a leteckou službou.

Společně se všemi preventivními pracovníky v republice se domnívám, že volba zaměření roku na prevenci vloupání do víkendových chat soukromých osob v loňském roce byla správná a splnila svůj cíl. Všechny aktivity k ochraně rekreačních objektů ze strany policie měly v loňském roce bez rozdílu regionů mimořádně pozitivní ohlas u chatařské veřejnosti, podařilo se navazovat kontakty s majiteli rekreačních objektů a celkově jsme zaznamenali výrazný posun v přiblížení Policie ČR k občanům. Spokojenost dokazovali občané děkovnými dopisy, ale také např. zvaním policistů na návštěvy.

Pragoalarm/Pragosec 2003

Informování veřejnosti o vývoji trestné činnosti poškozující majetek a zdraví osob,o individuálních a systémových možnostech a způsobech omezení majetkové kriminality je jeden z nosných a důležitých úkolů, který stojí před Ministerstvem vnitra a Policií České republiky v následujícím období.

Jednou z nejdůležitějších akcí MV v této oblasti je představení resortu na nejprestižnější výstavě zabezpečovací techniky, systémů a služeb. Ministerstvo vnitra (MV) spolu s Inchebou Praha, Českou asociací pojišťoven (ČAP) a Asociací technických bezpečnostních služeb Grémium Alarm (AGA) se na přípravách tohoto veletrhu tradičně aktivně podílí v rámci výstavního výboru.

Výstava se konala ve dnech 1. až 3. dubna 2003 v historických prostorách Průmyslového paláce na Výstavišti Praha.

Dne 1. 4. 2003 proběhla mezinárodní konference „Pojištění a ochrana majetku v ČR a EU“, kterou pořádala na výstavišti Česká asociace pojišťoven. Jako host na ní vystoupil I. náměstek ministra vnitra Mgr. Miloslav Koudelný s přednáškou na téma - ? Bezpečná lokalita - nástroj k ochraně majetku v ČR“.

Expozici MV na letošním ročníku výstavy organizačně a obsahově zajišťovalo Muzeum Policie ČR, Odbor prevence kriminality MV a pracoviště Služby kriminální policie a vyšetřování. Stánek představil široké laické a odborné veřejnosti historii a současnost policejní zabezpečovací techniky.

Hlavní funkcí resortního stánku bylo poskytování odborného technického poradenství s cílem získávat veřejnost pro vizi bezpečné lokality a partnerství.

Součástí výstavy byla celá řada doprovodných seminářů a konference, s tématy: Bezpečnostní průmysl po vstupu do EU, Nové technologie a systémy v bezpečnostním průmyslu, Celostátní setkání soudních znalců, auditorů a inspektorů Inspekčního orgánu AGA se zástupci výrobních, montážních a obchodních firem, Zákon o soukromých bezpečnostních službách, Bezpečnostní ochrana ekonomických zájmů a podnikatelské (komerční) zpravodajství, Odborné školství v bezpečnostním průmyslu a Pojištění a ochrana majetku v ČR a EU (pořadatelé MV, PČR, AGA, ČAP, Sdružení AMBO a Incheba).

V Československé republice byla první větší aplikace zabezpečovací techniky zaznamenána v roce 1933, kdy byly zřizovány automatické poplašné telefonní hlásiče. Rozmach elektrických zabezpečovacích systémů (EZS) je datován od padesátých let minulého století.

V roce 1958 bylo v podniku Obchodní zařízení a potřeby státního obchodu Praha započato s vývojem prvních zabezpečovacích elektrických prvků a systémů, na kterém se podílelo i Ministerstvo vnitra. Byly položeny základy novému technickému oboru, o jehož výrobní program projevil zájem n. p. TESLA Lanškroun, jenž se tak stal hlavním podnikem pro výrobu elektrických zabezpečovacích zařízení.

V roce 1974 byla ve složkách tehdejší Veřejné bezpečnosti zřízena speciální pracoviště, která se využitím a vývojem těchto prostředků zabývala.

K velkému rozmachu v zavádění EZS docházelo od sedmdesátých let minulého století pod vlivem výrobního programu n. p. TESLA Liberec. Začal se zde vyrábět nový systém, jehož širšímu využívání napomohlo usnesení vlády ČSSR č. 73/ 1982 Sb., a centralizace zabezpečených objektů. Usnesení určovalo kategorie objektů a z toho vyplývající nároky na složitost EZS. Vznikla řada organizací, zabývajících se projekcí, montáží a servisem.

V roce 1974 byl u Služby ochrany objektů VB v Příbrami zkušebně instalován první pult centralizované ochrany (PCO). Nejprve byly napojeny čerpací stanice PHM, jeden peněžní ústav a sklady trhavin. Potom objekty obchodní sítě a objekty kulturního a památkového významu. Na základě vyhodnocení byl tento PCO rozšířen postupně do většiny krajských měst. Jednalo se o reléový linkový pult CENTR KM. Umožňoval napojení 120 objektů na teritoriu jedné telefonní ústředny.

Během let přicházely do policejní výzbroje další PCO - RONA, TCP 60, TRVZ a GENOVA. V roce 1989 bylo na území Československa provozováno celkem 79 systémů centralizované ochrany se 7724 napojenými objekty.

Po roce 1989 přestává být využití EZS a PCO doménou jenom policie. V oboru ochrany majetku a osob začínají podnikat nejrůznější výrobní, obchodní a montážní firmy a bezpečnostní agentury.

Se zabezpečovací technikou a jejími aplikacemi se dnes setkáváme prakticky všude. Dokumentoval to i letošní již 12. ročník mezinárodního veletrhu Pragoalarm/Pragosec 2003, který je právem odborníky označován za nejprestižnější veletrh v tomto oboru v ČR.

ZVEME VÁS NA KRIMIFEST

V průběhu měsíce června 2003 se bude v městě Havlíčkův Brod konat již 3. ročník „setkání příznivců předcházení zločinnosti” - KRIMIFEST 2003. Jde o společensko kulturní i sportovně zábavnou akci pro celé rodiny se základním cílem - seznamovat občany s projekty prevence kriminality, propagovat mezi nimi zásady respektu k zákonům, vést je ke vzájemné slušnosti a toleranci a přispívat k zlepšování vztahu veřejnosti a policie.

Stejně jako v minulých letech pořádá KRIMIFEST 2003 město Havlíčkův Brod a letos navíc ve spolupráci s Krajem Vysočina. Na přípravě a průběhu akce se v tomto roce bude daleko více podílet odbor prevence kriminality MV včetně redakce časopisu „Policista”.

Vítanou programovou složkou určenou pro větší okruh publika bývají při Krimifestu hudební koncerty na hlavním náměstí v Havlíčkově Brodě. Tentokrát hlavní část Krimifestu zahájí koncert Hudby Hradní stráže a Policie ČR v páteční podvečer. (20.6. od 17. hod.).

Hudba Hradní stráže a Policie České republiky je špičkový dechový orchestr, který již více než půl století vysoce profesionálně reprezentuje českou hudební kulturu, a to nejen doma, ale i v zahraničí. Svým vznikem v roce 1945 navázal na bohatou tradici vojenských, policejních i četnických hudeb z období první československé republiky. Šlo totiž o hudební tělesa, která byla vždy neoddělitelnou součástí naší hudební kultury a zároveň ukázkou hudební vyspělosti národa.

Mezi prvořadé povinnosti Hudby Hradní stráže a Policie České republiky patří zajištění hudebního doprovodu při všech státních ceremoniích na Pražském hradě, především státních návštěv a nástupních audiencí velvyslanců. Orchestr je také významným kulturním reprezentantem Policie České republiky a zároveň plní veškeré služební úkoly vyplývající z tohoto postavení.

V rámci tohoto tělesa působí také menší soubory - dechové trio Domino, Pražský žesťový septet, Dechový oktet, Big Band a malý dechový orchestr Formanka. Jejich zaměření i repertoár vhodně doplňuje široký záběr působnosti orchestru. Kromě svých povinností se orchestr po celou dobu své existence věnuje také koncertní a nahrávací činnosti. Mezi jeho nejvýznamnější každoroční koncertní aktivity patří hostování na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro a v rámci svatováclavských oslav. Hudba Hradní stráže a Policie České republiky dosud hostovala v šestnácti státech Evropy, v Mongolsku, Japonsku a USA, kde v roce 2002 měla samostatný koncert ve slavné Carnegie Hall.

Policista 5/ 2003

Květnové vydání časopisu Policista přináší především obsáhlé zamyšlení policejního prezidenta generálporučíka JUDr. Jiřího Koláře nad sebevraždami v řadách policistů. Reportáže jsou věnované aktuálním problémům prostituce (Dívčí trh), dopravní tematice na Zlínsku (Alkohol za volantem) a práci Obvodního oddělení PČR v Unhošti (Patnáct chlapů z paneláku).

V dalších rubrikách se čtenáři seznámí s úspěšným sportovcem MV – mistrem světa v běhu na lyžích Martinem Koukalem, s internetovými možnostmi na mobilních telefonech a s nerezovou čezetou, ale i s článkem Sexuální život za světové války. Ani páté číslo Policisty nepostrádá informace ze zahraničí ( např. o azylantech v Británii, o drogách v Thajsku nebo o ústavech pro agresivní děti ve Francii), ze sportu (Mezinárodní liga v házené), kultury, školství, prevence (průběžné zpravodajství o soutěži „Jak to vidím JÁ“ nebo podrobný program letošního „setkání příznivců předcházení zločinnosti „ – Krimifest Havlíčkův Brod 15. – 21.6. 2003) atd.

Odborné přílohy patří tentokrát první části zprávy Národní protidrogové centrály o situaci na poli drog v roce 2002, vyprávění o historii a současnosti výstražných signálů a znamení u policejní a záchranářské techniky nebo o roli soukromých detektivů v bezpečnostní politice různých států, a psychologickému pohledu na téma pomoci člověka člověku v případech nouze.

Povídka líčí příběh Romea a Julie v netradičním provedení, případ z policejních archivů se ohlíží za kauzou, v níž možná vraždil pes?

	Rizikové činitele (osobnost rodina, prostředí)
	ò		Alkohol či jiná návyková látka
Stres	ðððððððððððððððððð	ö ø
	ñ		Zvládání stresu jinak
	Ochranné činitele (osobnost rodina, prostředí)

Æ	ð	Ê
Stres		Návyková látka
Ç	ï	Ã

Rok	Počet případů v rámci přípravného řízení a řízení před soudem	% z celkového počtu evidovaných případů
r. 2001	2 401	12,5
r. 2002	6 323	21,6

Rok	Počet případů v rámci vykonávacího řízení	% z celkového počtu evidovaných Případů
r. 2001	16 813	87,5
r. 2002	22 970	78,4

Stres		Alkohol
á	Dechová frekvence	á
á	tepová frekvence	á
á	Krevní tlak	á
á	Metabolismus	á
á	Kožní galvanická vodivost	á