Jak zorganizovat preventivní program v rodině, ve škole a v místě bydliště

Ve společnosti západního typu je běžné, že prevence se iniciativně ujímají ti, kterých se nejvíce týká - rodiče, školy a místní společenství. To pak velmi podstatným způsobem doplňuje preventivní snahy na regionální i národní úrovni.

Jak zorganizovat preventivní program v rodině

Možnosti prevence v rodině jsou shrnuty v publikaci "Alkohol, drogy a vaše děti", která vyšla v roce 1997 ve 4. rozšířeném vydání a je k dispozici zdarma na adrese Sportpropag, Moldavská 3,10100 Praha 10, tel. 741865.

1. Opatřete si potřebné informace. Užitečná vám v tomto směru bude tato kniha a zejména zmíněná publikace "Alkohol, drogy a vaše děti".
2. Domluvte se na společném postupu s dalšími dospělými členy rodiny, především s druhým rodičem dítěte. Případně jim zprostředkujte potřebné informace.
3. Jednotlivé zásady prevence uskutečňujte v praxi. Každé z nich věnujte týden, po týdnu pokračujte v jejím praktikování a přidejte k ní další, za další týden ještě další atd. Zásady prevence lze stručně shrnout:

• Získat důvěru dítěte a umět naslouchat.
• Umět s dítětem o alkoholu a drogách informovaně hovořit.
• Předcházet nudě.
• Pomáhat dítěti přijmout hodnoty, které usnadní alkohol a drogy odmítat.
• Vytvořit zdravá rodinná pravidla.
• Pomoci dítěti se ubránit nevhodné společnosti.
• Posílit sebevědomí dítěte.
• Spolupracovat s dalšími dospělými.

4. V případě vážných problémů s návykovou látkou nebo v jiných oblastech života dítěte využívejte také možností pomoci mimo rodinu (zdravotnické a psychologické služby atd.).
5. S odstupem času, např. po třech měsících, svůj program prevence v rodině vyhodnoťte, zeptejte se dítěte, jaké změny pozorovalo, a přemýšlejte o tom, co se vám podařilo a nač se zaměřit v budoucnu.

Jak zorganizovat preventivní program ve škole

1. Opatřete si potřebné podklady. Doporučujeme vám zejména knihu "Jak předcházet problémům s návykovými látkami na základních a středních školách", která vychází z metodiky schválené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (bližší v informacích o programu FIT T IN ).
2. Naplánujte svůj program ve spolupráci s vedením školy. K přípravě můžete také přizvat rodiče nebo zástupce žáků či studentů. Váš program by měl mít následující prvky:

• Orientovat se v situaci na škole.
• Využívat spolupráci dětí a dospívajících, kteří žijí relativně zdravě, a zorganizovat program za aktivní účasti předem připravených vrstevníků (peer program). Metodika peer programu viz zmíněná publikace "Jak předcházet problémům s návykovými látkami na základních a středních školách".
• Pomoc dětem a dospívajícím se zvýšeným rizikem.
• Spolupráce s rodinami žáků nebo studentů.
• Přiměřená a prosazovaná pravidla týkající se zákazů návykových látek (včetně alkoholu a tabáku) ve školním prostředí a na akcích, které škola pořádá.
• Hledání spojenců při prevenci mimo školu (pedagogicko-psychologické poradny, soukromý sektor, další zdravotnické a psychologické služby, zájmové organizace a další organizace nabízející kvalitní trávení volného času atd.).
• V případě problémů s návykovou látkou u žáků nebo u studentů si počínejte aktivně, spolupracujte s rodinou i zařízeními nabízejícími profesionální pomoc. Lépe lze zvládat počínající než pokročilý problém. Včasné řešení chrání také spolužáky.

3. Program postupně realizujte.
4. Program vyhodnoťte s odstupem zhruba 3 měsíců. Můžete k tomu použít např. anonymní dotazníkové šetření mezi žáky nebo studenty. Bude-li to vhodné, může závěry vyhodnocení použít k případné modifikaci dalšího postupu.

Jak zorganizovat preventivní program v místě bydliště

Rodičovské iniciativy na místní úrovni nejsou u nás tak časté jako např. v USA. Jak problémů s návykovými látkami přibývá, lze předpokládat i větší angažovanost místních společenství v této oblasti. Na počátku preventivních iniciativ často stojí nějaká nepříjemnost, která se přihodila v okolí (např. otrava nebo úmrtí dospívajícího pod vlivem alkoholu při dopravní nehodě nebo aktivní nabízení drog v určité oblasti). Je ovšem lépe, jestliže preventivní program na místní úrovni vážným problémům předejde.

1. Iniciátorem místního programu může být jednotlivec (např. vlivnou americkou organizaci "Matky proti řízení v opilosti" založila žena, které opilý řidič přejel dceru). Může to být i nějaká organizace (v našich podmínkách hygienická stanice, místní úřad, okresní protidrogový koordinátor apod.)
2. Stanovte cíle programu (čeho chcete dosáhnout a koho chcete ovlivnit). Doporučuje se aby se už do přípravy programu zapojili ti, jichž se program týká (většinou hlavně rodiče a dospívající). Příklady cílů: Snížit kriminalitu související s drogami a s hazardní hrou v okolí a snížit dostupnost drog. Zlepšit možnosti kvalitního trávení volného času pro děti a dospívající v okolí.
3. Naplánujte konkrétní kroky, jak uvedených cílů dosáhnout.
4. Pro dosahování uvedených cílů budete potřebovat spojence a prostředky. V případě uvedených cílů by k nim mohli patřit zejména děti a dospívající, rodiče, školy, zájmové organizace, možná církve, soukromý sektor okresní úřad, policie.
5. Program realizujte a dokumentujte jeho jednotlivé kroky a jejich efekt (např. jednání s policií, podpisová akce týkající se místní herny, kde nezletilí hazardně hrají, odevzdání petice na okresním úřadě, zprovoznění a zpřístupnění hřiště, střídání se rodičů při dohledu nad aktivitami dětí ve volném čase, setkávání rodičů a vzájemné informování se o situaci, upozornění obsluhy místního podniku na zákaz podávání alkoholu nezletilým společný výlet atd.).
6. Zhodnoťte např. po třech měsících celkový efekt programu a tomu přizpůsobte další postup.
7. Zajistěte, aby program pokračoval. Pravidelné schůzky pomáhají, aby váš program pokračoval, užitečné bývá také společné vzdělávání, příprava akcí apod. Mimořádné události jako cesty, výstavky, předávání drobných odměn, spolupráce s médii apod. mají určitý význam. Mohou na vaše snahy upozornit širší okolí a kromě toho mohou motivovat účastníky k další práci v programu. Tyto akce však není správné přeceňovat a rozhodně nemohou nahradit systematickou a dlouhodobou práci.

Rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými preventivními programy

Následující přehled je z větší části převzat z materiálů Amerického ministerstva zdravotnictví (U. S. Department of Health and Human Services).

Zpět na problematiku