(Jana Bendová)
Býti kuřákem je ne dvoj-, nýbrž trojnásobně
těžké.
Ubližujete svému zdraví, mučí vás všudypřítomný strach z
rakoviny a ještě z vás společnost dělá psance-na alkoholiky se dívá se soucitem,
na holkaře se záviostí, jen na kuřáky hledí přes prsty.
Vyhánějí vás z restaurací, z tramvajových zastávek, ze
školních záchodků. Na druhé straně vaši vášeň stát cynicky zdaňuje a z peněz
vydělaných vašimi nebohými plícemi platí, co se mu zrovna zlíbí.
Ke státu se přidávají i zamětnavatelé, kteří kuřákům
otrokářsky prodlužují pracovní dobu (prý jí kus prokouří na chodbách a na
ulici), zatímco nekuřákům přidávají za odměnu na výplatě.
Je to nespravedlivé.
Na kuřáky se alibisticky svaluje veškerá promrhaná pracovní doba
českého člověka. Podle loňského průzkumu prošustruje každý zdejší zaměstnanec
ročně 92 z 225 pracovních dní. Že by za všechno flákání mohla jen cigareta?!
Nesmysl.Tolik cigaret by kuřáky zabilo.
Prokouřená přestávka nadto není žádná přestávka. Zaměstnaný
nekuřák, když odpočívá, tak skutečně odpočívá. Kuřák, respektive jeho plíce však
i o pauze neustále pracují-na stát, na jeho daně.
Kuřáci jsou skutečnými pilíři státu.
Nebýt jich, přišel by erár ročně o miliardy. V Evropské unii
by ztratilo místo dvěstě tisíc lidí. Kosmetické firmy by neměly odbytiště pro
své antikuřácké krémy a mýdla.
Kuřáci se prostě obětují.
I když vědí, že na následky kouření do třiceti let zemře půl
miliarda z nich a že kouření způsobuje impotenci, přesto dál dřou a platí daně
......
A nikdo jim ani nepoděkuje!
Jana Bendová
Mladá Fronta dnes
dne 19.03.2003