Násilné chování v  intimních  vztazích studentů středních a vyšších škol - výzkumná sonda

 Předmět a cíle výzkumu

Předmětem této výzkumné sondy je násilné chování mezi mladými muži a ženami v intimním partnerském vztahu. Pojem násilí je definován jako kombinace různorodých psychických a fyzických násilných forem chování, které se objevují současně vedle sebe, např. jako fyzické napadání a psychické ponižování. Účelem násilí je psychické nebo fyzické poškození druhého

( tělesné, psychické integrity), získání dominace a kontroly nad jeho jednáním, překonání překážek k dosažení cíle nebo k  získání věcí , služeb apod. Násilné chování může mít různou intenzitu a vážnost od slovního napadání, použití menší síly bez fyzických následků až po psychické týrání a vážný fyzický útok.

Výzkum je zaměřen na zjišťování zkušeností respondentů s různými formami násilného chování, rozdílů v jejich používání a přijímání mezi muži a ženami.

Měření situačních faktorů: vážnost a délka vztahu, fyzické a psychické následky násilí, přijímání násilí v partnerském vztahu a

kontextuálních faktorů: cílová osoba násilí v dětství, pozorování násilí mezi rodiči, akceptace násilného chování mezi mužem a ženou a naopak  - nám poskytne další informace o povaze zjišťovaného chování.

Kontextuální faktory nám říkají, kdo se bude ke komu chovat násilně, a pomáhají nám zvýšit odhad pravděpodobnosti, že se dané chování projeví např. v konfliktních situacích.

Situační faktory  se mění v průběhu času a předpovídají změny v pravděpodobnosti projevů agrese.

Šetření vycházelo z teoretických poznatků a výsledků výzkumů z oblasti partnerského a domácího násilí a jeho cílem bylo zjistit používání  psychických a fyzických forem násilí vzhledem k oběma pohlavím.

Data byla sbírána formou anonymního dotazníku ve vzorku mladých lidí, kteří již mají zkušenost s intimními partnerskými vztahy.

V praxi mohou zjištěné výsledky sloužit k přesnějšímu porozumění násilného chování mezi mužem a ženou, k prohloubení preventivních a  poradenských strategií a v neposlední řadě k dalším výzkumným projektům.

Vlastní výzkum

Ve výzkumné části projektu  nás zajímalo, jaké zkušenosti s používáním násilného chování  k partnerovi studenti mají, které typy násilí jsou frekventovanější a které jsou typické pouze pro muže anebo pro ženy.

Dále jsme se chtěli dozvědět, které ze zkušeností, postojů a vztahových charakteristik studentů mají vliv na aktivní používání tohoto chování. proto jsme vytvořili model (O´Leary, Riggs, 1989) kontextuálních a situačních  faktorů, které nám měly ukázat, jak úspěšně jsme schopni zmapovat působení jednotlivých faktorů a s jakou pravděpodobností umíme násilné chování pro skupinu studentů středních a vyšších škol předpovídat.

Klíčovou proměnnou bylo zvoleno „způsobené násilné chování k partnerovi". Respondenti označovali na Strausově škále chování ( Conflict Tactics Scale, 1979), jak často použili jednotlivé typy psychického a fyzického násilí. Respondenti na  těchto položkách označovali frekvenci použití na sedmibodové škále od 0 = nikdy do 6 = více než desetkrát. Skóre jednotlivých položek pak byla sečtena dohromady.

Pro fyzické  formy násilí bylo použito osm následujících položek:

hození předmětu; strčení, chytnutí za paži;naplácání nebo facka;kopnutí, škrcení, uhození rukou  (mimo facku);uhození nebo pokus uhození předmětem;zbití; ohrožení nožem nebo zbraní; použití nože nebo zbraně; vynucení sexuálního styku.

Pro psychické formy násilí bylo zvoleno také osm položek:

vyhození z domova; omezování fyzického pohybu; ekonomické vydírání; pronásledování;

vyhrožování tělesným ublížením; hrubé nadávky;  podrývání sebedůvěry;  zesměšňování;

ponižující urážky.

Další část dotazníku zjišťovala odpovědi studentů k osmi situačním a kontextuálním faktorům.

1. Přímá zkušenost s násilným chováním

2. Vážnost partnerského vztahu

3. Fyzické následky způsobeného násilí

4. Psychické následky způsobeného násilí

5. Nepřímá zkušenost s násilným chováním mezi rodiči v  dětství

6. Přímá zkušenost s násilným chováním ze strany rodičů v roli dítěte

7. Akceptace násilného chování muže k ženě

8) Akceptace násilného chování ženy k muži .

Pro všech 8 navržených prediktorů jsme předpokládali, že budou významným způsobem korelovat s proměnnou „způsobené násilné chování k partnerovi".

První zjišťovanou proměnnou jsme zvolili na základě výsledků mnoha studií o tom, že násilné chování v partnerských vztazích má reciproční charakter.

Psychické a fyzické následky násilí jsou důležitým faktorem pro použití násilí jako obrany. Proto jsme předpokládali nalezení významnějších korelačních vztahů pro ženský vzorek souboru.

Sociální teorie učení, učení nápodobou a teorie o mezigeneračním přenosu nám poskytují teoretický základ pro první dvě  kontextuální proměnné.

Zpracování a interpretace výsledků:

Sběr dat probíhal na konci školního roku 2002 na středních a vyšších odborných školách v Praze. Sto padesát studentů  ve věku od 18 do 25 let bylo požádáno o dobrovolnou spolupráci při vyplňování anonymního dotazníku. Celkem bylo do konečného zpracování a interpretace výsledků zařazeno 114 dotazníků. Všichni studenti byli schopni krátce vysvětlit a popsat pojem partnerského násilí.

Z celkového počtu respondentů se pak 1/3 s tímto tématem někdy v minulosti setkala v elektronických nebo tištěných médiích.

S násilným chováním partnerském vztahu v roli aktivního účastníka mělo alespoň jednou v životě zkušenost zhruba stejné množství mužů i žen 52 % studentů a 61 % studentek.

Nejčastějším násilným chováním byly lehčí formy: ponižující urážky, hrubé nadávky, zesměšňování, chycení za paži, strčení a hození předmětu.

Statisticky významné rozdíly ve frekvenci používání jednotlivých forem násilí se mezi ženami a muži objevily v následujících položkách.

Ženy častěji používaly: hození předmětu, facku a vyhrožování tělesným ublížením.

Muži byli aktivnější v: uchopení za paži, strčení a omezování fyzického pohybu partnera,

Ze zjištěných dat se potvrdilo, že množství používaného a násilného chování se mezi studenty a studentkami neliší. Přesto existuje rozdíl v preferenci jednotlivých forem.

Mladí muži používají více forem kontaktního násilí a mladé ženy mají častěji sklon používat nekontaktních  forem násilného chování.

Specifickou kategorií je položka facky.

V následné korelační analýze se ukázalo, že některé faktory mají velmi silný  vztah k měřenému násilí, zatímco u jiných nebyl nalezen vztah žádný.

Výsledky se také u některých faktorů liší v závislosti na pohlaví.

U mužů bylo zjištěno, že násilné chování k partnerce úzce souvisí s tím, jak často byli v dětství svědky násilného chování mezi rodiči nebo jak často byli sami fyzicky nebo psychicky trestáni.

U žen se tato zjištění nepotvrdila.

Zjištěné výsledky nám ukazují, že neexistuje jednoduchá rovnice pro generační přenos násilí z rodičů na jejich děti, ale že zde hraje roli řada dalších stimulačních faktorů (genetické, výchovné, situační).

 Nejpodstatnějším se zdá být rozdílný socializační proces chlapců a dívek

Pro chlapce je agresivní projev přirozenější, rodiče ho více podporují a přijímají a chlapci tak dostávají více příležitostí k používání násilí ve vztahu k druhým lidem. V dospělosti jej často používají jako efektivní a účinné řešení.

Naopak u dívek jsou projevy agresivity rodiči častěji odsuzovány, je zdůrazňováno klidné a

přijímající chování a agresivita je potlačována. V dospělosti je žena častěji strážkyní „slušného chování" a častěji se za násilné chování cítí vinna.

Nejvýznamnějším zjištěným prediktorem pro studenty i studentky se stalo množství násilného chování partnera. Výsledky ukazují, že násilí mužů a žen velmi často předchází napadení nebo útok ze strany partnera.

Některé z dalších údajů (fyzické a psychické následky) naznačují, že ženy na rozdíl

od mužů reagují násilným způsobem později a že množství a intenzita přijatého násilí je pravděpodobně vyšší. U mužů je naopak velmi vysoká pravděpodobnost, že na každý projev agresivity ze strany partnerky zareagují obdobným způsobem.

Zdroj: Bílý kruh bezpečí - Zpravodaj 4/02, autor: Mgr. Richard Pešek

Problém poskytování pomoci

 Policisté se setkávají  s případy, kdy trestný čin proběhl v rušném prostředí, takřka před očima náhodných kolemjdoucích, a přesto nikdo nepodnikne nic  k odvrácení evidentního

kriminálního násilí.

Dochází k loupežným přepadením na pěších zónách velkoměst v denních hodinách, zápasu pachatele a oběti přihlížejí lidé z oken svých domovů, ve veřejných prostorách velkých nádraží se odehrávají očividné delikty a přítomné osoby zůstávají pasivní, neposkytnou pomoc jedinci v nouzi ani v podobě vyrozumění policie.

Od šedesátých let minulého století se psychologie snaží  vysvětlit problém poskytování pomoci bližním.  S nemalým ohlasem se  setkaly studie  Američanů B. Lataného a J. M. Darleye, kteří uvedli do odborné literatury výraz nonhelping bystander neboli „nepomáhající přístojící“.

V těchto studiích uvádějí  „bystander - efect“ , který v praxi  znamená, že se vzrůstajícím počtem přítomných spíše klesá pravděpodobnost poskytnutí pomoci.

V praxi to znamená, že množství přihlížejících osob nezvyšuje automaticky šance jedince v akutní tísni - není nijak výjimečné, když se v relativně větším počtu přístojících nenajde nikdo aktivní s ochotou zasáhnout ve prospěch ohroženého.

Ačkoliv jde z morálního hlediska o devastující poznatek, v policejní praxi je s ním třeba počítat.

Faktory a okolnosti ovlivňující poskytnutí či neposkytnutí pomoci

Počet přítomných  představuje pouze jeden z faktorů,který ovlivňuje konkrétní chování přístojících. Rozhodování o  tom, jak se zachováme je přirozeně složitější a uplatňuje se v něm řada momentů. Každá osoba v roli přístojícího prochází určitým procesem rozhodování, ve kterém kalkuluje pravděpodobné náklady (ztráty které jí vzniknou, jestliže se bude angažovat ve prospěch zachování určité normy (tj. překazí či zabrání nekalému chování druhého člověka)nebo zda zůstane pasivní (neposkytne pomoc, nekalé jednání ignoruje). Přístojící v situaci nouze zpravidla intuitivně filtruje znaky situace a bleskově je subjektivně hodnotí.

Je běžné, že si člověk později motivaci svého jednání nevybavuje do všech podrobností, nedovede přesně vysvětlit důvody pro své konání a často se uchyluje k racionalizaci.

Dále uvedeme stručný výčet situačních a osobnostních faktorů vcházejících do rozhodování o tom, zda zůstaneme neteční a pasivní, či naopak aktivně pomůžeme očividně ohroženému bližnímu.

Situační faktory

·       Jednoznačnost nouze. V situaci, která není jednoznačně vnímána jako nouze, se snižuje  pravděpodobnost poskytnutí pomoci (např. opilec ležící na chodníku - nebývá vnímán jako osoba, která potřebuje pomoc, protože si tento stav přivodil sám).Často používáme hypotézu o svévolně zapříčiněném stavu nouze (např. opilostí), aniž by tomu okolnosti blíže nasvědčovaly. Taková atribuce umožňuje kolemjdoucímu uklidnit své svědomí, funguje jako racionalizace pro netečné, pasivní chování.

·       Čas a místo událostí. Lidé jsou spíše ochotni pomoci ve známém prostředí a v denní době.

Důvěrnost, přehlednost místa a denní doba totiž snižují rizika pro poskytnutí pomoci.

·       Počet a chování ostatních přítomných. Vliv tohoto situačního faktoru je shrnut do bystander efektu.  Pasivita ostatních psychologicky snižuje vážnost situace. Nastupuje určitá plachost či strach komunikovat s ostatními. Oční kontakty odstraňují bariéry a stimulují zahájení verbální komunikace. Komunikace podporuje aktivní chování, včetně poskytnutí pomoci.

·       Charakteristiky oběti. Aktivitu či pasivitu přístojících ovlivňují i určité znaky oběti.Záleží na atraktivnosti oběti. Atraktivním osobám pomáháme spíše než neatraktivním, co do zevnějšku omšelým jedincům.

·       Nebezpečnost poskytnutí pomoci. Jestliže ze situace vyplývá značná pravděpodobnost osobního ohrožení, prudce klesá pravděpodobnost poskytnutí pomoci ze strany náhodných svědků. Jde o veškeré situace, kdy útočník ohrožuje oběť.

Osobnostní faktory

Výzkum osobnostních faktorů ovlivňujících prosociální chování je teprve v počátcích.

Podle dosavadních zjištění se při poskytování pomoci uplatňují následující osobnostní faktory:

·       Momentální vyladění. Aktuální rozpoložení člověka může rozhodnout o vstřícném, aktivním jednání ve prospěch oběti. Stresovaný, roztrpčený jedinec je méně ochoten  pomoci druhému v nouzi.

·       Empatie. Vnímavý, citlivý, empatický člověk je spíše připraven pomoci  než jedinec,

     který má mělké, povrchní prožívání a nesoucítí s obětí. Nedostatek empatie se  projevuje

     jako lhostejnost k osudu oběti.

·       Zvnitřnění morálních norem. Zjednodušeně řečeno jde o svědomí, ve kterém jsou fixovány obecné morální normy individuálním způsobem. Překročení nebo ignorování těchto norem vyvolává vnitřní pocit napětí, tenzi, kterou neseme velmi nelibě. Je to nepříjemný stav, jemuž se snažíme pokud možno vyhnout.

·       Odhad vlastní kompetence. Poskytnutí pomoci souvisí s odhadem vlastních schopností účinně konat v dané situaci. Jedinec, který je subjektivně přesvědčen, že disponuje potřebnými dovednostmi k odstranění situace nouze., bývá spíše ochoten k aktivní intervenci ve prospěch oběti. I když i v těchto mimořádných situacích  působí tréma a obavy z eventuální blamáže.

Z výkladu je  patrné, že problém poskytnutí pomoci je psychologicky velmi složitý. Rozšířená

laická představa o lhostejnosti jako rozhodujícím důvodu pro neposkytnutí pomoci je  krajně zjednodušující. Současně platí, že čím výraznější jsou osobnostní faktory, tím je menší vliv situačních faktorů.

Zdroj: (Úryvek ze studie PhDr.  Ludmily Čírtkové, CSc., Policejní akademie, Praha)

Anonymní dopis,  telefonát, pomluva

Pomluva, anonymní dopis, telefonát. Výhrůžný nebo „ jen“  informující. Násilí, jehož autoři netouží jen po popularitě a dělají vše pro zachování své anonymity.Poskytují jim sdělení, obsahující zaručené informace, varování, sliby, výhrůžky. Jsou ochotni se s námi  podělit o  tajemství (s námi o někom, o nás s někým). Upozorňují nás na hrozící nebezpečí. Doporučují nebo přímo nařizují, co máme udělat, co ne, co a do kdy splnit. Slibují, co bude následovat, když nebudeme jejich pokyny respektovat. Adresátem je konkrétní člověk, skupina nebo kdokoliv z nás.

Přes různý obsah, způsob prezentace i míru násilí v nich obsaženou, mají sdělení shodný psychologický základ v tom, že:

·             se dotýkají potřeb adresáta (nejčastěji potřeby bezpečí)

·             jejich cílem je informovat, zneklidnit adresáta, donutit ho k reakci

·             obsahují informace vyvolávající převážně negativní pocity a emoce (úzkost, strach, napětí, obavy, vztek, paniku aj.)

·             považujeme za pravdivé (v okamžiku, kdy zjistíme, že se jedná  o nepravdivé informace, přestávají nás zajímat, není důvod se s nimi dál zabývat) - často postrádají údaje, podle nichž by se dala jejich pravdivost ověřit - dostávají se k adresátovi převážně neoficiálními kanály

·              jejich přijetím se adresát stává držitelem „ tajemství", nezřídka je přímo vyzýván k mlčenlivosti

·             jejich autor chce (z jemu známých důvodů)zůstat v anonymitě. Odlišnost uvedených druhů násilí lze spatřovat v tom, že zatímco cílem autora pomluvy je diskreditovat svou oběť „zaručenými zprávami" o jejích osobních vlastnostech, jednání, skutcích a motivem k pomluvě bývá nejčastěji msta, motivem jednání autora anonymního dopisu či telefonátu je dosáhnout - pod pohrůžkou fyzické či hmotné újmy a vyvoláním strachu u adresáta - hmotného či nehmotného zisku nebo jiných výhod.

S čím kalkulují autoři těchto sdělení ?  S momentem překvapení, vyvolaným „novostí" informací,  které poskytují. S jejich emocionálním účinkem na adresáta. S nejistotou, kterou informace vyvolají. S potřebou adresáta reagovat. S  jeho obavami, že výhrůžky uvedené v anonymu budou splněny. S ochotou adresáta  vyhovět  požadavkům autora výhrůžného dopisu. S tím, že jako autor  zůstanu adresátovi neznámý.

Setkání s uvedenými typy násilí u většiny z nás vyvolá úzkost,  strach, obavy vztek, pocity nejistoty, bezmoci, ohrožení. Vzniká naléhavá potřeba ověřit pravost informací ve sdělení obsažených, identifikovat zdroj sdělení, motivy a cíle jeho jednání, rozhodnout se, zda a jak na sdělení reagovat. A právě naše aktivity k uspokojení potřeby poznání, k „ deanonymizaci" autora sdělení, mohou být prvními kroky naší obranné strategie.

 Konkretizovat naši představu o zdroji především písemného sdělení umožňuje tzv.obsahová analýza sdělení.

Jedná se o proces, kdy ve sdělení vyhledáváme psychologicky významné informace, analyzujeme je (v rovině vztahové a kauzální analýzy) a pomocí myšlenkových operací (indukce, dedukce, abstrakce, generalizace) vytváříme psychologický portrét anonymního autora sdělení.

Při obsahové analýze sdělení se vychází z předpokladu, že v každém produktu lidské činnosti se odráží osobnostní rysy autora. Jejich zachycení a psychologická interpretace tvoří jádro psychologické charakteristiky a umožňuje vymezit či zúžit okruhy možných autorů sdělení.

Na principu analýzy psychologicky významných informací je založen postup, označovaný ve forenzní

( soudní) psychologii jako „ psychologické profilování".

Psychologické profilování je dnes již uznávanou metodou psychologické expertizní činnosti při odhalování pachatelů závažných trestných činů násilného charakteru. Zatímco kriminalisté a forenzní patologové zkoumají, jak byla oběť zavražděna, forenzní psychologové vymezují jaký „ druh" osoby spáchal tento čin

( proč a kdo). Své uplatnění nachází tato metoda u závažných, zejména násilných deliktů, kde scéna deliktu naznačuje, že se ho dopustila osoba s psychopatologickými rysy. Vytvořený psychologický profil pachatele pak umožňuje zúžit okruh pachatelů, zaměřit vhodně vyšetřování a identifikovat podezřelé.

Psychologická analýza sdělení je nám schopna (podle množství a kvality informací, obsažených ve sdělení, naší schopnosti je využít) odpovědět nejčastěji na následující otázky: jaký je přibližný věk autora, jeho vzdělání, jaká je jeho sociální pozice, jaké byly pravděpodobné motivy jeho jednání, jeho schopnosti, životní či profesionální zkušenosti, návyky, jeho aktuální psychický stav, některé charakterové a temperamentové vlastnosti pisatele aj. Znalci jsou většinou schopni rozeznat, jak dalece jsou výhrůžky, obsažené ve sdělení, myšleny vážně.

Protože moment neočekávanosti, překvapení je jedním z charakteristických rysů těchto situací, obrana proti nim spočívá především v zamezení dalšího rozvíjení situace, a tím zabránění vzniku nepříznivých důsledků.

Smyslem individuální obranné strategie proti těmto druhům násilí je dosažení změny v komunikaci mezi autorem sdělení a adresátem (popř. dalšími účastníky situace).

Přímá, bezprostřední komunikace s konkrétním jedincem, namísto anonymní, zprostředkované) snižuje „ nečitelnost" protivníka, snižuje úzkost z neznámého nebezpečí, poskytuje prostor pro převzetí iniciativy v situaci, umožňuje individualizaci a konkretizaci našich obranných  prostředků a postupů.

Obsah individuální obranné strategie proti uvedeným formám  násilí tvoří následující aktivity:

·             analýza sdělení s důrazem na hodnoty, které jsou ohroženy

( zvažovat  komu, kdy a jaké hrozí nebezpečí, event. proč)

·             vytvoření představy o pravděpodobném dalším vývoji situace

( zejména dynamika interakce mezi autorem sdělení a adresátem)

·             vytipování a informování osob, které mohou být sdělením dotčeny (hrozí jim nebezpečí, popř. mohou být nápomocny při řešení této situace - z pozice jejich profese nebo osobnostních dispozic)

·             vytváření psychologické charakteristiky autora sdělení, typování možného protivníka, motivů jeho jednání

·             navázání kontaktu s autorem sdělení, dát mu najevo, že jeho požadavky beru vážně, naslouchat, doplnit, konkretizovat  představu  o osobnosti autora sdělení a jeho motivech, vyjádřit svůj postoj k nim, přičemž tam, kde je reálná a akutní hrozba újmy na zdraví či životě lidí, požadavky akceptujeme bez dalších podmínek.

·             výběr prostředků a postupů individuální obrany

co mohu proti násilí či jeho hrozbě udělat sám, v čem mi  mohou pomoci ostatní - jak a kdo a kdy, jakými prostředky.

·             komunikace s autorem sdělení, nabídky alternativních řešení, návrhy změn - sem patří konfrontace našich představ s představami protivníka, reagování na jeho požadavky, využívání psychologických prostředků ke změně jeho postojů.

Zdroj: „Psychologie násilí" autor : JUDr. Mgr. Joža Spurný,  vydal: Eurounion spol. s.r.o.

„ROK OCHRANY NEMOTORIZOVANÝCH ÚČASTNÍKU  SILNIČNÍHO PROVOZU“

Každý rok vyhlašuje policejní prezident generálporučík JUDr. Jiří Kolář jedno téma  střídavě z oblasti sociální nebo situační prevence. V letošním roce je prioritou Policie ČR v oblasti prevence ochrana nemotorizovaných účastníků silničního provozu. Cílem tohoto zaměření je eliminovat a předcházet dopravní nehodovosti prostřednictvím preventivních projektů, přednášek, působení v poradenských místnostech, akcí pro děti a veřejnost, rozdávání letáků a dalších aktivit, které směřují ke zvýšení bezpečnosti zejména chodců a cyklistů všech věkových kategorií.

         Dopravní nehodovost v loňském roce oproti roku 2001 podle policejních statistik mírně vzrostla. Vyšší je i počet usmrcených osob na silnicích, a to o 95 osob (8 %). Alarmující situaci na našich silnicích dokazuje skutečnost, že v průměru každé 3 minuty je Policii ČR hlášena dopravní nehoda, každých 18 minut je při nehodě lehce zraněn člověk, každých 96 minut zraněn těžce a zhruba 1 osoba zemře za každých 7 hodin. Způsobena hmotná škoda na našich silnicích dosahuje každou hodinu částku přesahující jeden milión korun.

         Bezpečnost v silničním provozu všech zúčastněných je větší či menší problém v každé společnosti. V České republice je hlavní příčinou tragických dopravních nehod neznalost a nedodržování zákona upravujícího pravidla provozu na pozemních komunikacích. Právě v něm jsou mimo jiné stanovena práva a povinnosti chodců i cyklistů. Čeští řidiči často nedbají zákona a např. přechody pro chodce, jakož i chodce samotné, často ignorují. Na druhé straně chodci se mnohdy mylně domnívají, že mají na přechodech jim určených „absolutní přednost“ před všemi ostatními. Další ohrožená skupina v silničním provozu – cyklisté - také zapomínají na své povinnosti, čímž velmi ohrožují svou vlastní bezpečnost. Právě osvěta zdůrazňující nutnost dodržování pravidel silničního provozu je pro policisty jedním z hlavních cílů v rámci roku ochrany chodců a cyklistů. Důležitou roli kromě policejních preventistů sehrají v letošním roce dopravní policisté, kteří budou ve větší míře než obvykle kontrolovat a dohlížet na dodržování pravidel silničního provozu jak u řidičů, tak i cyklistů a chodců. Letos již potřetí v rámci dopravně bezpečnostní akce „Jablko nebo citron„ budou  řidiči kontrolováni, zda dodržují stanovenou rychlost zejména v blízkosti základních škol a přechodů pro chodce.

Preventivní projekty Policie ČR zaměřené na dopravní prevenci  budou během tohoto roku probíhat na celém území republiky. Věříme, že touto činností přispějeme ke zvýšení bezpečnosti našich malých i velkých spoluobčanů na našich silnicích.

Zdroj:Policejní prezidium České republiky, preventivně informační skupina - tisková zpráva

Rychlá jízda: výmluvy řidičů při rychlé jízdě - Velká Británie

 Druhou nejčastější příčinou dopravních nehod zaviněných řidiči motorových vozidel a nejčastější příčinou dopravních nehod s újmou na zdraví je nepřiměřená rychlost, a to nejenom v České republice, ale i ve většině okolních států.

Britské ministerstvo životního prostředí, dopravy a regionů (DETR) vydalo letáček vyvracející některé obecné názory, nebo jinými slovy výmluvy řidičů, překračujících rychlost. Může být zajímavý i pro nás.

·         Jedu rychle, protože pospíchám

Rozdíl ujet vzdálenost 50 mil (80 km) rychlostí 50 mil/h (80 km/h) nebo 60 mil/h (96 km/h) je přibližně 7 minut. Zvýšením rychlosti neušetříme více než několik minut. Stojí riziko za to ?

·         Mám rychlé reflexy, proto mohu jezdit rychleji

Dopravním nehodám můžeme čelit předvídavostí, ne již tolik reakcí. Reakce pilota stíhacího letadla je o 0,4 sekundy lepší než reakce průměrného řidiče.

·         Jsou to ti řidiči, kteří jedou pomalu, kdo zaviňuje dopravní nehody

Bohužel, ve většině případů je viníkem nehody ten, kdo se snaží za každou cenu předjet.

·         Jezdím rychle pouze v případě, že není silný provoz

Téměř ve 20 % všech nehod, při kterých došlo k usmrcení, nebylo do dopravní nehody zainteresováno jiné vozidlo.

·         Proč dodržovat rychlostní limit v obci. Stejně když vám někdo vstoupí před vozidlo, nedá se s tím téměř nic dělat.

Čím pomaleji jedete, tím větší šanci má chodec v případě střetu přežít, a to se týká zejména dětí.

Při střetu v rychlosti 30 km/h většina chodců přežije, při 60 km/h devět z deseti umírá.

Snad  zmíněné argumenty donutí  řidiče přemýšlet.

Zdroj:Centrum dopravního výzkumu - Brno

RADY A DESATERA:

 Jak psát pro web

Ještě  před koncipováním zprávy by si měl autor shromáždit dostatečné podklady  k tomu, aby znal odpovědi na základní sadu reportérských otázek: kdo, co,  kde, kdy, jak, případně proč. 

Stavba zprávy, ale také i běžného tiskového sdělení,  nejčastěji  využívá principu tzv., převrácené pyramidy, kdy v čele  zprávy stojí nejdůležitější fakta, zhuštěná základní informace,  která má  požadovaný podmět, předmět, příslovečná určení místa,  času a způsobu.

Po  základní informaci, které se  říká čelo zprávy, pak následují odstavce  další, které základní  zprávu rozvíjejí doplňujícími detaily jak do věcné šíře,  tak do  zpětného pohledu. 

Na konci takové obrácené pyramidy obvykle stojí  z hlediska aktuálnosti  nejméně významné, nadčasové informace  dokreslující pozadí zprávy, případně  spekulující o jejím dalším  vývoji. 

Taková  konstrukce zprávy umožňuje čtenáři opustit ji kdykoli, když se  domnívá,  že už se dozvěděl to podstatné, a detaily ho nezajímají.

V klasických  tištěných novinách se taková agenturní zpráva obvykle krátí škrtáním  od konce. 

Ačkoliv shrnující čelo zprávy bývá tím nejvhodnějším otevřením u sdělení oznamovacího charakteru,  existují i jiná řešení, jak otevřít  zprávu a vytvořit její čelo,  například:

·             akcentující (O padesát korun více zaplatí  od ledna abonenti kabelové  televize...) 

·              dramatický  (Starosta X.Y. dnes odpoledne dlouho váhal, zda má nechat  hlasovat  o        

                     nové vyhlášce týkající se držení psů...) 

·              s citátem  („Něco podobného jsem ještě nezažil," řekl po pětihodinovém  zasedání  rady          

                   X.Y...) 

·              s otázkou (Co by se asi stalo, kdyby  se dnes nedospělo ke koaliční  dohodě mezi...) 

·              analytický  (Přestože dnešní zasedání zastupitelstva schválilo rozpočet  obecního     

                    úřadu, není jisté, zda plánované příjmy pokryjí jeho výdaje...") 

Zvolit se dají i jiné typy, vždy bude záležet na charakteru  zprávy a na tom,  co její autor bude chtít zdůraznit, nebo o čem  se domnívá, že je pro čtenáře  nejvíce atraktivní. 

Právě internetová  žurnalistika klade mnohem větší důraz na význam čela  zprávy, jejího  titulku,  než jaký mají v  tištěných  médiích. Omezený prostor obrazovky jen zřídkakdy umožní, aby zpráva  či  oznámení se na ni dostalo v jednom celku. 

Takže o čtenosti  internetové zprávy rozhoduje  její jednořádkový titulek,  a její čelo, protože další text zprávy, případně tato zpráva v plném  znění, obvykle bývají dostupné přes odkaz, na který čtenář klikne  jenom v tom  případě, že ho titulek nebo čelo zprávy zaujmou. 

Pokud se zpráva  týká určitého sledu událostí nebo širšího procesu, pak  významová kompozice (od podstatného k méně podstatnému)  následující po  čelu zprávy, může být nahrazena kompozicí chronologickou (jak události šly  za sebou), dramatickou (expozice, kolize,  peripetie, krize, katarze),  analytickou (popis problému,  jeho dynamických prvků, formulace hypotézy)  apod.

Z obsahového hlediska by  se tvorba každé zprávy měla držet  následujících zásad:

·              přesnost faktů (jsou  ověřena, věcná správnost potvrzena) 

·              adresné odkazy na zdroje  informací 

·              objektivitu ve smyslu nevkládání subjektivních  pocitů a názorů do sdělení  (komentář  oddělen od faktů) 

·              stručnost a pregnantnost vyjádření (krátké věty, vyhýbání se složitým  souvětím, trpnému rodu, střídmost při používání přídavných jmen  apod.) 

·              dobrá organizovanost zprávy (jednotlivé části textu  spolu logicky  souvisejí, jsou vhodně rozděleny do odstavců, text  využívá výstižných titulků i  mezititulků, tučně vytištěná jména  nebo výrazy orientují čtenáře a zachytávají  jeho pozornost). 

Závěrem „desatero" pro autory zpravodajství z jedné americké učebnice  žurnalistiky: 

1.  Nepiš, dokud jsi neporozuměl události.

2.  Nepiš, dokud nevíš, co  vlastně chceš sdělit.

3.  Demonstruj  na faktech, nepopisuj.

4.  Vyber dobré  citáty a zaměř se na  fakta mající vztah ke konkrétním lidským osudům.

5.  Zařaď do  zprávy dobré ilustrace a anekdoty.

6.  Využívej konkrétních  podstatných  jmen a barvitých sloves.

7.  Vyhýbej se nadbytečnosti přídavných  jmen a odolej nutkání podpírat slovesa

     příslovečnými určeními.

8.  Vyhýbej se  soudům a domněnkám, ať mluví fakta.

9.   Nenastoluj  otázky, na které nemůžeš v  daném formátu odpovědět.

10. Piš  jednoduše, pregnantně, čestně a  rychle.

(Mencher, Melvin: News  Reporting and Writing, Fifth Edition, Columbia  University, str.167) 

Ačkoli toto desatero bylo určeno pro adepty žurnalistiky, větší  část těch  zásad lze převzít i do repertoáru každého tiskového  referenta, který dostal v  instituci na starost public relations,  tedy oblast práce, které se česky říká  „práce s veřejností." 

Zdroj: Louč č. 25 PhDr.  Milan Šmíd, katedra žurnalistiky FSV UK 

NAPSALI  NÁM:

Ajax ve  třetích třídách základních škol

Policie ČR a Středisko prevence kriminality v Sokolově pokračuje v projektu Ajaxův zápisník ve 2. třídách a současně navazuje ve 3. třídách základních škol na znalosti získané prostřednictvím zápisníku ve druhém ročníku. S letošními „třeťáčky“ jsme  projekt zahájili na podzim loňského roku výtvarnou soutěží na téma „Co mě naučil Ajaxův zápisník“. Se 40 výherci soutěže z okresu Sokolov jsme navštívili Muzeum Policie ČR v Praze.

     Od ledna 2003 děti 3. tříd základních škol v okrese Sokolov pokračují v projektu podobnou formou jako v roce loňském. Získané znalosti si prohlubují prostřednictvím práce se zápisníkem, kde se například problémy, jako jsou drogy nebo šikana, budou zabývat podrobněji. Obsahově bohatší je i téma „Bezpečné prázdniny“, kde se děti mimo jiné učí správnému chování v přírodě. Zápisníky byly dětem v každé třídě předány osobně z rukou uniformované policistky a manažera prevence. V každé třídě dětem zůstal  plyšový pes Ajax – maskot třídy. Vyhodnocení bude probíhat dle domluvy s učitelkou v jednotlivých třídách na konci školního roku nebo na podzim, tzn. ve čtvrtém ročníku. Zvlášť budou oceněni tři nejlepší žáci z každé  třídy. Odměnou za první místo bude koloběžka, dále pak batůžky, kšiltovky a další lákavé odměny. Dobré školní výsledky budou pouze jedním z kritérií hodnocení dětí, další a velmi důležité bude např. jednání fair play,  kamarádské chování,  pomoc spolužákovi, pomoc paní učitelce apod.

     Celkově lze projekt hodnotit jako velmi úspěšný s pozitivním ohlasem dětí, pedagogů i rodičů.

                    Rudolf  Volf                                                         por. Blažena Kašparová

        manažer prevence kriminality                                                tisková mluvčí

           Městský úřad Sokolov                                                            Policie ČR

               Tel. 352 325 275                                                         Tel. 974 376 207

Crimestoppers &Telefontanú & Anonymní svědek

(Informace o projektu,  semináři a pilotním projektu  v  ČR)

Crimestoppers je bezplatná telefonní linka sloužící občanům k anonymnímu podání informace o trestné činnosti.

Myšlenka se zrodila v roce 1976 v Albuquerque, Nové Mexiko, USA. Mladý muž zaměstnaný u čerpací stanice byl zastřelen při ozbrojeném loupežném přepadení benzinky. Místní policie neměla žádné informace při vyšetřování. Detektivové byli přesvědčeni, že někdo z místních lidí musí mít nějaké informace, ale protože loupežné přepadení provedli místní pachatelé, tak nejsou ochotni cokoliv policii sdělit. Po šesti týdnech bezvýsledného vyšetřování navrhl jeden z policistů zřídit „horkou linku“, na kterou by volající mohli sdělit informace anonymně. Přesvědčil místní podnikatele, aby tuto „linku“ financovali, a prostřednictvím vysílání v TV vyzval občany, aby poskytli informace.

Za 72 hodin, kdy byla informace odvysílána, byli pachatelé - vrazi - zatčeni. Lidé volali na „hotline“ také další informace o trestné činnosti, o které policie vůbec oficiálně nevěděla.

Od té doby se projekt nazvaný „Crimestoppers“ rozšířil v USA, Kanadě, Austrálii, ale také ve Velké Británii, Irsku, Nizozemsku a dalších zemích.

Crimestoppers ve Velké Británii umožňuje volat lidem nonstop na bezplatnou telefonní linku jakoukoliv informaci o jakékoliv trestné činnosti. Žádný volající není tázán na jméno. Princip anonymity je základním klíčem k úspěchu projektu.

Řada lidí nechce, aby byli viděni okolím, jak mluví s policií. Nechtějí být předvoláváni jako svědci. Někteří se také obávají o své bezpečí a bezpečí členů své rodiny. Mají strach ze sousedů, nebo pracovních kolegů zapletených do kriminální činnosti.

Pokud informace podaná přes Crimestoppers končí zatčením a obviněním podezřelého, může „volající“ dostat peněžní odměnu od speciální nadace. Systém je již vyvinut tak, že i odměna může být poskytnuta anonymně.

Zkušenosti však ukazují, že jen 4,1 % volajících, kteří by měli na odměnu nárok, o ni skutečně požádá. Většina volajících má dobrý pocit, že byli schopni poskytnout užitečné informace.

Crimestoppers ve Velké Británii zahájila svou činnost v lednu 1988. Nejprve několik podnikatelů, kteří hledali cesty jak zapojit veřejnost, aby pomáhala policii při řešení vážných zločinů, založilo fond. Následně vznikla dobrovolná organizace, která je prostředníkem mezi občany, podnikateli, médii a policií. Její existence a činnost je z větší části finančně kryta z dobrovolných darů. Na základě dohody mezi policií a Crimestoppers byl přijat plán, který se stal známý pod názvem The Crimestoppers Trust.

Cíle organizace jsou:

·             podpora a povzbuzování „dobrého občanství“ a větší účasti veřejnosti na prevenci a    řešení kriminality

·             rozvoj, podpora a ochrana veřejného práva a pořádku

·             podpora a vláda spravedlnosti.

Od roku 1988 bylo ve Velké Británii přijato přes 480 000 telefonátů, které vedly k více než

44 800 zatčení, byl nalezen majetek v hodnotě 55 mil liber a drogy v hodnotě 60,5 mil  liber. Nezávislý výzkum ukázal, že téměř 2/3 pachatelů  trestné činnosti odhalených prostřednictvím linky  policie neznala ani nepodezírala z trestné činnosti.

Projekt  je realizován jen asi v polovině okresů a krajů v rámci celé Velké Británie.

Seminář k této iniciativě se konal na Policejním prezidiu v  Budapešti, kde byly prezentovány zkušenosti z Velké Británie a z Nizozemska. Představen byl i maďarský pilotní projekt nazvaný Telefontanú, který byl realizován ve dvou regionech.

 Vzhledem k  úspěšnosti pak v lednu 2001 zahájila činnost celorepubliková nestátní organizace.

Mezi účastníky byli mimo českou delegaci i zástupci z  Chorvatska, Slovenska  a Slovinska. Cílem semináře bylo seznámit účastníky s výsledky tohoto  projektu, se  zkušenostmi  maďarské  organizace „Telefontanú“, se  způsoby  jak jsou informace získané od občanů vyhodnocovány a jak je s nimi dále nakládáno. Přednášející mimo praktické zkušenosti zdůraznili, že předpoklad  úspěchu projektu je závislý především na dobré a konstruktivní spolupráci pracovníků zabývajících se prevencí kriminality, policie, nevládních organizací a civilního sektoru. Všichni mají jeden zásadní zájem tj. omezení kriminality a zvýšení pocitu bezpečí občanů.

Účastníci semináře měli možnost  navštívit i místo, kde jsou anonymní oznámení přijímána, vyhodnocována a předávána věcně příslušným subjektům. Pro provoz linky „Telefontanú“ je zařízena malá místnost na Policejním prezidiu v Budapešti. Místnost je zařízena nezbytným vybavením - telefonem se záznamníkem (číslo neslouží jako linka tísňového volání)  a PC pro dokumentaci a vyhodnocení sdělení. Obsluhují ji většinou bývalí policisté, kteří mají velké zkušenosti s odhalováním, prevencí a dokazováním trestné činnosti. Nezbytné je i správné vyhodnocení předané informace.   

         Vzhledem k nebývale velké úspěšnosti v zemích, kde tato linka je provozována, a za využití podkladů získaných na semináři byl vypracován pilotní projekt Anonymní svědek, který byl zahájen v  lednu 2003 na OŘ Policie České republiky ve Zlíně za spolupráce Preventivně informační skupiny PČR a oddělení prevence statutárního města Zlín. O výsledcích tohoto experimentu vás budeme informovat.

Zdroj:      PhDr. Soňa Koblová odbor prevence kriminality MV, tel: 974 833 426,  e-mail:   

                    koblova@mvcrcz,

                 a kpt. Bc. Ivo Mitáček vedoucí preventivně informační skupiny PČR OŘ Zlín, tel:

                 974 666 207, e-mail: mitacek@policiezlin.cz 

Obsah časopisu Policista 3/ 2003

Ještě zhruba před patnácti lety kriminalisté soudili, že starobylé řemeslo kasařské je na vymření a patří spíš do oblasti bájí. Úvodní reportáž březnového Policisty vás přesvědčí, že dnes už je všechno zase úplně jinak: kasaři se do Čech vrátili, k někdejší zločinecké „šlechtě" však mají dost daleko.

Pravidelné putování za policisty z venkovských oddělení dospělo do západočeských Nýřan: druhdy hornického městečka, jež v nedávné době citelně postihly povodně. Třetí z březnových reportáží zavede čtenáře za dětmi, jež se, žel, stále častěji stávají obě'tmi trestných činů, a za psychology, kteří se jim snaží pomáhat.

Vyprávění o čerstvě uzavřeném případu předestře příběh z internetové kavárny, kde se odehrávala trestná činnost velice moderní, nenápadná a výnosná - a přitom mnohými tolerovaná: kšefty s pirátským softwarem. Pohled do policejních archivů nás zato vrátí hluboko do minulosti, až na začátek let padesátých - k sérii vražd novorozených děvčátek...

Velká příloha březnového Policisty připomene, že turistická sezona je už vlastně za dveřmi, a nabídne čtenářům kompletní oficiální seznam českých hraničních přechodů - od nejfrekventovanějších až po ty nejzastrčenější, a to včetně jejich provozních hodin. Dále si v příloze přečtete i dva další zajímavé materiály: jeden o pověrách kolem protidrogové prevence, druhý s nevšední dopravní problematikou.

Tradiční Slovo policejního prezidenta se tentokrát věnuje vyhlášení bezpečnostních rizik a priorit, vedle toho najdou čtenáři jeho myšlenky i na dalších stránkách, zasvěcených vývojovým trendům kriminality v ČR a uvádějících na pravou míru ukvapené novinářské závěry, vyvozované ze zveřejněných statistik.

Pochopitelně, že ani tentokrát nebude čtenář Policisty hledat marně své oblíbené stálé rubriky: zajímavosti ze zahraničí, sport, soutěže o ceny, kulturní recenze, křížovku i napínavou detektivní povídku. Zkrátka, i předjarní Policista nabídne za obvyklou cenu neobvyklou várku zajímavého počtení - pro odborníky i laiky...