|
Josef Švajgl
V historii antidopingových testů ve
sportu se stále objevuje stejný kolotoč. Sportovci užívají doping,
organizace (např. Mezinárodní olympijský výbor) vyvine test na tento
určitý doping, sportovci přijdou na způsob jak testy oklamat, organizace
přijde s novými testy, sportovci přídou na způsob jak testy oklamat… a
tak stále dokola. S každým novým testem vypustí organizace mediální
kachnu, jak je ona metoda skvělá a citlivá, jak odhalí všechny viníky,
následuje implementace do praxe a metoda odhalí několik viníků, kteří
jsou po zásluze potrestáni a je vypustěna nová informace, jak pokleslo
používání drog v daném odvětví sportu.
Tato prohlášení působí značně komicky, protože několik let patří
anabolika k nejrozšířenějším drogám na amerických základních a středních
školách, mezi kondičními sportovci. V Čechách tuto situaci nikdo
pravděpodobně oficiálně nezkoumal.
Tento fakt je však většinovou společností zcela ignorován a ona
organizace si připisuje plusové body "za aktivitu a za čistější sport".
Když se podíváme na průběh křivky špičkových výkonů v jednotlivých
sportech, většinou je jasně vidět nárůst výkonů v době, kdy do daného
sportu vstoupil doping.
Kategorie zakázaných látek.
Pokud mluvíme o dopingu, většinou máme na mysli másledující skupiny
látek.
1) krátkodobě působící látky - stimulanta a beta blokátory
2) anabolické steroidy
3) látky, které kryjí působení a zjistitelnost předchozích dvou skupin.
První skupina látek je účinná pouze krátkodobě, proto se zjišťuje v
průběhu závodu nebo těsně po něm. Testování těchto látek je značně
rozšířené a poměrně efektivní. Tato skupina látek se dá označit jako
"závodní droga".
Anabolické steroidy naproti tomu patří mezi tzv. tréninkové drogy.
Jejich užívání vyžaduje delší časový úsek a jejich zjištění je proto
obtížnější, protože je nutné přistihnout sportovce v době, kdy je užívá.
Jejich zjištění na soutěži je spíše dílem náhody, nebo nepříliš vysoké
inteligence sportovce, či jeho zázemí.
Třetí skupinu tvoří látky, které kryjí působení předchozích dvou. Jejich
užití je většinou v době předpokládaného testování (mapř. diuretika,
manipulace s epitestosteronem).
Anabolické steroidy
Tyto drogy jsou nejrošířenější a nejznámější dopingovou skupinou.
Vedlejší efekty byly již tolikrát publikovány, že tomu mnoho lidí už
nevěří. Navíc vedlejší efekty jsou velmi těžko předem odhalitelné,
protože při klinických zkouškách se testují stokrát až tisíckrát nižší
lékové dávky, než jaké se používají při dopingu. Navíc se při dopingu
kombinuje často více látek - jejich kombinací vznikají nové účinné
látky, jejichž působení pravděpodobně nedokáže určit sebelepší laboratoř
s týmem špičkových biochemiků. Navíc v poslední době stoupá počet
ilegálních lékáren, které nabízejí látky pochybného původu a složení.
Tyto dopingové látky navíc nebyly nikdy podrobeny klinickým testům a
nikdy nebyly používány k léčbě nemocných lidí.
Ročně se uskuteční přes stotisíc dopingových testů. Pokud sportovec ví,
kdy se uskuteční dopingový test, není těžké naplánovat vysazení použití
anabolik, protože anabolika, respektive jejich metabolity zůstávají v
organizmu omezenou dobu.
Samotný odběr vzorku je záležitost velmi nepříjemná a její pravidla jsou
velmi strikně upravena a jakékoliv porušení těchto pravidel představuje
zpochybnění vypovídací schopnosti testu. Stejně tak jako je zdokonalován
testovací systém, zdokonaluje se i možnost jak test oklamat. Od
pradávného cévkování (použití cizí moči v testu) se používají látky
urychující v moči chemické procesy, mění se pH, koncentace látek…aby
nebylo možno stanovit hledané látky.
Shrnutí:
Jelikož pokusy o doping jsou známy od starověku, pravděpodobě tento jev
nikdy nezmizí z vrcholového sportu a bude tím častější jak dalece budou
sportovní výsledky medializované. Vrcholoví sportovci mají většinou za
sebou tým odborně zdatných lidí, kteří dokážou minimalizovat vedlejší
účinky dopingových látek. Společenská nebezpečnost těchto jevů je
nulová. Daleko horší situace je mezi kondičně sportující populací, která
užívá dopingové látky s velkým rizikem. Některé trestné činy jsou jen
vrcholem ledovce problému.
Tímto faktem se však téměř nikdo nezabývá, protože antidopingová komise
musí vykazovat výsledky ve formě positivních sportovců, aby si obhájila
svoji existenci a rozpočet na další rok.
Otázky k zamyšlení:
Jak je možné, že v některých sportech dnes spolu na vrcholové úrovni
soutěží sportovci dvou generací?
Jezdí skutečně všichni sportovci do zahraničí kvůli lepším tréninkovým
podmínkám?
|