Část první z knihy
Doping zdraví výkon
MUDr. Ladislav Pyšný, Csc.
Jedním z významných problémů současné doby je používání drog. Toto nebezpečí je v České republice potencováno menšími zkušenostmi než v zemích, kde je jejich spotřeba řešena dlouhodobě /Němec,Bodláková, 1996, Pessl, 1995/. Drogy představují zdravotní rizika projevující se nejen ve sféře fyzického zdraví, ale velmi často i výrazně v negativním psychickém a sociálním vývoji zejména u dětí a mládeže. Droga bohužel nepoznamenává pouze toho, kdo jí podléhá či podlehl. Zasahuje do jedinci blízkého sociálnímu prostředí, vztahů s rodinou a s přáteli, ale i do chodu celé společnosti. Narušuje jej řadou problémů, kdy vedle nárůstu kriminality a nízké produktivity práce, patří k nejdůležitějšímu náročnost následné léčby vedlejších účinků nejen z hlediska ceny léků, ale celého sytému potřebné zdravotní péče /Semrád, 1997, Slepičková, 1995, Štáblová a kol., 1997/.
Pohybová aktivita a sport jsou základním faktorem , který ovlivňuje zdraví a kvalitu životních prožitků každého člověka, kdy stimulují zejména optimální růst a vývoj organismu, fyzickou výkonnost a jeho funkční zdatnost. Jsou ale rozhodujícím preventivním prostředkem chránícím před experimentováním a případně následným užíváním drog, neboť umožňují kvalitní využití volného času, podporují a podněcují proces učení a ovlivňují povahové vlastnosti zejména u dětí a mládeže. Jejich zařazení do denního režimu je dále nezbytnou součástí i léčby již vzniklých drogových závislostí/ Pressl, 1995, Slepičková, Čtrnáctová, 1997/.
Sport, ale a bohužel stále více i některé rekreační aktivity, sebou přinášejí možnost zvýšeného rizika neléčebného užití určitých drog, dopingových látek. Za doping ve sportu se považuje zjištěná přítomnost zakázaných látek náležejících k vybraným skupinám farmakologických prostředků v tělních tekutinách sportovce a použití zakázaných dopingových metod. K nim podle Mezinárodního olympijského výboru patří:
1. skupiny farmakologických látek/ stimulancia, narkotická analgetika, anabolické látky, diuretika, peptidové a glykoproteinové hormony a jejich analoga/,
2. dopingové metody /krevní doping a farmakologická, chemická a fyzikální manipulace/,
3. skupiny látek podléhající určitým omezením / alkohol, marihuana, lokální anestetika, kortikosteroidy a beta blokátory/ - ADV ČR, 1996, IOC, 1994
Sport závodní, mající svá specifika, představuje v současné době nadále boj. Souboj touhy být nejlepší i za pomocí nepovolených látek, kdy u některých jedinců je hlavnímu cíli- úspěch, podřízeno téměř vše/Slepička, 1994/ a aktivitami antidopingových institucí, jejichž základní metodou je zde provádění represivních dopingových kontrol s následnou analýzou odebraných vzorků moči/ ADV ČR , 1996, BOWERS, SEGERA, 1996, CATLIN, MURRAY, 1996, IOC, 1994, LHO et al., 1990/. Rozhodně je ale jisté, že pouhé trestající postupy nejsou optimální formou. Bylo by vhodné stále šířeji a intenzivněji působit výchovně, s důrazem se zejména zdravotními následky příjmu těchto farmak, na sportovce a jeho okolí, tvořené vedle tělovýchovných funkcionářů i rodinou/PYŠNÝ, SLEPIČKOVÁ, 1998/.
Případný pozitivní nález je sledován s obrovským zájmem veřejností, masmédii i sportovními orgány. Bohužel populace je často nesprávně informována, neboť během medializace každého případu straní televizní komentátoři a novináři téměř vždy přistiženému. Jistě, nejčastěji zdůrazňovaná obhajoba možného poškozujícího postupu cizí osobou, vedoucí k následné k detekci dopingové látky v organismu jedince zde existuje, ale je minimální. A rozhodně to záleží na samotném sportovci, aby podobně, jako dodržuje pravidla své disciplíny, dbal i na odpovídající příjem jím konzumovaných, ale i kontrolovatelných, nápojů a potravin.
V poslední řadě patří k nejproblematičtějším, vedle anabolických látek, zejména zneužívání erytropoetinu, růstového hormonu i několika dalších farmak/ KNOPP et al., 1997, PIERARD –FRANCHINONT et al., 1996, PYŠNÝ, MATOUŠ, 1997/.