EDUARD PRAŽÁK
Aférou kolem dopingu kanadského sprintera Bena Johnsona na Olympijských hrách v Soulu v roce 1988 skončila jedna etapa vývoje sportu. Etapa, která byla na jedné straně charakterizována snahou o očištění sportu, zbavení se nedovolených prostředků, a na druhé straně úsilím některých sportovců a funkcionářů tuto snahu eliminovat. Použití nedovolených substancí jedním z nejlepších sprinterů století zapůsobilo jako bomba i na ty, kteří doposud této problematice nevěnovali žádnou pozornost. Důsledkem tohoto pozitivního nálezu dopingu a mnoha dalších, je zpochybnění všech pozoruhodných sportovních výkonů minulosti i přítomnosti. Kdo dnes uvěří, že nadlidské výkony sovětský a bulharských vzpěračů byly dosaženy bez pomocí látek, které posunují hranice lidských možností? Kdo uvěří, že silové výkony powerliftérů a superhypertrofie svalů předních světových kulturistů nebyly dosaženy s pomocí anabolik ? Image celé řady sportovních odvětví těmito aférami utrpělo a náprava reputace si vyžádá značné úsilí všech lidí pohybující ch se kolem vrcholového a výkonnostního sportu. Jestliže v posledních málo letech doping dostal značnou publicitu, pak v minulosti tomu tak vždy nebylo. Problém však nevznikl v 80. Letech.
Již před více než 20 lety napsal americký sportovní novinář v časopise „Sport Illustrated“, že „léky mohou zničit sport“. Novinář se jmenoval Bill Gillbert a měl na mysli anabolicko-androgenické steroidy, jejichž zneužívání již v této době dosáhlo značných rozměrů. Jestliže dnes nad tímto výrokem uvažujeme, musíme, musíme přiznat, že nebyl daleko od pravdy.
Zlořád užívání anabolik—léků určených k léčbě přesně indikovaných nemocí zasáhl s různou intenzitou celo řadu sportovních odvětví a rozšířil se prakticky do všech sportovně vyspělých zemí, nevyjímaje ani bývalé země „socialistického tábora“. Doping se stal důležitým prostředkem a součástí sportovní přípravy nejenom vrcholových sportovců, ale rozšířil se i na nižší úrovně sportovního soutěžení. Dokonce byla v zahraničí publikována celá řada prací, které ukazují na rozšíření užívání anabolik mezi NESPORTUJÍCÍ POPULACÍ včetně středoškolské mládeže. Důvodem toho je snaha o vyniknutí, čemuž by měly pomoci některé vlastnosti připisované právě anabolickým steroidům.
V našem státě byla v minulosti problematice dopingu věnována zanedbatelná pozornost a to přesto, že celá řada našich sportovců byla přistižena a usvědčena při antidopingových kontrolách z nedovoleného užívání zakázaných látek. Všeobecně se proklamovala „čistota socialistického sportu“ a příkladnost „socialistického“ sportovce, jakožto nositele idejí mravnosti a počestnosti. Jak se po 17. Listopadu 1989 ukázalo, opak byl pravdou. Odhaleni praktik, zavedených a realizovaných ve vrcholovém sportu, muselo překvapit i ty největší optimisty a zastánce „socialistického způsobu života“. Sport se stal prostředkem demonstrace“síly socialismu“ a měl prokázat převahu této společensko –ekonomické formace nad kapitalismem. Úspěch na sportovním poli se stal prestižní záležitostí a tím i zájmovou oblastí nejvyšších stranických a státních orgánů. Zdraví sportovce, morálka a etika byly zatlačeny do pozadí ve prospěch vítězství za každou cenu. Jestliže amatérští sportovci dostávali tyto látky především anabolika, s požehnáním státních orgánů, včetně ministerstva zdravotnictví, přímo ze specializovaného oddělení ÚSTAVU NÁRODNÍHO ZDRAVÍ PRO VRCHOLOVÝ SPORT.
Zdá se, že s odchodem studené války se změnily poměry i v oblasti sportu, snad k lepšímu. Kromě stále se zlepšujících antidopingových kontrol, sehrává stále větší úlohu OSVĚTA, může pomoci, jak mezi veřejností, tak především mezi sportovci. Jen poctivé vysvětlení problému může pomoci při orientaci mladých lidí, kteří se rozhodli realizovat ve sportu, na prostředky, které negativně neovlivní jejich zdraví. V západních zemích je otázce dopingových látek, mechanismu jejich účinků, negativním dopadům, které tyto látky mají na lidský organismus, a ve volbě možných alternativních prostředků, kterými by se mohly zakázané substance nahradit, věnována značná pozornost již od 70. Let. V řadě publikací, odborných časopisech, monografických pracích si lze přečíst jak odborně laděné, tak i komerční články o anabolikách, růstovém hormonu a dalších zneužívaných látkách. Na druhé straně se naše masmédia, knižní trh a periodika, až na malé vyjímky, daného problému obávají ve větším rozsahu dotknout. Chybí základní informace o mechanismu účinků těchto substancí, kladných a negativních důsledcích abusu, zdravotních rizikách, i právní odpovědnosti uživatelů a distributorů podávaných léků. Některé signály ukazují, že doping nebyl ze sportu zdaleka vymýcen. Změnily se pouze formy a prostředky. Někteří odborníci označují dění kolem dopingu za hru kočky s myší. Jiní jsou naopak optimisté a předpokládají , že dosavadní opatření, realizována mezinárodními a národními federacemi, jsou dostatečná. Tato publikace si klade za cíl přiblížit sportovcům, trenérům a dalším tělovýchovným pracovníkům některé základní informace o nejčastěji zneužívaných dopingových prostředcích, především se zaměřením na silové sporty včetně kulturistiky. Podstatná část rozsahu knížky je věnována anabolicko-androgenickým steroidům. Při zpracování látky autor vycházel ze studia zahraniční i domácí literatury.