„Boj s drogou je nekonečný a hlavně velmi nesnadný.“
Tuto větu jsem v červnu tohoto roku pronesl na jedné protidrogové konferenci, která se konala v Liberci. To jsme nikdo nemohl tušit, co nelidsky hrůzného a strašného se odehraje ve dvou amerických městech, necelé tři měsíce později, kdy sebevražedný, fanatický, teroristický útok bude spouštěčem strachu nejen v Americe, která byla do té doby pro celý civilizovaný svět symbolem jistoty a svobody. Právě o to teroristům šlo-ztráta jistoty a stability.
Strach a svoboda – to jsou dvě slova, která jsou tolik propojená právě s dalším slovem a sice droga. Je paradoxem, že právě svobodnou vůlí, svobodným rozhodnutím člověk sám od sebe dá drogám šanci, aby pak po určité době tolik potřebnou svobodu ztratil a stal se závislým na něčem co si svobodně zvolil. A je tu strach a to v nejrůznějších podobách, strach z toho, že nejsem tak dobrý jako mé okolí, strach ze své nedokonalosti, strach z nemocí, strach, že nastanou situace,, které sám nezvládnu, později strach ze ztráty osobnosti, která ve většině případech drogově závislých přijde. Cesta nazpět ke svobodě, ke které mnozí nenajdou tolik potřebnou sílu a pevnou vůli, je velmi složitá, psychická a fyzicky náročná na samotného závislého i na jeho široké okolí a hlavně opět velmi sepjatá se strachem a s věčnou otázkou:“Co když to nedokážu“. Navíc všude okolo číhají ochotní dealeři připraveni nabídnout nejširší škálu drog od měkkých až po ty tvrdé. Drogový obchod vládne celému světu, Česká republika již dávno není místem, kudy drogy pouze procházejí, ale kde se s nimi tvrdě obchoduje. Jsem opět u události v Americe, kdy je známo, že právě finance, o které jde v prvé řadě, a které jsou také získávány právě z prodeje drog, jsou používány pro účely šílených teroristů, kteří dokáží to, co předvedli 11. Září roku 2001. Nezastaví se před ničím, ani před darem nejvzácnějším, což je život vlastní či život druhého. Dokonale propojeno, dokonale zamotáno a velmi těžko se dostat z toho ven.
Ceká nás velký boj a sice boj za svobodu a opět nabytou stabilitu a jistotu. Jak jsem řekl v úvodu, není a nebude to lehké. Je to otázka jednotlivců i celé lidské společnosti. V primární prevenci mohou pomoci hlavně rodiče, kteří se budou věnovat svým dětem, budou jim naslouchat, povídat si s nimi, zajímat se o jejich názory, budou se svými dětmi vždy, když je potřebují. Dovolí jim být sami sebou a budou se snažit odhadnout jejich možnosti. Jednoduše budou s nimi komunikovat a dají jim to nejcennější-čas. Samozřejmě, ani vynikající výchova nemůže zaručit, že dítě drogu nezkusí, ale riziko se sníží. V této práci musí pokračovat všechna prostředí ve kterých se děti a mládež pohybují. Je nevyhnutelné, aby zde byla propojena účinná prevence se stejně účinnou a promyšlenou represí.
Každý chycený a tvrdě potrestaný dealer pro mne znamená úspěšný krůček, i když se mnohým může zdát zanedbatelným, ve zmiňovaném boji. Každý vyléčený narkoman, ještě lépe, každý jedinec, který drogám odolá je pro mne důkazem, že prevence či resocializace je na dobré cestě. Každý z nás může pomoci, každý podle svých možností a schopností. Časopis Závislost je toho důkazem.
ZÁVISLOSTI A MY
LISTOPAD 2001
Odborný časopis pro sociálně patologické jevy
MUDr. Přemysl Sobotka
1.místopředseda Senátu PCR
a člen redakční rady časopisu
PRAHA CR