Čeněk Lorenc
Skoro by jeden získal dojem, že co český sportovec, to „bobulář“ či „smažič“.
Druhý dopingový případ za krátkou dobu postihl známou figuru zdejšího sportu.
Po automobilovém závodníkovi Tomáši Engem, který měl loni v
srpnu pozitivní test na mariuhanu, je tu tenista Bohdan Ulihrach, s nímž se nyní
spojuje něco mnohem nebezpečnějšího--anabolický steroid
NANDROLON.
Něco tu ale nesedí. Dá se pochopit, že si někdo na
večírku zakouřil drogu, aniž věděl, jaké důsledky mu to přinese. Jenže Ulihrach
a cílený doping? V sedmadvaceti stále ještě klukovskýsvéráz z Kolína nikdy
nenaplnil potenciál špičkového světového hráče. Určitě měl na víc, než sám zatím
dokázal, ale nikdy netoužil po bolestivém životě tenisové ankety.
Hrát v pohodě, na co má, k obědu si dát svíčkovou, natáhnout
se k televizi nebo zajít v klidu na diskotéku, takový vždycky Ulihrach byl.
Doping berou jiné typy. maximalisté, kteří jsou na stropě sil
a nemoho dál než s pomocí zakázaných látek.
Kdyby jen sáhl do svých reserv, musel by Ulihrach už dávno
být v první světové dvacítce čistou cestou. Pořád lze ještě doufat, že to věděl
a stále ví.
Čeněk Lorenc
Mladá Fronta dnes
Sport
dne 31.1. 2003