Doping, doping, doping, slovo skloňované v současnosti ve všech pádech na půdě vrcholového sportu, mnohé straší, jiné postrkující k špičkovým výkonům a výsledkům. Jestliže ještě v době nedávno minulé vládlo mezi jeho uživateli ticho vpravdě hrobové, pak dnes se stále rozvazující. Byť, celkem logicky, nechtějí být v mnoha případech jeho vlastníci jmenováni.
Což je příklad z francouzských cyklistických profesionálů, který novináři pařížského časopisu VSD prozradil, že jim a jejich kolegy užívaný testosteronový doping měl i vedlejší účinky.
"Měli jsme téměř nepřetržitě erekci. Při jednom z tréninků jsem si musel dvakráte sexuálně odlehčit….. Při etapovaném závodě v Belgii stál před hotelovými pokoji tucet žen. Zkušený kolega mi řekl, abych si vybral , na všechny že bych opravdu nestačil. Jednou v noci jsme to už nemohli vydržet. Sportovní ředitel našeho týmu vše okamžitě zařídil. Přišla děvčata, otevřely hotelový bar a už to svištělo….."
Catherine Menschnerová, jedna z obětí dopingového systému v bývalé NDR, řekla novinářům jednoznačně:"Byl to pokus o vraždu!" A veřejnosti poodhalila tajemství ostudné minulosti, tajemství vyhledávání sportovních talentů. Jehož se stala jednou z 15 000 obětí….
Pětatřicetiletá žena žije dnes v Hamburku, soustavné zdravotní problémy ji dnes staví do konfrontace s minulostí. Do osmnácti musela nosit korzet neb měla v důsledku dopingu poničenou páteř. Dnes nesmí zvedat těžké předměty, jejichž váha převyšuje čtvrt kilogramu. Od puberty ji trápí nevyvinuté vaječníky a pohlavní orgány. Měla sedm potratů. Denně si musí udržovat ženskost tváře, která zarůstá vousy. "Nevím, jak dlouho budu žít."
V šesti letech si jejího plaveckého umění povšimli na plovárně odborníci a ihned ji zařadili do zvláštní skupiny dětí, které byli připravovány pro sportovní školu dětí a mládeže v Drážďanech. "Já to až tak nevnímala, ale můj tatínek byl nadmíru se mnou spokojen, že jeho dcera může dosáhnout něčeho, co jemu se nepovedlo, vzpomíná dnes Catherine.
Ta měla již v devíti letech tělo samý sval, denně trénovala na posilovacích strojích a vzpírala činky. V deseti ji byl předepsán doping. "Bylo nás osm děvčat, zkoušeli na nás, jak pomocí dopingu rychle dosáhnout vrcholných výkonů. Nechtělo se mi do toho, ale zlomili můj odpor." Poddala se, aby postupem času zjišťovala na sobě jevy úděsné.
"Ve dvanácti jsem měla mimořádně hrubý hlas, nohy chlupaté jako opice a především soustavnou bolest páteře. To ale nebylo vše, z ničeho nic jsme byly jak divé na kluky. Nerozuměly jsme tomu, protože náš tělesný vývoj užíváním dopingových preparátů silně zaostával. Neměly jsme menstruaci a byly ploché jako desky."
Bylo ji patnáct let, když jednoho dne ze Sportovní školy dětí a mládeže propuštěna. "Trenéři měli dojem, že ze mne už nic nevyždímají. Z naší skupiny neměl nikdo perspektivu stát se mistryní světa nebo olympijskou vítězkou. Byly jsme jen pokusnými králíky."
Již šest let se Catherine Menschnerová soudí s těmi, kdo vše zavinili. Stálo ji to mnoho peněz, ale výsledkem je pouze její stupňující se zlost. To když vidí, jak se vinníci dopingových poměrů v bývalé NDR snadno dostávají ze soudních sporů.
Jiří Černý