POHLED NA VĚC
/MUDr. Hana Zalabáková-psychiatr/
Ráda bych využila současného žhavého tématu naší společnosti, kdy se herecká veřejnost vzepřela takzvanému bulvárnímu tisku, k úvaze o stigmatizaci člověka ve společnosti trochu obecněji. Možná, že právě teď bude snadnější hovořit o tomto jevu, ke kterému každodenně dochází, ale který přesto není společností vnímán.Typickým příkladem je třeba zveřejnění jmen na seznamu spolupracovníků StB v kategorii „důvěrníků“, kdy drtivá většina takto ocejchovaných neměla s StB nic společného. V každodenním životě bychom tak mohli najít množství poškozených jedinců různých jedinců, většinou však nedisponujících možností zveřejnit své poškozování v nejčtenějších novinách, který často, kdy drtivá většina či sledovaných televizních pořadech.
Stejně tak je tomu v řadě případů i s psychiatrickou diagnózou.
DIAGNÓZA ZÁVISLOSTI NA NÁVYKOVÝCH LÁTKÁCH JE BOHUŽEL, JE VELMI STIGMATIZACÍ, KTERÁ SE PROJEVUJE V PLNÉ SÍLE PŘI POKUSECH O NÁVRAT TAKTO POSTIŽENÝCH JEDINCŮ DO SPOLEČNOSTI.
Zde se názorně ukazuje jak funguje společenská schizofrenie. Na jedné straně je investování nemalých prostředků do léčby, kterých nikdy nebude dostatek, pak také investování prostředků do represivních aktivit, ekonomicky náročných, ale ne tak efektivních. Na straně druhé pak v této společnosti existuje do očí bijící informační vakuum, chronický nedostatek skutečného vnímání vážnosti situace a snahy podpořit ty, kteří svůj problém se závislostí zvládají a mnozí již i zvládli.
Bylo by možná dobré si uvědomit, že uživateli návykových látek jsou nejen uživatelé nelegálních drog jako jsou opiáty, stimulancia či halucinogeny. Primární návykovou látkou je v našich podmínkách tolerovaný alkohol. Velmi užívané návykové látky jsou léky, zvláště pak benzodiazepiny, a tyto jsou dokonce dnes katastrofálně velmi rozšířené mezi mladými a nezletilými toxikomany.
Podle současných odborníků již „NELZE definovat jedinečnou příležitost, jež by způsobovala vznik toxikomanie a můžeme se setkat s toxikomany všech možných osobnostních základních struktur. Patrně ani neexistuje skutečný typ rodiny toxikomana.“ Ani typický model rodičů toxikomana. Znamená to tedy, že diagnóza závislosti na návykových látkách může postihnout v určité konstelaci prakticky každého –přesněji-„Různé možné původy se vzájemně nevylučují, jedná se vždy o setkání jedince a prostředku v daném prostředí“.
Často slýchávám, a bohužel i mezi zdravotníky, onu otřepanou a diskvalifikující větu: „ Feťáka nikdy nevyléčíš“. Ale bohudík vím, že takovéhle tvrzení je pouze zlobným předsudkem a snahou o bagatelizaci celé problematiky léčby závislostí. Každý, kdo svůj problém s návykovou látkou zvládl, musel prokázat obrovskou vůli a pokoru, musel projít jakousi rekonstrukcí celé své osobnosti a těžkým sebepoznávacím procesem, který má své zákonitosti. Nepochybně platí, že jeho „Úkolem je přeorientovat se z destruktivní vyšší síly na konstruktivní a prospěšnou. S pokračující abstinencí může jedinec přijít na to, že síly, které řídí jeho život se liší od skupinových. Příkladem těchto vyšších sil může být láska, znalosti, tvořivost a spravedlnost. Jednou z cest je usměrňování vlastního života, hledání jeho směru.“
A jaká je naše realita? Je zřejmé, že v dnešním tvrdém, soupeřivém a nekompromisním JE PŘIJETÍ JAKÉHOKOLI TAKTO „Poznamenaného“ člověka vážným problémem. O to více bychom ale měli o svém jednání přemýšlet a nejen přemýšlet,ale i jednat. Cena ztrát je často veliká.
CITACE
Frederick Rodgers a kol.-Léčba drogových závislostí
Ewald Rahn, Angela Mahnkopf –Psychiatrie
Jean Bergeret –Toxikomanie a osobnost.