JAK TO VIDÍM JÁ
CZECH REPUBLIK
Po velkém úspěchu dvou kol celostátní soutěže „Jak to vidím JÁ“ pro děti ze základních škol bylo v měsíci lednu 2002 zahájeno třetí kolo této soutěže. Soutěž je literární i výtvarná. Každý měsíc je vyhlašováno jedno téma související s bezpečnostní problematikou, se kterou se mohou žáci setkat v každodenním životě.
První soutěžní téma se zabývalo problematikou extremismu.
Co je to tedy extremismus a jak jej můžeme členit? Pod pojmem extremismus by se daly zahrnout zejména aktivity podložené na ideologickém základu, které ve většině případů přestupují zákonné a ústavní normy. Vyznačují se netolerancí a agresivitou proti společenskému uspořádání.
Názory, které zpočátku představují pouze krajně vyhrocené nepřátelské postoje k demokratickému systému, postupně přechází v aktivity s dlouhodobými důsledky. Tyto aktivity se projevují např. snahou o nahrazení stávajícího demokratického systému za systém totalitního nebo diktaturu či anarchii. Extrémisté často používají verbální (ústní) až fyzické násilí vůči oponentům, často přesně definovaným skupinám.
Extremismus lze rozdělit podle pohledu na danou problematiku na: levicový a pravicový. Dále také náboženský, ekologický a národností. Tyto formy se zatím v jednoznačně identifikovatelné formě v ČR nevyskytly. Pravicový extremismus je inspirován nacionální, rasovou, etnickou záští a sympatizuje s historickým fašismem a nacismem.
Levicový extremismus je motivován především sociální, třídní a antikulturní záští sympatizující s historickým komunismem nebo anarchismem.
Do trestné činnosti, která je páchána s extremistickým podtextem, lze zařadit např. úmyslné ublížení na zdraví, trestné činy s rasistickým či jiným extremistickým podtextem často se trestné činnosti dopouští občané, kteří nejsou členy v žádné skupině. Trestná činnost je v těchto případech důsledkem ústního nedorozumění, nesouhlasu s názorem druhého člověka. Spor potom může přes rasistické nadávky přerůst až po fyzické násilí.
Druhé soutěžní vyhlášené téma se týkalo trestnou činností dětí a mládeže.
Obecně je známo, že optimálnost jakéhokoli působení na mládež je závislá na osobnosti každého jednotlivce, na kterého je vědomě působeno a na prostředí, ve kterém se jedinec vyskytuje a to působí na mládež přímo a úmyslně nebo nepřímo a bezděčně. Často to je spojena s určitým konkrétním časovým obdobím. To znamená, že některé přístupy, dříve velmi funkční, jsou v jiné době neúčinné někdy až kontraproduktivní.
Se zvyšujícím se věkem se u nezletilých pachatelů obvykle zvyšoval počet násilných mravnostních trestných činů, kterých se dopustili. V poslední době se zvyšuje především počet dětí podezřelých ze spáchání násilných trestních činů. Značná část psychologů je přesvědčena, že to přímo souvisí se zvyšováním projevů násilí v běžném životě a kultu násilí v médiích.
Mezi nerozšířenou trestnou činnost dětí a mládeže a její sociálně patologické jednání patří: ŠIKANOVÁNÍ, ŽEBRÁNÍ, VERBÁLNÍ RASISTICKÉ ÚTOKY, VANDALISMUS, SPREJERSTVÍ,NÁSILÍ DĚTECH NA RODIČÍCH, PROSTITUOVÁNÍ A V POSLEDNÍCH LETECH VZROSTL POČET DROBNÝCH KRÁDEŽÍ V HYPERMARKETECH A VANDALISMUS.
Jev ovlivňující úroveň a jednání mládeže je především rozšiřujících se užívání drog, a to mezi stále mladší a není ojedinělé nejmajetnější skupiny lidí do placených sexuálních placených služeb, zvyšující se výskyt promiskuitního chování a existence četných extremistických skupin, především těch, které se projevují navenek agresivně.
Na chování a jednání mládeže má velký vliv samozřejmě i rodina. Platí přísloví „kde hřeší starší, tam se mladí učí špatnému“. Jedním z důsledků jsou nebývalé finanční možnosti současné mládeže. Relativně často finanční zdroje dětí a mladistvích a jejich výše nejsou jejich rodičům známy. Z policejních materiálů a různých sociálních analýz vyplývá, , že se mezi mládeží z finančně slabších vrstev i jejich účast na pornoprodukci a především na žebrání , ke kterému jsou ze strany rodičů i nuceny.
Gangy mladistvích, ale i dětí jsou zaměřeny hlavně na majetkovou, a vyznačují se sklonem k násilnému jednání. Je mnohem více případů, kdy školy, rodiny a širší sociální okolí závadové chování dětí omlouvají a zatajují. Pak vzniká dojem, že nezletilí pachatelé jsou beztrestní, že právo patří až do světa dospělých. Nezletilí pachatelé o vlastním kriminálním skutku mluví bez zábran a k následkům, kterým je vystavena oběť, se stavějí odmítavě. Kriminalita mládeže je zásadní problém, který musíme řešit rychle a odborně , protože prodlení v jejím řešení má výrazné důsledky již pro nejbližší, ale i vzdálenější budoucnost.
Počet vyšetřovaných a stíhaných dětí za rok 2001:
V minulém roce 2001 klesla kriminalita dětí o 2,8% a mladistvých o 4,4% . Kriminalita dětí a mladistvých od roku 2000 výrazně klesla ( v roce 2000 kriminalita dětí a mladistvých klesla o 2248 trestných činů, tj. o-18% ), tedy sestupný trend dále pokračuje. Trestné činy páchají děti převáženě ve věku od 11do 15 let.
|
Trestný čin |
děti |
mladiství |
|
Celkem |
9 926 |
12 913 |
Z toho:
|
Majetkové tr. činy |
6 517 |
6 678 |
|
Násilné tr. Činy |
1 218 |
1 035 |
|
Mravnostní tr.činy |
134 |
146 |
|
Hospodářského tr.činy |
47 |
155 |
|
VRAŽDY |
2 |
7 |
Zdroj: statistika Policejního prezídia
Děti se učí dovednostem i způsobem jednání od lidí, kteří jsou jejich vzorem. To jsou především rodiče, ale i populární umělci, sportovci, nebo hrdinové akčních filmů.
Podle psychologů menší dítě nedokáže rozlišit fikci od reality a vytváří si falešnou představu o tom, „jak to ve světě chodí“. Časem je samozřejmě schopno rozlišovat skutečnost od fikce, ale mnozí psychologové jsou toho názoru, že:
1. Rané vjemy se v okamžiku stresu mohou oživit. Děti a mladiství mohou sáhnout podle svých filmových hrdinů k fyzickému násilí.
2. Vliv násilí v médiích se přímo projevuje v šikanování na všech stupních škol, děti se stávají necitlivými k utrpění druhých.
Největší riziko hrozí dětem mezi 8. Až 12. Rokem věku, pokud je televize je prostředek pro vybudování osobnosti a oni hledají vzory. Může se to projevit agresivním chováním, zlostí, ale třeba i nespavostí, potížemi s učením. Zde je rozhodující osobnost každého jednotlivce a hlavně ochrana dobře fungující rodiny. Děti, které žijí v dobře fungující rodině, nejsou ohroženy. Naopak děti vyrůstající v násilném prostředí, jejichž rodiče se o tento problém nezajímají, jsou ve značném nebezpečí. Vidí domácí a pouliční násilí, a televize jen posílí jejich agresivní reakci na tyto prožitky.
Aby dítě vyrůstalo zdárně, musí být uspokojovány jeho základní psychologické potřeby. Musí mít pocit bezpečí, jistotu, vědět, co smí či nesmí. To mu také dovoluje, aby se rozvíjelo. K pocitu bezpečí patří i dobré vztahy mezi dospělými.
Řada dětí má velké problémy, protože mu dospělí bezpečí neposkytují. NEZAMĚSTNANOST RODIČŮ, KONFLIKTY V RODINĚ, TO VŠE MÁ NA DÍTĚ VLIV.
Je důležité s dítětem strávit čas, povídat si s ním, poslouchat ho a reagovat na to, co říká.
Sociálně patologické fenomény, jako např. NÁSILÍ NA ULICÍCH, ROZŠÍŘENÍ DROG, MAJETKOVÁ KRIMINALITA, KOMERČNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ, NEOHRAŽENÁ BRUTALITA V MÉDIÍCH, JKLADOU NA RODIČE MNOHEM VYŠŠÍ NÁROKY, NEŽ TOMU BYLO PŘED DVACETI LETY.
DŘÍVE SE RODIČE OBÁVALI, ABY JEJICH DÍTĚ NEZAČALO KOUŘIT NEBO PÍT ALKOHOL, NYNÍ SE MUSÍ POSTARAT, ABY BYLO OCHRÁNĚNO PŘED ZNEUŽÍVÁNÍM DROG ČI ZAŘAZENÍM DO RŮZNÝCH GANGŮ.
VANDALISMUS –je destruktivní a likvidační chování, které nepřináší pachateli žádné materiální obohacení. Hlavním znakem této kategorie chování jednotlivce nebo skupin, je ničení hodnot materiálních i duchovních včetně civilizačních vymožeností, snaha aktivně zasáhnout do běhu dění, zanechat svým činem stopu ve společnosti. Dnešní vandalové vědí přesně, co dělají, a činí tak o své vůli a ve většině případů také bez pocitu viny. Vandalské činy zdůvodňují potřebou odreagovat pocity odloučenosti, izolovanosti, a zbytečnosti, nudou, snahou zabavit se nebo úmyslně provokovat.
Některé projevy vandalismu: propíchané pneumatiky, zničené lavičky, telefonní automaty, zničené hřbitovy. Terčem agresivity vandalů se kromě předmětů stávají PSI, KOČKY A V POSLEDNÍ DOBĚ I KONĚ.
Podle psychologů jsou příčinou vandalství na základních školách větší společenské napětí, hospodářská nejistota, spousta násilí ve filmech, rodinné krize a neexistující žebříček životních hodnot.
Záškoláctví je úmyslné zameškávání školního vyučování. Žák se z vlastní vůle , bez vědomí rodičů vyhýbá pobytu ve škole.
Rozlišujeme záškoláctví:
1. Negativní vztah ke škole
Důvody:
· Nízká úroveň rozumových schopnosti dítěte, dítě se pak špatně přizpůsobuje zavedenému školnímu režimu.
· Nepříjemný strach z různých předmětů, osob nebo situací. To může vyvolat i psychickou poruchu.
· Porucha mezilidských vztahů ve škole, jde buď o špatný vztah k učiteli nebo nepřijetím dětským kolektivem, popř. i šikanování. Žák se neustále dostává do stresových situací a vytváří si trvalou nechuť ke škole a učení.
Vztah ke škole negativně ovlivňuje i zneužívání DROG. DROGOVĚ ZÁVISLÍ JEDINCI JSOU ČASTO INICIÁTORY ŠIKANY NA ŠKOLÁCH.
2. Vliv rodinného prostředí a trávení volného času.
Příčiny záškoláctví, krádeží a vandalismu je třeba hledat zejména v rodině. Na dítě někdy negativně přehnaná péče a příliš vysoké nároky, většinou však nezájem rodičů o dítě, o školu a školní prospěch. Tyto děti bývají výchovně zanedbané, citově strádají a mnozí z jedinců se stávají členy delikventních skupin. Tím se urychlí asociální vývoj jejich osobnosti.
Pedagog by měl chápat záškoláctví jako reakci dítěte, které není schopno adekvátně řešit své problémy. Záškoláctví je vždy citlivým odrazem aktuálního psychického stavu dítěte. Při hodnocení záškoláctví by měla být pozornost zaměřena nejen na postih záškoláka,ale i na další preventivní výchovné působení. Zde záleží na kvalitě pedagoga, aby působil na celý komplex vlastností jedince, nikoli pouze na ty, které vedly k vzniku záškoláctví.
Hlavním znakem sprejerů je společná touha vyniknout nad druhé, odlišit se, prožít dobrodružství spojené s nebezpečím, napětím, moci projevit odvahu a potřebu zahnat nudu. Jednotlivé skupiny sprejerů mezi sebou soupeří, jsou dobře organizované, mají mobilní telefony, nářadí, vytipovaná místa a dokonce vedou boje mezi sebou připomínající válku gangů. Místo vnímají jako prostor, kde mohou provést cokoli a kdykoli, a to především po setmění.
Podle psychologů je sprejerství atypickým projevem procesu dospívání, tj. hledání vlastního místa ve společnosti, popírání zavedeného způsobu chování a myšlení, zvýšené kritičnosti ke společnosti, snahy někam patřit, nacházet podporu a uznání mezi vrstevníky.
Reakce rodičů na tyto projevy svých dětí jsou velmi individuální, souvisí s výchovnou atmosférou, která v rodině panuje a se vztahem k dítěti.
Většina lidí vnímá sprejerství jako rozbujelé násilí, společenskou anarchii a morální rozvrat. Přítomnost graffiti v dopravních prostředcích vyvolává u starších občanů pocit nebezpečí.
V postupu proti sprejerům je důležitá spolupráce s občany. Pokud Vám sprejeři poškodí majetek nebo uvidíte sprejera v akci, je třeba na to upozornit policii, trvat na sepsání protokolu a podat trestní oznámení.
Je nezbytné, aby vlastní potrestání pachatele jednoznačně demonstrovalo, že společnost tento jev netoleruje, a současně se stalo výzvou široké veřejnosti ke spolupráci s orgány státní správy. K odpovědnosti za spáchanou škodu a k účasti na jejím odstranění by měli být přizváni také rodiče pachatelů.
Mgr. GABRIELA BÁRTÍKOVÁ
Ředitelka odboru tisku a public relations
PRAHA –CZECH REPUBLIK
ZÁVISLOSTI a my
ODBORNÝ ČASOPIS PRO SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY
KVĚTEN 2002