Běleč (jum) – Zvláštní internátní škola v Bělči na Kladensku hodnotí školní inspektoři jako značně neutěšené zařízení, kde děti nemají co dělat.
Právě tady přitom tráví čas téměř čtyřicet svěřenců, které soud odebral rodičům, neboť se o ně špatně starali. Vysvobození a nabídku nových možností jim ale zařízení v Bělči nedává. A tak se někteří uchýlili ke drogám. Ředitel zařízení Václav Kunz připouští, že nikdo z nich s návykem k užívání drog do školy nepřišel.
Víte, jak se drogy do školy dostávají a kolik dětí je do jejich užívání zapojeno?
Jedná se o toluen, který někteří naši svěřenci zakoupí a posléze čichají. Jiná droga zatím u nás není. Někteří z učňů, místo, aby dojeli do školy, tak po získání kapesného využívají situace a jdou si koupit toluen. Stalo se to ve třech případech. V posledním měsíci a půl jsme podobné signály nepodchytili.
Svěřili se někteří z těch, kdo toluen čichali, proč to dělali? Nepokračují jen v tom, na co byli zvyklí z domova?
Ne, to určitě ne. Prostě je k tomu vedla zvědavost. Chtěli vědět, co a jak.
Kde je podle Vás problém?
Bohužel ústavní výchova u učňů se míjí účinkem. V okamžiku, kdy je v sedm ráno pustíte a čekáte že, až vám vrátí, tak absolutně nevíte, co celou tuto dobu dělali. Škola sice nahlásí, že tam ráno přišli, oni ale za hodinu odejdou. Abychom je honili nebo stáli před školou, zda neutečou, to nejde.Myslíme si, že by někteří patřili více do výchovného ústavu než k nám.
Hrozí jim postih, pokud je přistihnete omámené drogou nebo zjistíte, že do školy nechodí?
Postih je strašně složitý. Shodou okolností deset až dvannáct svěřenců nemá kam jít, takže jim nelze zakázat návštěvu rodiny nebo příbuzného. A to, že nemohou na vycházku do Bělče, většině z nich nevadí. Snížit kapesnéjim sice lze, ale minimum stejně dostat musí. Takže výchovných prostředků, které by na tyto děti zapůsobily, je velmi málo.
Není chyba také v samotném zařízení? Školní inspektoři vám vyčítají, že ve škole chybí prevence, jak děti od drog odvrátit…
Ano, tu jsme neměli. Už v září jsme začali spolupracovat s centrem protidrogové prevence.
Už několik let bojujete o to, aby se zařízení přeměnilo na výchovný ústav. Vyřešilo by to něco?
V únoru krajští zastupitelé souhlasili s odčleněním od speciální školy, v květnu toto rozhodnutí zrušili. Opět se tedy nic neděje a není snaha to řešit. O tom, že by řadu věcí vyřešilo, nepochybuji. Mohl bych si dovolit jiné finanční ohodnocení zaměstnanců a získal bych tak lidi, kteří mají pro tuto práci vzdělání. Teď to není o výchově, ale bohužel jen o hlídání.
„Postih je strašně složitý. Shodou okolností deset až dvanáct svěřenců nemá kam jít, takže jim nelze zakázat návštěvu rodiny nebo příbuzného. A to, že nemohou na vycházku do Bělče, většině z nich nevadí Snížit kapesné jim lze, ale minimum kapesného stejně musí dostat,“ říká
Václav Kunz
MF DNES
20.listopadu 2002
STŘEDNÍ ČECHY