Praha-(pa) – Vrcholový sport se ušpinil, je pln dopingových i finančních skandálů, má své nepřátele. Jak ale přijímají lidé reprezentaci státu, která stojí na špičkových výkonech?
„I když vrcholový sport není obecně přijímán, podpora reprezentace se zvyšuje na neuvěřitelné číslo přes osmdesát procent lidí,“ říká psycholog Pavel Slepička.
Pro národ, myslí si Lukáš Pollert, jsou daleko důležitější Nobelovi ceny než olympijské medaile. Jenže žádná Nobelova cena lidi tak nesjednotí a nevybouří.
To je tím, že pozadí sportu se zdá každému velmi srozumitelné. Lidé se domnívají, že sport je jednoduchý a snadno pochopitelný. A tak se s ním ztotožnit je daleko snazší. Prestiž vědy je jen části populace, která je schopna dohlédnout do budoucnosti.
Vzít na sebe symboly státu bývá nejvyšší poctou . Přetrvá tenhle i nadále?
Určitě. Bylo velmi prestižní nosit symboly státu, když stát vznikal.Reprezentanti byli považování za nositele něčeho nového. Časem to všechno lehce zevšednělo, nicméně stále se to odlišuje od klubové reprezentace. Tu bych přirovnal běžnému pracovnímu dni, kdežto reprezentaci bych připodobnil k svátku.
Když sportovec reprezentuje stát, vlast, je mu jedno, jaký režim zastupuje? Jestli Sovětský svaz, či Rusko, Husákův socialismus, či demokratickou Českou republiku?
Je něco jiného, když se na to díváme zvenku nebo když jsme se ocitli uvnitř systému, který nějakým způsobem funguje. Situace, která nás obklopovala, nám připadala nezměnitelná, normální, jako navždy.Pak těžko mohu prožívat něco úplně negativního, protože bych si řekl, že můj život nikam nesměřuje. A tak reprezentace totalitního systému může být prožívána velmi pozitivně.Sportovci byli stavěni do role poslů dobré vůle a mohli to vzít jako opravdovou realitu. V očích sportovců reprezentace vždy patřila státu, nikoli režimu.
Jakou roli sehrávají v reprezentaci peněžní odměny?
Předchozí olympiády byly založeny na vnitřní motivaci, na prožitku úspěchu. Dnes je to spíše postaveno na motivaci finanční. Úspěchem sportovce se prodá více zboží, a nositelem propagace chce z toho také mít zisk. Sport se jednoznačně se dostal na úroveň byznysu. A byznys nedělá nikdo pro dobrou vůli, ale pro ekonomický zisk.
Proč je stále lákavější sáhnout k dopingu?
Jestliže sociální prostředí tlačí na to, že jedině úspěch je podstatou života, tak člověk bude hledat různé cesty, aby podstaty života dosáhl. Zjistili jsme, že až třicet procent sportující mládeže je ochotno pro zisk olympijské medaile sáhnout k dopingu. Vždyť dnes i v běžném životě jste vystavován tlaku: nejste úspěšný- nežil jste. Myšlenka „musíš především žít“, je potírána myšlenkou“musíš něco mít“. A to jsou dvě cesty, které před člověkem stojí. Ve sportu je tlak na výkonnost stoprocentní.
(pa)
MF DNES
SPORT
18. prosince 2002