Po 11. Září letošního roku světová veřejnost pochopila, že nelegální drogy z Afghánistánu (největšího vývozce opia na světě) zabíjejí dvakrát.
Drogy nejprve mrzačí a zabíjejí naše děti, poté teroristé, převážně financování z prodeje těchto drog, zmaří životy tisíce nevinných civilistů v USA. My, rodiče, už deset let posloucháme rádoby zasvěcené komentáře samozvaných odborníků, že ČR je pouze křižovatkou drogových cest a tudíž se nemáme čeho obávat. Také celá národní protidrogová koncepce se zaměřila na pomoc těm několika málo stovkám údajně náhodných konzumentů drog. Dlužno říci, že pomoc státu je velkorysá, protože od roku 1996 se každoročně investovalo jenom z prostředků Meziresortní protidrogové komise kolem 140 miliónů korun na pomoc drogově závislým, včetně tzv. primární protidrogově závislým, včetně tzv. primární protidrogové prevence, v podobě přednáškových exhibicí. Díky pětiletému působení našeho občanského sdružení Rodiče proti drogám, získalo téměř 30. 000 dětí a mládeže ve věku 12-18 let informace o nízké efektivitě této koncepce. O faktu, že se skutečně míjí účinkem, hovoří i statistická čísla, která letos zveřejnila Světová zdravotnická organizace na své konferenci ve Stockholmu. ČR mílovými skoky vystartovala k neslavnému2. Místu v Evropě v konzumaci marihuany mladistvými. V roce 1999 zemřelo jen v Praze na sto mladých lidí na předávkování heroinem. „Internacionálním“ příspěvkem našich drogových podnikatelů je výroba a šíření pervitinu.
Ptáme se tedy, jako občané, rodiče a daňoví poplatníci, zda tato koncepce přináší něco pozitivního? Nikdo zatím nezveřejnil, kolik mladých lidí bylo vyléčeno za naše peníze, kolik z nich se opět zařadilo do občanského života, kolik stojí jejich léčení a resocializace. Posuďme, zda je to málo,nebo hodně! Na bezzubý boj proti drogám jsou vynakládány nejen finanční prostředky z Všeobecné pokladní správy, ale navíc je investováno z rozpočtu všech zainteresovaných resortů. Při vší shovívavostí veřejnosti se efektivita takto vynaložených finančních prostředků jeví jako minimální. Nikdo z nás ani netuší, kolik drogově závislých pracuje ve státních službách, kolik z nich v drogové euforii či splínu rozhoduje o nás, bez nás.
Dle našich informací, jediný politik, a to ministr vnitra Stanislav Gross, nezdvihl ruku pro pokračování v této „protidrogové“ státní politice, která byla bohužel Zemanovou vládou přijata. Stanislav Gross, na rozdíl od ministra Karla Březiny, do jehož kompetence tato problematika především patří, pochopil, že dosavadní státní koncepce je plná řečí a nikoliv skutků. Oceňujeme jeho rozhodnutí provádět testovací kontroly na možnou drogovou závislost u policistů a snahu bojovat proti konzumaci drog i v řadách policie. Nikdo z drogově závislých totiž nemůže zodpovědně vykonávat svoji práci. Především pro jeho postoj mu také naše sdružení udělilo cenu „Frajer roku“ při příležitosti konání Dne proti drogám, dne 13. Října na Výstavišti Praha, za přítomnosti pětiset dětí a jejich rodičů. Všichni přítomní tak demonstrovali svůj odmítavý postoj k výrobě, distribuci a konzumaci nelegálních drog a zároveň podpořili skupinu osobností, mezi něž patří beze sporu patří vedle ministra vnitra i šéf Národní protidrogové centrály, Jiří Komorous, bývalý státní zástupce Miroslav Antl a nekompromisní bojovník proti drogám Jiří Vacek. Pro tyto osobnosti není boj proti drogám pouhým heslem na papíře.
Gratulujeme Stanislavu Grossovi a věříme, že svůj slib dotáhne do konce a také, že se k němu přidají i další zodpovědní politici.
Mgr. EVA ŠIMSOVÁ
ZÁVISLOSTI a my
Odborný časopis pro sociálně patologické jevy
Šéfredaktor -Jiří Vacek