Bylo by hloupé a naivní tvářit se, že ve vrcholovém sportu dopink neexistuje. Tenisté to nepopírají, dokonce přiznávají, že zakázané látky někteří hráči běžně užívají. A případy Petra Kordy a Karla Nováčka jim dávají za pravdu.
Nikdo z nich ale z úst nevypustí konkrétní jméno. Je to logické. Každý se děsí soudních obvinění z křivého nařčení, pokud nemá jasný důkaz, který by ohromil porotu.
Přesto se řada hráčů, kteří ještě dodržují pravidla fair play, právem bouří. Copak je normální, aby tenisté téměř každý den na turnajích hráli pětisetové bitvy a druhý den jejich výkon nenesl stopy únavy?, říkají si. I amatér, který si občas zapinká, musí uznat, že bez „výpomoci“ nejde takový zápřah strávit.
Fotografie mnohé tenistky usvědčují, že jim svaly rozhodně nenarostly během roku jen z obyčejného posilování. Ženská elita dokonce přiznává, že užívá kreatin, který kromě Francie, není v jiných zemích na seznamu zakázaných látek, a hráčky se brání, že se tudíž proti ničemu neproviňují. Oficiálně ne, ale morálně ano. Pomáhají si určitým chemickým procesem, a tím se zvýhodňují proti soupeřkám, které spoléhají jen na posilovnu. Je to smutné, ale ti, co ctí pravidla čistého sportu, hrají ve věčném oslabení proti farmaceutickým robotům.
POZNÁMKA PETRA TŘEŠŇÁKA
MF-DNES
SPORT
DNE 7. 12. 2002