Střední Čechy- Více než dvěstěkrát zasahovali od počátku roku do konce srpna policisté ve středních Čechách proti výrobcům, prodavačům i uživatelům drog. Středočeský kraj má totiž jednu velkou nevýhodu: přímo ve svém centru má PRAHU. A nikde jinde se snad nedají sehnat snadněji drogy než právě v hlavním městě.
Největším problém středočeské drogové scény se jmenuje PERVITIN a HEROIN, MĚKKÉ DROGY zůstávají v jejich stínu.
„My už měkké drogy, jako je třeba marihuana, ani moc nehlídáme. Mezi mládeží jich je tolik, že se to nedá sledovat,“ uvedl Pavel Plaček z nymburského K-centra.
Pokud jde o středočeská okresní města, je pro narkomany velmi zajímavé například Kladno. Svědčí o tom nedávno započatý soud s osmičlenným gangem výrobců pervitinu, který operoval ve třech ilegálních varnách v Kladně a v Kloboukách u Slaného. Policisté pochytali členy gangu letos na jaře v akci Expert.
Velký problém s drogami má také internátní škola v Bělči na Kladensku, jejíž mnozí žáci skončili kvůli drogám v nemocnici. Jde o děti, které soud odebral rodičům, protože se o ně špatně starali. Nyní policie vyšetřuje, jak se drogy do školy dostaly a zda někdo z jejích spolupracovníků neporušil své povinnosti. A opět je jedním z důvodů blízkost Prahy.
Samotní kladenští policisté však o Kladnu jako frekventovaném městě pro narkomany přemýšlet nechtějí: „ O tom, že by po Praze bylo Kladno nejzajímavějším místem pro drogy, naši vyšetřovatelé odmítají spekulovat,“ uvedla policejní mluvčí Michaela Nováková.
Naopak nejméně uživatelů drog je zřejmě na Rakovnicku, i když tam také jejich počet narůstá. „O jejich existenci svědčí nálezy stříkaček v různých lokalitách města,“ řekl Jiří Cafourek z rakovnického sdružení Nedrog.
Předseda zdravotnické komise krajského úřadu Vladimír Mirka vidí jako jeden z problémů také fakt, že jsou drogy opomíjeny při silničních kontrolách. „Policisté sice dají fouknout do balonku nebo pošlou na odběr krve, ale jen kvůli možnému alkoholu. Na drogy se nikdo neptá,“ zlobí se předseda zdravotní komise krajského úřadu Vladimír Mirka.
Proč se vůbec mladí lidé uchylují k drogám? „Často za to může přemíra volného času a nuda. A také přístup rodičů, kteří si dítěte buď vůbec nevšímají, nebo ho naopak zahrnují takovou tou opičí láskou,“ uvedla ředitelka terapeutické komunity v Mníšku pod Brdy Martina Bertychová.
„Mladý člověk, který v nadbytečné péči rodičů, se pak pokouší z tohoto objetí vyškubnout. Zejména, jsou-li mu neustále umetány cestičky a odbourávány překážky. Těžko říci, co je větší malér, zda taková péče, nebo naprostý nezájem,“ říká ředitelka Bertychová.
Ivana Dubnová
MF Dnes
Střední Čechy
5.12. 2002
Mníšek pod Brdy—Vyléčit narkomana z drogové závislosti? Stěží, ale jde to. Avšak ve valné většině případů až tehdy, kdy narkoman sám zjistí, že je totálně na dně. V tu chvíli mu už téměř neslouží zdraví, má za sebou prodělané a často i neléčené žloutenky a za zády má nejspíš navíc policii. Nevnímá svět kolem sebe, jeho duševní rozhled se zastavil v okamžiku, kdy se u něj vytvořil návyk na drogu.
Do tohoto stádia se narkoman dostane až po několika neúspěšných léčbách, ze kterých buď sám uteče, nebo je vyloučen.
„To je okamžik, kdy narkoman může přijít k nám. V té době on sám ví, že mu nic jiného než poctivá léčba nezbývá, „ říká ředitelka společnosti Magdaléna Martina Brychtová, která provozuje terapeutickou komunitu v Mníšku pod Brdy.
„Snažíme se spolupracovat i s rodinou narkomana, což nebývá lehké hlavně ze začátku. A není se co divit. Rodiče totiž odmítají kontakt s někým, kdo jim rozkradl a rozprodal půl zařízení bytu. Navíc jsou nedůvěřiví po několika neúspěšných léčbách,“ popisuje situaci Bertrychová. Podle ní ledy roztávají přibližně po dvou měsících, kdy rodičům přece jen může svitnout jiskřička naděje.
Léčba narkomana v komunitě Magdaléna trvá zhruba patnáct měsíců, ale není to pravidlem. Záleží totiž na drogové kariéře dotyčného.
Při nástupu do komunity nastává nultá fáze, která trvá asi tři týdny. V té době má klient poslední možnost si uvědomit, zda se opravdu chce léčit. Pak teprve přechází do první fáze, během které smí telefonovat ven a mohou za ním jezdit rodiče. Nic víc.
Pokud chce ven, pak jedině v doprovodu dalších lidí. A to proto, že je nebezpečně blízko Praha se svým neomezeným přísunem drog.
Klient v komunitě má nabitý program: psychoterapie, pracovní terapie, sport, výtvarnictví. „Lidé vstávají ráno v půl sedmé a do večera do půl jedenácté se skoro nezastaví. Mají samozřejmě pauzy, mohou si zaběhat, zacvičit v posilovně, pracovat s počítačem. Musí se naučit trávit volný čas, což byl právě jejich problém,“ říká Martina Bertrychová.
Klienti komunity se starají o velký dům v bývalé raketové základně, obhospodařují krávy, kozy, ovce a drůbež. Vaří mnohdy až pro padesát lidí. Sekají dříví, topí v kotelně. V první fázi jsou v roli pomocníků.
„Přestup do druhé fáze musí odsouhlasit celá komunita. Potom už klienti mohou jezdit jednou za tři týdny sami ven nebo za rodinou. Učí se mít zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní. Zastávají vedoucí pozice u zvířat i v kuchyni.
„Druhá fáze trvá tři až čtyři měsíce. Třetí fáze už je takový dům na půl cesty. Klientovi ukončíme pracovní neschopnost, ve které celou dobu byl. Najde si buď práci v okolí nebo v naší truhlárně a vrací se na večerní program. Dostane i pracovní smlouvu, což je pro něj nesmírně důležité. Většina z klientů totiž neumí vůbec fungovat v pracovním procesu,“ popisuje léčení ředitelka. A nejen to. Všichni se musí znovu vzdělávat v obecných věcech. Kdo je prezidentem, kdo je ve vládě, jak a co v zemi funguje…….
„Kdybychom klienty pustili zpátky do světa bez přípravy, byli by všem pro smích, vypadali by jako Marťani. Po celou dobu, co brali drogy, je nic vůbec nezajímalo. Jejich svět se totiž před několika lety zastavil,“ dodává ředitelka Bertrychová.
MF Dnes
Střední Čechy
5. 12. 2002