/MUDr. Zuzana Roithová--poslankyně senátu ČR
D. Marx/
Používání drog –tedy látek, které ovlivňují náladu či vnímání reality provází lidstvo odedávna—tyto látky byly užívány v lékařství a léčitelství, ale i při nejrůznějších náboženských a společenských obřadech. Novinkou není bohužel ani užívání těchto látek osobami v dětském a dorostovém věku. Složitost moderní společnosti a poměrně snadná dostupnost různých drog vede k jejich stále častějšímu užívání u mladé generace a také k tomu, že se drogová závislost dětí a mládeže dostává do většího zájmu odborné i laické veřejnosti.
Důvodů, pro které děti a mladiství experimentují s drogami je celá řada. Droga se může některé stát symbolem zralosti a dospělosti, pro ty z nich, kteří se snaží deklarovat svou nezávislost na rodičích, může droga představovat symbol této nezávislosti. Droga může být nástrojem k tomu, být přijata kolektivem vrstevníků, k boji se stresem, nástroje úniku z nepříjemné reality, či symbolem protestu vůči společnosti jako takové. Mladý člověk může navíc začít experimentovat například s halucinogenními drogami, aby posunul hranice svého vnímání.
Pokud dítě či mladiství pokračuje v užívání drogy po prvním experimentování, je to obvykle známka existence nějakého problému, který je uživatelem drogy vnímán jako významný. Užívání drog je například pozorováno významně častěji mezi mladými lidmi s příznaky depresivních stavů či poruchami chování doma a ve škole. Neexistuje žádný specifický příznak, jehož přítomnost by pomohla odlišit „rizikové“ děti či dospívající-ohrožené závislostí na droze, od těch, u kterých jednorázové experimentování s drogou není předzvěstí rizika závislosti. Při takovéto úvaze je třeba posoudit řadu okolností- například druh drogy ( marihuana x heroin), okolnosti, za nichž dítě experimentuje ( o samotě x ve skupině), frekvence experimentování s drogou ( pravidelně denně x zřídka během občasných víkendů), osobnost experimentujícího (vyrovnaný, spokojený x smutný, depresivní). Významným rizikovým faktorem je situace, kdy dítě-či spíše mladiství –pod vlivem drogy( včetně alkoholu) řídí motorové vozidlo.
Užívání drog v období dynamického růstu a vývoje- v období dospívání (tzv. adolescence) může vést k závažným zdravotním postižením, které se u mladého člověka objevují rychleji a s větší mírou rizika, než v pozdějším věku. Například užívání heroinu vede u jedné třetiny adolescentek k časné zástavě menstruačního krvácení a to velmi záhy—ještě v době, kdy není patrný váhový úbytek v důsledku drogové závislosti. Amfetaminové deriváty – potvrzující látky ( u nás například pervitin nebo „taneční drogy“ jako je extasi) narušují v mozku rytmus spánku a a bdění a mohou tak vést k narušení tvorby a uvolňování pohlavních hormonů.
Nejčastěji užívanou drogou je i v našich podmínkách alkohol—kontakt s ním udává více než 90% dětí a mladistvých. Jeho kombinace s jinými drogami dále zvyšuje riziko těžkého zdravotního poškození vyvíjejícího se organismu.
Kromě poškození tělesného s sebou používání drog přináší i problémy psychologického rázu—drogově závislé děti a mladiství mají vyšší míru kriminality—aby získali prostředky na zakoupení další dávky drogy, podílejí se na krádežích, loupežích, prostituci a v neposlední řadě se stávají dealery na drogovém trhu. Závislost na droze znemožňuje adolescentům řádné studium či práci. U mladistvých závislých na marihuaně se hovoří o „amotivačním syndromu“ –tito jedinci ztrácejí zájem o věkově přiměřené chování, stávají se pasivními.
Neexistuje jednoznačný návod, jak předejít drogové závislosti u dětí a mladistvých. Významnou roli hraje rodinná výchova –prostředí důvěry, otevřenosti a bezpodmínečné podpory. Je prokázáno, že děti a mladiství, kteří vyrůstají v harmonickém a podnětném rodinném prostředí a kromě školy se zabývají bohatou mimoškolní činností, mají menší riziko drogové závislosti, než ostatní. Nicméně ve výchovném přístupu zejména u adolescentů je třeba vycházet z faktu, že pravděpodobnost kontaktu a prvního experimentu s drogou je vysoká. Preventivní opatření by tedy měla být zaměřena na co nejzazší oddálení tohoto kontaktu do doby, kdy je adolescent schopen větší míry kritického pohledu na své chování. Takové výchovné postupy, které jsou založeny na zastrašovacích výhrůžkách, nemají u dětí a adolescentů naději na úspěch—výhodnější jsou takové postupy, které bez většího emociálního tlaku prezentují fakta o riziku zdravotního poškození drogou.
Dlouhodobá léčba drogové závislosti u dětí a mladistvých je stále velmi obtížná, náročná na čas i emociální vypětí celé rodiny. Pokud však preventivní opatření selhávají, je nutné stimulovat drogově závislého adolescenta k tomu, aby se pro léčení rozhodl co nejdříve. Jen tak zůstává poměrně nezanedbatelná šance na úspěch.
MUDr. Z. Roithová, poslankyně senátu ČR