Vztah drog k problematice AIDS
Odstranění morálních zábran a zodpovědnosti v průběhu intoxikace drogou vede
k nevybíravým sexuálním kontaktům - k promiskuitě. Je-li zanedbávána i ochrana,
může dojít k možnému přenosu infekce a nebezpečí nákazy je stále velmi vysoké.
Jen v Itálii je podle italských lékařů 150 000-300 000 osob závislých na některé
psychotropní látce nebo jiné “drogové substanci”. Z tohoto množství je asi 40%
nakaženo virem AIDS. Ve Španělsku to bylo 120 000 toxikomanů, z toho 60% HIV
pozitivních,
ve Francii je 70% nakažených touto chorobou.
Vliv drog na plodnost a vývoj plodu
U žen způsobují poruchy menstruace, takže žena ani nemusí zjistit, že byla
těhotná. Plod může být poškozen již během vývoje v děloze. Pokud žena nepotratí,
narodí se dítě defektní po stránce duševní i fyzické. Kuřačky častěji potrácejí
a ty donošené plody jsou mnohem menší. Potíže při odnětí drogy jsou známy i u
novorozenců. “Abstinenční” potíže u kojenců byly poprvé prokázány po porodu žen
závislých na heroinu, později i na kokainu. Drogy mohou být škodlivé z
genetických změn, protože jisté dispozice se bezpochyby dědí.
Nemocnost, invalidita a úmrtnost při zneužívání drog
Mnozí mladiství umírají na intoxikaci drogou, při jejím předávkování či nesprávné manipulaci (heroin, kokain, pervitin apod.). Smrtelné jsou i dopravní nehody pod vlivem drog. Např. v Holandsku ročně umírá na otravu drogami 250 lidí, 2 200 na alkohol, 18 000 pak na následky kouření. V Německu jich na předávkování zemřelo 2 099. Mnozí “zneužívači” umírají dříve než se u nich stihla vytvořit závislost. Ti, co zneužívají drogy již od mládí, umírají většinou ve středním věku. Ti, co se jim nějakým “zázrakem” podaří přežít, jsou většinou na zbytek života odsouzeni k trvalé invaliditě. Nejčastější příčinou smrti jsou sebevraždy. U drogově závislých se také velmi často objevuje morální degenerace, která se navenek projevuje trestnou činností za účelem obstarání drog. Po návratu z vězení, kam většina z nich pro krádeže putuje, skončí většinou jako bezdomovci, protože pouze někteří z nich mají štěstí a dostanou se do nemocnic či ústavů sociální péče.
V roce 1997 za pouhý jeden rok přišlo o život na následky kouření 418 690 tisíc lidí, pasivních kuřáků bylo 53 000, pod vlivem alkoholu život ukončilo 105 000 lidí. Jen v USA zemřelo v tomto roce 7 500 osob na drogy, 55 000 osob na alkohol a dále pak 60 000 lidí na následky kouření. Na předávkování kokainem (nebo jeho derivátem crackem, blíže viz rozdělení drog) 8 300, heroinem (morfinem) 2 400, sebevraždy pod vlivem narkotik 31 000 a na AIDS 33 750 lidí. Od té doby se stav ještě mnohonásobně zhoršil a problémy s drogami se už dávno přenesli i k nám. Mnoho se změnilo, ale mnoho věcí zůstalo stejných, jako jsou mnohé z pojmů. Některé z nich se přitom užívají stále a jsou staré i několik staletí, jiné jsou zcela nové a obsah některých se mění. Mnoho se také změnilo u nás i v nás.
Protože se stále snižuje věková hranice těch, kteří “drogu” zkusili, užili poprvé, dostaví se “výsledek” užití drogy mnohdy dříve a má daleko katastrofálnější dopad na jedince, než by se mohlo zdát.
Tak např. věkový průměr těch, jež si poprvé zapálili cigaretu, je 11,5 roku, napili se alkoholu 12 let, zkoušeli další drogy: konopí 14,5 roku, halucinogeny 16,4 roku, stimulancia 17,3 roku, heroin 18,4 roku, jiné opiáty 20,2 let. Tento výčet si myslím je sám o sobě dost odstrašující skutečností a velkým varováním. Komu však nestačí ani toto, nechť posoudí další fakta, která zde budou uvedena. Postmoderní doba je doprovázena nechutí k ideologiím a mravním aspektům. Lidé se pídí po nových jistotách a mnozí nejsou připraveni na svobodný život oproštěný od paternalistického přístupu státu a jeho institucí. Narůstají některé psychosociální problémy a sociálně negativní jevy.
Závislost na drogách a omamných látkách
(Kdy, jak a proč vlastně závislost na drogách začíná a jak ji “včas” rozpoznat)
K tomu aby drogová závislost “vůbec vznikla” musí nebo by měly být přítomny
čtyři základní faktory.
Ty rozhodují o tom, do jaké míry, hloubky a jak se závislost u jedince projeví:
Když jsou splněny tyto základní faktory pro vznik závislosti, nastupují její
stádia v tomto pořadí
(dokumentováno na alkoholu):
Stádium iniciální (počáteční)
pacient se navenek neliší od ostatních svým pitím a od společenských
norem,hladina alkoholu
v krvi obvykle nepřesahuje 0,5 promile, neobjevují se zřetelné projevy
opilosti, v tomto stadiu
tedy člověk pije hlavně proto, že neumí jinak řešit své problémy.
Stádium normální (varovné)
projevuje se zřetelnou opilostí - ta se však objevuje jen jako občasné
nedopatření, s jistou
hladinou alkoholu v krvi je člověk ve formě, proto vyhledává příležitosti k
pití. K dosažení
žádoucí hladiny musí pít rychleji než ostatní, proto si připravuje náskok v
pití potajmu, začíná
za pro své počínání stydět a je citlivý na jakoukoliv zmínku o alkoholu.
Druhé stádium je “hranicí”, kdy je možno situaci ještě zvládnout
kontrolovaným pitím a vyřešením
původních problémů.
1. a 2. stádium řadíme ještě do tzv. stádií “předchorobních”, kdy ještě nejde
o “chorobu” v pravém
slova smyslu. Když se ke druhému stádiu začnou přidružovat okénka, je to známka
toho, že končí
druhé stadium a nastupuje třetí stadium a poté už vlastní nemoc.
Stádium krucinální, rozhodné
zde ještě roste tolerance, pacient snese vysoké dávky, aniž by přitom na něm
byla patrná
intoxikace, dlouho působí střízlivým dojmem a pak se jakoby najednou opije
během jedné sklenky.
Na prakticky zanedbatelnou dávku, která mu pouze podráždí chuťové receptory.
Pití většinou končí pro organismus opilostí, změnou psychických vlastností a
procesů. Jediné
řešení v tomto stádiu je nenapít se vůbec.
Následky - narůstání konfliktů s okolím, postižený na ně reaguje
budováním “racionalizačního
systému” - ospravedlňuje sobě i okolí své pití a snaží se je nějakým
způsobem vysvětlit. Člověk
může dosáhnout stavu kdy je víc dnů v týdnu opilý než střízlivý. Tím také končí
3. stádium a
přichází poslední 4. (tzv. konečné).
Stádium terminální, konečné
Charakteristický znak - nepříjemný stav vystřízlivění, který je
pacient nucen léčit další dávkou
drogy, tzv. ranními doušky. Pokračuje-li v pití dál, vzniká “tah” - ten
může být i několikadenní.
Člověk pije i technické prostředky, např. Iron.
Příčiny vzniku závislosti
- vnitřní (psychologické, biologické),
- vnější (sociální)
Rychlost “vypěstování” závislosti – je individuální a je závislá na
dispozicích, věku, množství a
formách způsobu “zneužití”. Čím větší má člověk dispozice a čím dříve začne, tím
rychleji u něho závislost propuká.
Pokud začne látku zneužívat brzy a pravidelně, dá se očekávat propuknutí
závislosti u takového jedince daleko dříve.
Formy používání (užívání, zneužívání) drog
Užívání - může být náhodné,
občasné, rekreační, víkendové nebo naopak pravidelné, a to
ve stejném, ale většinou ve stoupajícím množství. Příkladem je lékařsky
zdůvodněné užití
léků nebo alkoholu v konzumentském rozsahu. Jakékoliv užití “drogy” s toxickým
cílem
je vlastně jejím zneužitím.
Zneužívání - jde o nadměrné a časté
užití s cílem ovlivnit svůj duševní, tělesný stav a sociální vztahy.
Aby nějaká látka mohla být jako droga zneužita, musí jít o takové požívání,
které nelze ospravedlnit žádnými l
ékařskými důvody.
Zneužívání drog bez návyku - je
takové, kdy ještě chybí puzení k pravidelnému či nadměrnému užití, svoboda
rozhodování, pokud jde o užití drogy, není ještě podstatně omezena.
Zneužití s návykem - k němu
dochází, když nutkání vzít si drogu výrazně převládá a snižuje
tak svobodnou volbu vzít si ji jen výjimečně nebo v malém množství.
Organismus, respektive nervové buňky,
tolerují drogu. To je způsobeno tím, že specifické receptory, do kterých droga
vstupuje, se stávají méně citlivými.
I zpomalené vstřebávání či její rychlé odbourávání v látkové výměně může
urychlit vznik návyku.
Doping - jde o zvláštní formu
zneužívání farmakodynamicky významných látek za účelem
zvýšené výkonnosti a bdělosti u sportovců nebo u studentů před zkouškou.
Závislost na droze - je chorobnou a
vystupňovanou formou návyku. Je charakterizována
potřebou a nutkáním pokračovat v užívání drogy bez ohledu na její škodlivost.
Člověk je puzen získávat drogu
jakýmikoliv prostředky, aby zneužívání mohlo pokračovat. Pro tento stav jsou
charakteristické nepříjemné obtíže,
které vznikají při odebrání drogy.
Závislost může být psychická nebo fyzická. Obě dvě však mají nejméně jeden
prvek společný, a tím jsou problémy,
které působí ať již uživateli nebo společnosti jako celku.
Některé uvedené formy požívání a stádia zneužívání se nedají vždy přesně
časově odlišit, a tak mohou vznikat stádia přechodná.
Při stavu bez návyku je zpětný vývoj ještě možný, jakmile však stav dosáhne
stádia návyku či dokonce závislosti, zpětný vývoj
možný není. Jediným řešením “pohybu dopředu” je pak směr k trvalé a důsledné
abstinenci nebo “rychlý konec”. Důsledná
abstinence je ideální stav a každá jeho alternativa je jen další závažné a
dlouhé potýkání se s drogou.
Shrnutí rizik zneužívání návykových látek
(zde uvedena jen některá, která se zdají být alarmujícími hlavně pro mladé lidí).
Hlavní okolnosti a faktory, které riziko setkání
dospívajících s drogou zvyšují, nebo naopak snižují:
Riziko zvyšují:
Riziko naopak snižují:
Proč lidé drogy zneužívají?
Drogy se užívají z důvodů známých a snadno poznatelných a víceméně
uvědomovaných, např. ze zvědavosti, z módy,
protože tak činí jiní, kteří nás svádějí, a my se nechceme nechat “zahanbit” a
chceme jim “ dokázat”, že to není tak
snadné nás přejít, odsunout.
Pro mnohé jsou drogy “zakázané ovoce”, které láká k tomu, aby byl tento zákaz
překročen a porušen. Někteří mladí lidé
jsou experimentátory, jiní zase hledači požitků a rádi riskují.
Někdy jsou drogy zneužívány z důvodů ne vždy zjevných a uvědomělých.
Nejčastěji si lidé jimi chtějí zlepšit náladu,
zbavit se únavy, rozmrzelosti, úzkosti, napětí, chtějí pomocí drog unikat
starostem a problémům do světa lhostejnosti,
pohody a dobré nálady. Mnozí se tímto způsobem vyhýbají odpovědnosti a
dospělosti. Jiní chtějí drogou odstranit zábrany
ve společenském chování, dochází k agresivnímu, asociálnímu a destruktivnímu
vystupování, což jim ve stavu střízlivosti činí velké problémy. Jiné drogy,
hlavně alkoholové, bývají požity “na kuráž”. Ti, co si je aplikovali, pak
mnohem snadněji komunikují, navazují kontakt a seznamují se. Mnozí, zejména
mladí lidé, nejsou psychicky v normě a nejsou schopni řešit své osobní potíže
rozumově, účelně a perspektivně. Někteří se tímto způsobem snaží dát najevo
svou nespokojenost, odlišnost se světem dospělých, zejména se světem svých
rodičů a snaží se tak vyjádřit svou obtížnou přizpůsobivost.
Tendence zneužívat drogy je také mnohými vykládána jako jeden z projevů
lidské slabosti, krize a nevědomou snahou uspokojit své potřeby duchovní.
Je-li život ochuzen o duchovní hodnoty, pociťují mnozí lidé prázdnotu, nudu,
osamělost a odcizení. Naše současná civilizace sice oplývá auty, televizory,
zbraněmi, počítači, automaty a reklamou, ale postrádá mnohdy vztah k pokoře,
víře, mravním zásadám a k tolik potřebné lásce k bližnímu, ke vcítění se do
potřeb jiných lidí, soucítění s nimi a k úctě k přírodě. Je to ovšem náhražka
neetická a nefunkční, neboť nevědomá potřeba pocitu jednoty s lidmi a s
přírodou, potřeba lidské odezvy a lásky se s drogami nenaplňuje. Podnapilost
či opojnost neuspokojuje na delší dobu. Žádoucí osvobození od strachu, napětí
a úzkosti se nedostavuje a ani nemůže, protože psychický stav pod vlivem drogy
je vyvolaný uměle, neskutečný a časově velice omezený.