Kriminalistika

ročník XXXII ₁1999

Základní model vzniku drogové závislosti

PhDr. Ivana TRÁVNÍČKOVÁ, CSc., Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha

Abúzus drog není jev izolovaný, ale úzce souvisí s psychosociální problematikou. Na prvém místě je třeba zkoumat podmínky a příčiny, ze kterých se zneužívání drog vyvíjí.

Mezi obecně uznávané konstanty ovlivňující existenci a rozšiřování abúzu drog ve společnosti, konkrétně pak mezi mládeží, jsou řazeny zejména:

• negativní jevy v rodině, ve škole, nevhodný způsob využívání volného času, problémy spojené se zaměstnáváním mládeže, neúčinná mravní, etická a právní výchova, snadná dostupnost, resp. nedostatečně potlačovaná nabídka drog ve společnosti, oslabená sociální kontrola až lhostejnost, nedostatečná trestně právní ochrana mládeže a malá účinnost uplatňovaných sankčních a preventivních opatření. Abúzus drog je často chápán jako projev generačního protestu související s odmítáním autorit, nebo jako porucha socializace jedince, která je výsledkem působení blízkého závadového sociálního prostředí. V kontextu příčin vzniku užívání drog má svou roli také větší vnímavost, resp. osobní dispozice jedince.
   

  Vznik drogové závislosti je většinou dlouhodobý a složitý proces, v němž se uplatňuje řada faktorů. Dnes se nejčastěji jako hlavní příčina vzniku abúzu drog uvádí tzv. multifaktorální podmíněnost, zahrnující patogenní faktory ze sféry biologické, psychologické a sociální. K základním faktorům ovlivňujícím vznik závislosti na droze jsou nejčastěji řazeny:

1. Faktory farmakologické - droga, tj. přírodní a chemické látky, léky apod., zneužívané pro specifické účinky na psychiku člověka. Důležitá je i dostupnost drogy. Právě s ohledem na dostupnost a společenskou přijatelnost jsou nejvíce favorizovanými drogami alkohol a nikotin. Droga je pro jedince tím nebezpečnější, čím více mu podle jeho mínění dává.
2. Faktory somatické a psychické - osobnost, tj. člověk jako osobnost s jedinečným fyzickým i psychickým vybavením.

Za rizikové jsou považovány především osoby:

• nevyrovnané, neuspokojené, neúspěšné, nezdrženlivé, psychicky labilní, toužící dosáhnout úspěchu či nějakých změn bez vynaložení skutečného osobního úsilí, toužící po domnělých mimořádných požitcích - extázích, primitivní a simplexní osobnosti apod. Dále jedinci trpící bolestivým chronickým onemocněním, s nedostatečnou strategií ke zvládání stresu, mající nedostatečné sociální dovednosti, nízké sebevědomí, dobrou subjektivní snášenlivost alkoholu či jiných drog. Riziko je zvýšeno antisociálním anebo psychopatickým vývojem osobnosti. Podle nejnovějších výzkumů droze podléhají často i děti zvídavé, nadprůměrné, schopné, protože ty mají větší touhu poznávat něco nového, zajímavého.

Mezi významné příčiny užívání drog v pubertě je kromě zvýšené tendence k experimentování řazena také pubertální vzdorovitost a vliv vrstevníků, resp. vrstevnických skupin a part. Jednorázová zkušenost s drogou nebývá zpravidla determinujícím činitelem dalšího chování a života mladistvých. Ovšem někdy i první styk s drogou může jedinci způsobit vážné zdravotní následky, event. smrt (sniffing, předávkování...).

Vyjdeme-li při vzniku abúzu drog z těchto faktorů, tj. droga a osobnost, je možné toxikomany rozdělit do dvou základních skupin, mezi kterými existují plynulé přechody:1)

1. - typ primární (zjednodušeně definovaný: lék nebo jiná látka je od počátku vědomě zneužívána jako droga),
2. - typ sekundární (zjednodušeně definovaný: droga je - zvláště na počátku - užívána jako lék).

   Podle psychiatrů má "k užívání psychostimulancií sklon tzv. kofeinová skupina, tj. intelektuálové, studenti, řidiči dálkových tratí a vůbec všichni, kteří potřebují posilovat bdění a pozornost. Sedativa a hypnotika - rizikovou skupinou jsou pracovně zatížení jedinci středních věkových kategorií, ženy v domácnosti. Užívání tukových rozpustidel (sniffing) bylo u nás před několika lety módou mezi adolescenty. Těžko se dá předpovědět, jak se bude vyvíjet postavení kokainu na našem drogovém trhu. Historicky jsme si totiž z éry bezplatného zdravotnictví přinesli preferenci těch látek, které byly na předpis (analgetika, antipyretika, hypnotika). Opiáty byly těžko dostupné kvůli zvláštním předpisům. Tato situace se ovšem nedávno změnila a čeští podnikatelé již začínají za heroin vydávat značné peníze. Heroin je snad nejtvrdší drogou, je užíván výlučně jako droga (nikoli tedy jako lék), a je spojen s mimořádně těžkou kriminalitou..."2)

   Co se týká poruch chování, mohou být jak důsledkem, tak příčinou vzniku zneužívání drog. Jako důsledek abúzu je lze chápat jednak v souvislosti se změnou psychiky adolescenta vlivem intoxikace, ale také jako průvodní jev užívání drog a rituálů s tím spojených.

3. Faktory environmentální - prostředí, tj. společenské podmínky i socializační proces, zjednodušeně řečeno - okolí, které u jedince zneužívání drog spíše podporuje (event. mu pasivně přihlíží), než aby mu v abúzu drog bránilo.
4. Faktory precipitující - podnět, tj. okolnosti a situace, které urychlují nebo vedou ke zneužívání drog (stres, konflikt, identifikace s "módní vlnou", tlak skupiny vrstevníků apod.). Tyto faktory se sice případ od případu více či méně liší, jsou však v každém jednotlivém případu drogové závislosti přítomny všechny.3) I když vznik drogové závislosti je postulován souhrnem všech těchto negativních faktorů, nemají jednotliví činitelé vždy konstantní vliv.

"Volba drogy, stejně jako eventuální přechod od jedné drogy k druhé, je podmíněna především vnějšími podmínkami. Osobnost tu hraje pouze podružnou úlohu. Jedna osoba může být, resp. bývá současně nebo postupně závislá na více drogách, někdy různého druhu anebo i s protikladným účinkem. Při volbě a střídání drogy hraje značnou úlohu móda a dostupnost látky."4)

Přestože s uvedeným citátem nelze bezvýhradně souhlasit, dokazuje, jak velkou důležitost přikládají někteří autoři právě vnějším, společenským podmínkám v souvislosti s drogovou problematikou. Z toho důvodu je toxikomanie často řazena k tzv. "chorobám civilizačním", neboť "civilizace" přináší řadu nových patogenních podnětů, které se promítají do sféry soukromého života lidí (např. problém urbanizace, migrace, masový růst osobní a hmotné spotřeby, konzumní způsob života, vznik pocitu osamělosti a nejistoty ve velkých aglomeracích apod.).

Existují však i jiné názory, zdůrazňující, že mnoho jedinců mění životní styl bez užívání drog, mnoho jich začíná užívat drogy až poté, když změnili životní styl.

"Společenské prostředí hraje významnou úlohu při formování osobnosti a reaktivity jedince nejen v normě, v obecných tendencích, ale i při vzniku specifických reakcí a specifického chování. Dojde-li pod jeho vlivem k výrazným odchylkám až poruchám, pak hovoříme o prostředí patogenním. Tak je tomu také při vzniku zneužívání návykových látek."5)

Ze společenských faktorů ovlivňujících drogovou závislost jsou vyzvedávány specifické aspekty, jimž je v této oblasti přisuzována dominantní role. Kromě již uvedených primárních a sekundárních skupin jsou dále uváděny tyto činitele:

• rizikové povolání (povolání s velkým množstvím stresových situací, povolání mající nepravidelný spánkový režim, zejména prodloužené bdění v nočních hodinách, povolání s velkým rizikem selhání před veřejností, existenční nejistota, bezperspektivnost, častá nárazová - termínová práce, odpovědnost bez kompetence, napjaté pracovní vztahy, spolupracovníci nebo nadřízení zneužívající alkohol či drogy, neostré hranice mezi profesí a soukromým životem),
• vojenská služba,
• generační konflikty, pocity odcizení,
• snaha o identifikaci se sobě rovnou skupinou (status droga),
• módnost,
• sociální a materiální deprivace,
• nedostatek pracovních příležitostí a pozitivních možností pro využití volného času,
• režim a prostředí výchovně nápravných ústavů,
• postoj veřejnosti k drogám (zejména vliv veřejného mínění, informovanost o drogové problematice, snadná dostupnost tabáku, alkoholu a jiných drog, cynický postoj ke zdraví, právní a jiné společenské sankce toxikomanů, hodnoty a normy uznávané danou společností...),
• ekonomická situace (zisk plynoucí z výroby, pašování a ilegálního obchodu s drogami, nezaměstnanost...),
• vedlejší negativní důsledky vědeckotechnické revoluce.
  
  Samozřejmě že i další společenské faktory se mohou na vzniku abúzu drog u daného jedince spolupodílet.

Každý člověk se rodí s jistými psychickými, fyzickými a sociálními dispozicemi, jež jsou podmíněny jednak dědičnými a biofyziologickými faktory, jednak společensko-historickou situací. Vlivy jednotlivých elementů se prolínají a do jisté míry "předurčují" vývoj jedince. Proměnlivost determinant různých sociálních prostředí a jejich diferencované působení v jednotlivých oblastech života formují sociální vývoj mladistvých. Proces socializace mladistvého probíhající v různých sociálních prostředích se obecně liší větší či menší formálností či bezprostředností a mírou intenzity interpersonálních vztahů.

Působení mezi jednotlivcem a vnějším světem není jednostranné. I když společenské prostředí hraje determinující úlohu, přesto jedinec není jen pasivní objekt, ale je zároveň i činitelem aktivním, tj. subjektem daného vztahu. Důležitou zvláštností tohoto vzájemného působení je skutečnost, že určité prostředí formuje určitý typ jednotlivce, který se opět na základě svých zvláštností dostává do určitých situací, většinou výběrově. To znamená, že sociální faktory člověk zpracovává, a to, jaký jim přisuzuje smysl, závisí na každém jednotlivci. Zvláště důležité je, aby se jedinec ztotožnil se systémem hodnot a norem, vzorci jednání, světovým názorem apod., které jsou uznávány a přejímány danou společností (...největší zlo působí drogy v hodnotovém systému člověka. Požitek, který droga působí, je vykoupen tím, že ostatní radosti života toxikoman ztrácí. Základem života se stává droga).

Hodnotová orientace jednotlivce jako výsledek dlouhodobého vzdělávacího a výchovného působení rodiny, školy, pracoviště a jiných společenských faktorů, materiálních a sociálních podmínek života člověka je rozhodujícím momentem, který také určuje stupeň integrace jedince se společností.

Proces socializace je tedy úspěšný podle toho, do jaké míry se jedinec ztotožní s vědomím společnosti, jaké dosáhne úrovně jeho individuální vědomí a v jaké shodě je s normami a ideály společnosti, ve které žije. Také morální zábrany, právní vědomí a další vzory chování z hlediska práva důležité se vytvářejí jako ostatní normy, vzorce a role jednání v dlouhotrvajícím a složitém procesu socializace.

Dojde-li k průniku chybných sociálních vzorců a vazeb do osobnosti mladistvého, který je akceptuje, stávají se v určité míře i znakem jeho osobnosti.

Při zřejmé prioritě sociálních faktorů se ukazuje nutnost analyzovat společenské procesy, neboť některé mohou u specifické části populace vyvolat nejrůznější excesy. Sociální determinanty se při vzniku abúzu drog jeví jako rozsáhlá síť vlivů, jež nepůsobí izolovaně, ale ve vzájemném propojení. Je proto nutné dále analyzovat ty faktory, v nichž spočívá výchovná insuficience sociálního prostředí.

Etiologické teorie drogové závislosti jsou velmi různorodé podle toho, jaký faktor pro vznik a vývoj abúzu drog zdůrazňují jako rozhodující.

Z hlediska preference různých činitelů můžeme teorie vzniku drogové závislosti rozdělit na:

• psychologické (zdůrazňující vnitřní svět jedince),
• sociální (zvažující vztah jedince k druhým osobám v rámci sociálních ministruktur - vztah k otci, matce, kamarádům, apod.),
• sociologické (zabývající se vztahy jedince a společnosti),
• biologické (uvádějící podmíněnost hereditární či jinými biologickými poruchami),
• biopsychosociální (vycházející z geneticky přenášeného chování využívajícího vztahů fenotypu a genotypu k prostředí).
  
  Samozřejmě že striktní rozdělení faktorů do sféry biologické, psychické a sociální by bylo schematické, neboť v realitě se tyto sféry prolínají a vzájemně ovlivňují.

Základní model vzniku drogové závislosti
Ivana Trávníčková
SOUHRN

Analýza jednotlivých interpretačních teorií se stala základem pro předkládaný "model vzniku drogové závislosti". Z kriminologického hlediska patří mezi etiologické teorie mimo jiné také teorie subkultury, která pojímá abúzus drog jako alternativní životní styl.

Basic Model of Drug Addiction Source
Ivana Trávníčková
SUMMARY

Analysis of individual theories of interpretation has been taken as a basis for the supposed "model of drug addiction source". From the criminology 's point of view, the theory of subculture belongs, among others, to ethiological theories. The former conceives drug abuse to be an alternative life style.

Das grundlegende Modell bei der Entwicklung der Drogenkriminalität
Ivana Trávníčková
ZUSAMMENFASSUNG

Die Analyse einzelner Interpretationstheorien wurde zur Grundlage für das vorausgesetzte "Modell einer Entstehung der Drogenabhängigkeit". Vom kriminologischen Standpunkt aus gehört zu den ethiologischen Theorien u.a. auch die Theorie der Subkultur, die den Drogenmißbrauch als einen alternativen Lebensstil betrachtet.

____________________________

1) Skála, J. a kolektiv: Závislost na alkoholu a jiných drogách. Praha, Avicenum, 1987, s. 172 - 174.
2) Höschl, C.: Psychiatrie pro praktické lékaře. Praha l996, H a H (edice), s. 142.
3) Urban, J.: Toxikomanie. Praha, Avicenum, 1973, s. 29.
4) Marcinková - Hunáková: Príspevok k toxikománii žien, hospitalizovaných na psychiatrickom oddelení v Nitre. Protialkoholický obzor, 1975, 6, s. 16.
5) Vojtík, V. - Břicháček, V.: Zneužívání návykových látek - biopsychosociální problém mládeže (III. část). Otázky defektologie, 1984 - 85, 10, s. 397.