Natural bodybuilding: moderní protimluv

Přehnané užívání drog sportovci silových sportů na soutěžní úrovni je široce rozšířené. Dnešní hardcore kulturisté užívají celou škálu anabolických steroidů. Vedle růstového hormonu a inzulínu i thyroidní preparáty a diuretika, často ve velkých dávkách. Zřejmé zdravotní ohrožení spojené s těmito praktikami vyvolalo zpětnou reakci v podobě hnutí nazvaném "Natural bodybuilding." Navzdory prospěšnosti odmítnutí těchto praktik se zdá, že obsah dnešního hardcore „natural bodybuildingu“ je úplný protimluv a skutečný nesmysl.

Obsah moderního bodybuildingu

Fyzický rozvoj prostřednictvím cvičení byl pravděpodobně již v prehistorických časech motivován cílem zlepšit sílu a kondici. Posílení kosterního svalstva znamenalo zlepšení fyzických schopností a tím i šance na přežití. Současně s tím vzrůstá pravděpodobně i potřeba zlepšení vzhledu těla. Ve spojení s odpovídající stravou může cvičení zlepšit velikost a tvar svalů. Tak zvaná „fyzická kultura“ zasvěcená těmto činnostem, byla velmi vzdálená tradičním sportovním cílům. Cílem úsilí bylo mít prostě větší svaly...a ty ukázat. Jak jednoduše vysvětlil Charles Gaines ve své knize Pumping Iron (strana 105) „podstata kulturistické soutěže je spíše estetická než sportovní.“

Éra moderní kulturistické soutěže formálně začala v roce 1939, kdy Americký atletický svaz začal podporovat kulturistické soutěže (physique) sponzorováním národních a oblastních soutěží a zároveň pořádáním celostátní Mr. Amerika. Dnes je Mr. Olympia vrcholem profesionální soutěže elitních kulturistů.

S rozvojem tréninkových metod, posilovacího vybavení, vědečtějších způsobů výživy a doplňků můžeme sledovat postupné zlepšení v úrovni a velikosti svalové hmoty nejen u profesionálů, ale také u amatérů. Na svalovou hmotu a definici dnešních sportovců umísťujících se na předních pozicích by před dvaceti lety nikdo ani nepomyslel. Po celé zemi není dnes neobvyklé vidět mnohé hardcore kulturisty - nezávodníky, kteří posiluji s více jak stokilogramovým závažím, což je situace která by těžko mohla existovat před několika lety. Je také vysoce pravděpodobné, že úroveň  kulturistiky dále poroste.

Ačkoliv úspěšná kulturistika vyžaduje náležitý trénink a výživu, samozřejmě také záleží na genetických faktorech, které jsou mimo lidskou kontrolu. Jedinec který má od přírody lepší tvar svalů a velký předpoklad pro jejich rozvoj, má větší pravděpodobnost vyniknout ve sportu. I když ale má někdo tento předpoklad nebo chcete-li dar, definitivním cílem kulturistického tréninku je přemoci přírodu silou lidské vůle. Typický hardgainer se účastní denní bitvy proti genetickým omezením těla, zápasí, aby přemohl přirozené nařízení a zákazy. Například objem paže o 35cm, kterou mu nadělila příroda zvyšuje na objem o 45cm, po kterém touží. 

Žena shazuje tělesný tuk, který její tělo preferuje, a dosahuje tvrdosti svalů a síly.

Moderní kulturistika v tréninkovém procesu

Mechanismus moderní kulturistiky zahrnuje stálé opakování proti odporu. Opakování série po sérii je předmětem hardcore bodybuildingu - překonávání úrovně odporu, který v reálném životě neexistuje. Různé vačky, kladky a komplexní posilovací stroje, které byly vymyšlené kvůli útokům na svalovou hmotu z různých úhlů jsou dnes běžné v posilovnách celého světa. V některých posilovnách naproti tomu je odpor proti „High Tech“ strojům, který se projevuje ražením hesla „zpět k základům.“ Nyní osobní trenéři doporučují volné závaží a olympionici navštěvují lekce aerobiku a lidé na stacionárním kole se potí při představě, že překonávají skutečný kopec. (Ironií betonové džungle dnešních měst je, že je zdravější chodit na pohyblivém chodníku nebo stepperu v posilovně, než normální pohyb ve městě. Navzdory tomu co je označováno jako naturální neboli přírodní kulturistika je fakt, že bodybuilding je systematická manipulace s fyzickým tělem, která přikazuje tělu přetvořit se z jeho „surového stavu.“

Tato systematická manipulace je dále uskutečňována prostřednictvím různých způsobů výživy. Typická kulturistická dieta je vysoce regulovaná směs různých složek, včetně podstatně větších dávek proteinu a kalorií, než je normálně doporučitelné pro veřejnost. Většina výživářů doporučuje méně než 70 gramů proteinu na den. Hardcore kulturisté konzumují minimalně 2,5 gramu na kg tělesné hmotnosti denně, což běžně tvoří 200 -300g na den i více. Ve skutečnosti mnozí kulturisté současně počítají dávky proteinu a také velmi pečlivě sledují denní příjem potravy a tím mění stravování z příjemné záležitosti na stereotypní činnost. Kulturistické jídlo není podřízeno přirozené potřebě, ale maximální vstřebatelnosti a využití proteinu.

Další částí fyzické manipulace s kulturistickým tělem je konzumace suplementů neboli doplňků výživy. Většina kulturistů konzumuje velká množství (megadávky) volných vitamínů. Tato množství mohutně překračují množství která jsou konzumována v normální stravě. K tomu se přidává příjem široké palety bylin a produktů připravených k zvýšení sportovního výkonu, jako creatin monohydrát. Mnohé z těchto přípravků jsou většinou v normální stravě ve značně zanedbatelném množství .

Co je „natural/přírodní/přirozené?“

Slovo přírodní je odvozeno z latinského slova „naturalis“ což znamená rodem, zrození. V jiných významech to znamená stav nebo podmínky, které nastávají původně v přírodě – při zrození. (Je však zajímavé připomenout, že dnes můžeme sledovat opět porody dětí bez technologické či farmaceutické pomoci označované jako „přírodní porod.“) V tomto významu nikdo z nás nemůže být ve stavu „přírodní.“ V okamžiku, kdy jsme nakrmeni, oblečení a učeni jazyku, stáváme se součástí „kultury.“

Z pohledu antropologie, slovo „přírodní“ se dnes spojuje s nostalgickými obrazy předcivilizačního  stádia humanity, ve které častěji žili lidé v závislosti na rozmarech instinktů a pocitů než silného diktátu vědomí či uvědomění. Obraz ušlechtilého „divocha,“ primitivního a neposkvrněného kulturní zkažeností nám při tom vyvstává na mysli. Můžeme uvažovat o Tarzanovi z rodu opic, národním americkém bojovníkovi nebo barbaru Conanu. „Přírodní“ v tomto kontextu představuje část podvojné struktury: vzájemně jedinečných protikladů a „kultury.“ Je třeba ale poznamenat, že pojem „přírodní“ invokuje jak positivní tak negativní významy, v závislosti na existujících filosofických pocitech. Například, slavná studie antropologa Levi-Strausse o „Surové (přírodní)“ a „Vařící (kulturní)“

Přírodu a kulturu staví do opozice. Jakmile kultura potlačovala přírodu tak zvanou civilizací, potlačovala základní pocity lidského bytí – tudíž příroda zůstává chaotická, neforemná a neřízená. Tento koncept počátku dvacátého století preferuje kulturu a nahlíží na ni positivně.

Mnozí lidé diskutují o tom, že kultura a civilizace existují právě s posláním které obsahuje lidský potenciál nad nekontrolovatelnými podněty přírody a tak v průběhu historie se kulturní a sociální instituce ovlivňují a mění stále více lidské tělo a lidský rozum. Michel Foucault například vysvětluje ve svém díle „Disciplína a potrestání,“ - systém soudní spravedlnosti je  vyvinutý jako cesta k produkování poslušných občanů, kteří by měli odpovídat usměrňovanému systému - disciplíně. Úspěšné rozšíření západní civilizace bylo založení na dobytí a/nebo pohlcení primitivních společenství. Přírodně kulturní argument byl také používán k odepření účasti ženy v politických a ekonomických záležitostech: muži dominovali veřejné sféře. Státní správě byly přisuzovány vlastnosti džungle, ve kterých není pro ženu místo. Takže vidíme, že otázka vztahu přírodního a kulturního byla dlouho předmětem sporu a býval pod vlivem různých názorových směrů, lišících se dle sociální zkušenosti a ideologie.

Představa „přírodního, přirozeného, panenského“ je dnes přenesena do různých forem a tvarů, na rozdíl od modelu Levi-Strausse, a byla posunuta do positivní roviny. Sociobiologie a evoluční psychologie, která byla vymezena počátkem sedmdesátých let a byla silně kritizována, se nyní těší z oživeného zájmu.  Jde o teorii, kterou se zvířecím chováním a genetikou  vysvětluje chování člověka.

Hnutí New Age propaguje znovuzískání jedinečné „přírodní podstaty“ a „přírodní magie.“ Někdy je naturální používáno pro popsání přírodní scenérie například když je krajina nedotčena lidskou činností. Když je používáno pro popsání jídla, odpovídá to zdravému a čistému jídlu, které neobsahuje chemické přísady. Obhájci zdravého stravování v současnosti propagují myšlenku „jíst jako jeskynní člověk“ v knihách jako NeanderThin a různých jiných publikací na téma „paleontolických diet“ (můj osobní favorit je Starch Madness, podle všeho napsán ve stejném tónu jako „B“ filmy padesátých let), stejně tak jako použití doplňků výživy na základě výtažků z rostlin označovaných jako preventivní léčba proti krutostem moderního světa. Technická civilizace jednou vypadá jako lidská spása (vzpomínáte na fantazie o létajících autech), jindy je příčinou stressu, nemocí a nespokojenosti. V tomto kontextu je přírodní viděno jako falešné, nepravé, imitace…Nesporné v tomto vysoce positivním paradigmatu je absence možnosti člověka něco ovlivnit či zlepšit, což je posuzováno jako špatné.

Když hovoříme o idee přírodního či přirozeného aplikovaného na lidské tělo, máme na mysli absenci umělého či syntetického. Jako extrémní příklad, na ženu s prsními implantáty by mělo být pohlíženo jako na ženu která nemá přírodní hrudník, přesto ženské vrcholové kulturistky jsou často označovány jako nedostatečně ženské, pokud nemají právě ony implantáty. Stejně tak jiné nakládání s tělem, které jde proti kulturním normám je označováno jako nepřirozené. Jedním z příkladů je ozdobné zjizvení . Jizva je velmi přirozený fyziologický útvar, ale když je použit jako dekorace těla v zemích západní kultury, je to označováno jako nenormální. Co je přirozené, naturální, přírodní neexistuje nezávisle na kultuře ale spíše v závislosti na její definici. Přírodní či přirozené je v těchto dnech synonymem pro normální, takže musíme být pozorní, kterou sociální normu podporujeme, když chválíme ideál přírodního či přirozenosti.

Ale principy zdůrazňující tuto dvojí polaritu nejsou tak jednoduché. Úrodná oblast pro zkoumání v této oblasti může být nalezena v regálech obchodů se zdravou výživou. Pro začínající je myšlenka nazývaná přírodní strava zcela klamná. Všechny potraviny označované jako „zdravá výživa“ jsou složeny z chemických látek tak jako je z chemických látek složeno lidské tělo. Mimo to, přestože je jídlo prosto umělých přísad neznamená to že je zdravé pro nás toto jídlo jíst. Mnohé složky jídla jako například palmový a kokosový olej jsou spojována se zdravotními riziky.

Jak je vidět, komplex problémů, co je naturální a co není je složitý a stává se ještě více, pokud se dotýká obsahu kulturistiky.

Přirozenost a kulturistika – konflikt

Mnohé doplňky pro zdraví, které jsou prodávány v prodejnách zdravé výživy přinášejí další zajímavou látku – téma k přemýšlení, co je naturální. Vitamin C (ascorbic acid) je prodáván jako přírodní doplněk výživy. Ale je přirozené polykat vitamín C, který není součástí různých druhů ovoce a potravin, ale polykat ho ve zpracovaných tabletách? Stejně tak jak může někdo argumentovat, že něco je „přírodní“ když bere dva, čtyři nebo ještě více gramů vitamínu C denně - tak zvané megadávky, když nikdo není schopen konzumovat takové množství, pouze jídlem? Jiným příkladem je kreatin monohydrát, který je v současnosti mohutně propagován na trhu jako doplněk pro budování svalů. Červené maso obsahuje malá množství kreatinu. Je ale přirozené konzumovat pět, deset nebo během tak zvané plnící fáze, dávky kolem třiceti gramů kreatinu denně, když takové množství může být konzumováno pouze přes uměle vyrobené výrobky? A v současné době jsou tato „ne-přírodní“ množství jsou pravidelně konzumována mnohými tak zvanými „naturálními sportovci.“

Tito „naturální“ sportovci přesvědčují sami sebe, že požití takových množství doplňků je perfektně naturální, ale mnoho let se táhne jasná linka která rozděluje naturální a ne-naturální sportovce a to je použití androgenů. Všechny androgeny, včetně anabolických steroidů, jsou deriváty testosteronu, který je přirozeně se vyskytující hormon jak u mužů, tak u žen. Na rozdíl od sportovců, kteří berou vitamín C nebo kreatin k rozvoji své výkonnosti, ti kteří používají anabolika v tabletách, nejsou nadále označování za „naturální“ a ti, kteří používají anabolika v injekcích jsou ještě méně „naturální.“ Paradoxně, je větším hazardem použití anabolik v tabletách.

Samozřejmě, zvýšení popularity současně halasně podporovaných výrobků přináší další komplikace do celkového obrazu. Rostliny, jako yohimbin nebo tribulus terrestris, mohou podle obecného mínění zvýšit přírodní hladinu testosteronu. Výsledný efekt - zvýšení hladiny mužského pohlavního hormonu v séru - je stejný jako s použitím anabolických steroidů. Nyní vypadají tak zvaní naturální sportovci, kteří používají tyto produkty pokrytecky. Stále více problematická je celá nová řada doplňků založena na prohormonech, jako je androstenedion (andro) propagovaný jako přírodní alternativa k anabolickým steroidům. Ačkoli jsou tyto látky jen malou molekulu vzdáleny od testosteronu, mohou být lidským tělem jednoduše změněny na testosteron. Znovu, efektem je zvýšení hladiny mužského pohlavního hormonu - stejný, jako při podávání anabolických steroidů. Někteří zkouší argumentovat, že rozdíl je v tom, že tyto substance jsou legální a anabolika nikoliv. Samozřejmě to není úplná pravda, protože anabolika jsou legální v případě, že jsou předepsána na základě zdravotního stavu. Ještě k tomu musíme rozlišovat vůli právního systému.V některých zemích jsou anabolika dostupná bez lékařského předpisu, ačkoliv jiné látky jako kreatin jsou zakázány. Nejpříznačnější je, že poradce Clintonovy administrativy znovu doporučil klasifikovat andro jako anabolický steroid co nejrychleji. Pokud má pravdu, tak andro bylo vždy anabolickým steroidem. Neztratili však všichni sportovci, které ho někdy zkusili svůj „natural status“? Nebo snad jsou někde v „šedé zóně“ mezi?

Někteří naturální sportovci zmiňují množství podávaných suplementů jako relevantní k danému stavu, k dané sportovní kondici. Samozřejmě můžeme nadnést případy, ve kterých má sportovec nízkou nebo téměř nízkou hladinu testosteronu a prostřednictvím uvedených suplementů tuto hladinu zvyšuje, ale ne za hranici ne přírodního stavu. Další komplikace do celkového pohledu přináší stav, kdy je zvyšování testosteronu v souladu s právem a lékařsky předepsáno, jako například v případě, že starší sportovec jehož vlastní hladina testosteronu poklesla a on získá opět normální hladinu, prostřednictvím hormonálních doplňků? Může v tomto případě se takovýto sportovec nazývat naturální? Pokud ano, jaká je legální dávka podávána k zvýšení hladiny testosteronu, která by odpovídala normálu u muže jeho věku? A jak posoudit, že padesátiletý sportovec má nyní hladinu testosteronu dvacetiletého?

Shrnutí

Kulturistika je ve svých metodách a ideálech protikladná. Kulturistika jak zlepšuje, tak ničí zdraví - zvyšuje tělesnou hmotnost, způsobuje opotřebení kloubů a nebezpečí chronických i akutních zranění. Působení je také vysoce závislé na výběru potravy a jejich kalorické hodnotě. Pokud mluvíme v termínech psychického zdraví, je odměnou posilujících zvýšení sebeúcty, sebedisciplíny a vnitřní odolnosti - ale může to také vést k nejistotě, studu ze slabosti a v případě mužů přání přiblížit se určitému ideálu.

Slavná studie „muscle dysmorphia“ vydaná v časopise Psychosomatics v roce 1997 vyvolala mediální hysterii okolo mužů, kteří posedle obdivovali svá těla (a následně připomínky mnoha lidí, kteří posilovali, že pro to vůbec nebylo důvodu, protože jejich tělesná kondice tomu neodpovídala), ale po mnoha ostrých slovech na obou stranách bylo vidět, že mentální a emoční ambivalence je častá v případě, že lidé výrazně zlepší fyzickou kondici. Argumentem bývá, že kulturistika není taková či onaká, ale je to svazek kategorii jako zdravý/nezdravý, slabý/silný atd., takže v případě pojmenování jedné strany kategorie ztrácíme její druhou část. Kulturistika je vše z těchto věcí najednou, v neustálém střetu se sebou samým. Je ovlivněna jak přírodou, tak kulturou. V případě vrcholné sportovní kulturistiky, tak či onak je těžké argumentovat že něco ve sportu je naturální či přírodní. Je to v závislosti na definici nepřirozené. Jakkoli je zdravotní riziko z rozšíření podpůrných prostředků na dnešní vrcholné úrovni politováníhodné, hranice mezi hardcore natural a ne-natural je velice mlhavá.

zdroje

1. Foucault, Michael. Discipline and Punish: The Birth of te Prison (trans. Alan Sheridan). New York: Vintage, 1979

2. Levo-Strauss, „The Culinary Triangle“. In Counihan, Carole and Penny van Esterik, eds.

3. Food and Culture: A Reader. New York: Routledge, 1997

4. „Muscle Dysmorphia: An Underrecognized Form of Body Dysmorphic Disorder,“

5. Psychosomatics. Vol. 38, No.6 (Nov-Dec 1997): 548-57

Publikováno se souhlasem autorů.