MÁ DŮSTOJNOST- /PhDr. Jan Šolc/
Narozen 1938 v Praze
Předseda ETICKÉHO FÓRA O.S. PRAHA
BÝVALÝ PORADCE PRZIDENTA REPUBLIKY
Před rokem jste zakončil svá aktivní léta odchodem z Kanceláře prezidenta republiky. Dávno předtím jste byl továrním dělníkem,pak federálním poslancem, učil jste na všech stupních škol a dokonce celých dvacet předlistopadových let jste byl, jak s oblibou říkáte,“toulavým montérem“.
Ten neúplný výčet vyjadřuje podivnost posledních padesát let u nás i osudy lidí celých dvou generací. Přesto bych si vybral, kde jsem byl ze všech profesí takříkajíc duší i srdcem- jsem kantor. Se vším, co je v tomto údělu problematického,především vyjímečného a povznášejícího.
Přesto jste se z Hradu nevrátil na univerzitu….
To souvisí tím, kde jsem shledal na tom širokém poli zvaném život společnosti největší manko… to je teď můj Rhodus, tady skáču nebo se o to snažím. Největší ztráty nám vznikly v oblasti morální, ale nesnadno se o tom odpovědně mluví, to mi věřte. Asi tak před dvěma lety jsem si povšiml, že v mém auditoriu sedávají zastupitelé, bankéři i policejní ředitelé a jejich pozvání se začalo opakovat. To bylo nečekané znamení, i když potěšující.
Mé cesty se pak stále častěji stáčely z Prahy do regionů s převládajícím tématem ETIKA –MRAVNOST –MORÁLKA.
Má hlubší význam vaše časové určení“asi tak před dvěma roky“?
Přemýšlel jsem o tom a myslím si, že když ani v náznaku během téměř celé dekády trh všechno nevyřešil, jak se euforicky slibovalo, když nerozlišování čistých a špinavých peněz vzalo lidem naději, došli jsme hlubšího poznání, kudy ze slepé uličky.
Tak to jste si vzal pěknou porci! Lidé přesto cítí etiku jako něco vysoce teoretického, co je skoro nad oblaky a co nám uniká.
Nikoli, etika je praktickou filozofií, jak přesvědčoval Masaryk, a právě minulá léta nám prokázala, že je pro život. Platón říkal, že je péče o duši. Zdá se mi, že začínáme chápat, že je i cestou z naší slepé uličky. Pierre Reverdy dokonce říkal, že si někdy připadá, jako by si „morálně nesahal ani po kotníky“. To je šťastný začátek, neklamat sám sebe, neobelhávat se.
Dovolíte teď velice konkrétní otázku: kdy si vy sám připadáte, že si „morálně nesaháte ani po kotníky“?
Nejčastěji, když přemáhám vlastní pohodlnost-to je každodenní boj. A že jsme na redakční půdě Závislosti, tak přiznávám, že si občas nacpu dýmku a naliji si sklenici moravského. Obě takříkajíc nectnostně kontroluji a nepodléhám jejich kvantitě.
Na čem záleží, aby člověk znal míru a nezaložil si na nedobrý návyk a pak závislost?
Takříkajíc před závorkou pominu, že je to zázemí nikoli úspěšného domu, ale láskyplného domova, kde nechybí dobré příklady. Věřte tomu, že je to ale obecně a především vědomí vlastní důstojnosti. Potíž je v tom, že mladý člověk je tomuto uznání i poznání přece jen ještě vzdálen, zatím hledá sám sebe, i když vyjímky existují. Eticky vzato člověk jako individum nemá hodnotu, on má důstojnost, dignitu. Hodnotu má zlatonosný důl, stádo dobytka i kámen u cesty- člověk, to je vyšší „svěcení“, což ho zohavuje. Vnímate-li odpovědně vlastní důstojnost, nenecháte se uvázat , natož zotročit žádnou závislostí.
Předvídavě vnímáte rizika, docela podle Shakespearova: „Počátkům čeliti hleď. Je pozdě shánět se po léku, když zlu byl popřán prostor a čas. Vím, že jsou to“hraběcí rady“ pro kluka, který je už v tom. Ale trvám na tom,že á priori je to tak. Jistě je taky závažné, postrádám-li smysl života, mám-li o sobě velice nízké mínění, nenajdu-li přátele, dokonce i to, jsem-li typologicky jako osobnost emociálně silně disponován…. Statistiky jednoznačně prokazují, že takové ty vyhraněně racionální vyvážené, kritické typy jsou ohrožovány rizikem závislosti méně.
A co vzory, jaký je mají podle vás reálný vliv?
Je známo, že značný: přesto si myslím, že i tu naše poznání pokulhává. Přímé vzory jakož i ty zprostředkované(románové, filmové) mají daleko větší formativní vliv, než si připouštíme.Švédští psychiatři dospěli k názoru, že schopnost člověka říci si dost, odhadnout mez kam až může zajít, záleží v značné míře na tom, jaké má kolem sebe vzory. Představíte-li si, že dítě, které denně sleduje televizi devadesát minut, uvidí týdně pětatřicetkrát scenérii násilného až sadistického ukončení života, pak se celá věc značně problematizuje. Německý mediální expert prof. Michael Kunczik se dlouho domníval, že vliv, že vliv seriálových akčních antivzorů na dětskou psychiku přehání. Nedávno přiznal svůj omyl.
Jaký je pocit mladého člověka na prahu nového věku?
Nedobrý. Podle průzkumu agentury Medián z roku 1997 vidí mladí společnost jako „místo, do kterého nepatří“, mají pocit, že nemohou nic změnit“. S nezaměstnaností, nedostatečným vzděláním, nízkou motivací k práci a pocitem chudoby se jejich subjektivní pocit dále prohlubuje.
Existuje v spektru mravních vlastností mladého člověka určitá vlastnost, kterou bychom měli v zájmu jeho dalšího žádoucího vývoje preferovat jako řekněme rozhodující?
Ta otázka je možná trochu žurnalistická, ale má své oprávnění. Jsem přesvědčen, že takovou vlastností je prosociálnost (opak antisociálnosti). Napověděl nám to už praotec etiky ARISTOTELÉS všeobecně známým soudem, že člověk je „tvor společenský“ a společnost či obec pak „nejvyšší formou“ mravní existence“. Získáte-li dítě k prosociální orientaci, k důvěře ke společnosti a respektování jejích zájmů, je tu předpoklad, že se bude dál vyvíjet v odpovědného člověka. Úspěšná metoda prof. Roberto Roche –Olivara z Nezávislé university v Barceloně tento aspekt rozpracovává do deseti kroků hierarchicky uspořádaných do stupňů, od komunikace až po komplexní prosociálnost jako nejvyšší, závěrečný stupeň. Tuto metodu v podobě projektu etická výchova uvádí do českého školství a naše Etické fórum. Děti se na hodiny etické výchovy těší a projevují v nich spontaneitu a tvořivost. Tento jediný neklasifikovaný vyučovací předmět je ale metodicky tak náročný, na osobnost a styl vyučujícího, že klademe značnou pozornost přípravě učitelů. Jsme na začátku, ale jsme trpěliví, zahraniční úspěchy nás motivují.
Zahrnuje etická výchova také zásady protidrogové prevence?
Ano. Připravujeme vydání 3. dílu Metodiky etické výchovy, která tuto problematiku zpracovává. Olivarova metoda je zvláštní tím, že oproti dílčím prevencím koncipuje prevenci celého komplexu rizikových faktorů. Nepochybuji, že bude zajímavým podnětem pro odbornou i laickou veřejnost angažující se v protidrogové prevenci.
Závislosti a my.
ODBORNÝ ČASOPIS PRO SICIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY
KVĚTEN 2001
ČESKÁ REPUBLIKA