Novela trestního zákona č. 12/1998 Sb., a sice paragraf 187a, kterým je protizákonné držení drog i vlastní potřebu, konečně jasně vyjadřuje základní postoj české společnosti , která tímto říká DROGÁM NE. Dobrá legislativa je základním pilířem prevence.
Bohužel, mediální zaujatá kampaň zdiskreditovat novelu trestního zákona je příliš zřejmá. Některé pořady i ve veřejnoprávní televizi vytváří škodlivé klima, že braní drog patří k módnímu životnímu stylu a kdo drogy nezkusil(tzv. neexperimentoval,) je úplně nemožný moula. Mnozí odpůrci novely pokrytecky taky přivírají oči nad ilegálními způsoby získávání drog. Jakoby obchod nebyl odedávna vytvářen z obou stran, je přece realizován účastí obou, tj. prodávajícím a kupujícím. Obchod bez poptávky by neexistoval. Myslím, že snížení dostupnosti drog na diskotékách aj. Je dobrou prevenci a uchrání alespoň část nevyzrálé mládeže v kritickém věku dospívání před zbytečným pokušením a navazujícími problémy. Pozornost veřejnosti je prostřednictvím médií upoutávána především protikladným a zúženým pojetím prevence (tj.výchovné přednášky a školení) a represe (tj. policejní stíhání dealerů případným a případný soudní postih), a to velmi často podle zaměření tzv. „drogových odborníků“).
S problémem toxikománie se logicky vynořuje také problém léčby, což víc než jako prevenci lze chápat lze chápat spíše jako hašení požáru. Jenomže drogové problémy mají ještě i jiné podoby a účinná řešení vyžadují velmi konkrétní speciální opatření založená na mezioborové spolupráci, kde univerzální odborník není nic platný.
Jedno z málo diskutovaných témat je, jak omezit vliv drog na kvalitu výkonu povolání nebo na bezpečnost dopravy. Těmto otázkám se v Evropě již léta konkrétně věnují týmy specialistů, hledají se řešení a přijímají konkrétní opatření.. Bohužel v ČR za uplynulých deset let nebyla provedena žádná systémová průzkumná studie, která by závažnost problému drog v dopravě mapovala. Řidičům nelze při náhodných kontrolách na silnici rozdávat dotazníky k vyplnění, zda kouří např. trávu.
V případě dopravních nehod, vážných zranění či dokonce úmrtí se v krvi vyšetřuje hlavně přítomnost alkoholu, což je mnohem levnější a odborně mnohem jednodušší. Metody stanovení hladin alkoholu v krvi patří mezi standardům soudně toxikologických laboratoří v ČR, interpretace koncentračních hodnot má oporu v zákoně. Problém bývá spíše v tom , že zákon umožňuje řidičům vyhnout se odběru krevního vzorku , což může být pro některé řidiče velmi výhodné. Vyšetření přítomnosti jiných psychotropních látek v krvi řidiče (např. v případě dopravních nehod ) se běžně opomíjí, takže možné pozitivní případy nejsou systematicky evidovány, leda nahodile. Policie argumentuje mj. také finanční náročností analýz. Vzhledem k velikosti škod na životech, zdraví a majetku nemůže tento argument obstát. Nakonec náklady na složité analýzy může uhradit viník nehody.
Stopové analýzy drog v krvi řidičů jsou skutečně velmi složité a vyžadují vzdělané a zkušené specialisty. Na rozdíl od jediné legální drogy –alkoholu přichází v úvahu více ilegálních drog různorodých farmakologických a chemických vlastností. Tyto látky se v organismu rozpadají na řadu metabolitů, podléhají zákonům distribuce a eliminace. Jejich koncentrační hodnoty v krvi jsou zhruba milionkráte nižší než bývá u alkoholu.Interpretace souboru výsledků je integrální součástí analýz a náleží toxikologickým specialistům. Pro tuto složitost není jednoduché vypracování potřebných metod, je nutná jejich důkladná validace a zajištění jejich kvalitního provedení kompetentními odborníky v příslušných pracovních podmínkách. Přesto je nutné podpořit a pracovat na vytvoření efektivní sítě zařízení specializovaných pro tuto činnost pomocí objektivního a průběžného systému hodnotících výsledků kontrolních testů. Není to totiž úkol krátkodobý.
V zemích Evropy je problematika drog v dopravě velmi aktuální a hledají se účinná opatření, jak zvýšit bezpečnost silniční dopravy. Jsou vynakládány nemalé finanční prostředky na několikaleté výzkumné projekty –týkající se alternativních možností detekce a navazující interpretace. Diskutují se možnosti, jak posuzovat vliv drog na řidiče během jízdy. V řadě zemí byl legislativně zakotven tzv. analytický princip, tzn. že pouhá přítomnost drogy v těle řidiče (nejlépe prokázaná přítomnost v krvi) během jízdy je protizákonná. U nás a v řadě jiných zemí je kromě toho ještě nutné lékařské vyšetření vnějších znaků řidiče jako důkaz, že řízení bylo skutečně pod vlivem návykové látky. V SRN platí od 1.8. 1998 specielní dopravní zákon, kde je nulová tolerance k přítomnosti specifikovaných drog v krvi řidičů. K uvedení takového zákona do praxe je nutná řada předcházejících praktických opatření. Například vývoj zákonných norem tohoto druhu v Belgii je ukázkou logicky navazujících kroků a dokonalé spolupráce různých profesí. V roce 1996 byl vypsán vládní průzkumný projekt „Belgian Toxikology and Trauma Study“. Biologické vzorky odebrané účastníkům dopravních nehod policie systematicky svážela do pověřené centrální toxikologické laboratoře. Výsledky (zajištěné jednotnou metodikou a tedy srovnatelné) ukázaly na vážnost výskytu drog v případech nehod. Zákonné normy se vyvíjely od roku 1995 do roku 1999 za spolupráce odborné komise legislativců, toxikologů, dopravních policistů. Do praxe byl také zaveden systém speciálního školení dopravních policistů na rozpoznání i menšího ovlivnění řidiče návykovou látkou podle vnějších znaků eventuelně s využitím terénních detekčních orientačních prostředků (určených převážně pro vzorky moče.) Zákon platný od roku 1999 umožňuje policistovi na základě jeho rozhodnutí v terénu o důvodném podezření, že kontrolovaný řidič je pod vlivem, odvést řidiče na policejní stanici, přivolat lékaře k odběru krve a zadat příslušné analýzy autorizované toxikologické laboratoři.
Řada zahraničních projektů(např. Rady Evropy) mapuje také, jak se ČR jako evropská země vypořádá s výskytem drog v dopravě a eviduje naše mezery. Je načase, začít konkrétně pracovat s využitím sil odborníků příslušných profesí. Odborné iniciativy existují, čeká se na odezvu státní správy. Široká veřejnost drogy nikterak neužívající by si ochranu svých zájmů, svého bezpečí zasloužila. Platí si ji totiž z vlastních daní.
Doc. Ing. M. Balíková, Csc.
Národní referenční laboratoř pro forenzní toxikologii
1. LF-UK a VFN, Na Bojišti 3
PRAHA 2