Člověk se odjakživa snažil zlepšovat své výkony i uměle. Dopink a drogy
provázejí člověka od nejstarších dob. Na čínské rytině z 3. Tisíciletí př.n.l.
je zachycena postava císaře sedícího v podřepu a žvýkajícího kousek rostliny
Ephedra, která, jak víme, má povzbuzující účinky. Rytina má ukázat, že císař
musí být neustále v pohotovosti, bdělý a řídit svůj stát.
V předhistorických dobách musel být člověk v neustálé pohotovosti bojovat o
svůj život a o jídlo. Neexistují sice doklady o tom, že už tehdy využíval
některých rostlin k posílení své fyzické kondice, ale lze to předpokládat, neboť
pravěký lovec často snědl svého soupeře, pil jeho krev, aby tak získal jeho
sílu, což zpětně jako placebo zvyšovalo jeho sebedůvěru. O tom píše např.i řecký
historik Hérodot ve svých Dějinách/ o Skytech/, známe to z cestopisů i z děl
etnografů zkoumajících život primitivních národů.
Pivo, víno a jiné alkoholické nápoje, které musíme zařadit mezi drogy, tedy
mající určitý dopující účinek, zná lidstvo od pravěku. Když Španělé dobyli Peru,
poznali tam vysokou úroveň inckého lékařství a drogu „koku“, kterou tamní
obyvatelstvo tehdy běžně nepoužívalo. Přístup k ní měli jen členové vyšších
kast. Dávala se těžce pracujícím, poslům, vojákům a všem těm, kteří měli
dosahovat vysokých výkonů v tamním vysokohorském prostředí, museli překonávat
únavu, hlad a žízeň.
„Kokada“ je termín pro délku, kterou mohl běžec-posel uběhnout na jednu dávku
koky. Cortéz v Mexiku poznal, že jeho domorodí spojenci žvýkali při tažení
rostlinu zvanou jiculi nebo peyote. Existují zprávy o používání extraktu
z kaktusu/ Lophophora williamsi, který má rázné halucinogenní účinky. Rostlina
dovoluje zapomenout na hlad, žízeň a únavu. Pod jejich vlivem indiáni tančili a
zpívali po celou noc, aby však ráno propadli depresi, plakaly a naříkali.
Obyvatelé Ekvádoru znali odrůdy hořce, zvaného v jazyce kečua cashpa china-yugo,
to je rostlina, která dovoluje běhat. Používali ji při dlouhodobých pochodech.
Z Ameriky nakonec známe i tabák a řadu dalších drog.
Drogy užívali a užívají i domorodci v Africe. Oblíbili si listy rostliny
Catha edulis. Neužívaly se jen proti únavě a ospalosti, ale většinou jen tak po
práci. Muži se po skupinkách sesedli do kroužku, žvýkali khat, pili čaj, alkohol
a klábosili. Brzy se dostavil pocit uklidnění, na to však pocit euforie
stupňující se často až do agresivity, aby po odeznění účinku upadli muži do
deprese, dostavila se žízeň, nespavost a únava.
Všechny druhy drog byly často využívány ve válkách k odstranění strachu a
zábran všeho druhu, ke zvýšení odvahy a agresivity, a to od pravěku po
současnost. Ve druhé světové válce začaly být využívány a zneužívány moderní,
uměle vyrobené drogy jako amfetamin, pervitin atd.
Poprvé se slovo dopink objevuje v anglickém slovníku z roku 1889 a
znamená to směs opia a dalších narkotik užívaných pro koně. Skutečností však je,
že se ve stejné době také v americkém slangu slovem „dop“,“dopink“ chápal výluh
tabáku, který byl používán k dopování koní, zpočátku snad především koňskými
handlíři /často cikány/, aby snáze prodali mnohdy již starou unavenou herku jako
bujného koně. Brzy se ovšem začalo dopovat i při přípravě a závodech koní a
psů.Slovo dopink se zpět do Evropy dostalo spolu s americkými jezdci a trenéry
závodních koní na počátku 20. Století. Začaly první aféry. Známá je ta z roku
1913 v Petrohradu, kdy byly zrušeny 4 vítězství koní ze stáje Lazarova, které
trénoval Američan Keen, jenž byl zbaven trenérské licence. Začala válka
s dopinkem
Jedním z pionýrů boji proti dopinku byl varšavský lékárník Alfons Bukowski,
který vymyslel rozbor slin koně a byl schopen určit výsledky hned po skončení
závodů, zatímco starší metoda rozborem moče byla zdlouhavá. V roce 1910 jeho
metodu zavedli v Budapešti, ve Vídni, v Berlíně a v Rusku.
K dopování koní se používal kokain, atropin, strychnin, kofein, heroin, morfin a
později i další drogy a chemikálie. Psům se dávaly dávky v přepočtu k váze
menším než koním. Koňský dopink je znám dodnes, byť se již nepraktikuje v takové
rozsahu jako dříve. Je to proto, že tresty jsou přísné. Postižení jsou trenér,
stájník, jezdec, případně veterinář. A hlavně: kůň si sám drogu nevezme. A tak
pravidelným a přísným kontrolám se situace v dostihovém sportu zcela změnila:
zatímco před válkou prý bylo dopováno 30-50 procent koní, dnes se oficiálně
uvádí, že se jedná přibližně o jedno procento všech startujících koní. U lidí
tomu je však trochu jinak, i když známe i zvířata, která např. veverky- zcela
úmyslně požírají muchomůrky, aby se přivedla do nadrogovaného stavu. Tedy nejen
člověk, ale jen on zcela vědomě a úmyslně.
Motto:
„Abychom pochopili současnost, je zapotřebí lépe poznat minulost.“
Alois Jirásek
Dopink dnes již není jen problémem vrcholového sportu, ale sportu všech
úrovní, tedy i sportu tzv. pro všechny. Existují informace, že v některých
fitcentrech jsou běžně k dispozici povzbuzující a jiné preparáty, i anabolického
charakteru, které jsou používány a zneužívány nejen pro tvorbu svalstva, ale i
jako prostředky rádoby léčby např. u otylosti dospělých i mládeže. Je třeba si
uvědomit, , že historický dopink / tj. snaha po zvýšení zdatnosti, odolnosti a
schopnosti přežít—tak byl využíván především ve starší minulosti- případně jako
součást náboženských a věšteckých obřadů, viz např. Pýthie v Delfách, která
věštila pod vlivem „jakýchsi par vystupujících ze skalní rozsedliny“/ s v našem
století přeměnil také v prostředek, který má napomoci člověku na jedné straně
dosáhnout úspěchu, na straně druhé uniknou z problémů všední každodennosti,
zvýšit jeho prožitky, zbavit ho stresů a navodit stav klidu, míru a štěstí. A
tak drogy začaly nahrazovat jiné „opium lidstva“, jež člověka také provází od
nepaměti a které používá dodnes většina z nás – alkohol. Ten je také drogou, ale
ne tak účinnou, jako moderní drogové prostředky.
Nelze skutečně oddělit otázku drog od problému dopinku, a to nejen ve
sportu. Je to jeden velký společenský problém. Nelze bojovat proti dopinku, aniž
bychom nebojovali s drogami, a naopak. Problém je o to těžší, že jsme si dodnes
jasně neurčili, co je to dopink. Všechny dosud existující definice jsou
jednostranné a vztahují se především ke sportu. Dopinkem je nejen braní
klasických narkotik / kokain, opium, heroin, morfin, efedrin apod./ a jejich
derivátů, moderních prostředků 20.století-amfetaminů, pervitin, LSD etc., ale i
anabolických steroidů a nakonec, přiznejme si to, i alkohol, nikotin, kofein,
thein / i v pivu a vínu, tabák i káva a čaj“, ale můžeme tam zařadit i braní
nadměrného množství vitamínů, zde myšleno vitamínů uměle vyráběných a
používaných k jiným než k léčebným účelům. Za dopink lze považovat i hypnózu,
využití jógy, hudby, placebo /jedná se vlastně o neškodnou formu tzv.
falešného dopinku/, masáží /zejména zahřívacích, kde jsou používány masážní
prostředky s různými chemikáliemi / a řadu dalších emoce posilujících /možno
tedy říci psychologických / metod /včetně např. příslibu peněz, milování etc.“.Dopinkem
jsou ovšem i metody okysličování krve, elektrická stimulace, nafukování kyslíkem
/hlavně u plavců/, přerušení těhotenství atd. A našli bychom další možnosti.
Abychom ale mohli proti drogám a dopinku bojovat, musíme o problému něco
vědět. Proto je znalost historii dopinku velmi důležitá. Jsem si vědom toho, že
se mohu v tomto článku dopustit některých zjednodušení, nepřesností či i
mylných, mnou osobně špatně interpretovaných anebo pochopených faktů nebo
událostí, ne zcela správně vysvětlených vztahů, vývoje a událostí. Věřím, že
článek časem doplní opraví či upřesní další, kteří o problematice vědí ještě víc.
Dopink-drogy jsou tak významným celospolečenským problémem, že by nikdo
z nás neměl zůstat pasivním, aniž by se nad ním alespoň nezamyslil a nehledal
východiska. Ale to bez alespoň základních informací o problematice není možné.
Doc. JIŘÍ KOSSL