Málokdy se mi stává, že se na SPORT REPORT podívám jako čtenář. Určitý typ informací, které považuji i z profesního hlediska za mimořádně závažné, ale sleduji velmi bedlivě právě z toho zorného úhlu člověka, který má být správně, pravdivě a úplně informován naším časopisem o věcech, které se prostě jinde nemůže dočíst. Bohužel si pak občas říkám, že jediné štěstí, že tu a tam přeci jen napíšeme, že názory redakce se nemusejí setkávat s názory autorů (a to pomíjím situace, kdy mám chuť napsat, že názory a postoje předsedy redakční rady nemusejí být vždy v souladu s názorem redaktorů-ale to by byla další historie). Jedním z témat , které sleduji v tomto směru opravdu poctivě , je problematika dopování, které se snažíme věnovat mnohem více než kterýkoliv jiný sportovní časopis v republice. A zejména zveřejňujeme materiály, které by jinak světlo světa nespatřily, jakkoliv patří k těm nejhlubším základům „sportovní vzdělanosti“.
Čtu tedy věci a vyhledávám opravdu sporé čtenářské ohlasy na ně. Pro sebe jsem se s tím stavem smířil.
Smířil jsem se už, že v naší zemi jen málokdo domýšlí reálné nebezpečí dopingu a už vůbec nikdo nemá chuť zkoumat, jak to opravdu je s „čistě proteinovými výživami ve fitness centrech. Člověk musí některé věci kolem sebe brát tak, jak jsou a nečekat na zázrak. I když to není dávno, kdy za mnou přišel mladý trenér kulturistiky. Udržel si vůli cvičit bez steroidů a chtěl to zkusit s úplně novou skupinou lidí….
Dobrá, to je život, ale vraťme se k časopisu. Domnívám se , že faktografii k problémům dopingu je nezbytně nutné systematicky předkládat veřejnosti, a proto jsem byl z těch, kdo uvítal soubor materiálů představených v samostatném obsahovém bloku DOPINK-ANTIDOPINK v čísle
SPORT REPORTU. Jenže pokud píšu, že je třeba podpořit zveřejňování faktů, nemám rozhodně na mysli podporu takových textů, jako jsou některé sekvence ve stati „Současný stav ANTIDOPINGU v ČR“, pod kterým je podepsán PhDr. Jaroslav NEKOLA, sekretář Antidopingového výboru České republiky.
Nemohu totiž při veškeré dobré vůli souhlasit s tvrzením pana sekretáře , že Antidopingový výbor byl někým pověřen koordinací boje proti dopingu.
Nebyl. Antidopingový výbor založili někteří občané, kterým záležitost dopování leží mimořádně na srdci a pověřili se nejprve sami. A to tím, že sepsali, podepsali a zaregistrovali stanovy tohoto občanského sdružení na MV ČR. V nich primárně jen a jen oni sami vyjádřili hlavní poslání AV ČR a svou vůli řídit se těmito stanovami a naplňovat činnost AV ČR konkrétním obsahem. Ostatně tento postup není třeba ani v nejmenším skrývat. Je zcela legální a v mých očích například záslužnější než jakési vazalské podlehnutí pověření nějakého nadřízeného administrativněsprávního orgánu.
Nemohu souhlasit ani s tím, že členy AV ČR je ten omezený výčet subjektů a institucí zveřejněných v kritizovaném textu. Byl jsem totiž u toho, když podpisem České charty proti dopingu vyjadřovali svými podpisy příslušnost a přijímali členství v AV ČR takřka všichni představitelé samostatných právnických osob občanských sdružení ve sportu a TV-typu sportovního a TV svazu anebo zastřešujícího sdružení. V prezentovaném omezeném výčtu jen některých uvedených sdružení vidím určitou snahu o zkreslení pluralitní spolkové scény. Nevím jen, zda je tato snaha vědomá nebo nevědomá, domyšlená či nedomyšlená. Ale vím, že to škodí věci samé.
Dále se vůbec nedomnívám, že členem občanského sdružení, kterým Antidopingový výbor je , může být jakýkoliv orgán státní správy, natož centrální, jako je příkladně jmenované Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo zdravotnictví nebo Ministerstvo vnitra ČR, jak pan doktor Nekola ve svém článku uvádí. Popravdě řečeno, tady je ten nejcitlivější bod a přesný zásah do něho. Je pro mne totiž naprosto nepřijatelné sjednocovat státní správu se spolkem a myslím, že stejně nepřijatelná je tato slovní manipulace pro představitele všech tří ministerstvech.
Když pominu, že sporné je dnes také to, zda Laboratoř dopingové kontroly řídí Ústav sportovní medicíny, protože ÚSM je ve privatizace, kdežto laboratoř je samostatné státní zařízení z komplexu ÚSM vyčleněné. Zbývá už jen napsat, proč jsem se vlastně tak rozohnil nad několika možná v podstatě dobře míněnými větami.
Tedy především proto, že jsem si naprosto jistý, že jestli někdo je povinen vyjadřovat se přesně, jasně a úplně a držet se za každou cenu pravdy a jen pravdy, pak je to ve sportovním světě právě na jednom z předních míst představitel Antidopingového výboru. Jeho osobní i profesní kredit musí být absolutní, bez jakéhokoliv kazu či vady.
Jsem si naprosto jist, že se ve svých námitkách věcně nemýlím, a zrovna tak že si mnou napadených tvrzení povšimla spousta jiných lidí. Jsem přesvědčen, že, že už jen z toho důvodu je nutno věci vysvětlovat, analyzovat, provést nápravu a začít tvořit nové době a demokracii odpovídající antidopingovou autoritu. Ne tím, že se za někoho (ČOV, ČSTV, ČOS, stát) budu schovávat, ale tím, že budu činit to, co jsem si sám předsevzal, a tím svou autoritu obhájím, pane Nekolo…. Nejprve ale bude zapotřebí věci uvést na pravou míru a (mohu-li) pak bych doporučil začít těmi třemi dotčenými ministerstvy.
Bývalý SPORT REPORT
POHYB JE ŽIVOT