Málokdo si dovolí otevřeně promluvit ve prospěch dopingu. Jedním z těch, kteří se nebojí říci svůj názor, zveřejňovat argumenty, které hovoří ve prospěch používání zakázaných prostředků, je bývalý koulař REMIGIUS MACHURA. Atlet, jemuž bylo v roce 1985 prokázáno užití anabolických steroidů a který jejich konzumaci nepopřel.
"Žádný dopink nebyl vynalezen proto, aby pomáhal sportovcům, aby pomáhal normálním lidem k uzdravení. Závodník se dostává extrémními výkony na hranici, kde zdraví končí a začínají potíže. Proto se používá. Pomáhá regeneraci. Když dělá člověk v jakémkoliv oboru a jde na něj chřipka, vezme si prášek, třeba sanorin. Potřebuje vydržet, leje do sebe kafe. On může, ale sportovec ne. A přitom jde oběma o stejné-uživit se. Jenom proto, že nikdo nestanovil pořádně hranici. Vemte si třeba hranici na testosteron. Tyčkař Urban, strávil rok tím, že musel dokazovat , že má vyšší hladinu od přírody. Proč to má dokazovat on?
Stejně je to jako s EPO. Hranice je asi padesát. Ten, kdo má přirozeně čtyřicet osm, si ho dát nemůže na rozdíl od toho, kdo má třicet šest. Ta mez by se měla povolit. Říkají sice, že to zvyšuje množství červených krvinek, jsou problémy se zásobením kyslíkem, rána na srdce atd. A co jsou potom ty baráky, kdy trénuje sportovec v nadmořské výšce. Je to přirozené, aby se člověk narodil třeba v nížině a vyjel do čtyř tisíc? Vždyť ta rána na srdce musí být podobná. EPO je pochopitelně levnější, a proto dostupnější. Kdo je movitější, postaví si stan. Já nevím, co je dopink. Když to tak vezmu, tak bych musel žalovat všechny diabetology, kteří říkají, jezte klíčky, jezte ryby, a když se zeptám na ochranu svalové hmoty, tak mi odpoví, abych si koupil kreatin v prášku. Proč? Vždyť je v červeném masu.
Já neříkám, že dopink neškodí. Samozřejmě, škodí, stejně jako celý vrcholový sport a každá práce, když se dělá na maximum. Když se chce pracovník na určitou pozici, tak se neohlíží na zdraví.
A hlavně, mluví se pořád o vrcholovém sportu, ale co se děje ve fitness centrech, skoro nikoho nezajímá. Jenže si vemte, že přijde nějaký Kudláček, který váží 35 kg. Já mu řeknu, ať si najde jiný obor, kde se prosadí. Jenže jinak on nemá, kam se obrátit. Koupí si drahé preparáty, dostane se mu ujištění, že potom bude vypadat jako Schwanrzenegger. Jenže výsledky jsou pro něj neuspokojivé, což je pochopitelné. A co udělá? Vezme si větší dávky.
Podle mě jde hlavně o to, přehodnotit, co je vlastně dopink. Kdyby mi šlo opravdu o zdraví sportovců, tak bych nikdy nedovolil výstup na Mt. Everest nebo nikoho neposadil do kokpitu F1".
/ado/ Čs. Sport